Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (1 192)

plakát

Duše jako kaviár (2004) 

Pohledně zabalená křeč. Co do řemeslného zpracování je "Duše jako kaviár" (tedy na současné české poměry) rozhodně nadprůměrný kousek, ale co je to platné, když to má naprosto pitomý a vykonstruovaný scénář? Už scéna krematoria zaplněného nekonečným zástupem milenek dává tušit, jak pitomý film to je. Něco podobného by totiž bylo děsně fajn řekněme v bláznivé komedii, umím si to představit jako skvělý skeč á la Monty Python, dokonce bych si to uměl představit i v nějakém velmi expresivně natočeném artovém kousku, v němž by taková nadsázka důrazně posilovala expresivní vyznění celého filmu, ale pokud je to míněno vážně, jako prostý filmový "fakt, který se udál", tak je jednoduše "něco špatně". Takovéhle věci se totiž zkrátka nedějí a pokud se všichni zúčastnění velmi snaží vytvořit věrohodně působící obraz současné zpromiskuizované společnosti, pak chtě nechtě hrají falešnými kartami. Ne že by neexistovala nevěra, milenky, nenaplněné vztahy... Je jich kolem nás až nepříjemně mnoho, jenže chtít o tom natočit věrohodně působící film znamená jediné, nejprve se hodně pozorně dívat kolem sebe, dlouze sbírat skutečné lidské příběhy, a teprve pak, velmi střídmě a s rozvahou, z těch ingrediencí namíchat scénář, který po pečlivé realizaci diváky nejen chytne za srdce a přiková je do křesla, ale navíc bude i opravdu o něčem vypovídat a opravdu sdělovat cosi podstatného, ať už to budou pouhé tišící tabletky, nebo přímo medicína která skutečně uzdravuje... Obojího se dnes v českém filmu bolesně nedostává... Celkový dojem: 45%

plakát

Hotel Modrá hvězda (1941) 

Scénář je sice naprosto pohádkový, ostatně, je to přece komedie, tak proč ne. Ale to úžasné herectví všech zúčastněných, nádherně uvolněné vtipy, hvězdné výkony i malých roličkách, naprostá profesionalita, kamera, zvuk. I po těch sedmdesátí letech stále nesmírně svěží a příjemný film... Tehdy jsme ještě byli filmařská velmoc, chrlící ročně desítky výborných filmů, ne jako dnes, kdy i v hodně oceňovaných filmech člověk škobrtá o nedotaženosti všeho druhu za každým druhým rohem... Celkový dojem: 75%

plakát

V zámku a podzámčí (1981) (TV film) 

Televizní zpracování předlohy Boženy Němcové je především spolehlivý "ždímač kapesníků". Zároveň ale jde nepochybně o velmi solidní filmový přepis, jak čistě herecky, ostatně, při natáčení filmu se sešla téměř celá tehdejší herecká elita a i relativně malé role zde hráli výborní herci, tak velmi pietním způsobem adaptace. Pochopitelně zde najdeme drobné posuny, v nichž například postavičky statkáře a jeho ženy tuhnou v naprosté karikatury, podobně pitoreskně působí v první části filmu i postavy knížete a jeho ženy, "nenápadně" se zdůrazňuje nemožnost pomoci všem, atp atd. To jsou ovšem jen opravdu drobné posuny, v podstatě takové "nutné úlitby moci", které si průměrně poučený divák hravě "odfiltruje". Naopak seděla většina rekvizit, kostýmů či reálií. Samozřejmě je otázka, zda-li by šlechtická rodina na počátku 19. století hovořila česky, ale to už padá na vrub literární předloze samotné. Ta totiž rozhodně není reálným odrazem poměrů na tehdejší vesnici nebo života na tehdejších šlechtických sídlech. V podstatě jde o velmi idealizovanou pohádku, přesně odpovídající dobové romantické představě o chudých, ovšem také ryzích pracovitých spravedlivých a poctivých venkovanech, stejně jako o šlechticích, kteří "v jádru nejsou zlí", ale "podléhají nesprávným svodům" a ovládají je "vychytralí a zlí lidé". Jakkoli se závěrečná aktualizace snaží podotknout, že "rozhodně ne všem bylo pomoženo" (jak by ne, když ten "správný řád" tu ještě nebyl nastolen), předloha končí jako naprostá idyla. Zlí lidé byli potrestáni a dobro zvítězilo na plné čáře... Historik, aktivně zkoumající vybraná témata raného novověku, by samozřejmě mohl mnohé podotknout a korigovat, ale nechme toho. Jednoduše je to stejně stylizovaný literární konstrukt, jakým je řekněme Hugův "Zvoník od Matky Boží", Dumasův "Hrabě de Monte Christo" či taktéž Hugovi "Ubožáci"... Nic víc a nic méně... Celkový dojem: 85% PS: Pokud si má člověk opravdu důvod na něco stěžovat, tak je to neskutečně mizerná kvalita obrazového záznamu. Záznam odvysílaný ČT byl neostrý, vybledlý a zrnitý, skoro stejně, jako by šlo o sovětský film na nosiči z produkce "Řitka video"...

plakát

Božská Ema (1979) 

