kubilov

Stejně jako se v Clerks. celý děj odehrával ve dvou sousedících obchodech, tak Mallrats jsou popisem jednoho dne dvou čerstvě odkopnutých flákačů v jednom obřím obchoďáku, kteří pochopitelně své dívky řádově v několika hodinách získají zpět, avšak v žádném případě nepůjde o nic snadného. No a jistojistě ten hlavní důvod, proč se jim to povede, je pomoc od legendární dvojice Jaye a Silent Boba, kteří překvapují svým významným přínosem i vynalézavostí. V celém obchoďáku je zmatek a nervózní očekávání velké záležitosti, tedy živého vysílání nové seznamovací reality show, jejíž přímý přenos je absolutním vrcholem tohoto jinak vynikajícího filmu, který se právě tímto posouvá ještě na vyšší úroveň. A kdyby to pořád bylo někomu málo, tak přijde i Stan Lee, jenž vyplivne spoustu mouder o mimo jiné i o pohlavních orgánech superhrdinů, někoho zas potěší debutující Ethan Suplee, který vynikajícím způsobem vyřídí 3D optickou iluzi a samozřejmě i první podstatná role velkého mima Bena Afflecka, který zde tentokrát vystupuje jako drsnej bouchač. Ideální film na jakoukoliv denní dobu, nejlépe na líné odpoledne.

Rok 1994 byl rokem opravdu plodným pro kinematografii. Prakticky odstartoval druhé vrcholné období v dějinách filmu, když po čtvrt století navázal na Nový Hollywood, ale ne tvůrčí volností jak tomu bylo v 70. letech, ale kvalitou, kterou dokázali filmaři ze svých počinů vyždímat. Jedním z nich jsou každopádně i Clerks od kultovního komediálního režiséra a scénáristy Kevina Smithe, jehož geniální a ultralevný debut patří mezi ty úplně nejvydařenější filmové debuty vůbec. Přivedl na svět smolaře Danta Hickse, jeho nejlepšího kámoše Randala Gravese, kteří prodávají v obchodech hned vedle sebe a samozřejmě i kultovního Jaye a Silent Boba, do toho pak Smith i probouzí své dokonalé konverzační výměny plné nechutností, sexu a popkulturních narážek na cokoliv. Jednoznačných 5*!

Czech Made Man. Pravděpodobně nejvíce inovativní a zároveň i nejkontroverznější film v Česku minimálně posledních pár let. Ono se vlastně ani příliš o klasické formě - filmu - v tomto případě nedá psát, Czech Made Man jde totiž pod rukama zručného mladého a talentovaného Tomáše Řehořka proti všem současným tuzemským zvyklostem a natáčecím stylům, jímž už po několik let vévodí hlavní hvězda a konzerva Jan Hřebejk. Hlavní postava je jednoduše řečeno pořádnej debil, kterej se chová jak idiot a vůbec si ničeho neváží, což je.. SKVĚLÝ!! Konečně nějaká změna, bože děkuju, a taky samozřejmě díky za geniálního Jana Budaře, jenž je jako průvodce filmem rozhodně nezapomenutelnej a spolu s Řehořkem rozvracejí tuzemské konvence jednu za druhou. No a když je zrovna Budař míň vtipnej, přijde na scénu Petr Noha alias Predrag Bjelac, jehož projev je nejen nenapodobitelný, ale i totálně k sežrání. Když nad tím vlastně teď přemýšlím, tak je Jakub Vrána vlastně jen obchodníček, kterej využil svojí porevoluční šance, i když to nebyla jeho úplně první.

Na tak obrovský potenciál, jaký byl do Boylova Sunshine vkládán měl film až překvapivě malý rozpočet, a i tak je rozpočet jedna z prvních věcí, se kterou Boyle vyhrál, protože je jen málo režisérů, kteří by si při takovémto projektu vystačili pouze s 50 miliony dolarů. Po téměř dokonalé první čtyřicetiminutovce, která nám krásně popíše situaci posádky, vztahy a zvyky uvnitř lodi a vizuálně zcela odzbrojí. Jenže poté co se oba Icarové k sobě přiblíží, stává se z ambiciózního vesmírného sci-fi s eventuálním přesahem bezduché vyvražďovací béčko. Vlastně celá postava kapitána v(V)etřelce Pinbackera nefunguje v základních aspektech: jak se dostal na Icaros 2, jak došlo k jeho mutaci, jaká je motivace jeho jednání... To vše je nám zamlčeno a místo toho, aby naháněl strach, k čemuž nejdříve výborně napomohly zvláštní prostřihy před jeho plánovaným objevením na Icaru 1, tak až do konce filmu zůstávají nevyřčené odpovědi na ty nejzákladnější otázky. Další rozporuplnou věcí ohledně Sunshine je pak pochopitelně otázka realističnosti a fyzikální pravděpodobnosti. Kromě toho, že Slunce na 95% vyhasne nejdřív až za 4 miliardy let, tak jaderná bomba o velikosti ani Manhattanu by ho neprobudila ani náhodou. Jinak mě už také unavuje klišé, že když je někde ve filmu psycholog, zákonitě se z něj musí vyklubat magor. I přes tyto všechny zjevné nedostatky ale jde o výborný film, jenž má z rozpočtu maximálně vyždímané nejen vizuálno, ale i herecké obsazení a úchvatný soundtrack. O film roku 2007 jednoznačně nejde, ale o jedno z těch nejzajímavějších vesmírných sci-fi posledních let klidně.

