Israha

Israha

Oživlá Apokalypsa

okres Vsetín

7 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 21.7.2018  19:13

    Takto staromilsky pojatý horror je v současné kinodistribuci rozhodně příjemným zjevením, ale to ultimátní nadšení zcela nesdílím. Atmosféra konstantního neklidu a nervozity je vytvořena velmi pečlivě a funguje mnohem lépe, než prvoplánové bubákování, nicméně postrádal jsem zde gradaci. Ne ani tak dějovou, ta tam je, ale právě gradaci atmosféry. Někde od scény první seance je Děsivé dědictví opravdu nepříjemně zneklidňující, ale pořád stejně intenzivním způsobem až do konce. A stejné je to i s charaktery postav, ty jsou psychicky rozložené už na začátku filmu a proto už děsivé události, které zažívají, nemají moc co dále rozkládat. Žádný postupný propad do temnot. A trochu mě zklamala i vizuální strohost, film na můj vkus vypadá příliš málo temně a pochmurně, stvárnění je spíše až dokumentárně neutrální, nevtáhne diváka do centra dění. I přes těchto několik výtek ale celkový dojem velmi pozitivní, protože horror má především děsit a znepokojovat - a tohle Dědictví tedy Děsivé je, a ne zrovna málo, a také ne zrovna povrchně a "cool způsobem".

    • 20.7.2018  18:32

    Naprosto ukázkový případ "syndromu druhého dílu trilogie". Jinými slovy - na konci filmu jsme tam, kde jsme byli na začátku, pouze s trochu rozšířenými vědomostmi o světě okolo a trochu protříděným ansámblem postav. Což by ale samo o sobě nemusel být až takový nedostatek, pokud by nedůležitost dění byla vyvážena zábavností...nicméně to se převážně taky neděje. První polovina stopáže byla i pro mě, skalního fanouška všeho, co souvisí s Godzillou, na hranici udržení pozornosti a nebýt zvědavosti, co se bude dít dál, a geekovského nimrání se v detailech (nakonec celkem slušně promakaného) světa, asi bych to vypnul. Nedovedu si představit, jak to potom musí vnímat divák, který o japonských kaiju nemá hlubší přehled a je tím pádem celou dobu topen v nejasných a nekonkrétních konverzacích, které mnohé naznačí, ale nic pořádně neobjasní. Druhá část, někdy od doby, kdy se začne vysvětlovat záhada Mechagodzilla City, a dojde i na nějakou tu akci a konflikty, už je podstatně zábavnější a místy správně apokalyptická, nicméně nepěkná animace a především HODNĚ zanedbaný rozvoj charakterů nadšení zase trochu mírní. A pak to skončí, tentokrát už se ani nedočkáme cliffhangeru a víceméně jediné, co navnadí na třetí a finální díl, jsou opatrné teasery na to, že se za Godzillou přijdou podívat i další staří monstrózní známí (což ale zase divák bez trochu podrobnějším přehledu v mytologii Godzilly hůře pochytí). No zkrátka a dobře - jednička horko těžko obstála jako samostatný film, ale v rámci úvodu do trilogie splnila účel; tohle samostatně OPĚT nefunguje, a krom několika drobností ani nijak nepomáhá rozvoji celkového příběhu. Objektivně tak na dvě hvězdy a to ještě sotva, tu třetí si přidají kaiju fans, kteří si ty četné chvíle nudy mohou zpříjemnit přehrabováním se v narážkách, náznacích a variacích na klasická témata a charaktery, které mají rádi. Ale film to dobrý není, peklužel...což mrzí dvojnásob, když se znovu vrátíme ke konstatování,že tento nový, klasicky a zároveň svěže pojatý svět Godzilly je detailně vyladěný a možnosti na jeho zužitkování je celá řada.

    • 18.7.2018  15:32

    Duchem asi nejblíže k Verhoevenově klasice, a to jak návratem původních postav do hlavních rolí a explicitními odkazy, tak také opětovným důrazem na militaristickou propagandu, která zde už není jen jeden z dějových prvků, ale dokonce hlavním nosným motivem. Sice je to asi v souladu s knižní předlohou (nevím, nečetl jsem), ale v důsledku toho se na můj vkus až příliš ubralo na akci a násilí (a na tom především, tahle Hvězdná pěchota je oproti svým předchůdcům místy vyloženě krotká). A druhým poměrně značným problémem je, že ačkoliv zápletka má planetární, potažmo celogalaktický rozmach, provedení filmu je v kontrastu s tímto až příliš komorní, čemuž se třeba předcházející díl Invasion dokázal docela elegantně vyhnout (tam byl děj komorní sám o sobě, velký rozmach měly až jeho potenciální dopady). Animace je stále atraktivní a potěšil také plnohodnotný přerod Johnnyho Rica z namachrovaného frajírka do autentického badasse, s kterým jen tak někdo nevyjebe...ale film jako celek až tak "badass" není. Koukatelný, solidně zábavný, ale až moc se upínající na první díl a myšlenky z knihy, ale přitom méně šťavnatý a trochu postrádající jiskru.

