Seabeast

Po delší době bez diskuze jeden z nejsilnějších zážitků z kina! Možná i za poslední dekádu až dvě. Daniel Craig, jak ho většina ještě nepoznala, zde předvedl náramně zábavného "amerického Hercula Poirota". Co mi obecně na filmech z poslední doby pokulhává je patrně ta nejzásadnější filmová složka. Scénář! Zde je vybroušen do nejmenších detailů, přinese několik zvratů, překvapí a také pobaví. Výborná zápletka poté graduje do grandiózního "poirotovského" finále, kde každý přítomný je uzemněn detektivovou prozíravostí a mazaností. Vše je podané poutavou formou, která vám nedá do poslední scény vydechnout. Já nemám opravdu co filmu vytknout po jakékoliv stránce, protože ta euforie, co člověka naplní po odchodu z kina, se stává jednou za uherák! Nečekal jsem nic a dostal jsem totální bombu! Víc takových filmů!

Tak tomuhle říkám pravý cinefilní zážitek! Remake Suspiria se od původní Argentovy klasiky liší opravdu na míle a jsem si jistý, že pro někoho bude nestravitelný. Ať už intenzitou anebo specifickým vyzněním. Má dokonale snovou atmosféru, podobně jakou třeba vnímám u kultovního Spalovače mrtvol. Jakoby na vás z obrazu přímo dýchala jakási "neskutečnost". Nevím, jak to přesně popsat. Častokrát jsem při sledování zažíval hodně zvláštní pocity, které běžně při sledování neregistruji. Jedná se o hodně artově pojatý snímek, jež svou opulentní bizarností doslova překypuje a žije si vlastním životem. Jsou tu scény, které z hlavy asi jen tak nevyženete a váš mozek je moc nepobere. Někoho může Suspiria nudit, ale ty hloubavější by mohla oslovit. Omračující je trojrole Tildy Swinton, která častokrát svým makabrózním vzezřením vcelku děsí. Obraz, výprava, hudba, zvuk, triky, kamera - všechno je dokonale vybroušené. Po skončení jsem o svém plném hodnocení nepochyboval, protože si ho Suspiria právem zaslouží.

Jedna z mála kvalitních Kingovek a řekl bych že nesmírně povedená! V první řadě mě nejvíc zaujal fakt, že navazuje jak na Kubrickovo "racionálnější" ztvárnění původního Osvícení, ale zároveň zachovává fantasknější Kingovo pojetí. Z Kubrickova Osvícení si dokonce vypůjčuje ikonické scénky a ve flashbackách se drží podoby hlavních postav. Nicméně knižní předloze je pak mnohem věrnější a vzdává mistrovi větší poctu, než tomu bylo u Kubricka. Ten zkrátka Osvícení překopal a udělal tak z příběhu úplně jinou verzi. Mně osobně se víc líbila kniha a z Kubrickova filmu jsem nikdy nebyl kdovíjak odvařený. I když se jedná o poctivou a vynikající filmařinu, zpětně po přečtení knihy jsem musel s hodnocením o hvězdu dolů. Doktor spánek jsem bohužel zatím nečetl, ale řekl bych, že se knihy drží více. Za druhé mě hodně potěšilo plně využité téma astrálního cestování, protože filmů s tímto fenomémem je jak šafránu. Celkově napětí se dalo doslova krájet a Ewan McŘehoř si syna šíblhého spisovatele střihl na jedničku. Jestli jste za poslední dobu postrádali nějaký šťavnatý horor, tak Doktor spánek je prvotřídním příkladem, že naděje umírá poslední. Ještě před návštěvou kina jsem měl malinko obavy, že se bude jednat o další zmršenou Kingovinu, ale chyba lávky! Satisfakce po všech směrech!

