Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Fantasy

Oblíbené filmy (9)

Osudový dotek (2004)

Dosud se jednalo o můj #1 film, jaký žádný jiný nedokázal překonat. Nyní jsem se podíval znovu s důkladným časovým odstupem a zřejmě nadešel čas hodit ručník do ringu. Ano, ohromně se mi líbí myšlenka pojmout cestování časem, respektive alternativními časovými liniemi, jako formu určité nemoci. Stejně tak se mi líbí motivace hlavního hrdiny Evana nejprve zjistit, co se skrývalo za jeho výpadky paměti, posléze napravit svým ne zrovna správným jednáním zpackanou minulost. A zde přichází ten kámen úrazu - a ne, nejsou to herecké výkony, s těmi nemám nejmenší problém, Ashton Kutcher je zde skvělý a stejně tak i zbytek hereckého osazenstva, tam můj názor nikdo nikdy nezmění. Ani v atmosféře, či zpracování, všechno vizuální a pocitové funguje na jedničku. Problém je jen a pouze ve scénáři - zde prezentované časové paradoxy zkrátka nedávají smysl. Když film vidíte poprvé, nepřijde vám to. Podruhé už se nad lecčím pozastavíte, ale pořád mermomocí nehledáte chyby. Ale potřetí už víte, co očekávat, začnete se nad tím zamýšlet a dojdou vám mnohé souvislosti, jaké vám celý pokus o nový požitek neskutečně pokazí - a tak se stalo i mně. Hlavní hrdina při zjištění, že se čtením svých deníků může celkem snadno dostat do určitých okamžiků svého života, začne dělat zásadní chyby, kterými naprosto rozvrtá svou budoucnost (resp. současnost). Jenže namísto toho, aby se v této zpackané současnosti pokusil navrátit do stejného bodu v minulosti a věci udělat třeba 10x jinak, dokud to nevyjde (a že tu byl pro to prostor), se pokouší prozkoumávat úplně jiné časové body a vesele chybuje zase v nich. Stejně tak, když se u jedné ze scén rozhodne přesvědčit svého spoluvězně o zázraku, vrátí se do minulosti a provede věc, která by v normálním případě vedla k vytvoření úplně jiné časové linie a ne k návratu do stejného okamžiku, jen s patřičnými fyzickými šrámy na těle. Je tu hromada, opravdu hromada děr, nelogičností a zkrátka skutečností, jaké v člověku vzbuzují akorát samé „proč“. „Proč se nešlo vrátit do stejného bodu a udělat to znovu a ještě jinak,“ nebo „Proč některé změny v minulosti skoro vůbec neovlivnily budoucnost?“ Film je opravdu působivý, pracuje skvěle s emocemi, které s vynikajícím závěrem gradují a celý děj by bez všech těch nelogičností neutvořil takovýto celek. Ale je to zkrátka kaz, který nelze přehlížet a přes který se já, fanoušek subžánru cestování časem a obecně milovník časových paradoxů, zkrátka nepřenesu. Jak jsem řekl na začátku - můj plán film ponechat v top 5 nevyšel a já jsem zklamaný. Nadešel čas názor s těžkým srdcem přehodnotit a ubrat na hodnocení, které se v procentuální rovině dosud drželo na 98 %. Film zde symbolicky ponechám na pěti, ale jsem mentálně možná na čtyřech hvězdách a klidně bych šel i níž. Běžný divák nad tím asi takhle přemýšlet nebude a snímek si užije naplno. Já nemůžu jinak.

