neo93

Velmi zvláštní a specifický snímek od dánského režiséra Larse von Triera. Ono není se čemu divit, když je celý příběh ženy, která utíká před gangstery a ukryje se v malém opuštěném městečku uprostřed hor, zasažen na jevištní podium. Na toto netradiční filmové pojetí s minimem kulis a rekvizit jsem si dlouho zvykal. Dívat se na některé scény bez výraznější výpravy bylo dost podivné, třeba když sledujeme hlavní hrdinku Grace, jak se stará o místní zahrádku s angrešty nebo je krásný jarní den a my přitom pozorujeme jen hnusné bílé pozadí. To by se samozřejmě dalo prominout a chybějící prvky si domyslet, jenže to by film nesměl být tak strašně nudný a zdlouhavý. Především první polovina snímku mi tak přišla. Až v druhé polovině se začne pořádně něco dít, když se obyvatelé městečka konečně vybarví a jejich ohavné chování se projeví vůči Grace. Překvapilo mě také závěrečné brutální zúčtování a nemůžu nic namítat ani na herecké výkony, které byly skvělé, i přesto mě film nesedl. A nemůžu se zbavit dojmu, že kdybych daný příběh viděl ztvárněný přímo na divadelních prknech, tak bych si ho dokonale užil. Ve filmu ale ne.

Velice jednoduchá a nekomplikovaná romantická komedie, u které si člověk hezky odpočine. Atraktivní Katherine Heigl v roli cílevědomé televizní producentky Abby a silácký Gerard Butler jako Mike, oprsklá hvězda sledovaného pořadu, v němž vysvětluje skutečné pravdy o mužích. Když se ti dva potkají v jedné televizi, domluví se, že Mike pomůže Abby sbalit nového přitažlivého souseda, jenž pracuje jako doktor. Jak to vše dopadne, není samozřejmě žádné překvapení. Ačkoli mě ze začátku postava Abby trochu vytáčela svým chováním, postupně přeci jen "zmoudřela", takže se na ni a na jejího partnerského kouče Mika přeci jen dalo dívat. Pár vtipných momentů se přeci jen také našlo, takže nakonec dobrá oddechová záležitost.

Excelentní thriller s Michaelem Douglasem v hlavní roli. Ten hraje muže v bílé košili, kravatě a s kufrem v ruce, který nemá svůj den, resp. toho zažívá určitě mnohem více než jeden špatný den. Hned v úvodu ho sledujeme zaseknutého ve svém vozidle v dopravní špičce. Auta před ními i za ním, nesnesitelné horko, nepříjemný hluk, nevlídné tváře a lidé kolem něj. Vše se na něj navalí a on to nezvládá. Proto vystupuje ze svého auta a utíká pryč. Jenže ani venku pro něj nečeká vůbec nic pozitivního a zvláště pro osoby, kteří ho střetnou. Jen ten začátek filmu, který mimochodem musel zažít snad každý řidič, je perfektně ztvárněný, mě naprosto uchvátil, především svým detailním zobrazením situace v autě. Je z něj dokonale cítit zmar hlavního hrdiny. A to, co poté následuje je parádní jízda. Každým dalším skutkem se hrdina stává šílenějším a nepředvídatelnějším. Strašně mě zajímalo, co udělá příště, jaké budou jeho další kroky, ačkoli víme, že se chce dostat za svou bývalou manželkou a malou dcerou, která právě slaví narozeniny. V tomto ohledu byl Michael Douglas jako psychopat, kterému rupnou nervy, naprosto úžasný. Na druhou stranu se mě líbilo také paralelní dění s detektivem, v podání rovněž skvělého Roberta Duvalla, který akorát v tento den končí svoji službu u policie. A je to samozřejmě zrovna on, kdo si jako první spojuje vzniklé kriminální činy s jedním a tytéž mužem. Vše spěje k jejich očekávané konfrontaci, těchto dvou odlišných mužů. Snímek atmosférou a gradací skvěle dospěje až k onomu finále, které rovněž stojí za to, stejně film, jenž mě hodně překvapil a potěšil.

