pakobylka

Úvod nebyl tak docela marný, takže moje pohádek chtivé srdce zaplesalo a začalo se dosti neprozřetelně těšit na lehce inovovanou, pozitivně naladěnou a vtipnou kaší nasycenou pohádku se šprýmovnými satirickými vsuvkami ohledně vyobrazení pekla jakožto poněkud zkostnatělé byrokratické instituce. Bohužel jsem se radovala předčasně. Nechápu proč, nicméně opět se kdesi cosi trapně zvrtlo. Správně pohádkový námět, dobře vybraní herci a herečky, vhodně zvolené exteriéry i interiéry, dobově upravené kostýmy - přesto režie nevykouzlí víc než podprůměrně zábavnou, zato nadprůměrně naivní podívanou, která dělá hlupáka nejen sama ze sebe, ale i z natěšeného diváka ... 2,5*

Cosi jako malý vánoční zázrak ... drobný, leč nepřehlédnutelný a VELICE důležitý a milý dárek ... nesporný "živý" důkaz, že svébytné poetické kouzlo českých pohádek pořád žije. Pravda, tenhle "Anděl Páně" je o něco jednodušší - a snad i prostodušší - nežli jeho starší bratříček, neboť disponuje jen prostinkou dějovou linií, jejíž potenciál navíc nedokáže náležitě rozvinout, nicméně pořád se jedná o nadprůměrně pohodovou i nadprůměrně pohotovou záležitost, která si 4* (byť tentokrát trochu slabší) zaslouží. P.S.: Bože ... jak málo nám někdy stačí ke štěstí !

-----"Když vystoupíš na vrchol, máš pod sebou jen oblaka." ----- Emocemi nabitý příběh, který se nechává volně unášet vlnami tónů v moři hudby ... nevšedně koncipované drama, v němž dominují dva rovnocenní protihráči: Madonna jako Eva Duarte a Antonio Banderas jako její věrný, leč nevěřící souputník, který ji sleduje zpovzdálí a přitom ustavičně zpochybňuje čistotu jejích úmyslů - a skutků, přesto se před ní v závěru sklání .... i kdyby byla "jen" prodavačkou snů a iluzí, dala lidu Argentiny NADĚJI ... 4,5*. ----- "Utiš se již, Argentino, zůstanu navždy s tebou ..." -----

----- "Jsem anglický král ! Když se modlím, Bůh odpovídá !" ----- Výpravné, dramatické - a VELICE poučné vyprávění ... o tom, že kdo chce moc (a moc), nemívá nic. Vezměte ženě lásku - mnohá si popláče a podvolí se ... ovšem pokud je dostatečně vzpurná a vytrvalá a tvrdá jako křemínek, může se změnit ve fúrii (ve VELICE ambiciózní a cílevědomou fúrii) a udělat ze života peklo vám - i všem, kteří se nacházejí v jejím dosahu ... neboť jde za svým cílem doslova přes mrtvoly - žádný přenesný význam tady nehledejte. A pokud snad její srdce přece obměkčíte, může být už pozdě - příliš pozdě pro ni ... a třeba i pro vás, neboť: ----- "Každý jde do pekel svou vlastní cestou." ----- P.S.: Víte ... pro něho bylo pozdě hned od první minuty - protože čekal na zázrak ... na zázrak v podobě vytouženého syna - protože dcera mu nebyla dost dobrá. Ovšem Bůh ani dějiny se na názory vrtošivého panovníka nikterak neohlížely, co je pro ně jeden zhrzený král ?

----- "Hujer, metelesku blesku ! " ----- Vždycky mi trochu vadila náležitě futuristická, leč zároveň trochu odbytá, tudíž papundeklová vize nové výrobní haly, ale to není nic zásadního. Jednotlivé scénky jsou mi blízké ... některé dokonce VELICE blízké, nicméně k "Marečkovi" jako takovému jsem si cestu nikdy nenašla ... jakoby se mu určitá "papundeklovitost" dostala pod kůži a maličko tak znehodnotila veškeré jeho počiny. Vlastně nemůžu říct nic zásadního proti němu ... ale ani pro něj. Přesto ... v zájmu zachování objektivity - opravuju hodnocení na slabší 4*

