veru_needy

Ke shlédnutí tohoto snímku jsem se odhodlávala docela dlouho, přeci jenom tři hodiny je docela dlouhá doba. Nakonec mi to uběhlo strašně rychle a já jsem moc ráda, že jsem mu tu šanci dala. Jedná se o film, který zanechává pestrou směsici silných pocitů, disponuje nejrůznějšími prohřešky; drogami, starými nezplacenými křivdami, pochybnými pořady, nevěrami, povahovou nevyrovnaností. V hlavní roli lidé. Přitom se film za to nesnaží tyto lidi nějak soudit, naopak, nahlíží na ně tak nějak důstojně a lidsky, takřka s pochopením a nesnaží se unavovat zbytečným siláckým moralizováním. V tom je naprosto výjimečný. Protagonisté se většinou v silně emotivních situacích odsuzují sami a divák, někdy dohnán až k slzám, není rozhodně ničeho ušetřen. - "I really do have love to give. I just don't know where to put it."

Téměř 400 000 anglických vojáků se ocitlo v pasti, kde perimetr před nepřítelem drželi Francouzi a ten se každou hodinu zmenšoval. Statisíce vojáků se tak nachází na pláži u jediného mola a čekají na pořádné lodě, které by je evakuovali. Snímek vyniká především všudypřítomným strachem, že každou vteřinu se Němcům podaří prolomit poslední zbytky obrany a zmasakrují je na pláži. Přesto, že Němci ve snímku nejsou moc vidět, tak jako by byli všude okolo. A to otevírá cestu pro velmi syrovou atmosféru plného děsu, kde se chce zachránit každý i na úkor kamaráda. A známé v nouzi poznáš přítele tady nabývá úplně jiného rozměru. Dále musím podotknout, že se mi hrozně líbily scény s Tomem Hardym, něco tak 'opravdového' jsem hodně dlouho neviděla. A hudba Hanse Zimmera, není potřeba ani vyzdvihovat, ta zaručeně drží celý snímek v atmosféře, který by každý dobrý válečný film měl mít. - "We shall defend our island whatever the cost may be. We shall never surrender."

Quentin Tarantino opět ukázal, že patří mezi nejlepší současné scénáristy a režiséry. Western je žánr, který americké filmové tvorbě sedí. Zde se na plátně rozehrává příběh několika lidí, které zimní vichřice svede na jedno zdánlivě opuštěné místo. To slouží jako zázemí pro cestovatele. Jednotlivé postavy postupně poznáváme a odkrývají se různé vztahy, které mezi sebou mají. Film je tedy celkem poměrně dlouhý a v první půli spíše založený na dialozích (takže pokud tomuto někdo neholduje, bude ho to nejspíš nudit). Nicméně tak od poloviny snímku přijde změna, která je plná konfliktů, dramatických scén, krve a násilí. O drastické způsoby odchodu z tohoto světa není nouze. Krvavé scény k tvorbě Tarantina tak nějak patří. Hlavních představitelů je osm. Otázkou je, kdo přežije. - "You only need to hang mean bastards, but mean bastards you need to hang."

Django Unchained patří mezi to nejlepší, co jsem v poslední době z americké produkce viděla. V prvé řadě se jedná o výtečný scénář. Tento snímek má tu výhodu, že i když je jeho děj striktně chronologický, pořád nepostrádá další tarantinovské rysy jako pestrý výběr zajímavých postav a širokou škálu inteligentních dialogů, na kterých se zakládá víc než na samotném příběhu. Vznikají tak inteligentní situace dosti blízké reálnému životu. Film je plný brutality, krve, napětí, překvapivých a šokujících situací, akce. Nudné pasáže asi jen zřídka pocítíte. Tahounem filmu je Christoph Waltz. Tomu byla role doktora Schultze šita přímo na míru. Tarantino ve svém oboru umí chodit, to se mu musí nechat. Má takový talent, že skoro nikdy nešlápne vedle, ať už zkouší jakýkoliv žánr, což z něj dělá člověka, na jehož další práci se třese celý filmový svět. Ujal se toho opravdu velkoryse a da se říci, že vskutku s grácií. Udělal tak poctu italským spaghetti westernům. - "Don't get so carried away with your retribution. You lose sight of why we're here."