Božská Ema je skutečně film řemeslně velmi dobře natočený. Herci hrají jak o život, Ema jako o život zpívá a stejně je to celé nějaké podivně nedomrlé, bez půvabu, bez šťávy. A jistě to není nějakým "tlakem doby". Krejčík zkrátka je a ve všech svých filmech byl pouze velmi dobrým řemeslníkem. Ničím víc. Zázraky se nekonají, kamera nečaruje, herci neotvírají dveře do neprobádaných krajin duše... Škoda, že tenhle film nerežíroval František Vláčil... Celkový dojem: 70%

plakát

Verdi (1982) (seriál) 

Srdeční záležitost! Jako kluk jsem ho viděl několikrát a byl jedním z podstatných podnětů, na mé cestě k umění a ke klasické hudbě. Dodnes mě fascinuje neuvěřitelná životnost tohoto televizního seriálu. Postavy jednají, myslí a cítí doslova jako živé, ne jako nalíčení herci. K tomu připočtěme velkolepou výpravu, davové scény, skvěle vystavěný scénář, ve kterém je místo i pro domněnky a fabulace, ovšem průvodní hlas je vždycky vysvětlí a uvede na pravou míru. Skvělý úvod do hudební výchovy i dějepisu. Daleko lepší než deset nerudných učitelů... Celkový dojem: 85 %

plakát

Kam, pánové, kam jdete? (1987) 

Další pozapomenutý a podhodnocený filmový opus Karla Kachyni. Vysloveně dobová a pro ty, kteří nezažili socialistickou všednodennost, nepochybně naprosto nepřenosná společenskopolitická témata, se ve filmu mísí s univerzálními postřehy o krizi středního věku. Obojí podáno s neuvěřitelnou přesvědčivostí a hereckou bravurou. U Kachyni samozřejmě nepřekvapí zájem o psychologii postav, kultivovaná a naprosto profesionální režie i výborná kamera. Milovníka progresivního jazzu určitě potěší hudební doprovod, který, pokud to přímo nejsou nahrávky Milese Davise, jej rozhodně skvěle cituje. Heřmánek zazářil už v Kachyňově Dobrém světlu, takže nepřekvapí, jak přesně a přesvědčivě svou rozervanou postavu pojal i zde. Z pohledu dnešních diváků by bylo možná lepší, kdyby se film méně věnoval oné "blbé době" a víc té už zmíněné univerzální "krizi středního věku". Jako dobová reflexe, a to na svou dobu až neuvěřitelně otevřená a kritická, to ovšem funguje také bezchybně. Chtělo by se říct, že možná lepe než leckterý polistopadový opus, který si z reálného socialismu "odvážně" střílel z "bezpečné vzdálenosti" svobodných devadesátých let... Celkový dojem: 80%

plakát

Producenti (2005) 

Upřímně řečeno, nemám rád animované filmy právě proto, že jsou příliš dokonalé a schází jim náhodnost. Filmoví Producenti sice nejsou animovaní, ale kupodivu působí přesně tak. Stále dokonalé a dokonale sterilní světlo, přesně spočítané pohyby, herci, co vypadají jako karikatura sebe sama. Ne, tohle se VÁŽNĚ VŮBEC NEPOVEDLO!!! A ještě jedna poznámka. Adaptovat muzikál tak, že prostě jenom vezmu představení a šoupnu ho do reálných či spíše "reálných" kulis je taky hodně velký úlet. Film má zkrátka jiná pravidla než muzikál. Ať se jde autorka podívat na Coppolův "Divotvorný hrnec", Formanovy "Vlasy" nebo Cukorovu "My Fair Lady", třeba pochopí, jak se taková věc má dělat... Celkový dojem: 30%

plakát

La traviata (2005) (divadelní záznam) 

Operní inscenace, jíž nelze vytknou naprosto nic! Úžasné obsazení, geniální hudba, silný příběh, skvělá choreografie i herecké výkony, znamenitá režie. Tohle je záležitost, která se neoposlouchá a neokouká: 98% PS: Poprvé viděno u známých v Rakousku v přímém přenosu. Kéž bychom uměli v Čechách taky tak smysluplně napumpovat obrovskou sumu peněz do kultury a ještě to vysílali na veřejnoprávní televizi tak, že to v premiéře bez dechu shlédne nějaký ten milion tuzemských diváků, i když jinak operu normálně nesledují, nemluvě o živých televizních přenosech do celého kulturního světa...

plakát

Konec jasnovidce (1957) 

Geniální satira, trefná jako řemen, režijně i herecky taktéž naprosto bravurní: 95%

plakát

Skleněná oblaka (1958) 

"Skleněným oblakům" ubližuje především technická stránka věci, neostrá a barvotiskově působící kamera a ne úplně povedený zvuk. Přesto tenhle krátkometrážní film odhaluje obrovský Vláčilům potenciál. Odvyprávět tolik, s pomocí tak mála, to si rozhodně zaslouží smeknou. Mnohý režisér nedokáže do děje filmu vnést tolik dramatického děje ani na ploše mnohonásobně větší, nemluvě o pozoruhodných optických experimentech, opět patřících do škatulky počinů naprosto nevídaných... Celkový dojem: 75%