    • 17.7.2018  18:05

    Poctivé military sci-fi s dotekem horroru, kde se pořád střílí, vyhazuje do vzduchu, zabíjí, tvrďácky hláškuje, ukazujou kozy a ve vizuálně líbivém stylu pádí nekompromisním tempem kupředu skrz scénář, který je tak profláklý a žánrově typický, až je to vlastně sympatické. Dost možná nejlepší Hvězdná pěchota od dob kultovní jedničky. Chybí tomu sice vlastní ksicht, protože vyměnit jména postav a dosadit si místo Brouků jinou agresivní mimozemskou havěť, máte v podstatě šablonu na tvorbu libovolné vesmírné střílečky/vyvražďovačky, ale k čertu s tím - v tomhle žánru nemusíte být originální, abyste nabídli pořádnou porci zábavy. Velká spokojenost, a zároveň trošku zklamání, že nebylo dost peněz, natočit tohle jako live-action film, a zůstalo pouze u animovaného formátu.

    • 17.7.2018  17:52
    Pomsta (2017)
    ****

    Artově natočený rape-revenge film? Papírově kombinace, která za žádnou cenu nemůže fungovat, ale opak je pravdou. Obával jsem přílišného důrazu na uměleckou stránku, ale Revenge je nakonec stylovou, velmi drsnou a brutální jízdou, která si nebere servítky ani vůči postavám, ani vůči divákovi. Vůbec všechny násilné scény opravdu "bolí", nepříjemně se táhnou a kamera nikdy neudělá ústupek ve formě odklonění se, vše do detailu vidíme (a nejdrsnější je nakonec paradoxně "obyčejný" střep v noze, protože jde o druh bolesti, kterou člověk tak nějak chápe...na rozdíl od nože v oku či nabodnutí se na klacek), a všechno je doplněno opravdu štědrým, až přehnaným množstvím krve, přesně v duchu moderní francouzské exploitation školy. Přerod trojice chlápků do záporáckých rolí je v rámci žánru docela uvěřitelný, zkrátka neovládnutí pudů, panika, zkrat, a už to jede (a navíc jsou všichni správně odporní, zejména otylý Bouchede jakoby vypadl někde z nějaké 80s buranské vyvražďovačky); a k oběti si postupem času (vlastně už od podpálení keře, to bylo hodně drsňácké) najdete sympatie, i když jich v úvodní poloze přihlouplé zlatokopky také mnoho nevzbuzuje. A tu a tam se objeví chutný dotek záměrné brakovosti, jako třeba v dokonalé scéně halucinogenní noční můry. Je jen škoda, že se film někdy zbytečně zasekává u poetických záběrů krajiny a nicneříkajících dialogů, a nedaří se mu udržet drásavé napětí a pocit bezmoci po celou dobu, po každé drsné scéně přijde vždy nějaká forma odlehčení. Pak by to s přehledem bylo na plný počet, protože by v rámci žánru nabízel přesně to, co je potřeba.

    • 17.7.2018  17:20

    Jeden z těch méně známých zástupců slavné vlny padesátkových monster movies, a nutno říci, že zcela po právu. V prvé řadě to vlastně ani monster movie není, jedná se v podstatě o soap operu, ve které obří korovec občas trochu pošoupne běh událostí, ale film by paradoxně fungoval jako celek i bez něho. Za druhé triková stránka v podstatě neexistuje, práce s perspektivou je otřesná a ještěr, který má dosahovat rozměrů větších, než autobus, vypadá povětšinu času přesně jako to, čím reálně je - normálním plazem, strčeným mezi miniatury. Film s názvem "The Giant Gila Monster" je tedy v konečném důsledku spíš průřezem několika dny nudného života mladého automechanika na americkém maloměstě - což většina diváků, která se koukne na plakát a shlédne stylové úvodní titulky s tajemným voiceoverem, asi úplně sledovat nechce. A ti ostatní vlastně také ne. Nuda k ukousání.

    • 9.7.2018  14:54

    Odlehčená ptákovina, která dělá ze žraloků duchy, dává jim schopnost pohybu sněhem a předhazuje jim jejich nejoblíbenější kořist - prázdninující studenty. Třeskuté, ale docela uvědomělé béčko se smyslem pro sebeironii, ale nedostatkem kreativity a těžkým docházením dechu v poslední třetině. Žraloci jsou nepěkně digitální, holky jsou pěkně rostlé a navzdory horské scenérii povětšinou spoře oděné, potěší solidní bodycount s několika vtipnými zabitími (převážně ovšem v první polovině) a občas dobře udělaným nedigitálním gore efektem. Nadhled se však postupem času ztrácí, film se začne topit v klišé a absolutně nevyužije potenciál závěrečného hromadného útoku žraloků na lyžaře po lavině, kde místo odvázané zabíjačky dojde jen na zmatené pobíhání sem a tam. A závěr, byť v rámci subžánru až překvapivě originální, je naprosto antiklimaktický. Škoda, náběh na cheesy sharksploitation kult tu částečně byl, ale nápady na plné zúročení možností chyběly.

