Israha

No, horror ani sci-fi nečekejte, nebo aspoň ne primárně. Bird Box se pokouší o něco podobného, jako Monsters Garetha Edwardse, a vypráví komorní, lehce artové drama na pozadí ne úplně příjemných událostí, jejichž podstata nepochází z tohoto světa. De facto sledujeme, kterak si velmi uspokojivě hrající Sandra Bullock hledá cestu ke svým dětem a k mateřství obecně, zatímco okolo ní něco zabíjí lidi jen tím, že jim to přijde na oči. Napětí smyslovou deprivací zde funguje dobře, ale je lepší se moc nepitvat v pravidlech světa tohoto filmu, protože těch děr v chování "zla" tam je dost (v tomhle mi osobně přišlo trefné přirovnání ke Quiet Place, i když jinak oba filmy krom tématu omezení smyslového vnímání moc společného imho nemají). A retrospektivní vyprávění je úplně na nic, protože skrz něj vám film vyspoileruje jak osudy vedlejších postav (byť když ne zcela doslovně, ovšem oblíbené "doufám, že přežije ten a ten, a tipuju, že ten umře tehdy" si tu nezahrajete), tak i samotné osobní hledání postavy ústřední - a to se dost negativně projevuje na plynulosti děje a pocitové stopáži (přičemž i ta reálná je možná až moc štědrá). Řemeslné kvality má Bird Box dostatek, ale na můj vkus jeho snaha o formální i obsahováý přesah místy vede k nechtěné lyrickosti a rozplizlosti.

Kromě závěrečné pointy, která trefně a vtipně ironizovala komerční charakter současných Vánoc, jsem v Rare Exports komediálních prvků příliš nenalezl. Fantasy stránka s tu slabším, tu silnějším dotekem horroru fungovala povětšinou dobře, na druhou stranu jsem se nedokázal moc ztotožnit s rodinným aspektem příběhu (dílem kvůli nezvykle seversky odtažitému vyprávění, dílem kvůli značně nesympaticky stvárněnými postavami Pietariho a jeho otce samoživitele). Nejlepším aspektem filmu tak, subjektivním pohledem, zůstává výborně zachycená snově-tajemná atmosféra mrazivého Finska, která umocňuje trochu kouzelný, trochu děsivý pocit, že legendy mohou být pravdivé a že možná mají trochu jiný základ, než co se běžně říká. Scény s mrtvým sobím stádem nebo zajatým "starcem" jsou bezvadné. Komediální a rodinná stránka na mě ovšem, opakuji, nezabrala, a byť jsem se pobavil nad jízlivou pointou, tak heroický závěr k ní vedoucí mi do toho filmu nějak nezapadl a působil jako pěst na oko.

Znepokojivou atmosférou, nádherně odpornými praktickými efekty, nepříjemným zvukovým podmazem a typicky rusky syrovým přístupem k postavám má Superdeep náběh na pětihvězdičkové hodnocení. Speciálně diváci, které otravuje, jak se v žánrových filmech postavy vždy křečovitě chovají v souladu se svým archetypem, budou nadšeni, protože tady kromě ústřední ženské hrdinky (jejíž přerod v drsňačku je navíc uměřený a docela uvěřitelný) vlastně neexistuje čistý klaďas či čistý záporák. Nakonec ale dávám čtyři, a primárně za to může střihač. Jednak celý film klidně mohl být o minimálně 20 minut kratší (třeba veškeré flashbackové pasáže a dění s nimi spojené mohly absentovat, a na koherenci vyprávění by se nic nezměnilo), což by ještě více zahustilo už tak parádně mrazivou atmosféru, druhak jsem měl na několika místech pocit, že na sebe jednotlivé scény ne zcela jasně navazují, a ztěžovalo mi to orientaci v tom, co se právě děje. I tak jsou ale slova o "ruském Vetřelci/Věci" na místě. Úrovně svých osmdesátkových předobrazů Superdeep nedosahuje, tak kvalitní režisér a jeho tým nebyli, ale za poslední dekádu moc lepších sci-fi/military horrorů se šmejdem, co lidem lozí do těla, nevyšlo.

Spotřební DTV sci-fi horror, v němž režisér neumí budovat napětí, nezvládá vyděsit a přes jakous takous krvavost ani znechutit, a akci sice zvládá slušně natempovat, ale už se vhodně nepopral s atraktivitou jejího nasnímání. Nepomáhá mu ani hlavní protagonista, který vypadá jako vlasatější Enrique Iglesias, a nemá ani charisma akčního hrdiny, ani to sympatické loserovské. Ve výsledku pak film k jakés takés koukatelnosti táhnou jen Willis s Janeem, kteří nastavili svůj přístup na ideální poměr "mám u prdele/baví mě to" a na jejich výkonech je to znát. Jinak tu nic zapamatovatelného ani nápaditého není. Podprůměrné béčko, které svou existencí sice potěší milovníky stříleček po něčem slizkém v prostorách vesmírné lodi, a prostřednictvím Willise s Janeem brnká i na nostalgické struny fanoušků akčních hrdinů z osmdesátkem, ale samo o sobě je v podstatě zbytečné.