Mind game s divákem na vysoké úrovni, dokonce na až tak překombinované, že nejednoho sledujícího odradí vůbec od dokoukání, což však rozhodně můj případ není. Hypnóza je jako prostředek k vůbec výstavbě celé zápletky a konstrukce filmu relativně neobvyklý a vzhledem k divákovi i poměrně nebezpečný dějový činitel. Je to totiž velmi málo probádané spektrum lidského vědění, které pokud se nepředloží správně, divák se nechytí a celý film jednoduše odpíská a nedokouká ho, a proto je štěstí, že na režisérské stoličce Transu seděl protřelý mazák Danny Boyle, kterému se povedlo tento faktor prakticky eliminovat. Přesto je nakonec celý film divácky tak trochu těžce přístupný, ačkoliv je úžasně natočený, hlavní herecký trojúhelník šlape jak hodinky, atmosféra je napínavá a správně vygradovaná, tak díky neustálému hraní si s divákem trpí konzistence a výsledný efekt, který by mohl být vyzdvižen lépe. Přesto jde o jeden z nejlepších Dannyho počinů, který si minimálně ještě jednou nenechám ujít.

Dokonalý James Franco, hrající (jak) o život a předvádějící svůj životní výkon, který se mu bude jako převážně komediálnímu herci překonávat velmi těžko, talent na to ale má. Silná existenciální záležitost, kterou kazí snad jen přehnané flashbacky, po právu patří mezi lepší filmy i takového režiséra jakým je Danny Boyle.

Strhující příběh z prostředí indického Bollywoodu, jenž popisuje vzestupy a krachy jednoho zdánlivě obyčejného indického chlapce, kterého život naučil vědět a věřit. Jamalova předlouhá cesta z Mumbaiského slumu do snad nejoblíbenější vědomostní televizní soutěže je protkána spoustou více či méně uvěřitelných situací a epizodek z života ušatého hrdiny, které mísí zdánlivou realističnost indické chudoby s humorem sobě vlastním, to vše v dvacetileté cestě tří lidí, jejichž životy byly propojeny ať už je osud v miliardové zemi zavál kamkoliv. Z hereckého obsazení mě nejvíc bavil Ankur Vikal, který zde bůhví proč není uveden v hereckém obsazení, a to i navzdory tomu, že hrál tu nejzajímavější postavu - slizouna Mamana, který má moc a moc rád malé děti.

Když mi někdo řekl, že Millions jsou nejhorší film Dannyho Boylea, řekl jsem si, že to ještě nemusí být nic extra špatného, vzhledem k nesporným režisérovým kvalitám. Ovšem když jsem ho s vypětím všech možných sil dokoukal, řekl jsem si jediné: "Tak nechutnou moralistickou, výchovnou, pronáboženskou, přeslazenou a totálně debilní sračku jsem ještě neviděl." Po vychladnutí jsem to zmírnil na: "Dva nesympatický smradi. Jeden se baví se svatejma a ví o nich i to, co nezajímá nikoho a ten druhej zas v jednom kuse mele o nemovitostech a investicích, přičemž je to pořád nechutně moralistický a hlavně, korektní." Pokud má takhle vypadat dobrá rodinná komedie, tak už nikdy žádnou jinou nechci vidět. Ještě že se alespoň Danny z tohodle průseru oklepal a točí dál dobrý filmy. Druhý zářez dám jen za kvalitní režii, která to ale ani nezmírní.

Velmi zvláštní a rozporuplný film, který je v podstatě obyčejné levné béčko, hrající na poli postapokalyptického sci-fi thrilleru až hororu, který využívá klasického námětu s virem vymknutým kontrole. Ovšem jméno režiséra značí, že to tak nějak obyčejné úplně nebude, protože i když je Danny Boyle režisér velmi nevyrovnaný, tak u něj převládají nadprůměrné snímky, což je asi i tento případ. Je tu sice na jedné straně úžasně hrající Cillian Murphy, jenž dokázal ztvárnit svou charakterovou proměnu dost přesvědčivě, ale na druhé straně ohyzdná a dost otravná debutující Naomie Harris a především zprasené akční scény s nakaženými, které mají ke koukatelnosti dost daleko.

Ewan McGregor a Danny Boyle potřetí, ale napotřetí jim to už spolu tolik nejde. Tentokrát vynechali všechny ostatní skotské chlapíky a přibrali k sobě krásnou a okouzlující Cameron Diaz. Ve zvláštním příběhu o nebi a zemi, propojeném s (ne)povedeným únosem a s hledáním životní lásky za pomoci dvou andělů? Zní to každopádně šíleně a možná i proto se s tím Danny nepopasoval dostatečně, aby myšlenku scénáře prodal. I když to docela šlape, chemie mezi hlavní dvojicí funguje a Stanley Tucci opět pobaví, je Extra život jeden z nejhorších počinů tohoto výjimečného britského režiséra a Ewanův účes zde mě bude minimálně ještě týden strašit.