    • 9.7.2018  00:43

    Nevím, jestli bylo Christopheru Rayovi nařízeno, že má tuhletu žraločí "pecku" natočit v tak vážném a rutinním duchu, nebo se na to prostě jen vysral a nechtělo se mu, ale nechápu, že člověk jako on, který svými Mega Sharky a X-Headed Sharky ukázal, že v oboru záměrně špatných sebeironických přepálených trashů umí předvést velmi zábavné divadlo, udělal ze Shark Week takovou nudu k ukousání. Přitom ta premisa o pošahaném, pomstou posedlém fanatikovi do žraloků, co hraje se svými obětmi takovou žraločí variaci na Saw, skýtá tolik možností si s tím vyhrát do podoby šťavnaté béčkové jízdy. Film však místo toho nabízí jen nulovou zajímavost interakcí mezi postavami, nekonečné a neúčelně působící bloumání po ostrově, a repetitivně pojaté scény žraločích útoků, které se všechny sestávají jen z hulákání, zběsilého čvachtání a příšerně udělaných CGI žraloků. A ke všemu ani nedává smysl nejen z hlediska reálného pohledu (ale tak...ne asi, jsme u Asylum), ale ani v rámci fiktivních pravidel, které sám nastoluje (a to už je horší). Jedna hvězda za to, že mě chvílema bavilo zkoušet uhodnout, kdo bude další na řadě se sežráním, a za hodně vtipný odchod Yancy Butler ze scény.

    • 8.7.2018  14:14
    Oddělen (2011)
    *****

    Adrien Brody vás v dokonale stvárněné roli emočního kusu ledu provede několika týdny života na (?průměrné?) americké střední a jejího okolí. A je to procházka děsivým panoptikem ztracených duší v terminálním stadiu dekadence - ať už morální, citové, vztahové, charakterové či jakékoliv jiné. Únik a otupění je jediným řešením, jakákoliv snaha o změnu okamžitě chytí z okolí známky hniloby a v zárodku se rozpadne. Místy stroze odtažité, místy guturálně intenzivní, v některých záběrech až surreální, po celou stopáž sžíravé a pohlcující. Závěrečný přednes Poea před opuštěnou a zdevastovanou učebnou řeže až do morku kostí. "Poslední věc, která nám zbývá, je uvědomit si, že je všechno ve sračkách. Někteří z nás se pokusí něco změnit, ale pak se jednoho dne ráno probudí s pocitem, že zasádně selhali."

    • 7.7.2018  19:12
    Hon (2012)
    *****

    Do pochmurné lokality a stejně tak pochmurného ročního období zasazená syrovost, která s nekompromisní upřímností ukazuje, jak může být na první pohled neškodný, charakterově malý človíček, který si rád vymýšlí a jeho životní náplní je řešit a pitvat životy ostatních, nebezpečný, pokud se v jeho okolí budou vyskytovat lidé podobní, kteří jej v daných aktivitách budou podporovat a budou je šířit. Situováno na chladném a depresivním severu v současnosti, ale kritikou drbnovství, davové mentality, falešné morálky a pokrytectví nadčasové a globální. Co se mi však možná zamlouvalo ještě více, byla práce s hlavní postavou. Ne ani tak Mikkelsenovo herectví (byť to má rozhodně vysokou úroveň), ale spíše způsob, jakým je charakter Lucase napsán. On se zde pod tlakem okolností, se kterými nemá nejmenší šanci nic udělat, nerozpadá v rozklepanou trosku, která brečí doma do polštáře, jak je život nespravedlivý...naopak se v těch nejtěžších chvílích chytí toho, co mu zbylo (v tomto případě jeho syna), najde zpět sebeúctu a jde tenhle nerovný boj válčit se vztyčenou hlavou. Za tohle stvárnění, které ukazuje, že vážení si sebe sama a boj za vlastní pravdu a zásady není nikdy zbytečný, i když může být osamělý, a proti všem, dávám tu pátou hvězdu. Konec sice drží depresivního ducha celého filmu, a ukazuje, že ten boj nemusí nutně skončit úspěšně, ale i ten samotný pokus postavit se šikaně davu a nezůstat u kňourání, že mě někdo šikanuje, je sám o sobě hodnotná věc.

    • 7.7.2018  18:47

    Druhý Ant-Man jede úplně na stejné vlně, jako jednička, jen má více postav, více dějových linií a v důsledku toho také lepší tempo a méně hluchých míst - proto mě v konečném výsledku bavil více, než jeho předchůdce. Vypíchl bych dvě věci - jednak je to opravdu hodně velká sranda (která si navíc mezi všemi marvelovskými filmy našla svůj specifický styl, založený na buddy chemii a místy až sitcomově položených dialozích - takže žádná teenage infantilita á la Spider-Man, bezuzdná, vědomě přepálená magořina á la Guardians či třetí Thor, ani suché, sarkastické narážky Tonyho Starka, ale v rámci MCU naprosto svébytný přístup k humoru) a druhak perfektní akční scény, které nejsou možná tak epicky nasnímané, ale zase geniálně využívají schopností superhrdinů i superzáporáků a doslova hýří kreativitou. Jen tomu chybí zloduch, který by opravdu navodil pocit ohrožení (jeden z přítomných je jen komická figurka, ti ostatní ani zloduši v pravém slova smyslu nejsou), a nějaký opravdu silný moment, který by ukázal, že byla snaha o víc, než jen o nezávaznou taškařici na vyplnění času mezi dvěma díly Avengers. Ono je ale nejspíš stejně pravda, že žádné větší ambice s tímhle filmem ani nebyly...

