Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Krátkometrážní
  • Komedie

Recenze (3 555)

plakát

Tenkrát v Číně (1991) 

Noční souboj Wong Fei-Hunga s mistrem Železná košile v provazcích deště byl jedním z nejlepších zážitků, který mi opus magnum Harka Tsuie přinesl. Jinak bych celou tuhle národoveckou oslavu všeho čínského prostříhal a zkrátil minimálně o polovinu. Viděl jsem bohužel plnou verzi a věřím, že zkrácený režisérský sestřih mohl mít daleko větší grády. Víc než dvouhodinové plácání se v mnoha plytkých dějových kudrlinkách a čínských moudrech, nevtipných humorných vsuvkách a nezajímavém romantickém žvatlání by, nebýt okořeněno dokonale vytuněnými souboji, stahovalo Tenkrát v Číně do bahna jen těžko stravitelného podprůměru, kdy máte chuť použít rychloposuv. Čili jen za tři.

plakát

Tygří klec 3 (1991) 

Poslední Tygří klec oplývá nejvyspělejším příběhem. Překvapivě se nedočkáme ani žádného odlehčování a dramatická struna nezní nijak falešně. Nečekejte však žádného Shakespeara, nacházíme se v akčním hongkongském béčku. Nosným tématem kriminální story se záhy stane pomsta, která díky hrdinovi pod maskou nabere až příchuť starých dobrodružných romancí. Samozřejmě se dostane i na bojové umění a i přes neúčast tahouna druhé části, Donnieho Yena, je na co koukat. A přičtu-li i vypjatý antihappyend, mohu s klidným srdcem vysolit i trochu slabší čtyřku.

plakát

Tygří klec 2 (1990) 

Poťouchlosti sice kopec, ale díky Rosamunde Kwan a jejímu diblíkovskému rošťáctví je v pohodě snesitelná. Na rozdíl od prvního dílu, který kromě názvu s tímhle příběhem vůbec nesouvisí, se však dočkáme daleko větší porce soubojů, jejichž choreografie je srovnatelná i se sérií Red Force, a to už je co říct. Koneckonců se tu mihne i martial art vamp Cynthia Khan a její vystoupení stojí za pozornost. Jinak se vše točí zejména kolem Donnieho Yena a ten svým charismatem bojové mašiny bez problému utáhne celý film. Nechybí ani typické střetnutí s černým obrem Michaelem Woodsem či šíleným Johnem Salvittim. Hledáte-li akční bojovou oddechovku, rozhodně po dvojce Tygří klece sáhněte.

plakát

Tygří klec (1988) 

Klasická hongkongská gangsterka okořeněná menší dávkou pěstních soubojů, bohužel s jen průměrnou choreografií. Tedy až na účast Donnieho Yena a jeho střetnutí se zuřícím býkem Michaelem Woodsem, které si v několika dalších filmech zopakoval. Ultimativní krása. Ve zbytku se dočkáme jen typické smršti poměrně nezáživných přestřelek, spletitého a přesto velmi prostého děje, špetky hihihumoru a obvyklého asijského smyslu pro afekt. Ucházející trojčička.

plakát

Stopy ve sněhu (1997) 

Smilla, to je oč tu běží! Høegovou předlohou nepolíben nedokázal jsem docenit zjevně dobře maskovanou krásu okolitého příběhu. Skrývá-li se vůbec alespoň tam. Mám však blahé tušení, že středobodem knihy je rovněž Smilla. Nádherná, složitá, chladná, citlivá, tvrdá, zranitelná i něžná. Smekám před Julii Ormond, protože to samosebou jen hrála, ale já ji miloval. Oči, výraz, všechno, tomu se prostě chce věřit. Mám rád filmy, které mi něčím zalezou pod kůži, a to i když ne vše považuji za naprosto dokonalé. Nezbývá než si silnou čtyřkou povzdechnout, že Smilla sérií se nestala, ale chápu, ony spíš táhnou staré vraždy, co něco napsaly.

plakát

Dokonalé kung fu (1979) 

