foils

foils

okres Praha
obyčejnej jadernej fyzik :)

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
    • 27.11.2019  11:32
    Curiosa (2019)
    ****

    Nikoliv bezchybný film, hlavně rozjezd trochu pomalejší a ne zas tak originální, ale počínaje Pierrovým prvním návratem do Paříže se věci (a těla) dají do pohybu. Curiosa je podobně jako třeba Dánská dívka exkurzí do počátků 20. století ukazující - v tomto případě docela zábavným způsobem - že dnešní podoba společnosti nevznikla ze dne na den.

    • 16.8.2018  00:22

    [Spoiler] Nutno uznat, že motiv ženy (nota bene těhotné) která se dozví, že jiná čeká dítě s jejím mužem, a snaží se to za každou cenu manželovi a rodině utajit má slušný potenciál, jak komediální, tak dramatický. Vejdělek bohužel tuto myšlenku nedokázal rozvinout jinak, než ji obalit pár sitcomově rádobyvtipnými dialogy a rádobygagy. Zajímavý film, který o stejném tématu mohl vzniknout, si tak divák může maximálně představovat...

    • 19.2.2018  19:32
    Borg/McEnroe (2017)
    ****

    Borg s McEnroem formálně připomenou nedávný film o Niki Laudovi Rivalové s tím rozdílem, že Janusu Metzovi a spol. se některým problémům Howardova počinu podařilo vyhnout. Hodně zdařilý je vizuál - estetika přelomu 70. a 80. let dnes celkem frčí a Borg/McEnroe toho v nemalé míře využívá. Mizanscéna vyvolává dojem skutečného světa, nepůsobí jen jako kulisa. I když se snímek neubránil určité videoklipové efektnosti, docela se mu to povedlo vybalancovat určitou uměřeností a střídmostí. Leckteré výjevy jsou jen naznačeny a tím věrněji zobrazují krátký ale intenzivní zážitek či vzpomínku. Podobnou kvalitu má i filmové ztvárnění tenisových duelů. I přes uvedené přednosti je potřeba přiznat, že Borg/McEnroe nedisponuje příliš silným scénářem. Aspoň však většina dialogů nezní tak idiotsky jako v Rivalech a oba protagonisté se snaží i trochu hláškovat. 75%

    • 28.1.2018  11:19

    Jednoznačně nejlepší film, který Woody Allen v této dekádě natočil. Nikoliv dokonalý: Jim Belushi trochu moc tlačí na pilu, na druhou stranu jeho výkon dodává filmu určitou živost. Jak už se v posledních letech stalo u Woodyho pravidlem, příběh je opět trochu recyklovaný - tentokrát jde o variaci na autorův přelomový snímek Match Point, smíchanou s trochou legendárního Absolventa nebo prvky antických tragédií. Kdo hledá, ve filmu sice najde nemalé množství kompozičně motivovaných prvků, celkově však dílko smysl dává a pro mě osobně - jakkoliv nejsem fanouškem historických dramat - má velký bonus v podobě zobrazení někdejší slávy Coney Islandu (až poletíte do New Yorku, vřele doporučuju podívat se, jak to na tamní pláži vypadá teď).

    • 1.9.2017  21:56
    Oklamaný (2017)

    Coppolová předvedla v The Beguiled docela nevšední motivaci pro klasickou jednotu místa, času a děje - interakce se světem za plotem je z principu nežádoucí, protože by vše nenávratně zničila. Zajímavá je možnost interpretace v kontextu současných utečeneckých krizí. Též možnost dvojího čtení - zda osazenstvo školy mělo modrý hadr vyvěsit už na začátku, nebo zda si naopak za vývoj událostí mohlo spíš skrze vlastní intriky, přetvářku apod. *** 1/2

    • 28.1.2018  15:00

    Ač by se podle synopse mohlo zdát, že půjde o americký nezávislý počin, Tři billboardy ve skutečnosti představují major produkt, takže se připravte na pár scén, jejichž funkcí je především snaha vás dojmout a třeba i vydojit nějakou tu slzu. Three Billboards Outside Ebbing, Missouri rozhodně nejsou nudným filmem - párkrát se rozhodně zasmějete - a zčásti se mu i daří nepodléhat některým klišé, jak žánrovým, tak - řekněme - společenským. Vyprávění má spád, i když pár scén mělo zůstat ve střižně. S čím však mám problém, je celkové poselství a vyznění filmu. Snímek začíná jako lehká exploatace (např. dost pochybuju, že takto brutální případ by v reálném světě skutečně vyšetřovalo osazenstvo místní policejní stanice) neschopnosti policistů, jimž se hlavní hrdinka rozhodne postavit. Vehemence odvetných akcí z jedné i druhé strany roste a s ní i brutalita. Za tu není nikdo ve filmu hnán k zodpovědnosti, místo toho jsou násilníci trestáni zatčením kamarádky a popáleninami. Příběh nás postupně vede k poznání, že neschopní policajti nakonec nejsou o nic horší než ti, kteří se snaží pomstít oběť. Jinými slovy, tvůrci věří, že zobrazení průvodních jevů dnešní doby (všeobecně rozšířená neschopnost, nevzdělanost, nedostatek motivace udělat dobře svou práci) může mít větší sílu než do filmu zakomponovat aspoň jednu postavu, která dělá, co by měla (lepiče billboardů nepočítám). Autoři by na to možná namítli, že jejich cílem bylo odradit lidi, které nějaká tragédie v rodině potkala, od podobně zoufalých činů, jakých se dopouští Mildred Haynes, obávám se však, že se najdou tací, pro které film bude v tomto směru spíš inspirací.