    • 4.7.2018  12:41

    Na nápady velmi chudé pokračování Ztraceného světa, které vyšlo ve stejný rok, jako jeho předchůdce, a které zásadně zklame zejména tím, jak málo je o dinosaurech. V celém filmu jsou pouze dvě scény, ve kterých dinosauři hraji nějakou důležitou roli, jinak uvidíme už jen několik náhodných záběrů na hlavy a ocasy mezi porostem džungle, tajemno je pryč a zůstává už jen okoukaný příběh o zlém bílém muži, ničícím přírodu s vidinou zisku. Je však pravdou, že díky krásným exteriérům se na film velmi příjemně kouká a na to, jak je ve své podstatě dost o ničem, má důstojné herecké obsazení, z něhož dalece vyčnívá zejména skvělá chemie mezi Warnerem a Rhys-Daviesem, jejichž humorné špičkování (povedené i v dabované verzi, která u nás běžela v devadesátých letech v TV) dokáže vytrhnout ze všeobecné nudy. I tak je to ale na dobrodružný film po hříchu málo.

    • 29.6.2018  16:50

    Povedené scény s monstrem, pojaté přesně v duchu starých kaiju filmů; a sotva snesitelný zbytek, který ovšem tvoří drtivou většinu stopáže. Ten sebeparodický nádech je výrazný, a zkraje ještě jakžtakž funguje (rozhovor s hologramem a pasáž v televizním studiu), ale poté se uvědomělé balancování mezi trapností a uhozeným humorem rozplyne a film po hlavě skočí směrem k tomu prvnímu - a od té doby je až na občasné shoty Zarkorra, demolujícího město, v podstatě nekoukatelný (speciálně pasáž s ochrnutým hackerem je extrémně cringe). Není zde ani cítit nějaké nadšení pro žánr a fanouškovský zápal, zůstává jen velmi nedokonale natočená a převážně nevtipná taškařice, mající místy až křečovité vyznění. Na hranici odpadu i pro milovníka kaiju žánru; běžný divák si poté domyslí, zdali pro něj má smysl na tento film koukat...

    • 28.6.2018  18:23

    Velmi nízkorozpočtová záležitost, která ale má své momenty - sympatické a ke klasikám žánru odkazující retro efekty, nadsázka a výrazný sebeparodický element, tu očividné (plakát Emmerichova Godzilly) a tu zase rafinovanější (design finální zbraně) ukázky toho, že režisér má (nejen) v kaiju žánru nakoukáno a chce své oblíbené věci citovat. Zásadním problémem je, že těch nápadů (a to nejen dobrých, ale jakýchkoliv) je na celovečerní film nedostatečné množství. Ta hodinová stopáž sice na papíře působí jako docela krátká, ale materiálu tu zde je tak na jeden díl Power Rangers, zdaleka ne na celý film. V důsledku toho, a navzdory docela bláznivému tempu děje, jsou všechny scény (ty akční a destrukční nevyjímaje) natočeny pomalu a bez dynamiky, fóry jsou rozesety daleko od sebe a jako celek to ani moc nedrží pohromadě a nestrhne. Škoda, při zhuštění z toho mohl být parádní půlhodinový kraťas, který by v té roli na pomezí pocty a parodie žánru fungoval výborně. Při 69 minutách jde peklužel spíš o podprůměrný celek s některými povedenými dílčími momenty (samozřejmě z pohledu diváka, kterému titulní monstrum připomíná Příšeru z černé laguny; který pozná Maser Cannon a ví, které monstrum používalo jako zbraň sonický paprsek; který viděl aspoň pár dílů Ultramana a kterého pobaví mimozemský strážce pořádku v podobě přerostlé škeble, mluvící s italským přízvukem).

