pan.Kaplan

Těžko se vyhnout tomu, co o tomhle filmu už bylo tady i jinde napsáno. Je to jeden z nejdůležitějších filmů - ukazuje nejen hrůzy historie, ale i velký lidský příběh. Při závěrečné scéně mi mrazilo tak, jak asi nikdy. Bravo - 100%

Ach bože. Mělo to slušný komediální potenciál, ale umřelo to na mizerném scénáři, nepochopitelně blbých vtipech a herectví R. Atkinsona, který zde předvedl asi deset procent toho, čeho je schopen (podle jiných rolí, viz YouTube). Vlastně se mi nepovedlo se ani jednou zasmát, snad jen v závěru (scéna korunovace, mimořádně utahaná a zbytečně dlouhá). 30%

Těžko tomu dokumentu něco vytknout. Překvapilo mě, že se nevyhýbá ani konfliktu mezi Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem. Tím se Tatínek v mých očích nestal oslavnou ódou nad genialitou Z. Svěráka, ale skutečným dokumentem jeho života. Když jsem to viděl poprvé v televizi o vánočních svátcích, upřímně jsem se dojal. Je to asi dáno velkým dílem tím, že pana Svěráka uctívám jako nejlepšího současného scénáristu a k jeho dílu mám obrovský obdiv. To nic nemění na tom, že je to hodně dobře zpracovaný životopisný dokument.

Původně jsem chtěl dát tři hvězdičky, ale přidal jsem jednu navíc. Za co? Je to seriál natočený v roce 1977, ale zaujalo mě, že je tam několik dialogů, u kterých jsem nevěřil, že v době normalizace TV pustila do vysílání.

Velké překvapení v tom nejlepším slova smyslu. Komediální scény ze školního prostředí mě osobně bavily, pouliční pasáže pak tvořily zajímavý protipól. Mezitím situace doma v rodině u hlavních hrdinů a výsledek - film ne dokonalý, ale velmi zajímavý a chytlavý. I díky skvělé hudbě Indyho a Witche. 75%

Jo, tak tohle se hodně povedlo. Je to prosté, jednoduché, ale neskutečně silné a hlavně milé. Hlavní devízou filmu je opravdovost, částečně navozená digitální kamerou a pak nehereckými výkony všech obsazených. Vše do sebe dokonale zapadá. Scéna u klavíru v hudebninách - koukáte se do Glenových očích, když Markéta začne hrát? Koukněte se... Nádhera. Ne, že bych na filmu nenašel drobnosti, které mě zarazily, ale jsou to nepodstatné prkotiny. Hned po kinu jsem letěl do Bontonlandu a koupil jsem si soundtrack.

Srdcovka. Sice uznávám, že víc než tři hvězdičky dát nemůžu, ale v duchu tomu potají dávám o jednu víc. Za Helen Hunt, mou velkou lásku, která je tady fantastická. Kde ale není. Na procenta by to bylo 70%.

Žádný velký film, ale příjemná komedie, kterou táhne Luciano Pavarotti

Seriál, který ve mě dokázal vyvolat smích i pláč. Seriál, díky němuž jsem si formuloval mé pacifistické názory. Seriál, který mohu vidět stokrát a nikdy mi nezevšední. Je tam tolik věcí, nad kterými se musíte zamyslet. M.A.S.H. je nejhumánnější seriál všech dob - a podle mého skromného mínění také nejlepší seriál všech dob. Pouštěl bych ho na všech školách - aby si děti uvědomili, jaké svinstvo je válka. A pouštěl bych ho každému politikovi, který pošle svého občana do války. M.A.S.H. je starý více než třicet let. Ale nikdy nezestárnul. Vlastně se mi chce říct: Bohužel, bohužel je stále aktuální.

Tak asi budu jeden z mála, kdo dá méně než čtyři hvězdy, ale nemůžu dát víc. Přišlo mi to vysloveně nudné - s výjimkou několika scén - včetně té finální. Pořád nechápu, proč postava Voldemorta nemá v příběhu a filmu větší prostor. Milostná linka Harryho a Čo (nepamatuju si, jestli je to takhle přesné) skončila dřív než začla. Je tam několik mimořádně nelogických věcí, nemá to spád, nic moc se tam neděje (Harry je furt obviňován že lže, že se Voldemort nevrátil a pak něco řekne a už mu to kamarádi věří...divné). No nevím, možná je tenhle film zajímavý po výtvarné stránce, ale já jsem u toho prostě usínal.