Francie v období 2. světové války. Nacistický lovec Židů Hans Landa s tváří skvělého Christopha Waltze hledá jistou rodinu. Po mrazivém rozhovoru ji nechá vyvraždit; uprchne jen dívka Shosanna, která v průběhu filmu hraje velice důležitou roli. Mezitím důstojník Aldo Raine, který se s ničím nemaže, k sobě nabírá vojáky, kteří mají pod jeho velením ve Francii jediný úkol - pozabíjet co nejvíce nacistů. Inglorious basterds jsou atomovou bombou geniálních konverzací. Film má hutnou, vtipnou, ale zároveň i velice napjatou atmosféru. Sází na nekonečně dlouhé a chytré dialogy mezi hlavními protagonisty. Dvě a půl hodiny hry kočky s myší, tj. Tarantina s diváky, návdavkem skvělý a do filmu špičkově zapadající mix němčiny, angličtiny, francouštiny (a musím dodat teda i úchvatné italštiny) dělají z tohoto snímku druhou nejlepší věc kterou Q. T. natočil. Odpoutejte se tedy od všeho, co víte z hodin dějepisu. Tarantino si historii přepisuje podle sebe, protože ví to podstatné. Film je fantazie a ta Tarantinovi nikdy nechyběla. Což mu věří i herci, kteří se svých rolí zhostili se vší parádou. - "Arrivederci."

Sin City... název tohoto města opravdu vypovídá o všem. V životě jsem snad nečetla jiný komiks než kačera Donalda, takže z hlediska srovnání s komiksovou legendou hodnotit nemůžu, ale film jako takový mě opravdu nadchl. Stejně jako v černobílém světě komiksu zde ožívají hrdinové, kteří bojují proti zlu a ochraňují slabší. Nádherná podívaná na přehnaně skákající auta po ulicích, o neuvěřitelné výdrži a především odhodlání hlavních hrdinů. Mickey Rourke jako Marv je opravdu bezchybný, stejně tak jako Bruce Willis, který ztvárnil odhodlaného policistu Hartigana. Musím také vyzdvyhnout opravdu jedinečný styl kamery v černobílém, občas kolorovaném záběru podkreslený vynikající hudbou. Při sledování tohoto filmu máte opravdu pocit, jako když vám ten komiks někdo předčítá. - "She smells like angels ought to smell."

Na šestidenní soutěžní turnaj je pozváno 456 lidí, z nichž všichni mají nějaké finanční problémy a pro řešení situace již nemají žádné možnosti. Každý den jedno soutěžní kolo, ve kterých jsou sázky vysoké. Kdo prohraje, zemře. Finanční výhra je ale tak nepředstavitelně vysoká, že risk v zájmu bezstarostného života je neodolatelný. I přesto dá psychologie hráčům tak zabrat, že se neustále musí ptát sami sebe, jestli hru dokončit a nebo se ji rozhodnou opustit. Je jejich každodenní život lepší než nabízená šance? Hry jsou ve svém smyslu bizarní, neboť se jedná pouze o dětské hry, které vždy končí smrtí několika desítek lidí. Každé soutěžní kolo je pro každého těžkou zkouškou charakteru. Jak se kdo v nejrůznější situaci vůči druhému zachová? Tady i po psychologické stránce a lidského přístupu není o emoce nouze. Lidská přirozenost v přístupu k problému a jednoho k druhému je na celé soutěži to nejdůležitější. Soutěžní kola jsou setsakramentsky drsná, čímž během soutěžního klání nejeden divák ani nedýchá. Vývoj člověka v takové hře je neodvratitelný. Málokterý divák dokáže uchopit dojemnou scénu, ve které umírá bohatý člověk v pohodlné posteli a současně chudý bezdomovec venku na ulici v mrazivém počasí. Seriál je brutální, jako život sám. Má strhující akci a hluboké ponaučení o lidské povaze. Svět není spravedlivý. Nevítězí ten nejsilnější, jak se často uvádí. Vše má na svědomí horlivost, nezájem, krutost či naprostá bezohlednost. Každý má v sobě vnitřní touhu cokoliv získat i za cenu ublížení druhým. Tento seriál má hodně vzácný námětový koncept. - "Life is like a game. There are many players. If you don't play with them, they'll play with you."

