bohemia_regent

V titulcích pořadu uvedeno: název Recitál JUDr. Ivo Jahelky.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2004.

V titulcích pořadu uvedeno: název Poutníci 91.

Sympaticky minimalistický film ve všech směrech: scénář, režie, kamera, herectví... Xenia Kutěpovová, představitelka hlavní role, je jméno, které by si měli zapamatovat všichni, jejichž filmový obzor není omezen pouze Hollywoodem. Pro mě představuje herecký objev: její gestika a hlavně mimika je při vší úspornosti naprosto přesná ve vyjadřování vnitřního napětí, které je ještě působivější v kontrastu s tím, že navenek se jakoby nic neděje. Dokonalost sama.

Kdyby byl film o půl hodiny kratší, určitě by mu to neuškodilo, spíš naopak. Rozmluvy ústřední dvojice (za občasného přispění pečovatelky a přítele-detektiva) nejsou při svém tématickém opakování zas až tak duchaplné. Ale k tomu nesměřuje hlavní výtka. Horší je, že celá zápletka je neuvěřitelně vykonstruovaná a chování postav (především podezřelého Thorwalda) postrádá vzhledem k prostředí, v němž se celý příběh odehrává, elementární logiku. Mohl bych uvést mnoho konkrétních příkladů, ale musel bych se dopustit spoilerování. Přitom absence logiky v žánru, kde se s ní pracuje (vedle intuice, kterou zpočátku reprezentuje hlavně Liza, ale i ta postupně stále víc uplatňuje logiku ženského pohledu na svět - a to nemyslím pejorativně) jakožto s prostředkem, který má vést k odhalení zločinu, je poněkud divná. A tak jen díky mistrnému režijnímu řemeslu vznikl z takového scenáristicky nedotaženého polotovaru lehce nadprůměrný film. Upřímně řečeno, jsem přesvědčen, že kdyby nešlo o Hitchcockův film, bylo by celkové hodnocení o nějakých 20 % nižší.

V titulcích filmu uvedeno: režie Yvonne Smith.

Jedna hvězdička za příspěvek Ladislava Helgeho v závěru. Jinak zařazení „In memoriam“ je sice chvályhodné, ale ten, kdo rozhodoval (podle snad jen jemu známých kritérií, byla-li vůbec nějaká), kdo ze zemřelých si vzpomínku zaslouží a kdo ne, by za svůj selektivní přístup zasloužil nakopat.

V titulcích filmu uvedeno: režie Antoine de Gaudemar.

V titulcích pořadu uvedeno: český název Buddy Miles v Ženevě; originální název En hommage à Buddy Miles; režie Gérard Di Puglia. Že se koncert skutečně konal v Arthur’s Clubu v Ženevě (nikoli v pařížském hudebním klubu New Morning, jak uvádí oficiální text distributora), je zřejmé nejen ze skutečného českého názvu, ale především z původních francouzských titulků, kde se dále dozvíme např. to, že postprodukční práce proběhly v Lyonu, a to vše v produkci New Morning Productions / New Morning Vision.

Tony Bennett stál skoro celý svůj život možná až příliš nespravedlivě ve stínu Franka Sinatry. Když pěvecký král popového swingu roku 1998 zemřel, vše nasvědčovalo tomu, že jeho žezlo převezme o více než půlstoletí mladší Harry Connick Jr. Ale veterán Bennett se na stará kolena nevzdal a když v roce svých osmdesátin vydal album Duets: An American Classic, ze kterého pochází repertoár tohoto koncertního DVD, definitivně potvrdil, že s tím nástupnictvím to zdaleka nebylo (a ještě nebude, protože mistr je i nadále vzhledem k věku v neuvěřitelné formě) tak jednoznačné. Prvotřídní hosté jsou oslavenci velmi důstojnými partnery, snad jen ve svých oborech jinak špičkoví Stevie Wonder a především Elton John nezapřou, že swing není jejich nejsilnější parketou; Elton je sice zábavný, ale když jsem si na jeho místě představil - když už ne přímo Connicka Jr. - třeba takového našeho Karla Hálu, kterému v té době zbývaly ještě dva roky života, nepochyboval jsem, že by byl přišel s mnohem kvalitnější gratulací. -------- V titulcích pořadu uvedeno: český název Tony Bennett, americký klasik.