    • 4.3.2016  01:27
    Ave, Caesar! (2016)
    ***

    Znáte to. Líbí se vám tvorba nějakého umělce. Chcete se o něm dozvědět víc a potom zjistíte, že jeho názory na život, vztahy, politiku i budoucnost jsou skoro totožné s vašimi. Bratři Coenové pro mě představují trochu jiný případ. Jejich filmy mě většinou baví, a to včetně (pro někoho) relativně slabších kousků jako třeba Inside Llewyn Davis, na druhou stranu jejich názory na svět se s mými myslím dost silně míjejí. A nemluvím jen o The Big Lebowski, kde si dělají srandu z nejlepší kapely všech dob a místo ní pouštějí v soundtracku trapného Dylana (sorry, ale někdo jim to prostě musel vmést :-) ). V Hail, Caesar! ovšem jako by se pokoušeli svůj názor co nejlépe skrýt. Z filmu tak není na první pohled jasné, jestli hollywoodskou mašinérii nenávidí, nebo milují (pravděpodobně obojí). Ještě větší práci, jak umožnit dvojí čtení, si ale bratři dali s politickým poselstvím jejich nejnovějšího dílka. Výsměch pambíčkářům v úvodu snímku je nepřehlednutelný, závěr lze pak na druhou stranu chápat jakožto potvrzení či oslavu tradiční americké religiozity. Komunistům se film vysmívá či je karikuje, zároveň však připomíná jejich perzekuci ze strany hollywoodského establishmentu. Nejdále v tomto smyslu zajde scéna "přeběhlictví" k Rusům - lze ji brát buď jako zesměšnění a neumětelství, nebo na druhé straně jako vyjádření respektu k lidem, kteří vidí i jiné hodnoty než $$$. Nabízela by se tedy varianta, že "Cézar" představuje manifest proti jakékoli ideologii, ale proti té zase hovoří to, že šéf komunistů raději před utonutím zachrání psa (symbolizujícího marxismus) než sto tisíc dolarů. Ať už je to jakkoliv, Coeni se teď nejspíš baví tím, jak před volbami nakrmili vlka i kozu. A i když mě to na jejich posledním filmu zas tolik nebere, oceňuju jiné jeho kvality jako třeba casting, vtipnost parodií na některé profláklé hollywoodské žánry nebo třeba ne úplně běžný způsob narace. Jinak doporučuju též komentář MessiáŠe.

    • 16.8.2016  19:54
    Julieta (2016)
    ***

    Bezprostředně po projekci jsem měl dojem, že mám za sebou nejslabšího Almodóvara, kterého jsem dosud viděl. Nebylo by to ale úplně spravedlivé, od tvůrce s takto bohatou filmografií přece jen nejde čekat, že všechna díla budou mít stejnou sílu jako třeba Mluv s ní. Julieta určitě není špatným filmem, spíš průměrným a snadno zapomenutelným. Navíc jsem měl pocit, že tragicko-romantická poloha režisérovi úplně nesedla, myslím, že třeba Medem by ze stejného scénáře dokázal vykouzlit o dost zajímavější film.

    • 15.6.2016  00:10
    Komuna (2016)
    ***

    Ze slibného, byť nikterak originálního tématu se toho dalo vykřesat mnohem víc, nebýt odflákle působícího scénáře s nesmyslnými dialogy, motivacemi postav atd. Významově přitom obsah snímku není nezajímavý - jedno z možných čtení je, jak může člověk propuštěním uzdy svým vášním poměrně snadno zničit buď sám sebe (viz matka), nebo své blízké (viz otec a dcera). Herci i kameraman se snaží, seč můžou, takže je docela často na co koukat. Jen člověk nesmí vnímat, o čem a hlavně jak spolu postavy rozpravují.

