kubilov

Superčerná komedie, jenž si utahuje z manželství, ze smrti i z přátelství a přesto jí Smrt sluší. Kníratý, brýlatý a docela vlasatý Bruce Willis, skvěle ztvárňující muže mezi dvěma ženami, z nichž platinová Meryl Streep hraje opět velmi kvalitně a zastiňuje, jako obvykle, třetí v pořadí, Goldie Hawn. Na opravdu dlouhé době, padesáti jedna let, se odehrávající fantasy komedie je skvělou možností k pobavení a také důkazem toho, že Robert Zemeckis opravdu byl v osmdesátých a devadesátých letech na špici toho, co nám Hollywood mohl nabídnout. Jeho vliv byl dokonce tak obrovský, že dokázal přitáhnout i dávno mrtvé, například Elvise, Andy Warhola či snad Jamese Deana.

Smrtonosná past 3 je jistě jiná, nežli předchozí dva díly, což má podíl na hodnocení a celkovém vnímání recenzentů a komentátorů, pro mě to však byla změna vítaná, jelikož třikrát v prakticky stejných vodách by to logicky příliš neklapalo. Třetí díl akční krimi komedie o seržantu Murtaughovi a poručíkovi Riggsovi má ten nejlepší start, který se dokáže i po detonaci bomby udržet po celou první polovinu filmu, která je tak v mých očích tou úplně nejlepší v celé čtyřdílné sérii. A Joe Pesci jako Leo Getze válí, i přestože je blonďák.

Fire Walk with Me mohl být velmi povedený prequel k veleúspěšnému seriálu, ale to by musel mít minimálně stejnou atmosféru jako první série Twin Peaks. Nemá ani to, ani humor a děj je prostě až přespříliš Lynchovský, dokonce si i myslím, že nechtěl, aby to divák pochopil.

Pár vtipů, trocha dobré akce, fajn Lundgren, slabší Jean-Claude. Klasické béčko s pozůstatky osmdesátých let, které mě jako podobné filmy nechává chladným. Navíc s fakt střeleným scénářem.

Vizuálně nejpropracovanější potvora ze všech Alienů. Mistr deprese Fincher už od začátku nastoluje nekompromisně brutální podívanou, během které se dopustí dříve nemyslitelného. Nechá zmizet z povrchu vesmírného jednu z nejznámějších hlavních hrdinek, která se stejně o 5 let později našla. Bohužel i zde bylo až příliš "prázdných" míst, ale i tak se Alien 3 zařazuje důstojně po bok svých starších předchůdců.

Aspirant na nejlepší Al Pacinův (nemafiánský) herecký výkon vůbec. Naprosto oprávněný Oscar, kterého se podle mě měl Al dočkat už dříve, výkony na to rozhodně měl, ale tak co už. V kontrastu s tímto hereckým koncertem je pak hloupě vypadající i chovající se Chris O'Donnell, který se však postupem času alespoň trochu zlepšuje. Přesto to není ten pravý herec, který by se hodil k takové personě jako je Al Pacino. Skvělý film plný krás života, pro které není potřeba ani vidět. Zajímavé je i sledovat úplně první pořádnou roli Philipa Seymoura Hoffmana.

Můj oblíbenec a velmi charismatický pán Michael Douglas, Sharon Stone, pro někoho sex symbol let devadesátých, a hlavně hlavní postava, drtič ledu. Ten zde podává naprosto oscarový výkon, který umocňuje zejména při vražedných scénách skvělý poker face, který by mu mohli závidět Matt Damon s Benem Affleckem dohromady. Zůstal jsem téměř oněměn nad tím, s jakou ladností provádí své smrtelné pohyby, nebo snad nad tím jak pečlivě vyčkává pod postelí, naslouchajíc souloži století, neustále připraven k akci. Kriminální stránka mě ovšem až tolik nenadchla a ačkoliv mě to velmi táhne k lepšímu hodnocení, hlavně díky téměř kultovní nožní přehazovačce a scéně s výslechem, nenechám se přemluvit a budu doufat, že mě hlavní hrdina dneska v noci nenavštíví.

"Nový Svět je katastrofa." Tak za prvé, skladba od Vangelise - Conquest of paradise patří mezi 10 nejlepších filmových soudtracků. Za druhé, Gérard Depardieu mě i přes mou počáteční skepsi svým herectvím naprosto odrovnal. Za třetí, s postavou Columba skvěle kontrastuje sice nepříliš výrazný, ale přesto tak nenuceně "odporný" záporácký dvojblok Assante-Wincott. No a za čtvrté, nechápu, jak může někdo vyzdvihovat Sigourney Weaver, která byla na plátně dohromady ani ne 15 minut, za kterých toho fakt moc nestihla. Dobytí ráje je po právu jedním z nejlepších Scottových filmů a současně je i jedním z mých nejoblíbenějších kousků právě od tohoto režiséra. Skvělé vykreslení střetu kultur, Columbova boje proti větrným mlýnům, doba konzervativní inkvizice a konstatování, že bohatství nezaručuje bohatství (ať už si to každý vyloží jak zrovna potřebuje).

Barton Fink je zvláštní film, který se tak trochu vymyká ostatním filmům bratrů Coenů, jelikož teprve zde rozjeli to, pro co jsou dnes tak uznávaní tvůrci. Především tedy to, že dokáží udržet divákovu pozornost po celou dobu filmu. Stísněná atmosféra, nehostinné prostředí, kdekoliv prosakující paranoia až hranice šílenství. John Turturro v roli, která byla zřejmě jeho životní, tedy alespoň podle toho, co jsem s ním viděl. Jenže i toto strhující herectví se v tomto filmu muselo sklonit před nepřekonatelným a záhadným Johnem Goodmanem, kterému nedělá nejmenší problém ihned si podmanit celou scénu. Jako milovníka Stevea Buscemiho mě jeho malinká role samozřejmě také potěšila, škoda jen, že tam nebyl víckrát, rozhodně by dokázal situaci odlehčit. Hollywood a celý filmový průmysl v temné době lehce před vzestupem se povedlo nastínit skvěle, aby to pak závěrečná scéna celé zabalila. Jeden z nejlepších od Coenů.

I Robert Rodriguez musel nějak začít a v Bedhead je určitě ukryt skrytý potenciál, ten mi ale však zůstal utajen.