Zábavně vtipný a nenáročný francouzský film, který dokáže rozveselit. Jean-Paul Belmondo, jako nepolepšitelný sukničkář Bebel, jenž neustále podvádí svou ženu se všemi ženami či dívkami, které se mu zrovna připletou do cesty. A pravě taková jedna mu na letišti zrovna zkříží své cesty. Mladá holka Julie, v podání pohledné, půvabné a mladinké Sophie Marceau, se právě rozloučila se svým přítelem, který zrovna odletěl, když potkává Bebela, jenž ji nakonec dostane až do svého prostorného bytu. Tam se pomalými kroky chystá k tomu, co obvykle, když tu náhle do bytu přichází jeho manželka. Překvapen situací, ho napadne vydávat svou novou známost za svou dceru. Velice jednoduchá zápletka, která má však mnohá nejen humorná místa, ale také akční pasáže, ve kterých se jistě Belmondo naplno vyřádil. Užívá si akce se člunem na vodě, s vrtulníkem ve vzduchu i s vozidly na zemi, kdy sledujeme tři velmi svižné automobilové jízdy i s typickou osumdesátkovou hudbou. Každopádně, mi dost sedla a líbila zároveň ústřední dvojice Belmondo-Marceau, kterou ještě zdatně doplňuje Marie Laforêt jako manželka Bebela. Pohodová, v podstatě klasická belmondovka, kterou si moc rád zase někdy zopakuji.

Filmový pokus o ztvárnění proslulé ženy, která byla podle evangelií jedna z žen, jež vydržela s Ježíšem Kristem až do konce, tedy až do ukřižování. Musím říct, že jsem čekal mnohem víc, i když snímek, zde není moc dobře hodnocen. Nemáme sice k dispozici příliš dostupných informací o vypravované ženě, přesto jsem očekával, že nám film o ní přeci jen řekne více. Na začátku snímku sledujeme Marii, jak poskytne výraznou psychickou pomoc při porodu, díky niž vlastně daná žena přivede na svět své dítě. Poté je však zobrazena jako žena, která si odmítá vzít vybraného muže za svého manžela, má úplně jiné myšlenky a chce poznat blízkost Boha. Je hned považována za šílenou a muži z jejího blízkého okolí chtějí vyhnat zlé duchy z jejího těla, což se jim nepodaří, načež Marie potkává Ježíše a odchází s ním, jehož shledává, že v jeho přítomnosti nalezne to, co hledá. Po tomto krátkém úvodu se však o samotné Marii Magdalské, vlastně nic moc nedozvíme. Ano, dále vidíme, že pomáhá nemocným a křtí, pozoruje Ježíšovy zázraky, ale něco více osobnějšího či konkrétního už nedostaneme. Navíc film má velmi pomalé a rozvážné vyprávění, chvilkami až utahané, které mi prostě nesedělo. Zároveň postava Marie nemá tak silné postavení, aby byla hybatelem příběhu. Tuto úlohu přebírá spíše Ježíš v podání Joaqina Phoenixe, který si může zaškrtnout další výraznou osobnost ve své filmografii. Myslel jsem, že alespoň v závěru snímku, půjde Marie více do popředí, ale ani to se nestalo, konec je strašně odbytý a zkratkovitý. Přitom tvůrci filmu mohli využít pasáže u kříže či u vzkříšení. Jako celek to nebylo tak hrozné, ale určitě to mohlo (mělo) být lépe zpracováno.

Bláznivá česká komedie, která už patří ke klasice žánru. Zvlášť výborné je propojování komiksu a hraného filmu. Baví samotný příběh, kdy dvě bandy gangsterů se přetahují o šek na milion dolarů a mezi nimi ostýchavý učitel, který o ničem nemá ani páru. A jen nevěřícně sleduje, jak se u něj doma vynořuje jedno mrtvé tělo za druhým. Za nejdůležitější přednost filmu, však považuji brilantní herecké obsazení, ve kterém se sejdou naše největší české hvězdy první velikosti, a to jak v hlavních tak i vedlejších rolí. Bez nich by snímek nebyl rozhodně tak úspěšný a zábavný. Pokud bych měl někoho vypíchnout tak je to samozřejmě Lubomír Lipský jako ústřední postava popleteného učitele George Camela nebo Iva Janžurová v roli šéfky michiganské sebranky, Kate Draixové a její důmyslné převleky. Film vůbec skvěle paroduje gangsterky, policii, vraždy, i samotné padouchy. Na tento snímek se však budu muset zanedlouho podívat znovu, abych ještě více ocenil samotný film a jeho nezpochybnitelný přínos.