    • 20.3.2016  17:36
    Polednice (2016)
    **

    Bezpochyby šikovná partička Chlupáček & spol. je zpátky se svou interpretací K. J. Erbena, přenesenou do moderní doby. Po incestploataci a výborné komedii (již distributor jako komedii nepropagoval, a proto na ni bohužel nikdo z mainstreamových diváků nepřišel) pánové zase trochu změnili žánr. Tentokrán na mě ale výsledek přes určité kvality působí spíš jako školní cvičení, mixující Davida Lynche s Je třeba zabít Sekala. Lynchovské repliky mi vadily už v Bez doteku; zatímco Lynch má na ně aspoň patent, tady mi snaha, aby charaktery promlouvaly co možná nejzáhadněji, připadá trochu moc chtěná. Erbenova báseň nemá ani padesát veršů, zatímco film Jiřího Sádka trvá 90 minut. Tvůrci se tedy rozhodli českou literární klasiku doplnit klasikou filmovou - českou vesnicí s nanicovatými obyvateli. Ti jsou sice celkem dobře zahraní (souhlasím s Oktavianem, že Jiří Štrébl byl vynikající), z hlediska funkčního ale působí hlavně jako vějička na odvedení pozornosti od vztahu hlavních postav. Jinak možná docela signifikantní jsou odchylky děje od předlohy (dcera místo syna, manžel je mrtev). Pokud bych měl film brát jako kritiku soumraku tradiční rodiny ve jménu přílišné emancipace, nemůžu se ubránit dojmu, že zvolené zasazení příběhu někam do bezejmenného Zapadákova (to, co neoformalisti nazývají referenční význam) její pádnosti úplně nepomáhá.

    • 24.9.2017  16:32

    Při sledování Váženého občana se mi vybavili Sedláčkovi Muži v říji. Argentinsko-španělský film je o něco vtipnější a o něco víc přiznává DIY estetiku než Sedláčkova expedice na jižní Moravu, ale taky je o hodně ukecanější a rozvláčnější, než by mu slušelo.

    • 17.8.2015  14:30
    Amy (2015)
    ***

    Extrémně talentovaná, a zároveň magor. Poměrně neotřelý filmový styl těžko vynahradí fakt, že se Asif Kapadia rozhodl jít diváckým předsudkům a dojmům naproti. Příčiny zpěvaččiny smrti nachází v přehnaně liberální výchově, v lidech, kterými se obklopovala, a v tlaku mašinérie showbusinessu. Nedostatky ve výchově prezentuje hlavně jako selhání jednotlivců, ostřejší kritiku obecnější společenské tendence by totiž "jeho" divák nemusel zkousnout. Zato si užijeme trochy obligátní kritiky nahrávacích korporací. Vyloženě za exploatační se jeho dílko (dokument je to tak napůl) sice označit nedá, přesto si nejde nevšimnout určitého nezájmu o zpěvaččino nitro. Určitou výjimkou budiž její (ve skutečnosti poněkud ambivalentní) excentričnost ve vztahu ke slávě a vnějším známkám úspěchu a také v osobních vztazích, jinak se jí ale režisér dostat trochu hlouběji pod kůži příliš nesnaží, respektive se spokojuje se zkratkovitými odpověďmi. Spíš ilustruje další témata, třeba jak korespondovala její hudební tvorba s osobním životem. Film Amy stojí za vidění, na tak velké ploše se ale dal vykreslit zajímavější, rozmanitější a pravdivější portrét zesnulé zpěvačky.

    • 11.2.2016  04:42
    Anomalisa (2015)
    ***

    Nadšené ohlasy jsem se snažil brát s rezervou, a přesto jsem byl na animovaného Kaufmana celkem natěšený. Výsledkem je lehké zklamání nad poměrně banálním příběhem milostného trojúhelníku coby průvodního jevu hledání štěstí, naplnění, prostě něčeho, co by za něco stálo, na pozadí krize středního věku. Zápletku už minimálně tucetkrát zfilmovanou Woody Allenem samozřejmě úspěšně ozvláštňuje animace (viz úvod snímku, kdy stokrát viděná cesta z letiště do hotelu najednou působí skoro až napínavě), většinou však nedokáže zaujmout natolik, aby to dalo zapomenout na průměrnost scénáře. Čestnou výjimkou budiž snová sekvence - škoda, že se víc nerozvinula. Samozřejmě to, jak protagonistovi splývají hlasy a snad i podoby všech lidí, či některé další metafory a vtípky (manželka glosující synovo chování stále stejnou hláškou) jsou povedené nápady, ale přece jen jsem čekal od všeho trochu víc.

