heavy

Už to nejsou ti bezstarostní laciní hejskové, frajírci nad věcí, co vám v každé situaci vysypou z rukávu vtipnou hlášku. Zvážněli, změnili se. Nebo se změnil jen svět kolem nich? Mistrovství Michaela Manna je nepřehlédnutelné, útočí na nás v každém záběru, pokaždé, když začne hrát hudba, cítíte, že jste svědky čehosi jedinečného, výjimečného. Přitom příběh infiltrace do prostředí narkobossů nijak originální není. Dříve či později půjde o život, to je nepsaný zákon podobných dobrodružství. Radar Sonnyho Crocketta je však stále neomylný, ať už jde o ženy nebo co se přípustného nebezpečí týče. Zamiluje se do ženy, která stojí na opačné straně barikády, zachrání jí život, neodevzdá ji spravedlnosti a nechá ji odejít... ze svého života. Aspoň že jeho parťákovi Jamie Foxxovi patří pomsta.

Návod na přežití pro bezstarostné vyděděnce lidské společnosti, kteří by občas nejraději ufrnkli někam do vesmíru. Bojují proti realitě, dospělosti a normálnosti čím se dá - a pořád je to málo. Příběh mladičké Anny (která připadá jako mimoňka dokonce i mimoňům samotným) utíkající z domova do "Velké Prahy" za "novým životem" a objevující právě vznikající novou subkulturu klubů, nočního života, "zvláštně orientovaných lidí" a měkkých drog ve větším než malém množství, není tím nejdůležitějším, co byste měli řešit. Nevím, jak se to Ondříčkovi povedlo, ale každá postava (i třeba úplně okrajová) je něčím zajímavá, a každá scéna má v sobě zvláštní kouzlo a vše je zachyceno s vzácnou citlivostí, poetikou a humorem (existenciální studie obyčejného lidského šílenství ve vlakovém kupé je jeden příklad za všechny) , která nemá v českém měřítku sobě rovna. Hudba působí kardiostimulačně-devastujícími účinky i na opakované zhlédnutí, banální dialogy jsou přirozené a odposlouchané ze života, "neherecké" výkony jsou jedinečné. Pojem "zdunit se jak doga" zde nečekaně nabývá zcela nového významu. Opravdu výjimečný filmový úlet někam za hranice naší všední představivosti. Pohádka intergenderového věku se šťastným koncem.

Pro lásku se vyplatí umírat víckrát. (A i pro jiné věci.) Časové hrátky, ve kterých není na nic dost času aneb co všechno se dá stihnout za osm minut.

Známý lamač vazů a dívčích srdcí Steven Seagal v roli manuálně zručného agenta FBI Jacka T. ochraňuje slabé, nevzdělané a zneužívané a ohýbá přitom lidské končetiny do nepřirozených úhlů, přesně jak to mají jeho fanoušci rádi, a je jasné, že ho nikdo a nic nezastaví, dokud nebude dosaženo spravedlnosti. Film je to tak neuvěřitelný, že je vlastně velmi zábavný a já se na něj vždycky rád znovu podívám, když ho v televizi reprízují.

Zatímco Superman 80. let byl lehce dětinskou komediální comicsovou adaptací pro celou rodinu, tenhle se tváří vážně a dospěle, i když je zaměřen jednoznačně na teenagery, jejichž rodiče vyděšeně uprchli z kina. Tenhle opus vás má převálcovat, a pokud nejste z oceli, pravděpodobně se mu to i podaří. Já jsem si vyloženě rochnil, i když to bylo všechno tak jednoduché, přímočaré a předvídatelné. Protože natočeno to bylo fantasticky. DC vrací Marvelu úder, proti Avengers povstává JLA. A Zack Snyder je ten správný megaloman, který vám vezme dech a zatlačí vás do sedadla.

Velmi zábavné v hollywoodském slova smyslu. Neúspěšný pracovní pohovor může někdy (nechtěně) vyústit v bombardování Bílého domu a (neúspěšnému) rozpoutání třetí světové války aneb otcovská láska zmůže víc než zbrojní průmysl. Někdy je zkrátka nutné obout si tenisky. A sledovanost vašeho blogu je pochopitelně také důležitá.

Na tenhle film jsem narazil, když jsem po Pádu Třetí říše pátral po další filmografii Alexandry Marie Lary. A po téhle nenáročné komedii se má platonická láska k její osobě ještě víc prohloubila. Teď už je to posedlost.