Cítím se maličko přesycena, přesto mě zcela neopustil hlad ... hlad po daleké cestě do říše fantazie. Snad proto, že zápletka prakticky roztíná čas na dobu před Šmakem a po něm ... snad proto, že Bilbo Pytlík kupodivu (!) nemá žádný větší problém s mocí Prstenu ... snad proto, že v průběhu děje přicházím o jednu z mých nejoblíbenějších postav (i když - přiznávám - jsem si nedělala žádné přehnané naděje ... speciálně od Petera Jacksona jsem PRÁVĚ TUHLE podpásovku tak nějak očekávala) ... snad proto, že příběh pokoutně směňuje hloubku a hravost a poetiku za digitální efekty a monstrózní AKCI - a gigantická finální bitva v podstatě jen vyplňuje prázdno, se kterým si dějová osnova nedokázala smysluplněji poradit. Nicméně vyprávění je dostatečně nosné, správně velkolepé i uspokojivě završené, třebaže v samotném závěru je uťaté na můj vkus až příliš striktně a nekompromisně ... myslím, že návrat do "normálu" po absolvování tak vypjatých a život ohrožujících dobrodružství musí být zákonitě svým způsobem traumatizující - a je trochu škoda, že jsem nemohla nahlédnout hlouběji do nitra navrátivší se ústřední postavy. Čisté 4*. P.S.: Prodlouženou verzi jsem prozatím neviděla.

----- "Jednou všechny vyrosteme. Je dobré vědět, co chceme." ----- Veskrze empatické vyprávění, spletené ze všech podob lásky, lehkého nádechu melancholie a kouzla starosvětských obyčejů. Přináší prostý příběh z těch dávno minulých časů, kdy emancipace byla ještě v plenkách - a jako jednu z nejdůležitějších trvalých hodnot vyzdvihuje vztah k vlastní rodině a k domovu, což je jednoznačně pozitivní zjištění. Nikterak nezakrývá svou příslušnost k románům červené knihovny - ať už psaným či zfilmovaným ... naopak, zdá se, že se jim staví po bok s náležitou hrdostí. Myslím, že je to jeho svaté právo, neboť k námětu přistupuje citlivě a jen s nezbytně nutnou dávkou uslzeného patosu a hořkosladkého romantismu, takže na 4* v pohodě dosáhne. P.S.: ----- "Mysterium ženského světa zahaluje závoj, který není radno odkrývat." ----- Tudíž naprosto nevhodné pro kritické realisty a otrlé cyniky.

Maličko exhibicionistický příběh ... bez začátku a bez konce (což obecně vzato bývá údělem prostředních dílů většiny trilogií) - snad i proto jsem jeho emoce nějak nedokázala pokaždé v tu pravou chvíli zachytit - jakoby jen tak volně protékaly prostorem kolem mě ... podobné neuchopitelnému vzdušnému proudu, který přichází ze tmy a ztrácí se kdesi v nekonečnu. Krom toho - čeho je moc, toho je příliš ... a závěrečný souboj je ve všech ohledech přece jenom tak trochu přes. Nicméně ... objektivně vzato - pro velkorysou výpravu, propracovaný scénář, podmanivé scenérie, špičkové triky a těžce profesionální kameru si alespoň 4* stoprocentně zaslouží. P.S.: Drak, který plynně a vemlouvavě hovoří v rozvitých spisovných větách, tak docela nekoresponduje s mou vlastní představou okřídleného ještěra dštícího síru a oheň ... nicméně - není to nic, co bych nedokázala nebo nechtěla akceptovat.

Něco jako návrat domů ... (?) ... nebo alespoň kamsi do předaleké galaxie - až k okamžiku zrození Star Wars, kterým pro mě už navždycky zůstane "Epizoda IV". Teprve po chvíli mi dochází, že (skoro) všechno je pouhá šalba a klam - a že dvakrát do téže řeky nevstoupíš, protože místa mých oblíbnených hrdinů poměrně neurvale zaujímají úplně jiné postavy, jejichž hlavní předností je MLÁDÍ. A tak mě přepadá lehký smutek - a vůbec si nejsem jistá, zdali to chci ... opouštět staré věci (a staré hrdiny) pro nové. Historie se opakuje - a v podstatě to zase zůstává v rodině ... reinkarnace zápasu o všechno, co už bylo dávno vybojováno. Jenomže ... jak se zdá - v imaginární předaleké galaxii je to stejné jako na reálné Modré planetě, od Slunce třetí: Dobro i zlo jsou v každém z nás ... navzájem spolu pevně spojené - tak jako dvě strany téže mince, tudíž žádná bitva není a nikdy nebude ta poslední. Trochu odosobněné, leč vcelku solidní 4*

"Velký draft" jako velká hra ... hra plná adrenalinu, lstí a fabulací ... hra, která vás přitlačí ke zdi - přesto si nechcete připustit možnost porážky. Vyhlíží převelice přitažlivě a její atmosféra je svým způsobem opojná, takže mě částečně smiřuje s aktuálním neutěšeným stavem, kdy především kolektivním sportům nekompromisně vládne zákon nabídky a poptávky, který (dle mého ryze soukromého názoru) víceméně popírá smysl místně příslušných sportovních klubů - myslím, že jako správní patrioti by měly hrdě představovat výkvět svých vlastních místně příslušných odchovanců.