    • 10.2.2016  09:48
    Carol (2015)
    ***

    Zde poměrně často prezentovaný názor, jak je Carol formálně bezvadná, úplně nesdílím. Film ve mně spíš vyvolává dojem, že kdykoliv tvůrci nevěděli co dál, tak rozehráli další téma. Témat mnoho, ale nejsou rozpracována příliš do hloubky, takže divák ztrácí s postavami kontakt (a obávám se, že totéž se přihodilo i Cate Blanchett, neustále se usmívající jak Mona Lisa). Zpestření typu úvodního flashforwardu pak působí trochu samoúčelně. Vysloveně vedle jsem nebyl ani z vizuálu. Je hezké, že se točilo na 16mm film, jenže ve výsledku to příliš není poznat - jednak dnešní materiál skoro netrpí zrnitostí ani jinými podobnými vadami, jednak se velká část filmu odehrává v potemnělých prostorách, tudíž je většina záběrů lehce podexponovaných a film šumí zhruba stejně jako digitál. Největší devizou Carol tak zůstávají dokonalé postavy obou hlavních hereček - jež si můžete užít v jediné erotické scéně.

    • 22.1.2016  18:13

    Tak trochu jiné kostýmní drama někomu jistě poslouží jako ukázka úpadku současné kinematografie do videoklipové povrchnosti. Někdo jiný na druhou stranu ocení snahu podívat se na minulost současnýma očima. Očima krásné Alicie Vikander, jež od prvního záběru klame tělem (totálně dnešní makeup i herecký projev. Režisér nás evidentně chvíli nechává v iluzi vsuvky ze současnosti, když titulek s místem a časem děje zařadí až po úvodní scéně). A nebude náhodou, že je to především ona, kdo táhne celé dvouhodinové emancipační drama, jež je jinak hlavně připomínkou a oslavou průkopníka, který cíli stát se sám sebou neváhal obětovat vlastní život. Dnešní doba klade velký důraz právě na individualitu a svobodnou vůli. Dánská dívka (trochu šroubovaný překlad) se k tomu nestaví kriticky, spíš upozorňuje, že svoboda není samozřejmostí, ale něčím, oč je třeba bojovat. S fakty snímek nakládá jen o trochu méně volně než třeba nedávný hit The Imitation Game, na rozdíl od něj ale aspoň výrazně méně manipuluje s divákovými city a nesnaží se vydojit slzy dojetí. Nikoliv dokonalé dílo, ale ani prazdná postmoderní hříčka. *** 1/2 (70 %)

    • 2.5.2015  10:39
    Fotograf (2015)
    ****

    Ambiciózní snímek, jenž nepostrádá myšlenku a silné téma, ale nohy má svázané realizační nejistotou. První klopýtnutí se přihodí hned na začátku, když na plátně defilují Saudkovy nejznámější fotky jako v nějakém televizním dokumentu. S přibývající stopáží se bohužel ukazuje, že Irena Pavlásková má problém s realizací jak komických, tak i dramatických scén. Však také její nejúspěšnější filmy stavěly na jiných kvalitách - zachycení atmosféry, vizuál, zobrazení zvláštních vztahů. Ty jsou přítomny i ve Fotografovi, jenž přes dominanci interiérů nepůsobí klaustrofobně, a umělecké ztvárnění provozu Saudkova ateliéru pak představuje jeho největší přínos (ano, cosi málo se už objevilo v některých dokumentech, většina se jich však soustředila na to, co si Jan Saudek myslí, nikoliv jak tvoří). Na žádnou hitparádu není ani scénář, jemuž by prospělo důslednější sledování klasické dramatické struktury. Solidní práci odvedl kameraman David Ployhar. Hudba Jiřího Chlumeckého působí jak z nepovedeného pokusu o grotesku (spolehlivě pobaví též závěrečný "rap" Ota Klempíře). Film hodně stojí na hereckých výkonech. Karel Roden byl do titulní role obsazen spíš na základě vnějškové (úspěch v zahraničí, neobvyklé intimní vztahy) než osobnostněpsychologické podobnosti s Janem Saudkem, a přestože mu chybí Saudkův smysl pro humor, dokáže celý film utáhnout o hodně přesvědčivěji, než by se mohlo zdát z traileru (i jsem se ale neubránil pocitu, že by celý film byl o něco zajímavější, kdyby fotografa hrál např. Bartoška nebo Hanák). Slušně hraje i Máša Málková v roli intrikařící asistentky Líby. Vedlejší role jsou většinou redukovány na pouhé figurky, výraznější výkony podali ještě Zuzana Vejvodová jako fotografova dcera (trochu připomíná Kristen Stewart v tematicky příbuzném, leč realizačně výrazně povedenějším filmu Sils Maria), Vilma Cibulková a částečně Václav Neužil v roli syna Marka. Celkově Fotograf představuje nevyužitou šanci na vytvoření evropského portrétu jedné z nemnoha našich žijících uměleckých osobností významem přesahujících hranice bývalého Československa, na druhou stranu se konečně někomu podařilo dostat Saudkovi trochu pod kůži a to není málo. Přes všechny vyřčené výhrady čekám, že letos vznikne max. jeden lepší český celovečerák. *** 1/2 (70 %)

