Producenti

Pestrofarebná, no scenáristicky silne spackaná komedálno-muzikálová "taškařice", v ktorej neúmerná zdĺhavosť a nevtip silne prevládajú nad vtipom a niekoľko málo cool postavami (hlavne esesák Willa Ferrella). Ústredné duo sa často topí v kŕčoch a Uma Thurman je prekvapivo iba pekne odetou kolekciou. Ak tu chcel niekto nadviazať na úspech Chicaga, pekne narazil. (30.01.2006)

S původními Producenty Mela Brookse se to samozřejmě nedá vůbec srovnat už jen proto, že byli první a tohle je remake. Ale přesto je to celkem zábava a to i kvůli hereckým výkonům hlavních hrdinů. Je to vlastně spíš opereta, a to se všemi nešvary, který se snažil vymýtit už Oldřich Nový. Za ty nešvary považuju přílišnou barvitost a křiklavost, snahu o co nejvíc podbízivé pozlátko na plytkém příběhu, plno postav, líbivou hudbu, která neposunuje děj filmu kupředu, ale jen do nekonečna opakuje předchozí děj. Přesto to má něco do sebe, dobré a mnohdy i vtipné dialogy, herci, ta přeplácanost... Neříkám, že bych se na tento žánr dokázal dívat každý den, ale jednou za čas to bodne. Ale pravda je, že je to hodně dlouhý, a to aspoň o půl hodiny. Prostříhat to, hned by to na žebříčku postoupilo. (13.02.2006)

Šílená hudební jízda. Nacisti, homosexuálové, Uma Thurman coby švédská nymfomanka, nacisti, zpěv, Will Ferrell, homosexuální nacisti.. co víc kdo může chtít od muzikálu? Můj názor je, že kdo má rád moderní muzikály, měl by dát Producentům šanci a kdo ne, neměl by se dívat a hodnotit, protože tenhle film má na víc, než aktuálních 57% (17.08.2017)

Muzikálová vystoupení nebyla špatná, trochu absurity mi nevadí. Bohužel všechno ostatní bylo špatně. Už úvodní scéna byla naprosto příšerná a vůbec bych se nedivila, kdyby po ní spousta lidí film rovnou vypla. Myslela jsem, že se to zlepší, ale bohužel byl takový celý film. To co asi mělo být "vtipné", bylo jenom trapné. Celkově ve mně film vyvolal takové rozpačité pocity. Nechápu, jak se herci jako Lane, Broderick a Thurman, mohli k takovému filmu upsat. Asi ani nečetli scénář, protože jinak nevím, proč by to měli zapotřebí. Ale jak říkám, ta muzikálová čísla nebyla tak špatná, tak nechám zlatou střední cestu. (17.04.2010)

Hned v prvních sekundách příběhu se divák ocitá na Broadwayi, mezi svítícími neony, v úvodním oslnivém hudebním čísle. Muzikál producenta Maxe Bialystoka (jméno jako parafráze na mocnou kliku evropských uměleckých imigantů) Funny boy (adaptace Hamleta!) se stává totálním propadákem a starý lišák se musí poohlédnout po něčem novém Elementární příběh shánění peněz a představitelů pro nový (nejhorší) muzikál se stává lehce plynoucí fraškou tu a tam proloženou hudebními čísly. Producenti jsou životním projektem Mela Brookse – kromě filmu z roku 1968 existuje i broadwayský muzikál z roku 2001. Brooks napsal scénář filmu, hudbu i texty zpívaných čísel a celý film také, jak jinak, produkoval. Rukopis zkušeného autora filmových parodií je na Producentech velmi znát. Herci celou dobu dokonale přehrávají (všechny postavy filmu jsou pouhé karikatury, načrtnuté podle několika základních vlastností), občas se objeví nějaká ta citace (muž na střeše – Ghost dog, scéna u soudu – Tanec v temnotách, Kafkova proměna jako scénář k muzikálu), film je naprosto nekorektní k často tabuizovaným tématům (nacismus, homosexualita, staří lidé), některé scény jsou absolutně nekoherentní k veskrze pozitivní, usměvavé a „dokonalé“ hollywoodské muzikálové tradici. Neonacistický muzikál Jaro pro Hitlera s ultrazženštilým homosexuálem v hlavní roli je ostatně příkladným pro všechy zmíněné kategorie. Hudební čísla jsou do detailu propracovaná, choreograficky originální (bíle natřená kancelář, účtárna, pochod babiček), s velmi dobrými texty (časté opakovaní elementárních struktur, slovní hříčky). Celý film se vnímat jako sarkastický pohled na chod showbyznysu i jako parodii typických prvků daného žánru. Především je to ale „rozesmívající“ dílo, jehož ztřeštěným fyzikálním zákonům se krásně podléhá. (27.03.2006)