anais

Poslední ze tří velkých amerických adaptací Julese Vernea 50.let - před tím 20 000 mil pod mořem a Cesta kolem světa za 80 dní. Na rozdíl od obou jmenovaných je Cesta do středu Země asi nejméně ambiciózní, ve své jednoduchosti možná až béčková. I když jistě ne rozpočtem, protože rozlehlé dekorace Atlantidy, houbového lesa a dalších prostředí jistě nebyly z nejlevnějších. Filmu dominuje fantasticky tísnivý soundtrack Bernarda Herrmanna (hlavně útoky ještěrek působí vážně démonicky). I přes svou délku Cesta do středu Země příjemně ubíhá, a občasné logické kotrmelce a naivní momenty se snadno odpustí.

Němých filmů jsem viděl už mnoho, ale tenhle je zaručeně jeden z nejrozvleklejších a nejméně zábavných. Prim tu hrají podmořské záběry atraktivní v roce 1916, ale dnes bohužel celkem nečitelné, nezajímavé, a místy nechtěně vtipné (lov žraloka probíhající mimo jiné tak, že na něj dva potápěči vyskakují ze dna). Příběh je směsicí 20 000 mil pod mořem a Tajuplného ostrova, ale žádný charakter krom Nema nemá dostatečné prokreslení na to, aby nebyl jen černobílou čmouhou pobíhající po mizerně zachovalé kopii snímku.Skutečně by mě zajímalo, jestli se u tohoto filmu kdysi někdo bavil, protože ve srovnání s o 14 let starší Cestou na měsíc od Meliése pokulhává snad ve všem. A smrt kapitána Nema na konci nedává smysl - to umřel radostí na infarkt?

Kdyby to někdo natočil v Čechách, byl by to film roku prakticky na stejné vlně jako Pelíšky. V Británii je to prostě lepší průměr, který dokonale hraje na nostalgickou vlnu dětství svých autorů. Takových filmů je hodně, ale nikdy ne dost.

Technicky i dnes perfektní záležitost, na které udiví hlavně podvodní záběry a do detailu propracovaný Nautilus. Verneovky se v Americe točili dost realisticky, a romantické kouzlo Zemanových filmů tady hledat nemá smysl. Zatímco u nás se projevovala větší úcta k původním ilustracím, americké adaptace text ilustrují vlastními nákladnými vizemi.

Komorní televizní adaptace Verneova románu vypadá sice lacině, ale Johnův (!) scénář dokázal s málem vytvořit solidní konverzační drama, srovnatelné se slavnou československou rozhlasovou adaptací. Trochu mě sice mrzelo, že z profesora Aronnaxe se tu stal naivní děda, který pro harpunáře Neda Landa i vlezdoprdelku Conseile znamená větší zhoubu než pomstě oddaný Nemo. Na druhou stranu postava Neda Landa v podání skvělého Jiřího Schmitzera v sobě nese ten správný morální náboj, který profesorovo slabošství nakonec vyváží.

Nedá se přímo mluvit o adaptaci Verneovi knihy, ale motivů, které se ve spisovatelových románech objevují, je tu požehnaně - cesta na severní pól z Dobrodružství kapitána Haterrase, létající stroje nejsou nepodobné těm Roburovým atp. Meliés měl očividně víc peněz na zpracování jednotlivých obrazů, ale film se mi zdál už moc dlouhý. Pořád je to kouzelné, ale ve srovnání s prvním dobrodružstvím na Měsíci to je trochu nuda (osmiminutový let jedním směrem se dal zkrátit:)

Rozpůlení chlapečka sekyrou na dva stejné chlapečky je jen jedním z mnoha triků, které se do jedné minuty Meliésovi podařilo dostat. Hodně rychlý sled filmových kouzel.

Další Meliesovská přehlídka filmových triků ve službách kouzelnického představení, tentokrát s parádním odvedením pozornosti v pointě na konci, kdy "dva" Meliésové z názvu, jsou vlastně tři!

Kouzelné! Opět krásné kulisy a hravost, a to hlavně v zemi Liliputů. V zemi obrů naopak potěší závěrečný záběr s Gulliverovým pádem do šálku. Je škoda, že tenhle film příběhově Melies nerozvedl trochu víc, jako ten samý rok Cestu na Měsíc.

Krátká hříčka využívající hlavně stroptrik k překvapivým přeměnám mezi kostrou a člověkem.