eFOXsize

Surové. Tvrdé. Hnusné. Buší vám téměř celou dobu sledování filmu srdce, snad z myšlenky, že tohle jsou také lidi, snad z myšlenky, že tohle se prostě občas stane, snad z takové přemíry násilí, surovosti a brutality. Ne, vážení, tohle není nijak zaobaleno. To, co chtěl tento snímek říct, říká přímo. Jeho neskutečná uměleckost tkví v tom, jak neumělecké to celé je. Po chvíli mě ani na okamžik nenapadlo, že je to blbost. Když jsem neměla v hlavě prázdno a neovládali m základní pudové pocity strachu a zhnusení, tak jsem stejně myslela na to, jak strašné to je. A to je myslím účel filmu. V tomto ohledu by měl mít tedy plné hodnocení, ale, sakra!, nemůžu dát něčemu takovému plné hodnocení. Ne nemůžu, ale zasloužil by si to. Btw, já jsem to poprvé viděla právě v televizi a z dnešního pohledu mohu říct, že jsem byla ještě děcko...

Dlouho jsem odolávala. Na střední jsem si namlouvala, že už jsem dost stará na kreslené pohádky, ještě k tomu němé! Kdeže! Je to skvělé do dnes, nápadité, vtipné a nádherně animované. Má co nabídnout dětem i dospělím, ačkoliv dospělím asi více :-P. Nejvíce oceňuji důvtip oveček!

Pepek se mi jevil jako starý kriminálník. Oliv jako ošklivá snobka. Každý díl se zdál stejný. A přesto mě každý bavil a poctivě jsem jedla špenát. :-) Tohle už je klasika! Nakonec, animace se mi líbili :-)

Narozdíl od Rákosníčka, byly Křemílek a Vochomůrka hned za Bob a Bobek. Dabing byl dokonalý a příběhy taktéž dobré, znělka famózní dodnes!

Klasika, ano, ale jak jsem psala u Rákosníček a povětří - sluchově děsivé, graficky nelichotivé a já byla vždy v neklidu, následovali noční můry. Tento iracionální pocit z toho mám i dnes, ale objektivně musím uznat, že dabing je famózní. Což platí pro všechny řady.

Děsilo mě to. Děsil mě i dabing od Bohdalové, ačkoliv uznávám v mé dospělosti, že byl skvělý. Ale vždycky když jsem dostala omalovánky s Rákosníčkem, jsem je odmítala vymaloval, protože mě Rákosníček děsil... Ne grafika, ne hlas. Brr. Mívala jsem po něm noční můry. :)

Zbožňovala jsemten seriál. Zamiovala jsem si grafiku, jména a příběh. Viděla jsem ho třikrát a pamatuji si, že mě neomrzel. Zváštní. Dodnes se mi líbí a ráda na něj vzpomínám. Máloco mě z animáků takhle okouzlilo. Chtěla jsem dokonce pojmenovat psa po hlavním hrdinovi a jeho duchovi (díky Merline, že to nevyšlo, už vidím jak na něj dneska takhle volám "Amidamaru Asakuro!" )

Líbí se mi zpracování i děj. Takový animák pro starší děcka. Dřív jsem se u toho dost pobavila. Parádně odpočinkový seriál.

Hezky se mi na to koukalo, jen ten stupidní, místy až buranský humor mi nešel přes úsměv...

Šmoulové byly fenomén. Takový, že se staly módní ikonou, která se bude pravidelně vracet pro nové generace. To už něco vypovídá ne? A v každé generaci má neskutečný úspěch. Já jsem je milovala po vizuální i poslechové stránce. První kazety do walkmana jsem měla se šmoulama. A na dětských párty se pouštěly šmoulí písničky. A všechno bylo šmoulové. A jediné, co mě dokázalo u dětské lékařky v čekárně udržet, byly zdi polepené šmouly! Celá mánie díky seriálu... Jasných 5!