Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (177)

plakát

Ryba jménem Wanda (1988) 

Asi jsem čekal víc. Třeba to, že se budu smát... Během filmu se mi to ale nepovedlo.

plakát

Soukromý vesmír (2011) 

Ten film je především o synovi, ne o celé té rodině. A jeho příběh je rozhodně nejzajímavější. Bohužel i tak se dokument nedá sílou emocí srovnávat s Marcelou nebo Katkou. I tak je to ale skvělá práce.

plakát

Den zrady (2011) 

Dobře zahrané drama s kvalitním scénářem, který mě dost bavil. Clooney je samozřejmě Bůh, Hoffman taky a Gosling překvapuje víc a víc. Prostě film, který za lístek do kina stojí.

plakát

Železná lady (2011) 

Chtělo by to více pohledu do profesní kariéry premiérky Thatcherové. Méně scén, kdy vidíme baronku v dnešní době. Ale Merly Streep to zachránila, protože sledovat ji na plátně je samo o sobě velkým zážitkem. 70%

plakát

Muži, kteří nenávidí ženy (2011) 

Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdami. K té poslední filmu dopomohl Stellan Skarsgård. Jeho postava Martina je přesně taková, jakou jsem ji chtěl mít. Craigovi jsem sice vůbec nevěřil, že je to novinář (a nepomohly ani směšně pověšené brýle na krku) a Rooney Mara taky nebyla nejpřesvědčivější hackerka, nicméně vedlejší role byly obsazeny geniálně. Mrazivá atmosféra byla tak působivá, že jsem si v kině chtěl vzít svetr. Znal jsem příběh a tak mě tam nic moc nepřekvapilo, jen drobné odchylky od původního námětu. FIncher je stále Bůh.

plakát

Kopyto (1981) 

Na jednu stranu potrhlé a bláznivé (čti - ukrutně vtipné) a na druhou stranu ohromně milé. Pro mě velké překvapení - a samozřejmě nádherná titulní skladba Vladimira Cosmy dává závěrečné scéně skoro až dojemný rozměr.

plakát

Terapie - Série 1 (2011) (série) 

Negativa: čas od času šustící dialogy a příliš okatá zápletka (především pondělní linie) Pozitiva: Obsazení, zpracování 80% po prvním týdnu

plakát

Lidice (2011) 

Po prvních negativních recenzích jsem si říkal: Bože, to bude další promarněná šance na velký český film. Do kina jsem šel s obavou, že mě čekají dvě hodiny nudy a kýče. Po dvou hodinách jsem seděl v sedačce jak malinkatý sádrový trpaslík a bál jsem se nadechnout. Lidice mají několik vad na dokonalé kráse, nicméně celková síla filmu je ohromná. Tragédii Lidic ukazuje na lidských osudech, lidských dramatech. Karel Roden hraje jako Bůh, kamera Antonia Riestry je patřičně velkolepá a jindy zase chladně věcná. Snad jen těch stylizačních filtrů nemuselo být tolik. Film ale připomíná něco, na co nesmíme přestat myslet. Že za každou válkou, za každou genocidou, za každým světovým konfiktem jsou stovky nebo tisíce lidských osudů, lidských tragédií. Nacistická mašinerie lidi brala jako čísla, ale Lidice ukazují jejich tváře, jejich životy a jejich konce. Navzdory tomu nelichotivému, co se o filmu píše si budu stát za tím, že Lidice jsou víc, než důstojnou připomínkou jedné z největších českých tragédií 2. světové války, ale jsou hlavně filmem, který našel způsob, jak ukázat to podstatné. 100%

plakát

Černá labuť (2010) 

Udělat velký film na základě vykalkulovaného příběhu je umění. Udělat velký film z prostředí baletu je umění. Aronofsky si troufl na hodně, a myslím, že mu to vyšlo. Ten film je požitek od první minuty do posledního plié bílé labutě. Bude mi asi trvat několik dní, než ve mě vybuchnou všechny emoce z filmu, ale i přes mé citelné pochyby mám pocit, že jsem viděl opravdu velký film.

plakát

Cizinec (2010) 

Celou dobu jsem se dobře bavil a kdyby nebylo konce, který mě naštval a trpce rozesmál, neváhal bych nad tím, jestli dát 3 nebo 4 hvězdy. Nakonec jsem podlehl kouzlu Benátek a Paříže a taky tomu, že jsem se ani jednou během filmu nestačil podívat na hodinky.