Ryuuhei

Už když se na scéně objevili staří známí záporáci z obou předešlých spidermanských sérií a vyprávěli své ještě známější příběhy, cítil jsem obrovské nadšení a že mi vlastně ani nebude vadit, když se tam nakonec po jejich boku neobjeví příslušní Spider-Mani (Andrew i Tobey se vyjádřili jasně a důvěryhodnou fotomontáž dneska udělá kdekdo). Líbil se mi nápad udělat z toho spíš Peterovu osobní záležitost, která vyústí až k pokusu o záchranu padouchů namísto jejich řadové eliminace. Mělo to spád, úžasné tempo, bylo to vtipné, ale místy i zatraceně překvapivé. Musím to celé ještě vstřebat, ale rovnou říkám, že větší poctu starým sériím filmů se Spider-Manem už No way home vyjádřit nemohlo - udělalo pro to maximum, obě verze zajímavě uzavřelo a já jsem díky tomu stejně maximálně spokojený. Teď jsem zvědavý, jak si Strange poradí se vším tím bordelem, co to za sebou zanechalo - protože tohle rozhodně není konec.

Aneb jak si zničit život kvůli holce a pak si ho čistou shodou náhod a za pomoci velkého štěstí zase spravit. Od tohoto filmu jsem čekal mnoho a dočkal se akorát takové celkem příjemné jednohubky, kde fungovala chemie mezi úhlavní dvojicí, nějaké ty zajímavé zvraty, ale nic víc. Žádný z motivů nebyl dotažený, od všeho bylo jen trochu. Nemělo to takový ten správný náboj, či ducha, který by mě strašil ještě dny po dokoukání.

Med a čtyřlístek mám po víc než 10 letech znovu zkouknutý, uplynula dlouhá doba a já si chtěl tuto svou TOP sérii nejen zopakovat, ale finálně se utvrdit ve svém názoru na ní. První série, nebudu chodit okolo horké kaše, je čistou poznávačkou postav - pomalá, místy nudná a téměř nikam se po celou dobu neposouvá. Každý díl se zbytečně vrtá v několika dějových linkách, oplývá trochu trapnějším humorem a upřímně jsem nechápal, jak se mi to kdy mohlo tolik líbit. Druhá série je přesným opakem - řeší příběhy postav, nepřeskakuje od jednoho k druhému, je mnohem vážnější a zkrátka jí nemám co vytknout. Byl jsem dojatý, napjatý a naprosto unešený. K první i druhé sérii jsem se vyjádřil ve vlastních komentářích, zde to tedy shrnu tak, že nakonec uděluju díky pomalému rozjezdu jen 4*, ale nic se nemění na tom, že jde o moje nejoblíbenější anime vůbec, jehož postavy a příběhy mi přirostly k srdci jako nic předtím a ani potom. P. S.: Animaxový český dabing je u této série super, bylo vidět, že do něj herci dali srdce a místy si to opravdu užívali!

Jedním slovem: DOKONALOST! Méně je více a posledních 12 epizod překypovalo skvělým tempem, rozvojem postav a zvraty, které naprosto překopaly celou výslednou pointu. U první série jsem si stěžoval na to, že se některé epizody příliš soustředily na několik dějových linek a žádné z nich pořádně nerozvíjely. Druhá série toto převrátila o 360° a občas jsem měl pocit, že sleduju úplně jiné anime - což je zatraceně dobře. Bylo to vážnější, humorné vložky vybalancované a nepůsobily tolik na sílu. A opening TOP! Každá epizoda mi navodila příjemnou náladu už jen svým hudebně-uměleckým začátkem. Nejvíc se mi líbilo, že jsem se konečně dozvěděl, co měl Shinobu (a jeho bratr) vlastně za lubem a co zahrnovala jeho tajemná zmizení za ještě tajemnější prací. Hagumi se vyšvihla od ustrašené holky bez pořádného charakteru k silné ženě a i ta uječená Ayumi mi naprosto přestala vadit tím, jak se smýšlením posunula kupředu. Jak jsem řekl, jsem nakonec spokojen závěrem příběhů všech hlavních postav, které rozhodně nehrajou na vlnu ideálu, ale spíš razí motto „nevzdávat se kvůli někomu toho, na čem člověku opravdu záleží“ a stejně tak, že „nic netrvá věčně“. Druhá série Medu a čtyřlístku je nakonec tím skutečným důvodem, proč jde o moje TOP anime a zřejmě se to už nikdy nezmění.

