Kmotr76

Seriál mnoha poloh, všechny přitom perfektně fungují jako jeden celek. Černohumorná komedie i drama s reáliemi drsného severu. Táhnou to skvěle napsané a především zahrané postavy (trio Hoffman-Isteník-Drozda bych mohl sledovat donekonečna) i dynamický příběh. "Třeskuté" momenty jsem si úžíval stejně jako ty vážné a poslední díl mě utvrdil v tom, že Most není "sranda" na jedno použití.

Rozpačitý sedmý díl mi najednou dává smysl jako nutná předehra k velkolepému finále. Proč velkolepému? Na první pohled totiž může působit nenápadně, žádnou taškařici nečekejte. Natožpak happy-end. Připravte se na nával emocí. Smutku, trapnosti, osamění. Co seriál zatím naznačoval tady naplno vybublá na povrch. Most se ponoří do mlhy. Smekám, že se tvůrcům podařilo tuhle proměnu ze sitcomu, který si dělá srandu ze všeho a ze všech, úplně přirozeně provést, a přitom humor úplně neupozadit (i když spíš než vtipné jsou absurdní situace a průpovídky až děsivě uvěřitelné). Síla. Posledních deset minut je plných trapnosti a zoufalství, přesto je konec dojemný se špetkou naděje do budoucna. PS: A ne, pokračování si pro jistotu nepřeju.

Temný případ jsem si roky představoval coby über-seriál. Když jsem se, se slušným zpožděním rozhodl věnovat mu svůj drahocenný čas, moje očekávání byla obrovská. A bohužel se tak úplně nenaplnila (pozor, konstatování v první větě rozporovat nemůžu, na to jsem seriálu viděl moc málo). První tři díly jsem byl nadšen. Country, burani, mysteriózno, náboženský fanatismus, kreolové, bažiny... zemitá atmosféra Louisiany se vším všudy. Pátrání okolo znepokojivého případu se rozjíždí. Duo Harrelson-McConaughey bezchybné. Existenciální (až nihilistické) proslovy druhého z nich potěší, a do jižanské reality zapadají jako nic. Komentáře ze "současnosti" to taky ozvláštňují. Jo, přesně tohle jsem si představoval. ***** Pak přišel čtvrtý díl, a celé to šlo lehce do háje. Změna to asi byla pozvolná. Více než případu se seriál najednou věnuje omáčce okolo, rozpadá se na několik nesourodých částí. Zejména manželským vztahům, do kterých tvůrci na můj vkus až moc zabředli. Martyho patálie pro mě byly občas až utrpení sledovat. I spor mezi detektivy se vyhrotil trochu uměle. "Sweet home" Louisiana taky jako by napůl vypadla ze scénáře. Reunion v sedmém díle to už zachránit nedokázal. Cohle z výslechu (troska, alkoholik) najednou neladí s Cohlem opět-detektivem, spojují je snad jen dlouhé vlasy. Podobných věcí, které neladily, by se našlo víc. Možná jsem hnidopich, mě ale každá taková prostě zklamala a výsledný dojem je takový polovičatý. O kýčovitém konci nemluvě. ***** Temný případ mi tedy tak trochu potvrdil mojí averzi vůči seriálům obecně; vše se zbytečně natahuje a z podružností se dělají vedlejší linie. Nepropracovanost samotného případu pak zamrzí, času na něj bylo dost.

Autentická, mrazivá, ale i zábavná výpověď o jedné politické tragédii, ale i o tom, jak funguje dnešní svět politických kampaní. Bavilo mě, že sleduji reálná mně dosud neznámá jména (a ta známá v čele s Johnsonem a Faragem taky potěšila), která hrála během kampaně klíčovou roli. Měl jsem tendenci fandit (iracionálně) brexiteerům, ačkoliv to byla očividně banda cyniků, i to tak nějak ilustruje situaci. A nebo to bylo jenom osobností Cumberbatche. Jenom škoda, že ke konci autenticitu lehce zabíjí až příliš návodný rozhovor mezi Cumberbatchem a jeho hlavním oponentem v hospodě, která jako by měla napovědět zmateným divákům.

Slibný atmosférický louisianský začátek se bohužel začíná rozpadat do příliš mnoha linií a nesourodých témat. Pardon, ale Martyho osobní problémy mě moc nezajímají (přinejmenším je na můj vkus rozpitvávají až moc). Závěrečná akční epizoda s gangem mi taky neseděla. Kéž by se tvůrci drželi víc případu a temného černočerného Jihu.

Uhrančivý film. Každá scéna je nový úchvatný obraz (i když prostředí nemůže být odlišnější, občas jsem v tom nemohl nevidět Gravitaci, pár vesmírných motivů (dítě ve skafandru) jako by tam dal Cuarón naschvál). Vizuálem to ale nekončí. Pár obrazů z hlavy ještě dlouho nedostanu, Roma mě ale dostal hlavně po emocionální stránce. U dvou scén jsem regulérně slzel, a přitom je to takový nenápadný film. Možná právě proto...

Na filmu se podepsal fakt, že Soozandech už přes dvacet let nežije v Íránu. Je to tedy příliš vyhrocené. Sled toho nejhoršího, co se v Íránu děje. O spoustě děsivých věcí jsem neměl představu a jsem rád, že jsem se o nich dozvěděl, na můj vkus se tu ale tlačí moc na pilu, většina postav jsou hrozné svině a ještě jsou jejich osudy křečovitě pospojované souhrou mnoha náhod. Ostatní (více) íránské filmy (Taxi Teherán, Klient) jsou také kritické, ale zároveň civilní a přirozené. To mi u Teheránských tabu chybělo.

Osud Zdeňka Tomana je fascinující (a před zhlédnutím filmu jsem o něm nic nevěděl), díky Ondřeji Trojanovi i dobře technicky zpracovaný. Chybí mu ale jiskra, dobová atmosféra, větší uvěřitelnost a autentičnost. Dialogy bohužel šustí papírem, čemuž nepomáhá fakt, že je deklamují až příliš profláklí herci (Ale Kubera jako Beneš pobavil, škoda, že neměl ani jednu repliku). Nakonec pak mnoho scén působí nechtěně komicky a kulisovitě. No a mohlo to taky být tak o půl hodiny kratší.

Pobavil jsem se, ale nevím, jestli je úplně v pohodě, že ze všech sovětských zločinců tu vlastně dělají celkem sympaťáky. Dějiny Sovětského svazu jsem vždycky bral jako něco šedivého, nudného, nepředstavitelně děsivého. A najednou je z toho barvitá groteska. A mimochodem, jsem jediný, komu tady Buscemi připadal jako kříženec Michala Horáčka a Putina?

Prostý, a přitom tak silný film. Zatímco Černý Petr mi přišel takový (po česku) třeskutější a vlastně nikam moc nespěje, Místo je o poznání vážnější. Dospívání hlavních hrdinů je sice plné úsměvných detailů (např. nejistota z první návštěvy kavárny), celkově ale působí docela tísnivě. Už jenom to prostředí odlidštěné kancelářské mašinérie.