    • 25.6.2018  14:03

    Bayona a scénáristický tým nasměrovali Zánikem říše (btw otřesný překlad názvu) JP univerzum poněkud odlišným směrem, a leckdo jim to asi neodpustí. Fallen Kingdom už není tím monumentálním, důležitě se tvářícím, okázalým velkofilmem (jako byl první Jurský svět coby moderní převyprávění původního JP), ale jde spíš cestou temnější, thrillerové jízdy á la The Lost World (ze kterého si taky půjčuje dějové schéma) a nebojí se ani přikořenit dávkou vyloženě béčkových, "cheesy" ingrediencí (jako se o to snažil JP3, kterému ale díky Johnstonově průměrné režii došel dech poněkud předčasně). Bayona jede v jasně rozpoznatelném a velmi působivém vizuálním stylu (vzpínající se Brachiosaurus v ohnivém infernu...damn), hodně výrazně brnká na struny nostalgie s tu méně, tu více výraznými odkazy na starší díly, v rámci PG-13 ratingu leckdy dost slušně tlačí na pilu a dokáže vydřenit solidní napětí v podstatě z každé honičky s dravým dinosaurem, která se na plátně koná (interiérové utíkání před Indoraptorem je samozřejmě výborné, ale za zmínku stojí také třeba brilantní úvodní noční scéna, kde zejména podvodní pasáž s Mosasaurem zatraceně mrazí). Chris Pratt to svým charismatem a vtipností solidně táhne, Dallas Howard mu slušně přihrává na smeče, zbytek postav (včetně záporáků) není nijak zajímavých ani dobře obsazených, což ale ve filmu, který je o dinosaurech, není nijak závratným nedostatkem. A je velice dobře, že Fallen Kingdom se znovu vrací k tomu prapůvodnímu přístupu, a portrétuje dinosaury v konfrontaci s člověkem nejen pouze jako ohrožené formy života, ale také jako nebezpečná a nevypočitatelná monstra (tedy tak, jak je prezentoval Crichton ve svých knižních předlohách). Zkrátka a dobře - dostal jsem přesně to, co slibovaly trailery a jméno režiséra. A jakkoliv chápu rozporuplné reakce kritiků, nepřipojím se k nim. Pátý Jurský park je z mého pohledu dost možná tím nejosobitějším a nejvýraznějším od dob slavné jedničky.

    • 25.6.2018  13:37

    Nenáročný akční dobrodružňák, který nemá žádné jiné ambice, než pobavit, a ve kterém se vše odehrává pouze za jedním jediným účelem - aby na konci trojice mutantních zvířat mohla zničit Chicago a sebe navzájem (což vzhledem k tomu, že jde o adaptaci staré arkádové hry, nemůže nikoho extra překvapit). Proto dostal za úkol utáhnout první půlku svým charismatem The Rock, a to se mu jakžtakž daří. Tyhle role hláškujících akčních hrdinů jsou pro něj jako stvořené, byť tady jsem měl pocit, že buď je trochu svázán scénářem, nebo ho to až tolik nebaví. Jinak se ovšem cca do pasáže, začínající útokem vlka na žoldáckou jednotku, jedná o snesitelnou, ale ne moc atraktivní dějovou vatu. Poté se však vše takříkajíc "odšpuntuje", do hry se zapojí Jeffrey Dean Morgan se svým lehce "neganovským", ale přesto sympaťáckým agentem, a především přichází poctivý a pořádně dlouhý akční armageddon, který je skvěle nasnímaný, má šílené tempo, obsahuje plno cool vizuálních nápadů a disponuje v podstatě bezchybnou trikovou stránkou. V březnu jsem byl nadšený z parádního provedení finální bojové scény v Pacific Rim: Uprising, ale Rampage je v tomhle ohledu ještě o krok dál...ta pasáž v Chicagu je (po vypnutí složitějších mozkových aktivit) vysloveně uspokojující. Nebýt až příliš zjevně viditelné skutečnosti, že první půlka filmu je jen čekání na finální destrukci; a poněkud sterilní, koule postrádající režie, mohla být z Rampage plnotučná "skoro-kaiju" šupa. Takhle je to "jen" na čtyři hvězdy (po zprůměrování slabších tří za začátek a pětihvězdové palby za finální akci).

    • 10.6.2018  17:22
    Cadillacs and Dinosaurs (TV seriál) (1993)
    *****

    Ultimátní animovaná syntéza klukovských radostí. Dinosauři a dobrodružná poetika "ztracených světů", postapokalyptický svět, "madmaxovské" automobilové honičky a přestřelky, a futuristické sci-fi technologie namíchané do možná poněkud přeplácaného, ale zatraceně chutného koktejlu, který na jednu stranu nabízí mladším divákům ekologicko-politický "poučný" kontext, zároveň ale udrží v pozornosti i starší, protože se prezentuje s dávkou zdravé nadsázky a víceméně pořád dává najevo, že jeho hlavním cílem je pobavit. Chemie dvou hlavních klaďasů je na to, že se jedná o jednorozměrné seriálové archetypy, vynikající, a udrží zábavu na vysoké úrovni i v (vcelku sporadických) momentech, kdy utichne akce; záporáci jsou správně zlí a slizcí, a přesně v duchu všech ostatních animáku pro děti - naprosto neschopní. A díky formátu animované série se zde zvysoka kašle na fyziku, biologii a logiku, takže se dočkáme nejrůznějších šíleností typu humanoidního robota, který mlátí o zem stegosaurem. Plnotučná odvázaná zábava především pro chlapce každého věku (i ty, kteří už z chlapeckých let věkově odrostli a zůstali v nich jen duševně).

