Ryuuhei

Ano, příběh byl v mnoha ohledech nadsazený, ale jak jinak chcete vykřesat maximum z příběhu točícího se okolo korporátu a osudu hlavní hrdinky, která se i v té nejkritičtější chvíli rozhodla namísto útěku zvolit pomoc ostatním? Asi těžko bez určitých přikrášlení. Bušidó vyobrazeno víc než dobře, tohle je zkrátka povaha Japonců, kterou typický Čecháček a obecně zarputilý Evropan nepochopí. Za mě dobře zvládnutý film o Fukušimě bez Fukušimy, aneb o tom, co se dělo okolo a zejména v hlavním městě (Tokiu).

Výborný vězeňský film, který mě nadchl svým stylem zpracování, atmosférou a dokázal mě od začátku do konce chytit a nepustit. Starší adaptaci jsem viděl kdysi dávno před lety, nicméně si z ní už moc nepamatuju, ale co vím, nezadaptovala třeba závěr, který zde celý děj parádně zaobalil.

Od dalšího přírůstku do série Rychle a zběsile jsem dostal přesně to, co bych očekával - ani méně, ani více. Zápletku opět se zaměřující na rodinné trable, tentokrát rozrostlé o jeden další kousek; hromadu absurdních, až úsměvných akčních scén; čtyři paralelní linky, kde nechyběla ani tradiční vážná s Domem, vtipná s bandou potrhlých černochů; nebo až taková sentimentální cesta strýce se synovcem. V neposlední řadě dostal ohromný prostor i nový záporák - dost mi připomínal zvráceného Jacka Sparrowa. Kdo si myslel, že Cipher byla vrchol, hodně se zmýlil, tenhle cápek ji jednoznačně porazil. Hodně bych se pobavil, kdyby i tento absolutně psychopatický poděs nakonec přešel na druhý břeh a stal se dalším klaďasem. Vážně ne. Nemůžu nezmínit ani návrat jedné postavy (opět velmi očekávaný) a svou osobní teorii, že se v budoucnu vrátí i jiná, která v tomto díle odešla. Protože zázraky se zde dějí úplně normálně, že ano. Nemůžu si stěžovat, dostal jsem další akční výplach ze své oblíbené série, který mezi zbytkem nijak nevynikl, ale splnil veškerá má skromná očekávání. Kdo obecně očekává od Rychle a zběsile cokoliv jiného, buď sérii nezná, nebo je... no, zůstanu slušný a nechám to na vaší fantazii. Těším se na pokračování!

Výtečný seriál pro dospívající, který jsem si nicméně užil i ve svých letech. Postavy mi sedly už od začátku - tedy až na ústředního Adama, který se po většinu času choval jako blbec, ale měl zkrátka roli takového toho dospívajícího, co pořádně ještě neví, kým chce být. Zajímaly mě všechny osudy a nechal jsem se unášet někdy až ironickými zvraty. Musím zejména pochválit zpracování, které bylo světové kvality. Od kamery, po pojetí scén - tohle nebyl ten typický novácký seriál, ale takový, co se může sebevědomě vyjímat i po boku zahraničních. Naprosto jsem zbožňoval třeba aeriální přelety ukazující krásy Zlína, který posloužil i jako originální zasazení. Fenomenální hudební podkres mi také doteď zní v hlavě. Zkrátka mě seriál nadchl, bavil, těšil jsem se na každý díl a i když bylo zakončení takové dost humorné, nemám žádný důvod snižovat na hodnocení. Ohromné překvapení, kterému distribuce v rámci Voyo jen prospěla!