    • 2.8.2015  10:02

    Woody Allen se tváří, že zfilmoval Barettův úvod do existenciální filozofie. Pokud by si to skutečně myslel, jednalo by se o naprostou ztrátu soudnosti, protože ve skutečnosti je Iracionální muž podobně jako předchozí Allenův film s Emmou Stone hlavně směsicí motivů známých z dřívějších autorových počinů. Vztah studentky a profesora vzal auteur snad přes kopírák z Manželů a manželek (učitel slečnu vlastně nechce, nejvíc ho zaujme, když s ním nesouhlasí atd). Spřádání plánů na vraždu, Dostojevského Zločin a trest, vražda milenky nebo vražda vedoucí k další vraždě zase těžko může nepřipomenout Match Point. Vražda ve prospěch někoho jiného se objevuje např. v Kasandřině snu, ale zatímco tam šlo o formu zištné vraždy na zakázku, Iracionální muž věří, že zabíjí ve jménu všeobecného dobra. Tuto poněkud výstřední myšlenku Allen ospravedlňuje nejen názvem filmu, ale hlavně protagonistovým filozofickým zaměřením. Celý film přesto působí dost kašírovaně - v tom se Woody trochu přiblížil české kinematografii :) Navíc odhaluje, že Emma Stone není úplně s to celý (nijak výjimečně dlouhý) snímek utáhnout. Představitelka Rity Parker Posey asi jako jediná z hlavní čtyřky pochopila, že je k vystižení její postavy třeba přistupovat s určitou nadsázkou. Vůbec komediální momenty působí osvěžujícím dojmem a drží film nad vodou - jen škoda, že jich je tak poskrovnu.

    • 23.9.2015  22:48
    Love (2015)
    ****

    Poslední tango verze 2015. Dekadence pokročila o několik řádů. Noé se snažil natočit opus magnum (což tak úplně nevyšlo) a zároveň trumfnout Triera i Reygadase, přesto se mu podařilo zůstat svůj. Po druhém zhlédnutí: Za poslední rok snad jediný film, kterému se podařilo něco někam posunout. Křiklouni, kteří mají potřebu tady mluvit o pornu apod., ať laskavě jmenují nějaký důmyslnější a inovativnější počin z poslední doby. Noé rozhodně neměl v úmyslu diváka rajcovat. Ten film samozřejmě není bezchybný - mě osobně třeba značně irituje soundtrack (Pink Floyd : The Wall a podobné rockové sračky - sice rozumím, proč si je režisér zvolil - chtěl něco nadčasového a originálnějšího než contemporary electro, které by se k tématu sice logicky nabízelo, ale za pár let by působilo podobně "dated" jako třeba dnes soundtrack k Antonioniově Identifikaci ženy; přesto si mohl vybrat něco trochu objevnějšího). I tak si ale troufám tvrdit, že ten, kdo nikdy neprožil něco podobného jako Murphy s Electrou, buď nezažil skutečnou lásku, nebo nenašel odvahu jít za svými sny.

    • 20.8.2015  14:34

    Tiffany rozhodně potěší (a pobaví!), na druhou stranu - nalejme si čistého vína - je to ten typ snímku, bez jehož zhlédnutí byste stěží byli o něco ochuzeni. V kontextu tuzemské tvorby brilantní práce s významy - česká společnost je metaforicky vyobrazena jako burani okrádající jiné burany, poklad najde člověk ze společenské vrstvy, kde je snění o pokladech celkem rozšířené, jméno titulní "postavy" tvůrci evidentně také nevybrali náhodou, do toho kutání v Jiřetíně - všechno do sebe perfektně zapadá a vůbec se nedivím, kolik lidí toto dílko vyzdvihuje. Ve výčtu filmových kvalit by se dalo pokračovat - ať jsou to perfektně uvěřitelné dialogy, netradiční prostředí, kamera (Kamil Fila musel mít radost, že takhle to v Česku opravdu vypadá), výkon hlavního protagonisty atd. atd. Přes všechny tyto klady tvůrci nedokázali vytvořit o mnoho víc než jen formální hříčku (povedenější než Polski film, ale přece jen ne tak zábavnou jako Nic proti ničemu). Myšlenkové poselství Tiffany je totiž jak ze světa jejích protagonistů - vlastně jsme svědky hixploatace na druhou. Jinak řečeno, Andy Fehu sice prokázal z jistého pohledu větší porozumění filmovému médiu než Hřebejk, Prušinovský & spol., zároveň se ale spokojil se sdělováním banálních pravd denně omílaných v podnicích 4. cenové.

