M.Macho

Je příjemné mít jako hodnocení s hezkým číslem 3000 právě pokračování Kapitána Ameriky, už protože je výrazně civilnější ve stylistických hrátkách o otevírá skryté pochybnosti jinak přímočaré kladného Steva Rogersa (tvůrci vůbec pochopili, že aby se lépe seznámil s dobou, do které se probudil - musel vidět Star Wars a WarGames). Rozbíhavé i sbíhavé universum, které tvoří už pěkná řádka filmů a klikatý seriál čím dál víc hraje s pozorností. Pokud se během dalších několika let mají uvolnit další stopy k pochopení nepřátel galaktických - musí mít postavy nepřátele vnitřní, stejně jako jednotící organizace. Marvelovský vesmír - v podání Marvelu - čeká jistě řada dalších výzev, stejně jako tohoto aktivního veterána.

TO TICHO.

Základy Shakespearovského dramatu velkolepě pokračují - alespoň v náznacích a Thor plní mezi všemi příběh lži a nenávisti, odčinění zla a dalšího. Zkrátka rytířský epos. Dokonce to občas vypadá jakože mají filmaři rádi Star Wars (přistání v hale je nápadně podobné průvodnímu filmečku Old Republic a scéna pohřbu zase nápadně svítí jako v Epizodě III - tedy s tím, že v rakvi neleží Amidala, ale Natalie Portman se na pohřeb aspoň dívá). Znesváření bratři, několik neurčitých odpuštění i lstí. To vše ve výsostně královských kulisách Londýna, s herci a jejich nádherným akcentem a pár opojných detailů. Je to skvělá skládačka pro neposedné děti. Netroufám si říct, jak obsáhlý bude asi DVDset celé série...

Zda je to famózní atmosférou výstavy z Domu u Kamenného zvonu nebo čímkoliv jiným - nevím. Ale po explozi kreativního mozku, jehož hravost a genialita se roztéká po zdech celé galerie jako bábovičky šedé kůry se tato rozpustilá miniatura jeví jako jednohubkový zob - jakési oční bulvičky na rozloučenou.

Dej holčičce rohlík a uřízne ti párek - s kečupem se nebude muset moc snažit; on nateče nějak sám. Druhý díl je nesrovnatelný s prvním - který byl věru vtipnější, nápaditější. Ale prosím - stejní hrdinové jinýma očima. Občas jsem měl pocit, že je někdo napíchal jehličama. Humor byl v tomto kousku těkavý, ale pořád platí, že marmeládovou estetiku filmů o úspěšných teenagerech vždy příjemně osvěží zvracení a vydatný průjem sexbomby střední školy...

Démonický obraz světa s tvrdě ironickým šklebem. Dech beroucí herecká, režijní a hudební kreace. Jařab smíchal základ Conradovy novely, připojil motivy z Coppolovy Apokalypsy a završil Jungovskými pojednáními o dvojakosti lidských bytostí. Filosofické veledílo brutality i roztroušených duší, temná groteska kolonialismu, fascinací smrtí. Totální halucinace. Pro mě osobně nejsilnější zážitek z Komedie.

"NA SVĚTĚ NENÍ NIC VÍC SEXY NEŽ KRÁSNÁ ŽENA S OHROMNOU PUŠKOU" Nevím, asi jsem v Domově příliš dlouho a ty prášky, co mi dal personál byly moc silné. Všechno se kolem zrychlilo, zamotalo a několikrát vyvrhlo ve spoustě twistů i švihlých situacích. Helen Mirren je opět velmi noblesní a sluší jí to i se zbraněmi převážně britské provenience. Příběh obecně nedrží tak pohromadě, ale srovnávat jej - je nesmysl, protože je úplně o něčem jiném. Nám v domově toho moc nepouští. Za mě dobrý...

Pro mě osobně hoooooodně přeceňovaná inscenace. Martin Pechlát je samozřejmě ve skvělé formě, stejně jako zbytek ansámblu, ale inscenace působí sama působí zbytně. V sérii depresivních pojednání má jít asi "o úlevu na duši". Zkrátka minimalistickým kulisám a hektolitrům alkoholu něco chybělo, nějaká výraznější jiskra. Byl to příběh ze staré Prahy... Už vím, chyběl tomu nějaký dekadentní démon...

Rozkošnická inscenace. Aby komunikovala se člověk musí asi naladit na dosti sádelnatou vlnu této pikantní taškařice. Martin Finger jako vypravěč, neustále šustící o mikroport s perversně potlumeným hlasem říkající: "Marjánko..." je dominantou obrazu nepříliš povedené rodinky. V temné grotesce je opět neskutečně fascinující sledovat jak detailně je inscenace zahraná - při tom často působí až podehraně.

Sonda do duše myslícího muže. Trojitý Weissenstein se prochází krajinou secesních haluzí a přízraků, jakési kóji halucinogenní filosofie. Mladý, Starší a Před smrtí - se porůznu i třeskutě snaží komunikovat s ženami. Koncentrované herectví u všech pánů je s lehkostí a samozřejmostí ultumeno noblesou Ivany Uhlířové, která se jako leknín pohybuje v melodiích Ivana Achera.