kubilov

První věc, která mě po dokoukání Setkání v Praze napadla byla, že hůře už Dánové Čechy vykreslit nemohli. Pro většinu západních zemí jsme zřejmě i tolik let po revoluci jen zapšklý, nepřejícný a závistivý národ, jehož život se točí okolo pití piva a jedení guláše. Ovšem samotný film je dobře odvedené dílo, oba Dánové v hlavních rolích hrají své role velmi přesvědčivě, avšak u mě na plné čáře vítězí Mads Mikkelsen, který vlastně celý film i přes jeho nedokonalosti táhne kupředu, a na němž se mi především líbilo jeho obtížné vyjadřování emocí. Jinak co se týče ostatních rolí, které hrají pouze čeští herci, je to jedna velká tragédie. Bořivoj Navrátil je ve své roli vše jen ne uvěřitelný, Jana Plodková a její "angličtina" vysoce trapná a o našich cikánských spoluobčanech ani nemluvě. Prag nám v podání režiséra Ole Christiana Madsena přináší pravdivý a pro dnešní generace velmi obvyklý příběh a vytrácení se lásky z dlouhotrvajícího manželství a o komplikovaném vztahu otce a syna, který se většinou začne řešit až když je pozdě. Přesto je tento možná až příliš kýčovitý námět podán s takovou syrovostí a severskou chladností, že v sobě něco zvláštního a poutavého má. Ovšem až tím, co mě přimělo dát tomuto dramatu 3* byla scéna, při které Christoff a Maja chodí po Pražských památkách a v šíleném kontrastu se scenériemi tohoto výjimečného a jednoduše nejlepšího města se baví o Michaelově velkym a oholenym ptákovi.

Minulého Božského s králem komedie Jimmm Carreym a Jennifer Aniston se mi moc líbil, o čemž svědčí i mé hodnocení (4*), druhý zásah Morgana Freemana do života zdánlivě obyčejného člověka mě ale docela zklamal. Vtipů tam trochu je, akce taky, jenže za 175 milionů dolarů bych si představoval superultraskvělou komedii s daleko lepší a hlavně lépe vypadající závěrečnou akční scénou, než předvedl Božský Evan. Snad jediným výraznějším kladem je opět skvělý Morgan Freeman, který už navždy zůstane tím černým Bohem.

Pro Petera Jacksona a jemu podobných naprosto nedotknutelná kultovka. Chápu, vytříbené výkony, na svou dobu docela obstojné akční scény, které dnes už sice působící spíše vtipně, ale to je 80 let později. Jenže mně se prostě líbí více až remake z roku 2004 právě od Petera Jacksona, hlavně proto, že rozvádí děj do tří hodin grafického nebe, které musí oslovit snad každého. Proto jen o chloupek pod čtyřhvězdovou hranicí.

Dal jsem si za jednu noc Orphan a Orphanage a musím říct, že převážně druhý jmenovaný film mě docela zklamal. Rádoby bububu scény s neskutečně otravnou a nesympatickou hlavní herečkou a s fakt praštěnym dějem o jednom ztracenym klukovi. No a nezachrání to dokonce ani médium a ani Geraldine Chaplin. Asi na tom bude něco špatně, když jsem se při vrcholící rádoby strašidelné scéně začal místo strachy posrávat hlasitě chlámat. Po dnešní noci mi už dlouho nikdo nevymluví, že horory nejsou nic moc.

Hej tak tohle nebylo vůbec špatný! Takovej jakože thriller co si hraje na supervážnej horor s tím, že hlavní vražedkyně je malá holčička? Jen mě trochu sralo, že tam bylo na žánr až moc emocí, to si vážně mohli odpustit. Kája Roden samozřejmě potěšil, jen tam mohl bejt trochu dýl, už by ho měl někdo nějak pořádně obsadit. Vera Ferminga a Peter Sarsgaard jako rodiče docela ušli, občas jsem jim tu zamilovanost docela i žral. Ovšem jestliže mi Orphan nepřinesl nic objevnýho ani superskvělýho, zůstane jen jedním z mnoha.