Všem, kdo napařili odpady klasickým starším Digimoním sériím: koukněte se na tohle, to je pravá bída. Jednu a půl hvězdy (zaokrouhleno nahoru) dávám za zdařilou animaci a některé dílčí příběhové elementy, které byly fakt dobré (postavy Yuua, Kirihy a Dorulumona měly potenciál a díly, zaměřené na ně, byly tím nejsilnějším, co Xros Wars nabídly). Zbytek je kombinace poměrně lichého příběhu (chvílemi nečekaně temný, ale otravně arkádový a po určité době repetitivní dějový oblouk mě místy až frustroval), ne zcela špatných, ale co do rozvoje zanedbaných postav (což je frustrující také, protože na dětské anime měli Digimoni vždy dost komplexně a interesantně rozpracované postavy, a to jak lidské, tak i ty digitální - tady se jednotlivým, leckdy docela nosným pozadím jednotlivých postav vždy věnují tak maximálně dva díly), více či méně karikaturních záporáků, kteří nejsou pro hrdiny příliš velkou hrozbou a v seriálu se vždy ohřejí jen na chvíli, okoukaného fusion a power-up motivu, kterého je novodobá japonska fikce pro mládež doslova přecpaná, jakžtakž slušné akce, nepříliš ochotné snahy skrýt, že sledujete anime na herní motivy a ještě méně ochotné snahy skrýt komerčnost a třískání peněz z rodičů, po nichž budou děcka somrovat hračky, kartičky, hry a kdovíco ještě na motivy seriálu. Ke všemu jsem z toho měl pocit, že to Japonci chtějí natočit strašně moderně a stylově, takže humor - jenže problém je v tom, že japonský humor je z velké části založen na tom, že postavy řeknou či udělají něco trapného, a pak je jim z toho trapně. Oni se tomu tam v Japonsku smějí, západnímu divákovi je trapně stejně, jako těm postavám. Navíc špatná zpráva pro kompletionisty - tito Digimoni mají ze všech nejvíc dílů, a navíc ještě existuje 25dílné přímé pokračování této série.

Relativně slušně natočená a ne úplně nudná variace na všelijaké herní/reality-show thrillery, která však podkopává nohy sama sobě tím, jak se přes vlastni banalitu a přímočarost snaží tvářit hrozně sofistikovaně. Pro milovníky násilí a gore tu není nic, film je v tomto ohledu absolutně krotký a mainstreamový, a kdo viděl Saw nebo Kostku, nemůže na něj zafungovat ani snaha o budování napětí, opět krotkost a nízká vyhrocenost (s jedinou světlou výjimkou, kterou je barová místnost). Prostě spotřební "napínáček" pro teenagery do kin. Což bych ale byl ochotný přijmout, kdy se to v závěru nesnažilo rádoby šokovat zběsilým a přitom hrozně okatým vršením dějových zvratů jeden přes druhý, čímž bylo u mě (a podle ohlasů i u mnoha dalších diváků) dosaženo pouze pocitu překombinovanosti a únavného nutkání sledovat časomíru. Tak buď natáčím čistou prožitkovou thrilleřinu, která ať si klidně chvílemi nedává smysl, hlavně že strhne; a nebo chci udělat něco rafinovanějšího se složitější pointou, ale pak to nelze podávat takto doslovně a tupě, a snažit si nahnat body tím, že místo jednoho pořádného twistu tam naseru tři hned za sebe, protože čím víc pruhů, tím víc Adidas. Nakonec je Escape Room filmem, který nemá na to, čím chce být, a proto ve finále převážně nefunguje. A to ani na úrovni postav, které jsou otravně archetypální, a vůbec jsem třeba nepochopil, proč se film snaží cpát divákovi sympatie k postavě Bena, který je tupým pasivním looserem, co místo konání dovede pouze remcat, a nenabízí žádné kladné charakterové vlastnosti; a naopak (v souladu s tradičním klišé) tlačí ten nejambicióznější, nejpragmatičtější a nejracionálnější charakter do polohy dílčího antagonisty. Asi bych se na filmy pro young adult obecenstvo neměl dívat, protože jsem evidentně už moc starý.