Karlík a továrna na čokoládu (2005)

„Ano, všechno tu je jedlé. Vždyť i já jsem jedlý. Tomu se říká kanibalismus, milá dítka. A ten je ve většině kultur zakázaný.“ Klobouk dolů, s jak mistrným nadhledem přišel Tim Burton ohledně této absurdní, logiku s fyzikou popírající návštěvy ujeté čokoládovny, vedené neméně výstředním Wonkou v brilantním podání Johnnyho Deppa. I když od začátku víme, že Karlík bude ten, kdo nakonec získá svůj zlatý kupón a dokonce bude tím, kdo z postupně odpadajících účastníků exkurze vyjde jako jasný vítěz, pořád snímek budí napětí, pořád pracuje s tajemnem a prostě od začátku do konce baví. Nejen tedy tím, jakou si dělá legraci sám ze sebe, ale i určitou cílenou naivitou a pohádkovostí, na níž ve výsledku úplně tak nestaví. Jediné, co subjektivně vytknu, jsou hudební sekvence, které sice zapadají do kontextu děje, ale Umpalumpům doteď přes ten šmoulí hlas opravdu špatně rozumím a tudíž jen těžko chytám pointu. Ale jinak? Pro mě bez výhrad jeden z nejoblíbenějších filmů, na který kouknu rád pokaždé, co běží v televizi a u něhož mám tendence slintat už jen proto, jak moc zbožňuju čokoládu, která tu doslova teče proudem. A ta, přece jen, nemusí vždy dávat úplný smysl.

Jurský park (1993)

Jak to, že tohle ještě nemám okomentované? Pro mě jasný, dosud nepřekonaný díl této skvělé, dinosauří série. Jelikož nejsem až tak velkým znalcem, nemohu nic namítat oproti třeba vzhledu dinosaurů a přesnosti vůči tomu, co se o nich opravdu zjistilo. Zde mi stačí, že příběh má hlavu i patu (dinosauří park - geniální nápad), veškeré postavy jsou charismatické a celé je to neuvěřitelně epická jízda, ze které mě mrazí pokaždé, kdy se na ni dívám znova. A to už něco znamená. Samozřejmě, najdou se v příběhu nějaké ty chybky a dírky, jako fakt, že žádný vědec by nemohl udělat zásadní omyl a nedomyslet, že žabí DNA znamená i možné změny (ke kterým také došlo). Ale to jsou jen rýpy z nutnosti. Jinak? Perfekt. A rok natočení se na tom téměř nepodepsal. 95%

Harry Potter a Princ dvojí krve (2009)

„Moudrý klobouk nás vybízel, abychom byli stateční a moudří. To se mu lehko řekne, je to klobouk!“ Dlouho jsem považoval Prince dvojího krve za svůj nejoblíbenější díl sérrie, ale po již opakovaném zhlédnutí musím razantně změnit názor. Do půlky to byla prostě jedna velká nuda, až pak se doopravdy něco začalo dít a upustilo se od rádoby romantické linky. Tedy, co se zde především rozvíjelo, byly vzájemné vztahy - jenže i tady nastává problém. Harry s Ginny je ve filmech naprosto nesmyslné párování. Dobrá - ve Fénixově řádu si lze povšimnout jasného zalíbení Ginny v Harrym, ale samotný Harry se o ni do této chvíle absolutně nezajímal. A najednou? Puf! Je z ní vedle, jak ta jedle. Dost špatně pojatá část vzhledem k tomu, že je to údajně v knihách vyobrazeno mnohem lépe. Alespoň se Harry prvně od třetího dílu nechoval jako arogantní blbec a konečně se vrátil do role celkem sympatické postavy, akorát s menší závislostí na jedné magické knize. Navzdory všemu horšímu jsem se několikrát dobře zasmál a konec ve mně zase zanechal hodně silné emoce. Ve výsledku bych mohl říct, že čím častěji tento díl vidím, tím méně mě baví, ale přesto pořád víc než dobře doplňuje celou sérii.