Námět je to jediné zajímavé, jinak absolutní hovadina, která nemá ani dobré postavy, ani chytré dialogy, nebo vůbec zábavný a logický děj. Po většinu času ani nevíme, jakými schopnostmi jednotlivci oplývají. Dozvíme se to až v nesmyslném souboji všech ze všemi - na co se pokusit o útěk, když se všichni utrženi ze řetězu a nelimitováni rušičkami mohou akorát servat mezi sebou? Nebo proč by se nemohl rádoby mocný cápek, co ovládá elektřinu a z fleku mohl odstavit celé zařízení, nechat umlátit bachařkou? Nebo proč by se schopnost úhlavního hrdiny nemohla zakládat na prachsprosté empatii? Celé to počáteční budování systému světa zasaženého pulsem a vězeňského zařízení založeného na komunitách selhává a veze se s tím i zbytek. Hraje se tu na jakousi thrillerovou notu, jíž vévodí postava Bruce Willise, který si kvůli svému zdravotnímu stavu střihl opravdu jednoduchou roli tajemné postavy, co celou dobu mluví v hádankách a snaží se tím navodit rádoby napětí a vzbudit v divákovi zvědavost - nudil mě k smrti. Překvapila mě i přítomnost Michaela Rookera, který si sem zjevně přišel po slávě ze Strážců Galaxie jen přivydělat, ačkoliv dostal jednu z nejdůležitějších a zároveň nejdebilnějších rolí. Do všeho patosu přispívaly dementní zpravodajské vstupy, které to měly podle všeho odlehčit a zhumornit - obojí vyústilo v totální krinž. Film mě nebavil, už v půlce jsem se netrpělivě kroutil v křesle a čekal, kdy to celé skončí. Ani konečná pointa mě nezaujala, bylo to prostě blbé, blbé, blbé! 2/10

Film má řadu opravdu funkčních, dojemných momentů, u kterých jsem měl i já co dělat, abych udržel emoce, ale zbytek mi přišel jako překombinovaný mišmaš, kam se evidentně snažili narvat co nejvíc a stopáž tomu mírně nestíhala. Hlavní záporák a jeho motivace mi vůbec nesedla - kromě jeho jednodimenzionální zlé povahy pramenící z touhy po dokonalosti, ale utápějící se ve vlastní psychopatii, mi zkrátka přišla hloupá jeho myšlenka udělat ze zvířat inteligentní tvory, zjistit, že se tito inteligentní tvorové nechovají jinak, než obyčejní lidé, zničit tedy celou planetu a začít odznovu (WTF?). Adam Warlock byl často skloňovaným „záporákem“, zde nicméně zastal roli nevyrovnaného teenagera, který vlastně ani nevěděl, jaký chce být a za celou dobu neudělal nic pořádně zlého, ale ani dobrého (jasně, tu jednu věc možná, ale to je tak všechno). Celé to táhl vyloženě příběh Rocketa, který byl nicméně vyprávěný skrz vzpomínky prokládané zběsilou akcí odehrávající se i na několika místech naráz. Raději bych pomalejší, ucelenější příběh zaměřený na jednu konkrétní věc, než několikavrstvý heist a snaha se zaměřit na víc postav najednou. Humor mi přišel dost na sílu a přicházel i v momentech, kdy se to úplně nehodilo a zkazilo to možnou dobře budovanou atmosféru. Asi si budu muset dát několikaletý odstup a kouknout znovu, protože v tuto chvíli mě tohle „finále“ rozhodně nepřesvědčilo. Spíš, než staré dobré osobité Strážce, jsem v tom viděl cílení na zajetou Marvelovku, kterých za poslední roky vyšlo požehnaně a ani jedna nebyla zvlášť vynikající (mimo Spider-Many). Na 100 % souhlasím s touto recenzí a ve většině s dalšími, které udělily 3* a méně. Snímek je značně přehajpovaný.

Absolutní hovadina, na kterou jsem narazil při svém bloumání bezesnou nocí. Což o to, v tu chvíli mě film dokázal upoutat do sedačky a zajímalo mě, jestli dobro vyhraje nad zlem a hrdina dostane zpět svou dcerku. Ale jak je u Seagalovek typické, zbraně zde proti „charismatu“ hlavního hrdiny neměly šanci a jeden padouch padal za druhým pod jediným úderem jeho pěsti. Normálně při spatření Seagalova strnulého ksichtu okamžitě přepínám, tady jsem to vydržel a dočkal se i některých líbivých bonusů. Např. parťačky hlavního hrdiny, na kterou se vážně dobře koukalo a užíval jsem si každou její chvilku na obrazovce. Jinak absolutní podprůměr, amatérská debilita tvářící se jako vysokorozpočtový akčňák, ale strádající po stránce logiky a všeho ostatního. Za vrchol považuju scénu, kde vrtulník vybouchl po pár výstřelech z pistole. To už bylo moc!

Což o to, dedukce samotné super a zajímavé, ale opět je to ten styl, kdy jeden člověk dá za celý policejní sbor. Neuvěřitelné, plus úhlavní představitelka celkem protivný charakter. Uvidím, jestli budu mít chuť tohle sledovat dál, zatím je to 50:50.

