fallanga

Chad Stahelski se už v předchozích dvou dílech zvysoka vysral na jakoukoliv iluzi realističnosti, ale teprve teď se mu to opravdu vyplatilo. Keanu Reeves tady padá z mrakodrapů, je několikrát téměř rozmlácen na sračky, nemá jediný centimetr neprostřelené kůže, je opakovaně srážen auty, a až příliš nápadně proskakuje hromadami skla, ale všechno to vypadá (a zní) tak úžasně. Bitka s mačetami v místnosti s neprůstřelného skla je geniálně, John Wick s jeho prsatou přítelkyní a jejími dvěma psy versus hromada Morokánců je prostě kulervoucí (díky psům doslova), a John Wick s brokovnicí proti elitní skvadře ozbrojenců v těžkém neprůstřelném brnku vypadá tak dokonale, že si přeji aby Stahelski udělal filmového Dooma. Při honičce na motorkách sice občas zahapruje CGI, úvodní bitka v knihovně je prostě debilní, a Wickův přechod pouště je nudný a víceméně zbytečný, ale to jsou malinké chybky. Celkově, když u toho nikdo nebude používat mozek, tak je to řemeslně geniální akčňák.

Možná jsem jenom nadržený na Kieru Knightley, ale tohle se mi fakt líbilo. Jakkoli mi přišla předloha nezajímavá a komplikovaná, tak filmová adaptace celkem pěkně zachycuje ducha původního textu a přidává k tomu i skvělou vizuální stránku. Jasně, jsou tady změny oproti originálu, které zamrzí (Mr. Collins a Lady Catherine například nejsou takoví ťulpasové jakými by měli být), piáno občas hraje až příliš nahlas a klišé záběry na slečnu stojící na útesu při západu slunce byly nudné už v době svého vzniku a jsou ještě nudnější nyní, ale to všechno je přebito tím, že postavy jsou fakt pěkně vykreslené, jak Kiera tak Macfayden mají ten šarm který mají mít, a přestože byl ze začátku jejich romantický vztah až příliš nucen, tak později film zvolnil a dal prostor tomu dokonale napsanému vývoji (jak samotného vztahu, tak i emočního uvědomění samotných aktérů), který je asi jediná věc, kterou jsem schopen pochválit na předloze.

Je to podstatně méně nápadité než jednička, s naprosto předvídatelným příběhem. Na druhou stranu, zábavnost zůstala zachována, ať už se jedná o skvělou akci (Elastigirl na motorce předčí jakoukoliv akci z jedničky, což je naopak vyváženo tím, že hromadná bitka celé rodinky vs záporáci je ukrutně nudná, na rozdíl od jedničky), šílené kombo Jack Jack a Edna (Jack Jack je celkově neoficiálním středem zájmu celého filmu a funguje nádherně), Violet a Dash skvěle plní funkce pubertálních dětí (přestože dabérka Violet už zní tak na 40, ne na 15). Do toho je tam ještě Pan Úžasňák jako bezradný rodič, který se musí starat o své dítě, které je de facto bohem, a občas tam zahláškuje i ten S.L. Jackson. Škoda toho naprosto očividného a nudného záporáka a slabé závěrečné mlátičky, jinak by to mohlo být na úrovni geniální jedničky.

Tarantinova verze heistovky. Na heist movie je to pěkně komorní, přesně tak jak to Tarantino umí, jsou tam zdlouhavé záběry, typické tarantinovské postavy, Samuel "motherfucker" Jackson a občasný velice suchý humor. Na opak, není to typický tarantinovský krvák, násilí je tam překvapivě málo, a děj je mnohem komplikovanější než ve zbytku jeho tvorby. Celkově to funguje velice pěkně, ale možná by to chtělo lehce zkrátit.

Oproti jedničce to má podstatně lépe vstřebatelný příběh (přestože Laurence Fishburn tam byl úplně na hovno) a taky mnohem svižnější akci. Přestřelka s tlumiči v davu lidí je jednoduchá, ale geniální a bitka v zrcadlovém bludišti je sice kompletně klišé, ale díky úžasné práci s kamerou se na ni opravdu pěkně dívá. A konec nasvědčuje pořádně brutálnímu finále ve stylu Wanted (což je dobře).