Princ z Persie: Písky času (2010)

Film se od své herní předlohy hodně liší. Vypůjčil si jen zasazení, druh akce a mechaniku vracení se v čase, kterou obstarává „magická“ dýka. Zbytek má originální, ale promyšlený a do detailu vypiplaný příběh. Pouto mezi hlavním hrdinou Dastanem a hrdinkou Taminou se utváří pomalu. Od okamžiku, kdy by se navzájem nejradši zabili, až po okamžik, kdy si konečně začnou trochu důvěřovat a jeden druhému nejednou zachrání víc, než jen krk. Po stránce akce jde o taktéž velké vyžití - parkour je tím hlavním, čeho se v ní člověk dočká a stojí to za to. Kreativita spojená s využíváním prostředí ku prospěchu vlastnímu úniku je fascinující, často i dost humorná. Humor jako takový netlačí na pilu - ostyšnější hlášky, vesele sarkastické postavy a již zmíněné situace spojené s překonáváním mnoha překážek. A nakonec vracení času - ve výsledku nezneužívané, ale naopak použité jen tam, kde to mělo význam. Celkově to dává dohromady velkolepý, dobrodružný film, se špetkou mystična, skvělé akce a pomalu rozvíjené romantiky. S každým dalším zhlédnutím mám tento film víc a víc radši. Hlavně, když člověk ví, kam celé dějství směřuje, začne si všímat detailů, výrazů tváří a situací, které konci nasvědčují. Filmu se těžko něco výrazného vytýká. Je to prostě jízda od začátku do konce, která si sice jde po své alternativní časové lince, ale funguje. Pro mě jeden z vůbec nejoblíbenějších filmů. 96%

Avatar (2009)

Film jsem viděl už možná víc než 10x. Není úplně do puntíku dokonalý, nemá kdo ví jak promyšlenou a propletenou dějovou linku, a kopíruje kde co (viz můj článek věnovaný této problematice). Ale je to i přesto dobrý film, který si stále zachovává svou fotorealistickou krásu a půvab. Až tedy na postavy, protože přiznejme si, 9 let (psáno na konci roku 2017) je přece jen už dost a technika pokročila, takže jistá digitálnost tam vidět prostě je, leč tehdy to byla nepřekonaná pecka. V akci se nějak nevyžívám, ale i tak mě konec dokáže uvést v mrazení, náznaky nějakých těch slz a očekávání, jak si povedou další díly, které jsou naštěstí už za humny. 85%

Pláž (2000)

Jeden z mých vůbec nejoblíbenějších filmů. Mnoho zajímavých (a logických) myšlenek, koncept uzavřené komunity žijící téměř absolutní svobodou a vše zaobaleno do výborného zpracování s úžasným soundtrackem. A že DiCaprio hrál špatně? Neřekl bych ani zdaleka.

Netvor (2011)

Tak už mám osobního favorita, kterému s radostí o hvězdu přidám. Ano, dějově je to defakto jen jinak (ale za to velmi zajímavě) vymyšlená adaptace Krásky a zvířete. A ano, není to dokonalý film. Ale zároveň to není ani film, který by odpovídal dnešní kvalitě, či spíše nekvalitě natáčených romantických dílek. Osobně ve mně vzbuzuje jen samé dobré pocity a zakončení opět jen těžce rozdýchávám. Bez procentuelního hodnocení, protože hodnotím subjektivně, jelikož sotva 50% si nezaslouží. Ale méně, než 4*, bych stejně nedal.

Lovci dinosaurů (2005)

Ještě, že už to není v černých číslech. I tak, 30% hodnocení? Podle mě se jedná o solidní sci-fi s tématikou cestování v čase, ale i změn, které mohou nastat, když se něco změní v hodně vzdálené minulosti. Ano, efekty sice na svůj rok nepatří mezi ty nejlepší a svérázné vyobrazení změn ve vlnách je také poněkud zvláštní, ačkoliv logické. Ale jinak? Opravdu nechápu, co se zase lidem nelíbí. Film je tak na 4*, těch 5 dávám jen proto, abych mu pomohl, protože si takové nízké hodnocení rozhodně nezaslouží.

Reklama

Reklama