Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (1 451)

plakát

Za nepřátelskou linií (2001) 

Slušný thriller. Owen Wilson z počátku působí jako nechtěná kopie Toma Cruise v Top gunu. To se nakonec ukazuje jako dobrý tah, jelikož ztrhaná tvář „správného amerického kluka“ je křečovitému úsměvu dobrým protikladem. Příjemně působí i scenérie východnímu Evropanu poměrně blízká. Sympaticky působí i dynamická kamera a střih. A ani ten Owen Wilson nehraje špatně (ač lépe působí jako mužský model). Jinak se jedná o konveční válečný thriller o boji jednoho vojáka za přežití na nepřátelském území. Nic moc tu nepřekvapí, ale kouká se na to docela hezky.

plakát

Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005) 

Skvělý výtah ze všech předchozích Burtonových filmů. Je tu všechno co u něj má divák rád – morbidní vtípky, absurdní vtípky, gotická atmosféra. Hrdina je, jak už tomu u Burtona bývá, obklopen nechápajícím světem, což je tady podtrženo i vizuálně – šedá realita x barevný, veselý svět po smrti. Děj má skvělé tempo, což podtrhují skvělé písničky Dannyho Elfmana.

plakát

Spy Kids: Špioni v akci (2001) 

Dvě děti tajných agentů na misi za záchranu svých rodičů. Bláznivý mix všech možných stylů, který rozhodně vypovídá mnoho o všestranných schopnostech Roberta Rodrigueze, ale jako film působí nekompaktně a přeplácaně. Věřím ale, že děti budou z desítek útočících nápadů naprosto uneseny.

plakát

Skvělí Ambersonové (1942) 

Knihu jsem nečetl. K filmu jsem tedy přistupoval jako k něčemu úplně novému. Děj mi trochu připomněl „100 roků samoty“. Rozpad rodiny je tu provázen velkými společenskými a technologickými změnami v okolním světě. Režisér zvolil zajímavý styl vyprávění, kdy je děj členěn jakýmisi předěli, ve kterých dav komentuje postavení Ambersonovic rodiny ve městě. Víc než cokoliv jiného zajímá Wellese postava mladého Ambersona. Jeho výstupy mají často velice temnou atmosféru, blížící se svou vypjatostí Hitchkockovým psychothrillerům. O to překvapivější je poslední scéna, která celý film odkazuje do mezí těch nejčervenějších knihoven. Nevím, jestli je to chyba Roberta Wise, který film na příkaz studia přestříhával a snad i dotáčel, nebo jestli tento konec vyšel od samého Wellese, jisté je, že se ke zbytku filmu ani trochu nehodí. I přesto je tento film skvělým příkladem Orsonova režijního umu.

plakát

Můj architekt Louis Kahn (2003) 

Tento film není o architektuře. To jsem si ověřil na své přítelkyni, která se o architekturu vůbec nezajímá a film se jí líbil, ale i na lidech z architektury, kterým "dokument o Kahnovi" nepřišel příliš architektonický. Tedy, je to tak. Tento film je o cestě Kahnova syna za dávno zemřelým otcem. Syn se ho nesnaží poznat skrz budovy, ale spíš pomocí pamětníků, kteří k němu měli blízko. Shodou okolností jsou to často dost zajímavé postavičky. Dochazí tak k poměrně vypjatým scénám, emocím...a ty se některým divákům k filmu, který se týká slavného architekta, asi moc nehodí... Co bychom čekali od lidí, kteří se neustálé vracejí k funkcionalistické tradici, že? :-) Já si myslím, že film Nathaniela Kahna je o obecných hodnotách, klade si otázky týkající se soudržnosti rodiny a odpovědnosti jednoho člověka za své činy. Nepoznáme skrz nějdetailně Kahnovy budovy, ale jeho samého...což v závěru odpoví na konkrétní otázky lépe, než ty nejvýstižnejší výkresy.