Filmů, ve kterých zlo zvítězí, není zas tak moc. Schválně - jestli jen tak z hlavy dáte víc než tři, řeknu, že jste dobří, a že byste možná mohli začít chodit víc mezi lidi nebo si aspoň koupit psa. Filmy nám sice říkají pravdu, ale jen napůl. Je důležité si uvědomit, že zlo je mezi námi. I mimo plátna kin. V reálném životě. Ale co je hlavní - může i zvítězit. Není snadné si tuto znepokojivou myšlenku připustit. Přesto je tomu tak. Samozřejmě, existují různé druhy zla. Ale za frontami na úřadech, pomalým internetem, zpívajícími politiky, či televizními show Petra Rychlého se nachází VELMI VELKÉ ZLO, staré a čekající na svou příležitost, ke které vždy jednou za čas nevyhnutelně dojde a ono se probudí a propukne v celé své děsivosti. A o tomhle nám vypráví stárnoucí šerif Tommy Lee Jones, a odchází do důchodu a možná i do snu za svým mrtvým otcem, a je přitom tak vyděšený a zoufalý a bezmocný a smutný, že mu to věříme do posledního slova.

Tagy: komedie - trauma z dětství - střelné zbraně - příroda - drsné hlášky - ježibaby - vypnutý mozek - mlácení žen - romantika - vybuchující vnitřnosti - humor - hlava useknutá lopatou - cukrovka - zabíjení dětí - plovoucí oka - béčko dělané s láskou. Říci, že Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic je brutální pohádková řezničina nebo po anglicku hardcore fucking gore splatter smash-up, by bylo dost laciné, proto to neudělám, i když bych mohl. Hansel a Gretel jsou celebrity, které si udělaly jméno na kremaci kanibalské stařeny (a od té doby si připsali na vrub řadu dalších úlovků), specializující se hlavně na záchranu ztracených dětí, zkráceně lovci ježibab. Ač jim násilí v jakékoli podobě zjevně nečiní problémy, jsou to dobří lidé. Na začátku filmu zachrání život ženě obviněné z čarodějnictví, která se do Hansela posléze zamiluje, a ze které se posléze opravdu vyklube čarodějnice. Je pochopitelně také hodná a tak není divu, že na konci zemře. Její poslední slova, kdy umírá svému milovanému v náručí, znějí: "Slib mi, že tu zasranou děvku zabiješ." (konec spoileru) Romantika je silnou zbraní mladého norského režiséra Tommyho Wirkoly. Pravidelné bití žen je občas prokládáno bitím mužů, popř. zvířat, doprovázeném kompletní demolicí blízkého i vzdáleného okolí. Přestože krev, vnitřnosti a zvratky stříkají proudem, jde o komedii, která se nebere smrtelně vážně (což autor postavám vystupujícím v ději milosrdně utajil). Po závěrečném masakru čarodějnického summitu/sabatu nakonec dobro zvítězí a může se šířit i nadále! P.S.: Herecké obsazení považuji za adekvátní: kritiku Jeremyho Rennera za to, že nevypadá dost drsně alébrž má celou dobu výraz ztraceného štěněte, považuji za zcestnou - on má vypadat jako trouba. Neumí to se ženami a v přítomnosti těch, které nemá za úkol primárně zlikvidovat, a jenž s ním flirtují za pomocí dýně, se cítí velmi nesvůj. Gemma Arterton, která se proslavila tím, že ji v jedné z novějších bondovek utopili v oleji, podává standardní výkon světice, která sklouzla na šikmou plochu. Famke Janssen, která v jedné ze starších bondovek usouložila ruského kapitána k smrti, opět potvrdila, že rozdováděné mrchy jí jdou lépe než uvědomělé mutantky. Vyzdvihl bych ještě roli její sestry nebo co to je. Tu mumlající, na které světloplachý Hansel aplikuje fistboarding. Edit: Tak ta "sestra nebo co", se jmenuje Ingrid Bolsø Berdal a v civilu vypadá překvapivě úplně jinak než ve filmu.

Bella se zamiluje do Edwarda, a ten je upír... Tak začíná velkolepá sága lásky... a nenávisti. Patří k dobrému tónu Twilight odsoudit, zavrhnout, poplivat a vysmát se mu, až se za břicho popadat. Dokonce i náležitě onálepkovat ty, kteří nejsou dostatečně pohoršeni a znechuceni a nechce se jim zvracet, ba dokonce se jim to (ó hrůzo!) i líbí. Se zdviženým obočím a prstem poukázat na to, jak je škodlivý pro mládež (sic!), jak jsou herci příšerní a co všechno skrytě propaguje. Někteří osvícení kritici dokonce zacházejí tak daleko, že si myslí, že R. Pattinson (Patyzón, muhehe!) je upír i ve skutečnosti a nejraději by ho přibili na vrata stodoly Stephenie Meyerové a probodli mu srdce špičatým kolíkem. Nuže, já se u Twilightu bavil. Pravda, někdy zvráceným způsobem. Ale někdy upřímně. I když je to příběh pro náctileté (z kteréžto kategorie jsem se vymkl už před nácti lety). Twilight je popkulturní fenomén, který zná každý - nadšená obdivovatelka čtenářka Bravíčka i běžný stádní hejtr. Znají ho dokonce i vaši rodiče, kteří ten film nikdy neviděli. Neuniknete mu. Je všude. Znají ho všichni. I ti, kteří z něj nejsou ani bezmezně nadšení ani totálně zhnuseni. I ten, který stojí někde uprostřed. Ten, který se někdy i baví.