Tak tady je mi líto, že pravověrným trochu zkazím celkový rating. Shi er tan tui mě však nijak nenadchlo. Na hloupoučký děj jsem u těchhle klasik svého žánru zvyklý, ale tady bohužel "neděj" nebyl vyvážen žádnou smrští v rámci bojového umění. Soubojů bylo pomálu a i ta hrstka postrádala obvyklý šmrnc. Obrovitý Hoi Sang Lee jako hlavní záporák byl jedním z mála kladů, ale jeho potenciál byl až trestuhodně nevyužitý. Místo střetu mistrů kung-fu jsem se dočkal jen opakovaných šarvátek s neuměteli, sice vcelku vtipně podaných, ale to není to, co od podobného filmu očekávám. Takže sorry, ale víc než na dvě to nevytáhnu. A malý SPOILER na závěr: Hlavní a jediná ženská postava ubita k smrti, ale jakoby jen tak na okraj a pro zpestření. Zjevně jiný kraj, jiný mrav. Hovada.

plakát

Pouhá formalita (1994) 

Konverzačka, avšak velmi příjemně užvaněná. A ač zprvu nejde o záležitosti veškerenstva, ale o pouhopouhý kriminální případ, přesto se k jsoucnu na konci přiblížíme vlastně na dosah. Pro pochopení je třeba se nezabývat bezvýznamnými detaily, třeba klást si otázku jak a co se přesně oné deštivé noci odehrálo, byť i na tohle se nám dostane uspokojivé odpovědi, ale zkusit si širokospektrální pohled. Pak se vám v hlavě rozezní andělské zvony pochopení a vy vstoupíte do nebeských bran pro vyvolené, kterými Pouhá formalita jen neformálně neproletí s neporozuměním. (tři zápory v jedné větě, zlatý prciny). Na mé gusto však místy příliš (a zbytečně) intelektuální rozvaha, to víte Hulk. Tři krásný hvězdy, Depardieu byl přímo boží!

plakát

Malé životní etudy (1970) 

Prázdnotou proti prázdnotě. V popředí příběhu nevyrovnaný kretén, který utekl před životem snobského intelektuála, kterým být nemusel, do bahna s primitivními nálevníky a stane se jedním z nich. První půlka s IQ tykve byla téměř k nevydržení. K uzoufání protrahované potácení se od ničeho k svačinám na ropných polích se však naštěstí překulí do kontrastního střetu hodnot, kde jasně vítězí stabilita nad labilitou a dospělost nad infantilitou. Průser pro hlavního hrdinu a ne že bych mu to nepřál. Přes všechno ale realistická výpověď o bolesti, kterou taky znám. Ale jaký si to uděláš, takový to máš. Oskar za scénář chápu, podobných rádoby volnomyšlenkářských intelektuálů v roláku a s bolístkou na srdéčku, že to pořád není ono, bylo v porotě jistě mnoho. Za uvěřitelnou etudu mezi Catherine a Robertem, a samosebou i za Nicholsonův talent, ale nakonec silná trojka. Filmová Výzva 2015 od emma53

plakát

Karetní hráč (2004) 

I mistr tesař se někdy utne. Televizním lookem postižený thriller s nádechem dávno mrtvého gialla nemá téměř nic, za co by se dal pochválit. Svou práci na výbornou odvedl snad jen výtvarník a gumové mrtvoly vypadaly skutečně odporně. Přímo utrpením byl prachbídný scénář, který si v mnoha ohledech nezadá s muzikálem ze života současné vesnice v Trháku pana Podskalského, jen s tím rozdílem, že Argento to myslel smrtelně vážně. Vraždy se většinou odehrávaly zcela mimo záběr kamery a simulace hrůzy pomocí řevu obětí z obrazovky monitoru počítače byla spíš otravná. Jediným světlejším okamžikem, hořce připomínajícím trochu zašlou slávu páně režiséra, byla vynikající scéna návštěvy doupěte vrahova. Bohužel však byla jedinou atmosférickou lahůdkou v krámě s prošlým zbožím. Co se dá dělat, první dvojka pro mého filmového kouzelníka number one.

plakát

Mandarinky (2013) 

Moudrost Filmová Výzva 2015 od emma53