fallanga

Po tom co nám Pixaři ukázali co by se dělo kdyby měly ryby emoce, kdyby měla auta emoce a kdyby měly hračky emoce, tak nám ukážou co se stane, když budou mít emoce emoce. Jako téměř každý další počin od Pixaru (snad kromě těch aut) to je naprosto geniální, je to nabušené zajímavými nápady, překvapivě to dává smysl, scénář je dosti promyšlený, a hlavně je to svižné, nápadité, vtipné a jednotlivé emoce jsou jednoduše zamilování hodné. Pokud chci pokračování nějaké Pixarovky, tak je to tohle, chci vidět jak se vypořádají s pubertou (kterou tam pěkně teasnuli na konci) a chci vidět do hlavy více postavám, ne jen té jedné.

Za mě hodně fajn. Není to příliš ujeté na technologie a ukazuje to spíše to, že jsou lidi kreténi. Technologicky je to mnohem bližší realitě, takže tady to nenadchne, proto je to nahrazeno velmi dobrou vztahovou částí. Celá série má společné minitéma kritiky sociálních sítí a rozlišování umělého a skutečného světa.

O špetku lepší než jednička. Nejenom je akce o stupeň brutálnější a svižnější, ale i ten příběh je poměrně méně hloupý a relativně zábavný na sledování. Pořád to tedy není nic moc, Tarantino má mnohem lepší filmy, s dokonalým příběhem a lepší akcí.

Přehypovaná sračka. Nic moc jsem si od toho nesliboval, jen řemeslně dobrou akci, bez nějakého hlubšího příběhu. Absenci hloubky jsem dostal, Keanu se vydá na vražednou výpravu kvůli tomu, že mu zabili psa, to je úplně v pohodě. Ale bohužel to řemeslo nebylo nic moc, akce byla ukrutně nudná, nekonzistentní, neoriginální a celkově prostě na hovno.

Typické guilty pleasure. Je to fakt strašná sračka, většina postav je otravná, není to vtipné, 99 % rvaček je ve tmě, je to strašně rychlé a neimersivní, hlavní záporačka si zaslouží pěstí za to jak ukrutně nudná je a hlavně to postrádá ten pěkný mytologický dotek, který měla Del Torova verze. Ale na druhou stranu, ten suchý humor Harboura celkem funguje, akční scény, přestože vlastně nejsou vidět, tak odsýpají, hraje k tomu fajn hudba, a když už se tam někdo rve za denního světla, tak je to pořádné Rko. Takže, na jednu stranu nudná sračka, na stranu druhou týpek co napsal ty rvačky si zaslouží pochvalu (a lepšího osvětlovače).

Po úchvatném Tichém Místě, thrilleru, který sázel na ticho, přišel Bird Box, který se snaží udělat něco podobného. Má to, stejně jako Tiché Místo, být lehce hororový příběh o rodině, která se snaží přežít v post-apo světě, kde pouhé spatření tajuplných monster znamená smrt. Bohužel, na rozdíl od Tichého místa, tady chybí jakékoliv napětí, monstra příliš nefungují, možná proto, že jsou až příliš abstraktní a nikdy se o nich nic nedozvíme. Rodinný příběh taky není nic moc, Sandra Bullock k těm dětem nemá takový vztah jako měli protagonisti Tichého Místa. Přeskakování v časových liniích působí únavně, hlavně když jedna z nich je pouze o tom, že někam plují a druhá je typický horor, kde je hromada lidí zavřena v baráku a postupně chcípají velice nudnými, neoriginálními a nezajímavými způsoby. Celkově to teda nemá moc co nabídnout, je to prostě další obyč thriller, který doplácí na svou podobnost se skvělým Tichým Místem, či Kingovou Mlhou, ale už bohužel nedosahuje geniálního vyprávění těchto počinů.

Nerad to říkám, ale tohle byla ukrutná nuda. Příběh o sociálně frustrované introvertce není zase tak originální a postava Marnie tomu příběhu nic nedodává. Není tam ta typická kouzelnost, kterou od Ghibli očekávám, je to víceméně obyčejný příběh, který v mnoha ohledech připomíná Cestu do Fantazie, ale mnohem horší. Může se jednat o skvělou pohádku pro děti, to nepochybně, ale mně to přišlo strašně obyčejné, bez fantasie, bez jakéhokoliv hooku, který by udržel mou pozornost.

Tak jsem se rozhodl podívat se na tu špičku seriálové produkce, nejlepší seriál všech dob, legendu na poli kinematografie. A trvalo mi to přibližně 3 série než jsem pochopil ten hype. Protože, ruku na srdce, první 3 série jsou dost o ničem. Příběh se strašně vleče a vlastně se tam nic neděje, občas uvaří nějaký ten perník, potom hledají distribuci, distributor se je pokusí zabít, zemře, a jede se znova. K tomu jsou všechny postavy (až na Walta a Hanka) až přespříliš otravné. A do toho nám tvůrci vždycky tak trochu lžou. Mnohokrát nám na začátek dílu dají dramatickou událost, která působí jako fakt dobrý hook, ale nakonec se vlastně ukáže, že vše je jinak (viz mrtvá těla odnášena z Waltova domu a chlápci v maskách u bazénu). Ze začátku to zas tak moc nevadí, ale po třech sériích to už nefunguje a je to otravné. Vše se ovšem mění čtvrtou sérií. Gustavo Fring je jedním z nejlepších záporáků vůbec a čtvrtá série je tak skvělým soubojem mezi dvěma psychopatu bez špetky soucitu. A pátá série se nese v podobném duchu. Z Walta se stal naprostý maniak a poslední série mi místy připomínala Death Note. Vidíme 2 strany, které se snaží navzájem dostat a pletou kvůli tomu ultra komplikovanou síť geniálních konspirací a plánů, jen abychom dostali hořkosladký a morálně šedivý konec. Takže, k reputaci seriálu, poslední 2 série si to rozhodně zaslouží. Dá se souhlasit, že to je naprostý vrchol vypravěčství. Ale musel jsem se k tomu prokousat první extrémně nudnou sérii, která sází na dost explicitní hnusárny, a dalšíma dvěma, které jsou přinejlepším průměrné.

Znova dokonalost. Je až podezřelé jak s každým dílem posunují kvalitu ještě výše. Znova je to naprosto geniální, znova je to vtipné, srdceryvné, nové postavy jsou zase naprosto dokonalé, Forky je nejmilejší ňouma v celé sérii a Gabby je zároveň creepy a zároveň roztomiloučká.

Přestože se to jmenuje Dva papežové, tak se jedná spíše o retrospektivní životopisný snímek papeže Františka s teologicko-filosofickým přesahem. Rozhovory mezi dvěma papeži jsou velice dobře zahrané, zábavné a nabízejí spoustu teologických témat k přemýšlení. Flashbacky k Františkově historii už bohužel tak zajímavé nejsou a spíše otravují, než aby posouvaly děj dále. Ale přesto se jedná o pěkný snímek, a reakce kardinála Duky je pochopitelně úplně mimo. Benedikt tady totiž není vykreslen jako "ten špatný" a František jako "ten dobrý". To jsou jen zakomplexované kecy našeho populistického kardinála. Benedikt je tady vykreslen jako konzervativní, ale inteligentní, strategický a přemýšlivý člověk. František je na druhou stranu humanistický, lehce liberálnější a stejně přemýšlivý. Tvůrci si nevybírají oblíbence, spíše ukazují rozdíly mezi oněma dvěma církevními proudy, ale zároveň i jejich jednotu.