Vážných filmů o hrůzách druhé světové války už se natočilo nespočet a tak není marné, zkusit to natočit jako grotesku, ze které ovšem nakonec spolu se smíchem také běhá mráz po zádech. Příběh malého chlapce, který si vysní postavu svého hrdiny, rádce a pomocníka - Adolfa Hitlera je zpočátku opravdu komediální, parodickou groteskou. Postupně jím ale začínají zaznívat i temné struny války. A oč méně jsou zpočátku jejich zvuky v popředí, o to silněji mají schopnost diváka zasáhnout. Od okamžiku kdy Jojo objeví doma v úkrytu mladou židovskou dívku, spolužačku své mrtvé sestry, začíná si uvědomovat, že válčení není žádná legrace, jak to malým chlapcům může připadat, ale že to je nevypočitatelné zlo, ve kterém jde o život. - "It's definitely not a good time to be a Nazi."

Tohle je opravdu zfilmovaná realita. Je to skutečná událost odehrávající se před našima očima v reálném čase, navíc s mnoha skutečnými osobami. Režisér filmu vše rozpracoval do nejmenších detailů. Vsadil na neokoukané tváře jak u obětí, tak teroristů, aby celkový efekt byl co nejrealističtější. Pracovníci řídících center i armádního dispečinku jsou zčásti opravdu ti lidé, kteří v té době na postech opravdu pracovali. Takhle se dělá ten pravý psychologický film s dramatickou zápletkou, je i katastrofický, ale bez přehnaných efektů a jiných počítačových prvků. United 93 je výpověď o skutečných hrdinech a obětech terorismu. Takhle sevřené hrdlo jsem už dlouho neměla.

Ačkoli jsem tento počin v televizi párkrát zahlédla jako mladší, nikdy jsem tento seriál ve své době nesledovala. Nevím proč jsem si takovou dobu odpírala tak solidní zážitek. Lost je seriál o dvou hlavních tématech. Jsou to tajemství zvláštního ostrova, kdy odpovědí na záhady je tolik, že nestíháme vstřebávat. Druhým tématem jsou lidé a jejich vztahy. Obě témata jsou vzájemně propojená a jeden bez druhého by seriálu neumožnilo fungovat. První série je takové seznámení. Přicházejí první záhady, charaktery se ukazují na čem zhruba budou stát. Druhá série přináší více záhad. Zjišťujeme, že na ostrově nejsme sami. S třetí a čtvrtou sérií seriál tíhne víc k akční stránce věci. Vrcholí boj s ostatními obyvateli ostrova a přicházejí další lidé z "venku". Pátá a šestá série je pro mě zas naopak návrat k záhadám a lidem, kolem kterých se točí. Přiznávám, že jsem často byla opravdu zmatená. Ale nepochybuji o tom, že to byl tvůrčí záměr, jelikož i postavy seriálu museli být značně zmatené a přenést to takto na diváka považuji za úspěšný tah. Dalším výborným tahem všech dílů byly pohledy do minulosti jednotlivých postav, v budoucnu pak zas pohledy do jejich budoucnosti, atd. Všechno to má hlavu a patu. Jednoznačně mám ráda Jacka, Sawyera, Huga a Charlieho. Ale jinak byly postavy sympatické takřka všechny. Tomuto seriálu můžeme vyčítat co chcete, pravdou ale zůstává, že je opravdu unikátním počinem, který už nikdo s podobnou tématikou netrumfne. A kolik seriálů může dneska říci, že po tolika sériích drží stále výbornou kvalitu, vyvíjí se, má spád a byl ukončen s grácií. - "Not Penny's boat."