Překvapilo mě, s jakou chutí a radostí se tvůrci rozhodli pojmout jinak prostoduchý příběh prezentovaný předlohou a naservírovali nám zábavnou, referencemi napěchovanou jízdu, která rozhodně nedělá po žádné stránce Mariovi ostudu. Kdybych měl přednést, co vše bylo ve filmu skvělé, musel bych začít od prvních pasáží, které odkazovaly na prapůvodní plošinovky, postupně se prodrat výtečně přepracovanou hudbou a obecně prací se zvukovými efekty a vlastně bych se ani nedobral pořádně konce bez dalších a dalších nápadů, co se mi na filmu hrozně líbilo. A pozor - nejsem fanouškem Maria, o této herní franšíze mám jen všeobecný přehled, nicméně jsem se stejně velice lehce chytal. Bohužel, najdou se tu chyby a nedostatky, jako nedostatečně propracované některé dějové linky. Třeba tu pojednávající o minulosti princezny Peach, která zde byla jen nakousnuta a přitom by dala na samostatný vedlejší příběh. Nebo nedostatečně prokreslené opičí království. Obecně filmu nechybělo tempo, nikdy nenudil, ale vše bral víceméně jen tak napůl a v té vší záplavě referencí trochu zapomněl lépe budovat postavy, či místa, kde se všude děj odehrával. Humor nebyl tak elegantní, jak to dokáží jen Pixarovky, spíš cílil na mladší publikum a takovou tu čistou naivitu. Na druhou stranu, mně osobně to nevadilo, už v půlce jsem se přepl do režimu dítěte a ústa se mi postupně křivila do U, když měl Bowser třeba svá trapná sólíčka. Mnohem lepší a zábavnější, než jsem myslel. Jednoznačně dobrý film s Mariem, jehož pokračování si dám velice rád. Ale býval bych ho klidně udělal delší a dějově bohatší, ne tolik přímočarý a zběsilý. Uvidíme, třeba se do příště polepší a vyslouží si zlatou hvězdu navíc. 7,5/10.

Rozhodně originální a neotřelý nápad, jak přispět do toho všeho isekai a reinkarnačního patosu, který nám sezóna co sezóna servíruje po kilech. Reinkarnace v dítko oblíbené idolky? Proč ne? Na mě každopádně moc barevné, moc "kjút", moc zářivé - tomuhle stylu absolutně neholduju, dost mi kazil požitek a obecně s tím neuměl dobře pracovat. I rádoby veselá Madoka věděla, kdy utlumit tóny. Veškeré vážnější momenty tudíž nevyzněly úplně tak, jak by správně měly. Iritovala mě řada faktů - jako třeba ten, že si dvojice sourozenců nedokázala jasně říct, kým v minulém životě byla a akorát chodila okolo horké kaše. Chápu, že se kolem toho asi bude točit budoucí děj, ale přišlo mi to skoro až zbytečné. Logicky - reinkarnuju se, nejsem v tom sám, tak si zjistím podrobnosti a bez zbytečných keců okolo. Ta kravka od ředitele agentury, která se o ně oficiálně starala, mi také přišla na hlavu - takže nejdřív chce podle a bez slitování prodat zatajené informace, že má Ai děti, pak bez zaváhání skočí batolatům na kecy o zadostiučinění a božstvu a nakonec je z ní bez dalších excesů naprostá klaďaska? Pěkně odfláklý a hloupý vývoj charakteru. Nebo co ten skoro až parťácký vztah mezi tříletým Aquou a režisérem? Obecně se v tomto ohledu Ruby a Aqua nekontrolovali a nikomu kolem jejich až přehnaně dospělé chování nepřišlo divné. Co naopak hodně uznám, tak náhled do zábavního průmyslu, kde jde jen o sledovanost a věhlas. Vše se tedy skrývá za intrikami, lži a s herci nebo idoly se zachází jako s póvlem, který je dobrý jen, dokud se dokáže sám vyšvihnout a generovat zisk. Naturalistické, nehrající si na nějaké haha-hehe nesmysly. Fajn byly i limity, s nimiž se museli sourozenci potýkat, jako třeba jejich vlastní těla. Ono se řekne, reinkarnovat se v dítě, ale zápasit potom s únavou a dalšími neduhy, kterými dětské tělo disponuje, není už tak lehké. Vesměs se mi lecčím hodinu a půl dlouhý první díl zavděčil, stejně tak mi dost věcmi přišel až příliš ujetý, nerealistický a odbytý. Uvidím, co odkryjí další, již regulérní díly, které by mohly uchopit trochu zajímavější příběhovou linku.