    • 15.2.2015  09:18

    V kontextu hollywoodské produkce konstruující za každou cenu drama i tam, kde ve skutečnosti není, představuje 50 odstínů celkem příjemné osvěžení. Méně už se dá mluvit o ozvláštnění - vedle Posledního tanga, Pianistky nebo Nymfomanky, ale nakonec i těch zatracovaných 9 a půl týdne film působí i přes ucházející vizuál skutečně docela šedě. Pospojování hezkých obrázků, jimž pochopitelně dominují nahé scény Dakoty Johnson, mě na jednu stranu nijak neuráží (protože si na nic víc ani nehraje), na druhou ani nepředstavuje nic extra zapamatováníhodného nebo něco, k čemu bych se měl potřebu vracet (totéž platí o angažmá Rity Ory, která se ve filmu na chvilku mihne v roli Christianovy sestry). Obsah snímku zachycuje zápas o to, kdo bude mít v počínajícím vztahu navrch. To se mu docela daří, lavírování motivované snahou oslovit co nejširší spektrum divaček bez ohledu na jejich vztah k feminizmu vychází. Právě v tom je radno hledat příčiny úspěchu fenoménu "50 Shades" - dámské publikum už je znuděno na jedné straně "klasickými love stories", kde je ženská hrdinka přece jen pasivnější než její vyvolený, ale stejně tak i akčními hrdinkami. Autorky prostě natočily film o postavě, s níž se většina divaček může identifikovat, o "jedné z nich". Zkritizovat autorky za to, že jde spíš o náčrt než o plnohodnotný příběh, jistě lze; upřít jim, že našly mezeru na trhu, však těžko.

    • 20.3.2016  12:36

    Iñárritu potvrzuje, že talent pořád ještě má. A nejen to, dokonce je stále schopen přicházet s inovativní filmařinou. S Lubezkim vlastně definují nový filmový styl, v němž je snad každý záběr výrazně digitálně upraven, přestože se jedná o mainstreamové, v podstatě realisticky pojaté drama. Onanistickou manýru z Birdmana tedy vystřídaly hrátky s obrazem, z každé scény jsou znát stovky a tisíce hodin práce v postprodukci. Co je to ale všechno platné, když obsah filmu je pouhá sračkoidní nápodoba Herzogova Aguire, plná těch nejotřepanějších scenáristických klišé. Předvídatelnost děje a osudů jednotlivých postav je pak dokonána obsazením Leonarda DiCaprio do hlavní role. Velká část scén tak ani nemůže působit tak, jak by měla, protože je každému jasné, že hlavní hrdina prostě nemůže krátce po začátku filmu zemřít. Režisér se zkrátka opět zcela podbízí publiku, a zatímco do Birdmana "propašoval" alespoň jednu fantazijní pasáž, ve které digitální kouzla posloužila tématu a příběhu, sledovat Revenant znamená už jen dvě a půl hodiny litovat proměněného potenciálu, jak pěkný film mohl vzniknout, kdyby tvůrci neuvažovali způsobem "čím netradičnější zpracování, tím triviálnější musíme mít obsah".

    • 7.4.2015  04:56
    Vybíjená (2015)
    **

    Petr Nikolaev kdysi prorazil adaptací Báječných let pod psa. Stal se tak autorem jednoho z těch povedenějších filmů podle Vieweghových knih a na tomto faktu se bohužel nic nezměnilo ani po uvedení Vybíjené. Největším problémem tohoto snímku je, že poměrně nosná témata bilancování a krize středního věku zpracovává velmi povrchní, zastydle puberťáckou optikou. V tomto ohledu je filmový plakát nebývale výstižný. Čím je například motivovaná expozice onoho "staromládeneckého doupěte"? Má to být aluze na Prachy dělaj člověka (ale proč?), nebo šlo jen o to, ukázat Suchánka, jak po ránu loví z ledničky lahváče? Následně se poměrně násilným střihem dění přenese na abiturentský sraz a vyústí ve sled banálních historek bez valné zajímavosti nebo vtipu. Vyprávění se navíc soustředí jen na dvě vcelku atypické skupiny postav - rádoby světáky toužící po věčném mládí a někdejší outsidery usilující o začlenění do mainstreamu. Průměrně úspěšní/hezcí/inteligentní lidé jsou mimo oblast zájmu tvůrců... Jinak je zajímavé, jak čeští filmaři poslední dobou začali od těch amerických kopírovat i honbu za co nejpřístupnější rating. Stranou nezůstal ani Petr Nikolaev, jinak velký příznivec erotických scén. Takže Simona Krainová sice nakonec ukáže své stále pěkné bradavky, ale jen v jednom asi dvousekundovém záběru. 50 % (** 1/2)

    • 20.3.2016  13:52

    Možná největší drama, jaké Wim Wenders natočil :) Není sporu o tom, že vykonstruovanost, stejně jako určitá literárnost, ze scénáře přímo čiší. Na druhou stranu jako akademicky chladná meditace nad některými paradoxy života film docela funguje. Oceňuju i to, že se žádná z přítomných hereckých hvězd nesnaží na sebe strhnout pozornost.