    • 4.6.2018  15:42

    Poctivě natočený levoboček Čelistí a Bílé velryby, který má povedený vizuál a hudbu, a boduje zejména ve dvou ohledech - zaprvé v jisté ambivalentnosti přístupu, kdy se nehraje na okoukané "chudáček kosatka a zlí lidé" (i když to tak na první pohled vypadá), na druhou stranu se zde draví kytovci ani nijak nedémonizují; zadruhé v chytře a velmi pečlivě budovaném ději plném skličující atmosféry, díky které působí finální střet člověka s přírodou, který by se vlastně ani udát na první pohled nemusel, nevyhnutelně a osudově. Problémem však je, že v tomto souboji není komu fandit. "Achabovský" kapitán sice má v zádech životní tragédii, ale té se věnuje minimum prostoru a divák nějak nemá šanci se na truchlení této postavy napojit; a pomstychtivá kosatka ubližuje nevinným lidem, má nerealistické chování a celkově dělá tak trochu "dick moves", aby dosáhla svého cíle. Ostatní lidské postavy příběh také vůbec netáhnou, takže mrazivou atmosféru si sice vychutnáte, ale v konečném hodnocení je vám tak trochu jedno, jak to dopadne. Což je u filmu, který tématiku agresivního zvířete tlačí více do dramatické, než horrorové roviny, je docela problém. Proto jen (velmi silné) tři hvězdy.

    • 3.6.2018  00:56
    Experiment: Zombie (2006)
    odpad!

    Coby studentský kraťas by Automaton Transfusion byl snesitelný, jako regulérní celovečerní horor neobstojí ani v nejmenším. Že to nemá rozpočet, herce a scénář, by se ještě dalo odpustit, ale ono i to nahánění se se zombiemi úplně postrádá šťávu i atmosféru, je to neuroticky nasnímané a stejně tak i sestříhané, takže se lacině namaskovaný komparz, který vůbec nepřipomíná oživlé mrtvoly, dost často prostě jen tak objevuje náhodně z ničeho. Jakýs takýs kompliment by si snad zasloužily gore efekty, které nevypadají zle, ale díky divně rozostřené a šíleně se klepající kameře hodněkrát ani nejdou pořádně vidět. Amatéřina, a peklužel nikoliv fandovsky nadšená, ale tupá a ubíjející. Hodinu deset trvající stopáž se, v ostrém kontrastu ke sprintujícím zombákům, úmorně vleče a šourá. Nebrat.

    • 2.6.2018  00:32
    Superžralok (2011)
    *

    Po shlédnutí plakátu, jména režiséra, traileru a úvodních pár minut jsem byl navnaděn, aby se na konci dostavilo nepříjemné zklamání z toho, jakým je Superžralok opatrným, nadšení postrádajícím a nezáživným filmem. Ano, je to naprostý trash, to každý čekal...ale takhle nudný? Kde je nějaký spád, sežrané oběti, hlášky, sebeironie, popkulturní narážky, žralokem páchané šílené kousky? Ray se drží rutinního schématu "horroru" o žravém zvířeti, vypuštěném z důvodu korporátní bezohlednosti, a krom poslední scény souboje na pláži a svých trademarkových fetišistických záběrů na spoře oděná ženská těla se v podstatě vůbec neodváže - a tím pádem zahodí jeden jediný způsob, jak tímto filmem alespoň určitou sortu diváků zaujmout. Ze Super Sharka se díky "ikonické" scéně okopávání žraloka kráčejícím tankem dost možná stane jakýsi malý kult, ale bude to jen kvůli této jedné konkrétní pasáži. Jinak jde o uzívané céčko bez šťávy (ta jedna hvězda je za zmíněnou soubojovou scénu, hezké holky a srandovní vojenskou konferenci o způsobu zastavení žraloka - tam ty náznaky pokleslé trapnovtipné zábavy občas probleskují).

    • 29.5.2018  17:51

    Sázka na jistotu, míněno v čistě pozitivním slova smyslu. Tvůrčí tým pochopil, v čem tkví obliba filmového Hana Sola (antihrdinství, humor, buddy chemie s ostatními protagonisty) a staré SW trilogie (vesmírné honičky, cestování po různorodných světech a setkávání se s jejich fantastickými obyvateli, atmosfére Imperiální diktatury) a dal divákům ještě jednou, naposledy těchto oblíbených chutí zakusit. Výsledkem je briskně plynoucí sci-fi příběh, který vydatně brnká na nostalgické struny (tím víc, čím větší přehled má fanoušek v univerzu, a to i tom rozšířeném), ale přitom prošlapává sice dříve naznačené, ale dosud neodkryté cestičky, a netopí se tak pouze v přívalu retro pokyvování jako The Force Awakens. Ambicióznější Rogue One se mi ve výsledku líbilo o něco více, ale Solo ukazuje, že svět kdysi dávno, v jedné předaleké galaxii, nabízí velkolepá dobrodružství i bez využití světelných mečů a Síly. A to v povedeném, nepředigitalizovaném vizuálu a opět jednou s výborně obsazenými postavami. Jen ten nádech jakési ikoničnosti, která SW sérii od začátku provází, zde poněkud chybí.