Tak trochu ve skrytu letošních blockbusterů se objevil tento velmi zajímavý životopisný snímek první pornohvězdy - Lindy Lovelace, která zahvězdila hlavně v monstrózně úspěšném Deep Throat, prapředku všech porno filmů. Překvapivě hvězdně obsazený (Amanda Seyfried, James Franco, Sharon Stone...) nízkorozpočtový film o přeměně zakřiknuté dívky v jednu z nejslavnějších žen, jen díky tomu, že měla neobvyklý dar. Jelikož je děj díky námětu docela poutavý a rychle uteče, není nic moc, co by se dalo vytknout. Příběh Lindy Lovelace přesně potvrdil, co jsem od filmu očekával, proto lehký nadprůměr, výš tomu nepomůže ani Hugh Hefner.

Můj oblíbenec a velmi charismatický pán Michael Douglas, Sharon Stone, pro někoho sex symbol let devadesátých, a hlavně hlavní postava, drtič ledu. Ten zde podává naprosto oscarový výkon, který umocňuje zejména při vražedných scénách skvělý poker face, který by mu mohli závidět Matt Damon s Benem Affleckem dohromady. Zůstal jsem téměř oněměn nad tím, s jakou ladností provádí své smrtelné pohyby, nebo snad nad tím jak pečlivě vyčkává pod postelí, naslouchajíc souloži století, neustále připraven k akci. Kriminální stránka mě ovšem až tolik nenadchla a ačkoliv mě to velmi táhne k lepšímu hodnocení, hlavně díky téměř kultovní nožní přehazovačce a scéně s výslechem, nenechám se přemluvit a budu doufat, že mě hlavní hrdina dneska v noci nenavštíví.

Jediný důvod, proč jsem nedal odpad byly erotické scény. Ne kvůli tomu, že by se mi líbily nebo něco takovýho, ale proto, že byly jednoduše vtipný. V kontrastu s fakt divnym a vlastně zbytečným a nudným filmem, který byl měl patřit na nějakej zapadlej a nedůležitej festival, nejlíp někam do Ruska, jsou tím nejzajímavějším co se tam děje. Naprostá ztráta času nebo jakýkoliv chutě do sexu.

Jeden z dvou nejvíce přeceňovaných a nejzoufalejších herců, který je známý svým všudypřítomným poker facem se odhodlal proniknout hlouběji do tajů města, jehož pravou a skrytou tvář nám ukázal už Marty Scorsese ve Skryté identitě. Boston není jen idylické město, kde bydlí jen rodiny s malými dětmi a studenti prestižních vysokých škol. Je to pořádně nemravné a živé město, zvlášť tedy čtvrť Charlestown, kde se odehrává děj Affleckova druhého celovečerního režisérského počinu. K Benově režii nemám co bych vytkl, pečlivě a hladce zrežírované dílo, kterému z režisérského hlediska chybí k dokonalosti jen opravdu málo, bohužel to samé se nedá říci i o jeho herectví, protože jako herec je naprosto nepoužitelný, strašný prkno, dokonce ani mikina Boston Bruins to moc nevylepší. Když si k tomu připočtu neskutečně ošklivou Rebeccu Hall, jejíž "úsměv" je super důvod k sebevraždě, moc hezky mi z toho není. Naštěstí, i když mi hlavní dvojice způsobovala velmi nepříjemné pocity v oblasti žaludku (ostatně jako v každém filmu, kde někdo z nich hraje), mám rád jak zde pořádně řízného Jeremyho Rennera, tak krásnou Blake Lively, proto dám alespoň průměrné tři hvězdy s tím, že si nejsem moc jistej, že šlo o lepší zážitek u Gone, Baby, Gone nebo právě u Města. Na režisérskou stoličku prosím častěji, před plátno však nikoliv.

Tak tenhle "kult" jde hoodně mimo mě. Dal jsem si naprosto náhodně deset dílů a opravdu ze srdce jsem se zasmál asi tak třikrát, i když by mi měl tenhle styl humoru sedět. Hold pro mě bude Červený trpaslík už asi navždy jeden z těch nepochopených fenoménů.