    • 25.2.2016  11:25

    Pokus o sequel Učené pře po dvaceti letech, v aktuálně módním žánru "trampský film" (proslaveném snímkem Proti přírodě)? Komedie to moc není, spíš taková částečně experimentální meditace. Jednu hvězdu dávám stále krásné a nestárnoucí Emmanuelle Devos.

    • 24.1.2015  19:57
    Birdman (2014)
    ***

    Coby vtipná sonda popisující, jak to funguje na Broadwayi, film funguje dobře. Pobaví a většinu nikterak krátké stopáže nenudí. Tvůrci se však tváří, že jim šlo o něco víc, a to jim tak lehce nezbaštím. Ano, celebrity jsou ochotné pro slávu udělat leccos a některé div ne zabíjet. Že víc lidí zajímá bulvár než umělecká výpověď, je také jistě pravda. Nicméně pokud film naznačuje, že i samotným umělcům jde víc o uznání než o sdělení, pak z bulvárně-komunální optiky usvědčují Mexičané v první řadě sami sebe. V této souvislosti si nelze nevšimnout poměrně laciných metafor (viz historie vesmíru vepsaná do role toaletního papíru nebo ostrá sledovanost soukromí celebrit znázorněná Michaelem Keatonem pobíhajícím po Manhattanu ve spodním prádle). Alejandro González Iñárritu se prostě rozhodl jít téměř exploatační cestou a potvrdit mainstreamovému publiku jeho předsudky. Je to tím markantnější, že jen před pár měsíci šel v kinech výborný Cronenbergův film Mapy ke hvězdám, který téměř totožná témata pojednal výrazně radikálněji a zajímavěji. Pokud jde o Lubezkiho kameru - ten pokračuje ve své technice digitálně pospojovaných dlouhých scén, jež ho proslavila díky Gravitaci. Obrázky jsou to na pohled pěkné (začlenění trikové pasáže s monstry se rozhodně povedlo), přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jde spíš tak trochu o manýru než o skutečně funkční prvek.

    • 5.4.2015  23:44
    Cesta ven (2014)
    **

    Když jsem se dozvěděl, že Petr Václav natočil další film z rómského prostředí, byl jsem lehce v rozpacích. Snímků o Rómech už českými kiny od dob Marianových pár proběhlo, a co si budeme povídat, většina z nich žádnou velkou uměleckou ani komerční výhru nepředstavovala, maximálně posbíraly pár festivalových cen. Moc jsem proto nevěřil, že by se režisérovi podařilo podruhé vykouzlit něco neotřelého, těšil jsem se však aspoň na geniální vizuál, tím spíš že za kamerou opět stál mistr Kučera. První očekávání se mi potvrdilo, druhé nepříliš. Děj filmu je celkem prostý (což dává tušit, že o něj až tolik nejde), implicitní význam a vizuální stránka zase téměř totožné s El Paso (tedy nic moc). Zbývají tak jen perličky na dně - zejména neokoukaná dvojice hlavních protagonistů, jež má kamera ráda a dopřeje nám si jich do sytosti užít. Celkově však zklamání a to ani nezmiňuju řadu dalších problémů typu - abych ocitoval Marigolda - "didaktičnost a herecká / inscenační topornost některých scén".

    • 14.12.2014  08:23
    Chlapectví (2014)
    ***

    Docela zklamání, ale jiné než jsem čekal. Hodně lidí vyčítalo Chlapectví nedostatek dramatu, a s tím tak úplně nesouhlasím - dramata ve filmu jsou, možná nijak výjimečná, jenže život většiny z nás se skládá spíš z řady malých dramat než z těch velkých. S čím jsem ale měl největší problém, byly postavy. Většina z nich jsou totiž nesnesitelní burani notně otravující druhým život. To se přitom týká postav chytrých, hloupých, úspěšných, neúspěšných atd. Samozřejmě se to dá brát tak, že nás Linklater navádí k sebezpytu v duchu: "Snažte se nebýt jako tyhle kreatury." Proti tomu žádná, stejně bych ale ocenil, kdyby ve filmu bylo víc kladných postav. Nabízí se srovnání s nedávným snímkem Nebraska - tam také šlo o zachycení "normálnosti" a rodinných hodnot, nicméně ve více nostalgizujícím pojetí. Alexander Payne jako by říkal: "Vaše rodina může být banda hovad, ale pořád je to vaše rodina." Naproti tomu Linklater říká: "Život stojí za ..., tak s tím zkuste něco udělat. Ale i když se vám to povede, stejně to nebude žádný zázrak." A ještě jedna věc mi na postavách vadila: Tím, jak je sledujeme vlastně z rychlíku, těžko si k nim vytvořit nějaký vztah. Chlapectví je tak pro mě cenné hlavně jako sonda do americké kultury, odhalující co se děje potom, když odezní zdvořilostní fráze.