Ari Aster mě předchozím Děsivým dědictvím tolik nenadchnul, ale Slunovratem si mě získal. Ze začátku jsem si myslel, že půjde o takový ten "horor s teenagery", kterých je za poslední dobu mraky, ale to jsem nevěděl, jaké pecky mě ještě v průběhu potkají. Už samotný příchod do osady sekty, vycházející ze Skandinávské mytologie, navodí zneklidňující pocit, že je uvnitř něco v nepořádku. A takto se postupně nabalují bizarnosti za bizarností. Odzbrojila mě naturálnost některých scén a zároveň jsem měl i záchvaty smíchu, přestože ve finále Slunovrat není tradičně pojatou komedií. Při sledování jsem si vzpomněl na sedmdesátkový film Rituál, který prostředím Slunovrat hodně evokuje. Ari Aster jde ale s bizarností až na samou dřeň. Ve finále jsem jen koukal s otevřenou pusou. Atmosféra je taktéž výborná, nedá vydechnout a perfektně podporuje malebnou obrazovou stylizaci. No upřímně, dost věcí mě na Slunovratu překvapilo a samotná Florence Pugh (pro mě neznámá tvář) sedla do své role náramně.

Snad jediný seriál, který by měl povinně vidět každý člověk na planetě. A to bez legrace. Málo komu se podaří přijít s něčím tak výjimečným jako je toto vyobrazení Černobylské katastrofy. Už při sledování prvního dílu jsem pocítil úzkost, kterou už jsem dlouho při projekci nezažil. A vlastně i něco TAK strhujícího jsem ještě neviděl. Doslova díl za dílem člověk hltá každou minutu příběhové mozaiky, která graduje ke svému šokujícímu finále. Produkce a výprava je přímo neskutečná. Před shlédnutím jsem měl jen povrchní informace o Černobylském incidentu a jsem tvůrcům vděčný za to, že vůbec přišli s něčím tolik unikátním. Nemám slov.

Petera Stricklanda je potřeba si dát do hledáčku. Zde přišel s úchvatným surrealistickým zážitkem, který se jen tak nevidí. Takové krásné šaty jsou totiž totální výmaz, který mě po celou dobu nepřestával fascinovat. Bizarní obraz, bizarní hudba, bizarní herci, bizarní... takřka všechno. Kdo by čekal, že hnacím motorem budou "šaty, co vraždí". Zní to vtipně a taky je místy film pěkně nadsazený, ale nepostrádá svoji vážnost a uměleckost. Nelze popřít, že se autor v několika scénách nechal inspirovat virálním mindfuckem I Feel Fantastic, který působí tak divně a děsivě a obdobně je tomu i zde. Takové krásné šaty jsou doslova hypnotickým, snově pojatým příběhem. A ona příběhová osa se dělí na dvě dějství. První s černošskou matkou mě bavila o něco více než s opravářem praček, ale propojujícím prvkem jsou vždy karmínové šaty a luxusní butik s prapodivnými zaměstnanci, který ukrývá mnoho tajemství. Musím vypětit, protože si takové hodnocení film plně zaslouží. Minimálně za tu perverzně okouzlující podívanou.

Hodně příjemné překvápko! Léto roku 84 je stylizováno do 80s retro renesance, které nelze v současné pop-kultuře uniknout. Se Stranger Things to moc společného ale nemá, jak většina zmiňuje. Snad jen ten vintage nádech. Příběh se motá kolem jedné sympatické "detektivní" bandy, co jde po stopě sériového vraha (nejenom) dětí a vrací nás do klukovských let dospívání a hledání záhad ve všem možném a nemožném. Byl jsem opravdu hodně při sledování nadšený, protože se tu pocitově dočkáme úplně všeho. Humor, dětskou naivnost, vzestupy, pády, romantiku, napětí, atmosféru, konfrotace s dospělým světem, pěkně děsivé momenty, prohru, vítězství, tragické události a dost drsné a nečekané scény. Z toho mi fakt spadla čelist, protože v Létě roku 84 nic zásadního nechybělo. A na konci jen jedno velké WOW. Bezesporu poctivá filmařina s parádním synthwave soudtrackem k tomu!