    • 24.5.2018  23:09
    Kostrouni (TV seriál) (1994)
    ****

    Asi tři díly jsem kdysi před lety viděl jako dítě v televizi, Kostrouni mě však dokázali velmi dobře zabavit i coby dospělého diváka. Devadesátkové animáky měly svůj nezaměnitelný styl, málo platné. Tahle kratičká série je hodně akční, vizuálně atraktivní, zábavně kombinující sci-fi a fantasy prvky, má nabušený soundtrack, správně kýčovité klaďase a na jednu stranu docela hrozivé, na druhou stranu vtipně černohumorné záporáky. Na plný počet to není jen kvůli až přílišné epizodičnosti, přeci jen na prostoru pouhých 13 dílů bych si představoval trochu větší snahu o nějakou propracovanější kontinuitu (ta se objevuje asi v cca čtyřech posledních epizodách....škoda, že se v tomto duchu série nenesla celá).

    • 24.5.2018  23:01

    Tady se mi Spielberg do chuti netrefil. Blízká setkání...v jeho podání jsou skvěle udělané a natočené, leč úmorně dlouhé nůďo. Přitom začátek je naprosto vynikající, odevšad srší mysteriózní atmosféra, mnohé scény jsou stvárněny s mistrovskou strašidelností a jakousi špatně popsatelnou "nepříjemností" (světla v zadním okně auta...fuj) a člověka začne neodolatelně zajímat, jak to dopadne a jaké bude odhalení. Jenže pak se začne děj kouskovat, dlouze se žvaní, napětí opadá a mezi čmáráním a modelováním kopců se koukáme na magořícího Dreyfusse, jeho hysterickou ženu a příšerně frackovité děti (takto nesympatickou filmovou rodinku už jsem dlouho neviděl). Konec pak začne zase trochu tlačit na tajemnou strunu...aby pak vyšuměl v utahaném finále, které nepřekvapí a otázky zodpoví suše a bez údernosti. Za skvělou první půlku a precizní stvárnění však ty tři hvězdy dát musím.

    • 20.5.2018  22:20
    Deadpool 2 (2018)
    *****

    První Deadpool byl před třemi lety v kinech docela zjevení, zaujal svižným a originálním způsobem vyprávění, vydatnou kadencí humoru a násilí, a v neposlední řadě i velmi zdařilým představením svého specifického protagonisty na filmová plátna...ale pořád šlo vlastně jen o docela "obyčejný" origin, který pouze naznačil všechny možnosti, které postava postpubertálního superžoldáka nabízí. Dvojka je už plně využívá. Infantilní srandičky, fekálně-erotický humor, cynismus a popkulturní satira fungují jedno vedle druhého naprosto přirozeně (snad pouze Dopinder je na sílu a nevtipně trapný), ale vedle toho všeho se (a to je správně!) nezapomíná ani na to, že Deadpool jako charakter je také antihrdina s velmi silným smyslem pro správňáctví a základní morálku, neignoruje se jeho vážná tvář. Lépe se také využívá širokého X-Men univerza a svůj prostor zde dostává plejáda tu známějších (Cable, Domino, Firefist, nebo také nechvalně známý nevlastní bratr Charlese Xaviera), tu obskurních (Vanisher, Zeitgeist, Shatterstar) mutantů. Dějově se vypráví docela komorní příběh, který by v komiksu vydal tak na pěti až šestisešitovou minisérii, a přesně v duchu komiksů uzavírá svůj oblouk kompletně, aby ale na závěr nechal místo na navazující sešity (v podobě X-Force). A ve frekvenci, brutalitě a přehnanosti akčních scén se už zcela popouští uzda. Zkrátka a dobře - druhý Deadpool už svůj tištěný barevný předobraz adaptuje v podstatě dokonale. A krom toho je to taky audiovizuálně nadupaný, vtipný, odsýpající a prostě celkově strašně zábavný film.

    • 20.5.2018  21:48

    Je sympatické vidět, že i šesté Chvění se pořád nesnížilo k vyslovenému vaření z vody a stále se snaží aspoň do jisté míry rozvíjet mytologii a fiktivní biologii okolo Graboidů. Rovněž potěší fakt, že i přes nostalgické pomrkávání směrem k dnes už zlidovělému prvnímu dílu si film jde svou cestou. Po svěží a odvázané pětce je to však cesta přece jen více rutinérská a spíš než na Graboidy se soustředí na Burta Gummera, který je v podání Michaela Grosse sice pořád správně fanatický, buranský a nahláškovaný, ale na rozdíl od svých červích rivalů už poněkud sebevykrádající. Audiovizuálně je to v rámci žánru a typu produkce v pořádku a stále je to poměrně slušná sranda (byť povedený popkulturní humor výrazně ustoupil skoro až sitcomovému šaškování), prostředí Arktidy a graboidí novinky ovšem zůstaly povětšinou nevyužity. Takový solidní průměr až lehký nadprůměr, který bych v rámci série posadil tak na úroveň trojky (před čtverku, ale za jedničku, dvojku a pětku).

    • 8.5.2018  14:26

    Dějové schéma o samotářském policajtovi a jeho zelenáčském parťákovi, bezskrupulózním prachatém hajzlovi a nezničitelném mutantním zvířeti, jehož existenci nikdo nevěří, bylo obehrané už tenkrát na začátku devadesátek...tady je navíc ztvárněno s minimem nějakých opravdu dobrých horrorových (nebo aspoň krvavých) momentů a stylem, který je místy až nepříjemně zdlouhavý a vytváří dojem pocitové stopáže okolo dvou hodin. Ty dvě hvězdičky jsou za snaživý (a místy roztomile nevydařený) vizuál a překvapivě zábavně obsazené a podané postavy, díky nimž se na tento film o aligátorovi, ve kterém se o něm povětšinou jen diskutuje, dá bez výraznějšího rozčarování dokoukat. O žádný béčkový VHS kult se však v tomto případě nejedná.