    • 18.11.2014  21:24

    Park Chan-wook natočil před deseti lety tři dlouhé, brutální filmy o pomstě. Damián Szifron nyní na totéž téma vytvořil šest filmů krátkých, vezoucích se na stejné vlně násilí, ovšem podstatně uhlazenějších. Víc tak jako frikulín. Výsledek toho moc nevyřeší, ale chvílemi rozhodně pobaví - viz rvačka v autě na srázu, pan Bombička nebo mstící se nevěsta. Hlavně v prvním uvedeném případě se dá dokonce mluvit o parodii žánrových klišé.

    • 26.7.2014  08:22

    Díra u Hanušovic ve mně nevyvolavala přehnané očekávání, přestože Miroslav Krobot jako filmový herec patří mezi mé oblíbence a Krobot-divadelník má můj respekt. Už filmový plakát mě lehce vyděsil svou klišoidností a plagiátorstvím Bohdana Slámy. Bohužel oba tyto problémy se jak červená nit táhnou i celou v pravdě ďábelskou stopáží filmu samotného - a s nimi spousta dalších. _______ Začnu obligátně tím, že téma neutěšenosti života na venkově bylo jen v naší kinematografii zpracováno snad stokrát. Krobotův snímek pak působí jako kompilace nejbanálnějších a nejklišovitějších scén ze všech těchto filmů. Jak se v posledních letech stává dobrou tradicí, místo skutečných postav tu máme směšné figurky, které si tentokrát dělají srandu z jihomoravského tvarosloví (záměrně nepíšu nářečí, protože výslovnost je až na výjimky pražská - včetně Reného Přibila v roli Němce Hanse). Herci tudíž přehrávají o sto šest, jediný, komu scénář dovoluje předvést aspoň trochu zajímavou kreaci, je Plesl coby obecní hrobník a děvče pro všechno, solidní výkony pak dodávají ještě Čermák s Babčákovou. _______ Děj snímku prakticky neexistuje, výše uvedený text produkční společnosti neshrnuje - jak jsem si naivně myslel - expozici, ale asi tak 80 procent všeho, co se na plátně stane. Venkov je podle Krobota místem totálně odstřiženým od světa, kde se nic zajímavého neděje, nanejvýš se plní základní fyzické potřeby. Bohužel, něco podobného se da říct i o Krobotově filmovém stylu. Libuje si v dlouhých statických záběrech a notně provařených motivech - chátrající kostel, kapající voda, nikdy nedostavěný dům, Vilhelmová jako vesnická alfa samice atd. atd. You name it, Díra's got it. Jako zdroj všech problémů vidí Krobot nefunkčnost vesnické rodiny, proto je třeba další zakládat buď v cizině (Jaruna), nebo ji raději nezakládat vůbec, zbořit místní konvence a stát se svobodnou matkou (Maruna). Coby experimentální divadelní představení by možná Díra u Hanušovic mohla fungovat, jako film je ještě zbytečnější než její předobrazy v podobě dílek Bohdana Slámy nebo Roberta Sedláčka, jakkoliv problematických. Poměrem ambic a výsledku Díra dává vzpomenout spíše na někdejší filmový debut jiné nepochybně zajímavé herecké osobnosti - Městečko Jana Krause.

    • 26.2.2016  06:04
    Frank (2014)
    ***

    Kreativita versus obyčejnost, obyčejnost versus podivnost, podivnost versus genialita, genialita versus šílenství, šílenství versus internet, internet versus celebrity, celebrity versus průměrnost... Témat a nápadů je ve Frankovi víc než dost, bohužel se mu úplně nedaří jít o moc dál, než je prostě jen vedle sebe vyskládat. Za zmínku stojí třeba to, že vypravěč Jon se chová jako ještě větší magor než titulní postava (rozfofruje zděděné úspory, chce měnit hudební směřování kapely den před důležitým koncertem, chystá se odehrát koncert před stovkami diváků, aniž by měl co hrát) nebo že nejjednoznačnějším projevem mentální zaostalosti jedné z postav je negramotnost stran sociálních sítí. Celkový dojem "jj, nebylo to špatný" podporují i nevýznamové složky filmu - hudba i vizuál jsou docela povedené, na druhou stranu by k tématu sedl i větší odvaz (napadá mě třeba srovnání s Krajinou přílivu).

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8