kubilov

Filmový přepis divadelní hry, který je smrští několika parádně vypointovaných dialogů, kterým vévodí zejména Al Pacino, pokud je zrovna u slova, ale ostatní o moc nezaostávají. James Foley mohl pracovat se snovým obsazením, vždyť koho by ta skladba jmen neoslnila - Baldwin, Spacey, Lemmon, Arkin, Harris, Pryce. Zajímavá hra s neproduktivními zaměstnanci, která by si zasloužila přenést i do normálního života.

Jednou za čas se to hold takhle sejde, tématicky stejný projekt od odlišných tvůrců v ten samý rok, ale je zajímavé, že prakticky pokaždé dopadne jeden z nich jako propadák, což je i případ životopisného filmu o Kryštofu Kolumbovi, kdy proti Glenově nudnému a nenápaditému filmu stála výborná Scottova historická freska s hvězdným obsazením. Ani Marlon to nevylepšil (jak by taky mohl v té době, že..) a to i když si odkrojil z rozpočtu prý až osminu.

Dnes už se asi Igor Chaun asi definitivně zbláznil, i tak ale dokáže točit solidní dokumenty. Jeho Léčba Klausem z počátku 90. let je dnes strašně důležitý pro zachycení dobové atmosféry, kdy byl Václav Klaus v Česku v podstatě polobohem. Když abstrahujeme od ideologie i od toho, co dělal Klaus ve svém dalším politickém životě či jak se projevuje ve svém životě po konci v aktivní politice, jeho neoliberální vize ekonomické transformace byla ambiciózní a do určité míry i povedená. Chaunův dokument je tedy jednak obrazem doby a jednak k dnešnímu pohledu například tehdejších novinářů. Třeba dlouholetý šéfredaktor Mladé fronty DNES a dnešní šéfredaktor měsíčníku Reportér Robert Čásenský si sype popel na hlavu, že měli být ke Klausovi více kritičtí a polemizovat s ním. Každopádně – Léčba Klausem je zajímavá. Lepší 3.

Je až zvláštní jak moc se Woodymu projevil tento film i v osobním životě. Storku o tom, jak skončil jeho dlouhotrvající v-vztah s jeho druhou dvorní herečkou Miou Farrow zná snad každý, méně lidí však zná fakt, že velmi podobnou situaci promítl i do jednoho ze svých nejlepších filmů. Manželé a manželky jsou vlastně popisem nekompromisního rozpadu dvou spřátelených manželských párů, z nichž každý si najde někoho jiného. Woody Allenův charakter si najde právě mladou studentku, a jelikož Juliette Lewis přesně tento typ rolí výjimečně jde, o chemii mezi nimi není nouze. Jeho manželka, zde opět Mia Farrow, se podobně jako žena ze druhého manželství, zde Judy Davis, zakouká do intelektuála Michaela, Liam Neeson rok před Schindler's list, o kterého se následně "poperou". A konečně zřídkakdy hrající režisér Sydney Pollack v roli manžela č. 2, který si jako první najde náhradu za svou partnerku, kterou je však k jeho překvapivému zjištění vlastně jen mladší kopie jeho ženy. Protože není režisérem nikdo menší než Woody Allen, není v žádném případě na první pohled jasné jak film skončí, jestli se nechal inspirovat svým podobně laděným filmem Hana a její sestry, kdy film znamenal optimistický návrat do starých kolejí, nebo zvolí drastičtější konec? Mě osobně rozuzlení tohoto filmu docela překvapilo.

Pár amatérských herců, málo peněz, málo slov a docela slušná podívaná. Rodriguezova celovečerní prvotina disponuje spoustou atributů, které bude v budoucnu uplatňovat. Klasické texaské prostředí s mexickým nádechem, kytary, snědé ženy a spousta zbraní. El Mariachi je velmi povedené a nízkorozpočtové dílko, na kterém mi ovšem mírně vadily hloupé dialogy a hnusná barmanka (Salma Hayek v Desperadovi byla hezčí a lepší).

Unforgiven rozhodně není typický žánrový western, je to především ponurý příběh o posledním dobrodružství jednoho nekalého živlu a jeho pomocníků, ve kterém herecky sice exceluje trojice Eastwood-Hackman-Freeman, ale to je z těch kladných věcí zhruba všechno. Příběh je nepříliš zajímavý, přestřelek a veškeré akce poskrovnu, o humor člověk nezakopne, což by sice tolik nevadilo, kdyby to bylo vykoupeno alespoň pořádnou atmosférou, jenže té se také divák nedočká. Rozhodně to není špatný film, jen bych řekl, že lehce přeceněný.

Christian Bale byl mimořádným hereckým talentem už od malička. Po vynikajícím výkonu ve Spielbergově Říši slunce (13 let) mě o uchvátil i v o pět let mladším filmu z prostředí konce devatenáctého století v New Yorku, kde mladí a vesměs chudí kluci roznášejí noviny, aby je jejich zaměstnavatelé nakonec dost odírali. Všechno pak logicky vyústí ve stávku této dětské pracovní síly, které má však velmi malou šanci na úspěch, jenže Disneyovci to zachrání. Muzikálové čísla nejsou vůbec špatné, dětští herci jsou také fajn, a když se k tomu přidá Robert Duvall jako Joe Pulitzer a možná i Ted Roosevelt, není příliš co řešit.

Shadwell to do puntíku vystihl. Já jen přidám další ódu na herectví Daniela Day-Lewise, i když i to je nošení dříví do lesa. Po Mannově "televizním" období první z řady plných počtů.

První díl byl skvěle vyvážen a měl silný děj po celou dobu, druhý ale v tomto dost pokulhává. Nejenom, že je první polovina zbytečně natahovaná a nudná, ale i následný "dům plný pastí" není tak skvělý jako byl v jedničce, proto oproti prvnímu dílu hvězdu dolů.

Zajímavý mix klasicky nadsazeného lupičského filmu, tak trochu paranoidně politického thrilleru, navíc s prvky komedie. V období těsně po pádu Železné opony se jak svět Západu, tak Východu, začínají propojovat a vznikají tak zase jiné konflikty než jak tomu bylo během Studené války. Robert Redford celý film klasicky táhne svou ohromnou hereckou silou, zde má však k ruce skvělý tým a Bena Kingsleyho, jenž má účes, jaký bych u něj snad nikdy nečekal. Hlavní motiv jakoby vypadl z nějakého bondovského filmu, ale zde překvapivě docela dobře funguje. To závěrečný pochcání republikánů si prostě odpustit nemohli..