Za mě hodně fajn. Není to příliš ujeté na technologie a ukazuje to spíše to, že jsou lidi kreténi. Technologicky je to mnohem bližší realitě, takže tady to nenadchne, proto je to nahrazeno velmi dobrou vztahovou částí. Celá série má společné minitéma kritiky sociálních sítí a rozlišování umělého a skutečného světa.

Tak jsem se rozhodl podívat se na tu špičku seriálové produkce, nejlepší seriál všech dob, legendu na poli kinematografie. A trvalo mi to přibližně 3 série než jsem pochopil ten hype. Protože, ruku na srdce, první 3 série jsou dost o ničem. Příběh se strašně vleče a vlastně se tam nic neděje, občas uvaří nějaký ten perník, potom hledají distribuci, distributor se je pokusí zabít, zemře, a jede se znova. K tomu jsou všechny postavy (až na Walta a Hanka) až přespříliš otravné. A do toho nám tvůrci vždycky tak trochu lžou. Mnohokrát nám na začátek dílu dají dramatickou událost, která působí jako fakt dobrý hook, ale nakonec se vlastně ukáže, že vše je jinak (viz mrtvá těla odnášena z Waltova domu a chlápci v maskách u bazénu). Ze začátku to zas tak moc nevadí, ale po třech sériích to už nefunguje a je to otravné. Vše se ovšem mění čtvrtou sérií. Gustavo Fring je jedním z nejlepších záporáků vůbec a čtvrtá série je tak skvělým soubojem mezi dvěma psychopatu bez špetky soucitu. A pátá série se nese v podobném duchu. Z Walta se stal naprostý maniak a poslední série mi místy připomínala Death Note. Vidíme 2 strany, které se snaží navzájem dostat a pletou kvůli tomu ultra komplikovanou síť geniálních konspirací a plánů, jen abychom dostali hořkosladký a morálně šedivý konec. Takže, k reputaci seriálu, poslední 2 série si to rozhodně zaslouží. Dá se souhlasit, že to je naprostý vrchol vypravěčství. Ale musel jsem se k tomu prokousat první extrémně nudnou sérii, která sází na dost explicitní hnusárny, a dalšíma dvěma, které jsou přinejlepším průměrné.

Přestože se to jmenuje Dva papežové, tak se jedná spíše o retrospektivní životopisný snímek papeže Františka s teologicko-filosofickým přesahem. Rozhovory mezi dvěma papeži jsou velice dobře zahrané, zábavné a nabízejí spoustu teologických témat k přemýšlení. Flashbacky k Františkově historii už bohužel tak zajímavé nejsou a spíše otravují, než aby posouvaly děj dále. Ale přesto se jedná o pěkný snímek, a reakce kardinála Duky je pochopitelně úplně mimo. Benedikt tady totiž není vykreslen jako "ten špatný" a František jako "ten dobrý". To jsou jen zakomplexované kecy našeho populistického kardinála. Benedikt je tady vykreslen jako konzervativní, ale inteligentní, strategický a přemýšlivý člověk. František je na druhou stranu humanistický, lehce liberálnější a stejně přemýšlivý. Tvůrci si nevybírají oblíbence, spíše ukazují rozdíly mezi oněma dvěma církevními proudy, ale zároveň i jejich jednotu.

Tuctová a ukrutně nudná romantická komedie, kterou ovšem do nadprůměru vyzdvihují Beatles. Víc se o tom snad nedá říct. Od začátku víte jak to bude probíhat a jak to skončí, celé je to typický konflikt mezi slávou a láskou, který jsme všichni viděli nesčetněkrát. Ale jsou tam ti Beatles, což vytváří skvělé momentky, které fanouškům vykouzlí úsměv na rtech (launch alba na střeše).

“The worst part about having a mental illness is people expect you to behave as if you don’t.” Spíše než origin jednoho z nejikoničtějších záporáků DC Universa jsem dostal drama, které silně kritizuje dnešní společnost. A funguje to perfektně. V celém filmu nenajdete postavu, které byste fandili, která by měla ty správné morální zásady. Film vykresluje všechny jako tu největší špínu, a nakonec jako největší hrdina vychází Joker, jakožto masový vrah a šílenec.