plakát

Smrtonosná zbraň 4 (1998) 

Rozhodně nejslabší díl série. Během snímku jsem se poměrně nudil. Pořád se omílají ta samá témata - stáří a Riggsova láska - což už působí trochu vyčpěle. Na druhou stranu, oba herci jsou se svými rolemi tak zžití, že i tu nejprofláklejší konverzaci dokážou utáhnout do čestného finále (důchodu?). Poslední půlhodina je totiž skvělá. Naplno se tu projeví Jet Li, je to patřičně dramatické a vtipné, zvedá to dojem z celého filmu. A rozhodně musím pochválit Richarda Donnera, který dokáže točit staromilské akční filmy a konkurovat dnešní videoklipové generaci režisérů. Scény s Jetem jsou krásně přehledné, kamera plyne a zmateně neposkakuje... A to je hlavní důvod, proč musím doporučit i tento díl... Závan starých dobrých časů...

plakát

Kabinet doktora Caligariho (1920) 

Skvěle dramatické dílko, které neupoutá jen zajímavým, expresionistickým ztvárněním, ale také neuvěřitelně gradovaným příběhem. Je tu hned několik překvapivých momentů, které celý děj posunou trochu jinam, než se původně zdálo. Klasika, kterou řadím ještě o trochu výš než Murnauova Nosferatu...

plakát

Erin Brockovich (2000) 

Pro mne ohromné zklamání. Naprosto nechápu jak mohla Julia Robertsová dostat Oscara. Jí ztvárněná role" inteligentní matky několika dětí, která měla v životě smůlu" je z kategorie těch nejvděčnějších, až trpaně předvídatelných. Jako by taková role už při psaní scénáře vznikala jako vhodný kandidát na ocenění Akademie. A přitom se nejdená o výkon nijak výrazný, tedy, v kariéře Robertsové ano, ve srovnání s konkurencí však nikoliv. Nechci, aby se zdálo, že ji nemám rád. Jen mě popuzuje, že se Oscary dávají za tak průměrné herecké projevy a, trapně podbízivé filmy (při vší úctě ke skutečnosti, které "je" tento film obrazem) Erinina cesta za sebeuplatněním vede skanzenem těch nejohranějších filmových klišé. Tedy, milé dámy, pokud si chcete zdvihnout sebevědomí, film na odpoledne strávené u žehličky jako stvořený...

plakát

Ostrov (2005) 

Klasický Michael Bay. Každičký záběr je vypilovaný do nejmenšího detailu, velkolepé záběry kamery, monumentalita, očividná nákladnost. I přesto tento film působí skromněji, a v podstatě i sympatičtěji. Není tu ta až absurdní snaha ukazovat americké národní znaky, tak typická pro ostatní Bayovy snímky. Film se od nich liší i tím, že se Bay nesnaží rovnou sázet na akci a na emoce, ale chce diváka napnout, pomalu mu odhalovat jednotlivá tajemství. V tom je film opravdu vydařený a neradil bych nikomu, aby si před zhlédnutím o ději cokoliv zjišťoval. Z počátku je tedy dávkováno nezvykle málo akce, pak tempo trochu zrychlí, akce zbombastiční, bohužel na úkor onoho tajemna, které se zprvu daří budovat. Bay natočil svůj první dospělý film. Ještě se sice potýká se svou zálibou ve velikášství, ale snaha je to příjemná.

plakát

Proč UNESCO (1958) 

Jednoduchý, humanismem naditý příběh o tom, jak je dnešní (nejen tehdy, v Trnkových časech) svět plný zdí, bariér, které lidem na celém světě brání v komunikaci. Příbě o tom, jak je důležité tyto zdi bourat, a překonávat předsudky. Je to hezky, po trnkovsku (což je pro jeho převážně loutkovou tvorbu spíš atypické) nakreslené. Pochopitelné pro děti, i pro dospělé (ač ty kreslený film asi nepřevědčí:-(