Mile rád nadhodnotím, protože si zdejší lehce nadprůměrné hodnocení tento kousek vůbec nezaslouží! Hellraiser: Inferno skvěle sednul do noty, protože maximálně zapadá do mé oblíbené žánrové skládačky. Většina by po předchozích počinech očekávala čistokrevný horor, ale zde se jedná o řádně temnou detektivku. S hororem se samozřejmě také koketuje, ale k tomu všemu přidejte nádech "mindfucku" a hutnou atmosféru. Z celé série Hellraiser zkrátka Inferno nejvíce vybočuje a právě to z něj dělá unikátní díl, který stojí za pozornost. Hlavní anti-hrdina je sice polda, ale je to zároveň narkoman, co se nebojí podvádět svoji ženu s prostitukami. I přesto, že je to mazaný detektiv, tak není zcela tradičně pojatý. Jedná se vlastně o takového hajzla se kterým to i jeho kolegové nemají snadné. Přítomnost cenobitů opět uhrančila, protože měli vskutku působivé zpracování. Hellraiser: Inferno bylo velmi milé překvapení, takže plnou palbu dávám opravdu s radostí!

Království I: Mistrovské Trierovo panoptikum! Tohle prostředí nemocnice je tak bizarní, že Ordinace v růžové zahradě působí ve srovnání jako souboj panenky Barbie kontra Action Man! Do toho u každého dílu počítejte s pečlivě budovanou depkoidní atmosférou a rafinovanou gradací, kde na každém konci budete chtít další dávku Trierova morfia! Celek je navíc obrazově podporován poněkud živější kamerou a vtažení do tohoto maniackého labyrintu je o to silnější. Království má i pro mě poměrně sympatickou stopáž, neboť tahle první čítá pouze 4 epizody. A druhá je na tom stejně, takže se jedná o ideální volbu pro večerní maratón (po kterém tedy doufám, že vůbec pak usnete). Jestli je teda první řada jen takový "rozjezd", tak si vůbec nedovedu představit, co mě čeká v té druhé, protože tohle byla sakra poutavá projížďka lunaparkovým domem hrůzy. Ovšem nezapomenu na poslední díl a scénu s návštěvou inspekce, která zavítala do nemocnice - z toho jsem šel fakt smíchy do kolen! Království II: Druhá řada unikátního Trierova seriálu je stejně tak napínavá a zajímavá jako ta první a vůbec za ni nezaostává. Naopak, prostředí nemocnice a postavy se mění k ještě větší absurditě! Veškerá racionalita je smetena ze stolu a precizně rozpitvána panem chirurgem Trierem. A ten bordel, co zbyde po operaci vám zaručeně klidné spaní nepřinese. Věčná škoda, že seriál končí otevřeně a kéž by v něm Trier pokračoval, protože nemá naprosto obdoby. Ať už jde o totální psycho atmosféru, hororový nádech, komické paralely a sociální kritiku. To vše a mnohem více tahle nemocnice skrývá. A proč jsou vlastně jen dvě řady? Protože si smrt vybrala jednoho z hlavních protagonistů jménem Ernst-Hugo Järegård (role Stig Helmera) bez kterého by nejspíš seriál ztratil veškerý smysl. Kdo ví, jestli se Trier k této temné poetice opět vrátí a scénáristickou kličkou vyřeší tuto svízelnou situaci, protože by to spousta jeho fandů jistě uvítala.

Mistrovské Trierovo panoptikum! Tohle prostředí nemocnice je tak bizarní, že Ordinace v růžové zahradě působí ve srovnání jako souboj panenky Barbie kontra Action Man! Do toho u každého dílu počítejte s pečlivě budovanou depkoidní atmosférou a rafinovanou gradací, kde na každém konci budete chtít další dávku Trierova morfia! Celek je navíc obrazově podporován poněkud živější kamerou a vtažení do tohoto maniackého labyrintu je o to silnější. Království má i pro mě poměrně sympatickou stopáž, neboť tahle první čítá pouze 4 epizody. A druhá je na tom stejně, takže se jedná o ideální volbu pro večerní maratón (po kterém tedy doufám, že vůbec pak usnete). Jestli je teda první řada jen takový "rozjezd", tak si vůbec nedovedu představit, co mě čeká v té druhé, protože tohle byla sakra poutavá projížďka lunaparkovým domem hrůzy. Ovšem nezapomenu na poslední díl a scénu s návštěvou inspekce, která zavítala do nemocnice - z toho jsem šel fakt smíchy do kolen!