Čeká nás už třetí rok s tou srajdou zvanou covid a nechápu tedy ten trend ji cpát i do seriálů. Že se objevila třeba v Ulici, to bych ještě tak nějak překousl, ale mít na krku hned dvě epizody takového velkého seriálu? Jo, jistě, možná dobře podtrhává reálie spojené s tím, jak covid lidé prožívají, jak jsou vytížené nemocnice a že smrt čeká všude. Ale... ne, vážně nemám potřebu se tím zatěžovat i v něčem, co mě jinak baví a u čeho se chci leda odreagovat, než naopak do sebe pumpovat to, co dokáží každodenní večerní zprávy. Jsem z toho unavený. Kromě toho se mi ani nelíbí směr, jakým se seriál ubírá. Shaun je teď jakýsi podivný hybrid s**uální mašiny a rádoby autisty, Glassman je ještě větší bručoun než předtím a Claire se zase zjevně bude užírat kdovíjak dlouho jednou a tou samou věcí (ať si ty duchy už strčí do zadnice, to je tak nerealistický prvek až to bolí). Fakt nevím, co od tohohle čekat, ale jsem momentálně naštvaný.

Od jedničky a dvojky vskutku menší úpadek. Slabých dílů byla spousta a těch pár lepších nestačilo k tomu, abych hodnotil lépe, než jako nadprůměr. Líbil se mi vývoj Shaunovy osobnosti, či že se děj hodně soustředil na Claire, jíž považuju za jednu z nejzajímavějších a nejcharismatičtějších postav. Co mi naopak začalo hodně vadit, jak se koncept neustále plácal v tom samém - největší podíl na diagnózách měly tumory, u každé operace nastala ihned po krátké debatě komplikace a to samé se dělo i na pokojích pacientů. V podstatě vím, co od většiny scén čekat. Nad vodou to spíš než zajímavé případy drží spíš románky mezi postavami, ale to už bychom tu měli pomalu druhou Ordinaci v růžové zahradě, takže odklon od titulního žánru. Seriál mě nicméně stále baví a těším se, co bude dál. Jen ne tolik, co na začátku.

Zvažoval jsem 3*, ale pomůžu hodnocení a dám 4. Rovnou říkám, že jediné Dannyho parťáky, jaké jsem viděl, byli ti třetí a dost mě bavili. Proto jsem nebyl omezen znalostí předešlé série a této feministické verzi, resp. spin-offu, jsem přišel na chuť. Mise ukrást šperk, celá příprava a napínavé části fungovaly na jedničku. Představitelky parťaček charismatické, jen ten konečný zvrat mohl být víc dramatický a ne ve stylu „přátel i mezi nepřáteli“, či prosté pomsty. Ale jinak v pohodě, jen jsem seděl a velice dobře se bavil. Celý film mi utekl jako nic.

Hluchý a němý klouček - princ - jehož hekání mi přijde značně nepříjemné, plus jakási divná černá mluvící hmota, která mu jako jediná dokáže porozumět. Do toho svět, kde jsou králové hodnoceni dle svých zásluh a v němž chce již zmíněný postižený princ uspět. Opravdu nevím, co si o tom myslet. Údajně je to skrytý anime klenot sezóny, proto jsem také dal šanci první epizodě. Ta má vskutku zajímavý styl všeho - vizuálu, vyprávění a obecně pojetí světa. Ale... nemůžu si pomoct, nevěřím tomu, jako plebs v ději nevěří princi, že se dokáže přes svá omezení prosadit a stát se dobrým králem. Pokud překonám tyto pocity, možná zkusím porozumět, proč si toto anime získalo takové ohlasy.

Digimon Tamers byla jediná digimoní série, jakou jsem kdy viděl. Proto mě zaujalo tvrzení, že Ghost Game má na jeho temnější podtón navázat a přinést do světa Digimonů opět něco výjimečného. A vskutku - už první epizoda pojednává o holografickém duchovi, který lidi doslova obere o čas (nakonec se z něj vyklube Digimon, ale to by si domyslel snad každý). Do toho zde figuruje záhada ohledně otce hlavního hrdiny, který zmizel (zjevně do Digisvěta) a umožnil zhmotnění Digimona, který má hrdinovi pomoct v řešení dalších případů a záhad, jež slibuje náhled na další epizodu. I když nemám takové to nutkání kouknout na další díl, dost mě zajímá, jestli se seriál vymaní z epizodičnosti a naservíruje časem jednotný a možná i dost zajímavý děj. Uvidíme, třeba se k tomu dopracuju.

Viděl jsem kus s Adamem Kajumim a hned jsem měl jasno, že tohle ne! Ironizovat se dá i s grácií, viz Kraus, ale tohle? Co to má být? O hostovi jsem se vůbec nic nedozvěděl, Adolfeen si jen v kuse trapně utahuje, inscenuje ještě trapnější scénky a houby z toho. Nechápu, jak tohle někomu může přijít vtipné, či vkusné. Mně se udělalo přímo zle, co na poli talk show vzniká.