Variací na Sám doma tenhle film úplně není (i když v jedné scéně se na to dokonce explicitně naráží), ale pokud jste měli Kevina McCallistera za bezcitného zmrda a bylo vám líto chudáků Harryho a Marva, bude vám Better Watch Out nabízet srovnatelné, jen mnohem vyhrocenější pocity. A kdo nemá rád děti, po dokoukání je nebude mít rád tím tuplem, protože byť chvílemi černohumorný a nadsazený, film říká, že psychopatem se člověk rodí a za nevinnou slušnou dětskou tvářičkou se může skrývat docela nechutné monstrum, a nikdo okolo to nemusí vědět. Ve vážných momentech dokáží být zdejší dětské postavy podobně znepokojivé, jako například záporáci z britského Eden Lake. Film s vánočním settingem, ale absolutně antisváteční náladou. Proč však hodnotím až tak vysoko, je skutečnost, že má Better Watch Out na svůj žánr až nečekaně promyšlený scénář, kde téměř veškeré jednání postav dává smysl a mnoho na první pohled nedůležitých detailů získá v průběhu děje svůj klíčový význam. V žánru, kde se běžně musí předem počítat s jistou mírou tuposti protagonistů i antagonistů, a elementem šťastné náhody, posouvajícím děj správným směrem, je propracovanost Better Watch Out pohlazením po duši.

Asi nejlepší ryze vánoční film, jaký jsem viděl (a to jakože FAKT NEMÁM RÁD muzikály). Nápaditá a propracovaná estetika (jak je Burtonovým zvykem), zdařilá animace, kvalitní dabérské výkony, jednoduchý a zároveň nikoliv stupidní a trapný příběh, easter eggy a reference, i ty písničky jsou povedené...a co mě absolutně nadchlo, byl chytrý, roztomilý, ale přitom absolutně zlomyslný humor, kterého je tenhle film plný po okraj. A zvlášť musím pochválit závěrečné vyznění, protože jsem se chvílemi bál, že se to celé dopracuje k obligátnímu šablonovitému prozření a polepšení všech "zlých", ale konec v duchu "všichni buďme přirození a nezkoušejme na sílu dělat něco, co nám není vlastní" mě vyloženě potěšil. Dětem bych to klidně pustil, i když k plnému docenění všech vtípků a detailů v horrorové stylizaci je třeba zkušenějšího diváka, co má nakoukáno...ale úplně nevidím rozdíl mezi tím, co se děje v Ukradených Vánocích, a nějakým vařením hříšníků v kotlích, pojídání princezen draky, kletbami proměňováním ve zvířata nebo sekáním hlav za trest, čehož všeho jsou plné české pohádky.

Fanouškovskou obcí je Ultraman Z přijímán až neuvěřitelně kladně, často se objevují názory ve smyslu "nejlepší série od Ultraman Mebius". Osobně bych to tak žhavě neviděl. Série jde obřím fanservisem na ruku dlouholetým skalním, věnuje náležitou pozornost snímání a choreografii bojových scén a důraz na epizodní zápletky a centrální dějovou lini dobře balancuje. Na druhou stranu, dílem i vlivem náhlé změny showrunnera kvůli úmrtí původního a covidových finančních komplikací, je zde easter eggování, prohlubování mytologie a propojování se staršímí Ultra Series po hříchu to nejzajímavější, a série ve výsledku působí dost zpátečnicky, jednostranně sázející na nostalgii (ani ten zpočátku dost originální prvek použití obřích mechů místo obligátních bojových letounů a vozidel, a tím zdůraznění lidského elementu v dějovém oblouku, nakonec nezabírá, protože stejně všechno musí řešit deus ex machina Ultraman a Japonci jsou bez něho jako obvykle v koncích). Navíc do popředí opět místy dost nepěkně trčí hračkovitost a gimmickovost (což například série Ultraman Orb, Ultraman Geed či Ultraman Taiga uměly daleko lépe zapracovat do děje), snaha prodávat dětem merch zde dost bije do očí. A negativně také hodnotím fakt, že z 28 epizod jsou hned čtyři rekapitulační, obsahující minimum nových záběrů. Výsledek působí ve stylu "potřebujem prodat co nejvíc hraček, tak tam aspoň nacpeme tunu fanservisu, aby hardcore fanoušci tolik neremcali". Jako neříkám, chvílemi to zabíralo i na mě, ale tři z čtyř nejaktuálnějších předešlých Ultra Series tenhle kompromis dokázaly uchopit ještě lépe, a navíc ne na úkor fungování jako samostatné jednotky.

Poměrně ambiciózní film, který se pokouší být seriózní, atmosférickou sci-fi variací na Melvilleovu klasiku, a obětuje tomu dost času v rámci práce s postavami a jejich motivacemi, ale nakonec se poměrně očekávaně překlopí do béčkové žánrovky, a v téhle formě je, nutno podotknout, podstatně zábavnější. Vizuál je spíše televizní, ale ne vyloženě nekoukatelný, režisér se nebál gore a pochvalu zaslouží i designéři monster, a poslední půlhodina, která naprudko pošle film do směsi monster movie, slasheru a akční sci-fi, mě strhla docela efektivně. Snaha o emulaci úpadkové atmosféry, kdy se banda životních ztroskotanců pod vedením pomstou posedlého kapitána, plaví vesmírem v křápu, který se jim rozpadá pod nohama, ale nefunguje téměř vůbec. Na to chyběla scénáristická kvalita, a také ta herecká - casting je zde sice docela zajímavý, leč schopnostmi herců vhodný fakt jen pro akční béčko.