Filmové zpracování věhlasného muzikálu, vypovídající o posledních dnech Ježíše Krista. Na začátku snímku mě chvilku trvalo, než jsem se více ponořil do tohoto netradičního hippies pojetí, kdy hnacím motorem jsou dané postavy a jejich hudební vystoupení. Je docela podstatné se zaměřit právě na protagonisty příběhu a jednotlivé písně, které zpívají, jelikož samotný film na to klade velký důraz. Dost mě překvapilo, že naopak výprava a kostýmy postav jsou realizovány velmi jednoduchým, prostým až laciným dojmem, Je ale jasné, že to byl záměr autorů. Když si člověk navykne na tempo a intenzitu písní, film celkem plyne a zobrazuje zásadní momenty Ježíšova života, od vjezdu do Jeruzaléma, přes vyhnání obchodníků z chrámu až po poslední večeři, umučení a ukřižování. Na to, že muzikál není můj nejoblíbenější žánr, se mi Jesus Christ Superstar líbil a stojí minimálně za zhlédnutí.

Skvěle napínavý snímek o přepadení vlaku. Skupina čtyř po zuby ozbrojených mužů, oslovujících se podle barev, tedy pan Modrý, Zelený, Šedý a Hnědý, obsadí velmi jednoduše jeden z podzemních vlaků v New Yorku. Poté, co mají naprostou kontrolu nad daným vagonem, začnou si klást své požadavky. Jako první si žádají 1 milion dolarů, pokud ho do hodiny nedostanou, zavraždí každou minutu jednoho rukojmího. Od začátku film baví svým podáním, kdy sledujeme na jedné straně únosce vlaku, kteří jedou podle přesně připraveného plánu, tak i jejich rozličné rukojmí, tak na straně druhé operační železniční středisko v čele s hlavním policistou Garberem, který vyjednává se zločinci po telefonní lince. Právě dialogy po drátě dodávají snímku potřebnou dávku napětí. Walter Matthau se jako Garber se velice zdatně snaží najít potřebný čas pro splnění požadavků tak i zároveň přemýšlí, jak únosce přelstít. Naopak Robert Shaw v roli pana Modrého, jenž šéfuje bandě, si dokáže zjednat pořádek a respekt ostatních. Na to, že se má jednat o akční film, je samotné akce poskromnu, za to je ale pěkně přímočará. Nebýt trochu slabšího konce, hodnotil bych plným počtem.

Originálně pojatý film o vraždění, jenž je nám zobrazen pomocí brutálně krvavé jízdy, zabijáckého páru, kterého nic nezastaví. Woody Harrelson a Juliette Lewisová jako Mickey a Mallory, muž a žena zrozeni k zabíjení. Hned úvodní scéna v bistru ukazuje, s jako surovostí ale i radostí usmrcuje ústřední duo své oběti. Jejich počínání sledujeme v barevném a v černobílém obraze, kdy se kamera pohybuje v mnoha různých úhlech. Tato pasáž je nejen důležitá proto, že nám ustavuje hlavní postavy, ale také předkládá to, v jakém duchu se potom nese film. A musím rovněž říct, že semi docela dost líbila a patří k tomu nejlepšímu v celém snímku. Velice zajímavě je také zobrazen úsek, ve kterém pozorujeme Mallory ještě ve své rodině. Sekvence je pojata jako sitcom, ačkoli třeba vidíme násilnického otce, který zneužíval svou dceru. Poté film najíždí na drsnou road-movie obohacenou o pomstu k rodičům, další vraždy různého typu nebo např. netradiční zásnuby. Na pozadí toho všeho pracuje senzachtivý novinář a reportér Wayne Gale v podání Roberta Downeyho Jr., jenž natáčí o vrazích a chce se samozřejmě dostat také k této dvojici, která je médii oslavována. Vše vrcholí ve vězení, kde se všichni zúčastnění potkají a je to jedna velká šílená jízda. V ní nesmím také opomenout šíleného ředitele nápravního zařízení a to Tommy Lee Jonese. Velmi zvláštní film Olivera Stonea, který však zaujme nejen tím co, zachycuje, ale také stylem, jakým natočen.

Hororová klasika, která nestárne. A to ani po čtyřiceti letech od uvedení. Děsivě zabijácký Freddy Krueger, který si pohrává se svými oběťmi v jejich snech. Až na Nancy, odvážnou dívku, která se rozhodne po smrti svých přátel s ním bojovat a to značně zajímavými a vynalézavými pastmi. Ačkoli snímek byl natočená již v roce 1984, má neuvěřitelnou až pohlcující atmosféru. Samozřejmě, že triky v současnosti vypadají prehistoricky, ale mě do celého vyznění filmu skvěle zapadly a na svou dobu musely působit dost hrůzostrašně, třeba krvavá lázeň v pokoji stojí za to. Podobně jako samotný Krueger, který sice není ve filmu příliš vidět (kromě závěru), přesto nahání strach. Za mě jeden z kultovních hororových snímků, jenž se bezpochyby tučně zapsal to tohoto žánru.