    • 2.5.2018  12:38
    Aligátor (1980)
    ***

    Efekt nostalgie u tohoto zvířecího horroru dělá zjevně hodně, a i mé hodnocení je jím zatíženo (byl to úplně první horror, který jsem jako dítě v TV viděl). Tento béčkový pokus svézt se na vlně popularity Čelistí nemá žádné objektivní filmařské kvality, je po hříchu dost nehorrorový (bát se bude asi jen někdo s fobií z krokodýlů), klišovitý a mizerně obsazený, ale poctivě ručně dělané triky a nezaměnitelný osmdesátkový feeling brnkají na ty správné pocitové struny i dnes, téměř čtyřicet let po vzniku filmu. Jakoby to oproti dnešnímu televizní a DTV žánrové produkci mělo víc "duše"...

    • 1.5.2018  12:32
    Ash vs Evil Dead (TV seriál) (2015)
    *****

    Po třech řadách seriál (peklužel) končí, takže je prostor k jeho zhodnocení jako celku. Inu, každý argument o repetitivnosti a dějové vatě je naprosto na místě, ale příběhová linie zde v žádném případě není to, na čem se staví. Ash vs. Evil Dead je dost možná nejvhodnější brát jako splatterový sitcom, ve kterém je ona lichá mytologie o starodávném zlu jen prostředkem k tomu, jak sypat do diváka ve zběsilé kadenci krvavé cákance a nekorektní černočerný humor. Campbellův Ash Williams je ultimátní buran a hovado (pro jehož roli se Bruce jakoby přímo narodil), a postavičky okolo něj jsou trefně obsazeným a zábavným panoptikem, ve kterém občas probleske nějaký kultovní ksicht (Lucy Lawless! Ted Raimi!), nikdo z nich moc nehraje a na všech je vidět, jak si celou tuhle krví nasáklou taškařici užívají - a pokud přistoupíte na tuhle hru, užijete si ji taky, se vším všudy. Jasně, v jednotlivých scénách je horrorová atmosféra patřičně silná, a co se týče gore, neexistují zde žádné zábrany, ale jede se spíše v duchu Evil Dead 2 a Army of Darkness, takže hlavním cílem je, aby to celé byla co největší prdel. A to teda sakra, že je!

    • 30.4.2018  13:36

    Není třeba na jednu stranu podceňovat sílu hypeu a efektu na první signální, kterou tento megablockbuster má, to rozhodně. Infinity War ale i po zanedbání těchto aspektů funguje naprosto dokonale, a je v podstatě učebnicovým příkladem toho, jak má vypadat filmový crossover. Poctivé budování charakterů jednotlivých postav napříč leckdy dost průměrnými origin filmy se zde plně zúročuje jejich dokonalou vzájemnou chemií, která vyúsťuje na jedné straně ve výborný humor, na druhé straně v nečekaně intenzivní emotivní momenty, a co je důležité - tyto dvě úrovně nikterak nenarušují jedna druhou, a fungují vedle sebe naprosto plnohodotně. Akce je zdařilá jak v rámci komorních 1 on 1 rubaček, tak coby megalomanský bordel, kde exploduje všechno a všude, ale i v neakčních scénách si film drží komiksově zběsilé tempo a dějovou hutnost. A především - z těch pár desítek superhrdinů a superzáporáků, kteří (leckdy poprvé) na plátně potkají, má absolutně každý z nich v příběhu své pevně dané a důležité místo. Ta až posedle puntičkářská propracovanost celého filmu čiší v podstatě z každé scény, a dává tak vzniknout naprosto koherentnímu komiksovému blockbusteru, který rozpustí geekovská srdce všem bláznům, co mají načteny všechny sešity Avengerů, ale i "casual" fandům, jejichž přehled za hranice MCU nedosahuje.

    • 27.4.2018  19:58

    Spotřební televizní nature amok horror, který jasně odkryl veškeré karty už v traileru. Vůbec se nejedná o pokračování Harlinovy výborné jedničky, ale spíš o nepřiznaný remake, který si půjčuje prostředí a některé dějové rekvizity, které poté předkládá ve výrazně levnějším a méně záživném podání. Vyloženě zamrzí nízký bodycount a celkově hodně střídmě dávkovaná žraločí akce, obsazení a ztvárnění postav, stejně jako technická stránka vysloveně neurazí, ale ani omylem také ničím nezaujme. To bloudění zaplavenými chodbami podmořské laboratoře místy dokáže vykřesat jakés takés napětí, ale až příliš dlouze a obsáhle se pronášejí pavědecké monology a celé je to převážně takové...suché a krotké. Nenechte se zmást relativně slavným názvem, tento průměrný až podprůměrný žraločí film na svém známějším předchůdci jen parazituje.