CSSML

Detektivka, u které zná divák od začátku vraha, je jako matematický příklad s předem uvedeným výsledkem. Obojí se smrskává na postup bez napětí z toho, jak to dopadne. Možná by se Amíci cítili hloupě, kdyby to nevěděli od začátku, nevím. Každopádně takovou detektivku nezachrání ani sympatický detektiv. Podle obsahů uvedených u dalších dílů je jim tento nešvar společný, takže jim šanci nedám. Navíc v tomto díle nějak vyšuměla zápletka s nakrátko ostříhanou gorilou.

Po Stakerovi a Andreji Rublevovi mé třetí setkání s Andrejem Tarkovským a mé největší zklamání. První část byla velmi slibná. Tajemství obklopující Solaris bylo hmatatelné a jeho účinky na člověka tísnivé. Z hostů mrazilo. Druhá část se však rozplizla do absurdního vesmírného románku a nekonečných záběrů na postavy, které buď mlčeli, nebo pronášeli patetická moudra. Zkrátka nudila. Sestříhání by filmu prospělo.

Detektivní sklerotikon a hezký melancholický příběh o stáří, osamělosti a přátelství. Detektivní zápletka není nijak komplikovaná, ukazuje ovšem, co se může stát, když se vyšetřovaná osoba zachová iracionálně, což je mé tajné rebelské přání ve světě strohé Holmesovi logiky odhalující minulé a předvídající budoucí konání lidí. Podruhé jsem film viděl s manželkou a líbil se nám oběma. Jen to závěrečné uctívání kamenů si mohli tvůrci odpustit. Hltači akčních slátanin trestuhodně srazili hodnocení do neuctivé modré oblasti.

Milý a překvapivě historicky věrný film. Jeho první polovina byla více naivistická, druhá zase emotivnější a duchovnější. Několika zjednodušením se sice nevyhnul, například v případě uvěření děkana nebo rozhodnutí Bernadetty pro vstup do kláštera, ale vše se do rozumně dlouhé stopáže zkrátka nevejde. Za nejjímavější scénu považuji rozhovor o utrpení. Je paradoxem Boží prozřetelnosti, že zřejmě nelepší knihu o zjevení Panny Marie v Lurdech napsal žid Franz Werfel.

Ano, válka s sebou přináší spoustu zla, ale kvůli tomu ještě nemusím přes dvě hodiny koukat na ubulený ksicht přehrávajícího Kravčenka – že by nomen omen? – a ostatních pološílených herců a poslouchat hučící psychedelickou antihudbu. Pokud jde o zvěrstva, ty páchali Němci i Sověti. Je jasné, že v SSSR k tomu měli větší příležitost Němci. Sověti si to potom vynahradili v Německu. Celé mě to nějak otrávilo.

Jednou stačilo. Škoda, že se scénárista a režisér v jedné osobě nedržel celou dobu groteskního zpracování, ta prachsprostá vražda komplice ke gentlemanskému zlodějíčkovi vůbec neseděla. Ve srovnání s Podrazem (1973), v němž divák též nahlíží zlodějům pod ruku, je První velká vlaková loupež znatelně slabší.

Slušný díl s hutnou atmosférou, ovšem představa, že vrah svlékne oběti košili a nechá ji na místě činu, zatímco těla se zbaví, je směšná; skoro stejně směšná, jako byla ta „manželská dvojice“ detektivů.

Přestože první díl a poslední díl jsou zbytečně ukecané, závěr je prvoplánově akční, některé zápletky jsou absurdní (ekoteroristi) a policie po Pištci vůbec nepátrá, mě tahle série celkem bavila. Jen figuríny jako mrtvoly opravdu nepůsobily příliš uvěřitelně.

Povedená špionážní detektivka. Zavzpomínal jsem si při ní na ještě povedenější seriál Tinker, Tailor, Soldier, Spy.

Přivedlo mě sem 20 % udělených v časopisu Českých drah. Zajímalo mě, jestli jsou oprávněné. A odpověď: Nejsou! Tohle je jasný odpad. To opravdu někomu přijde vtipná pomočená mrtvola nebo soudní tribunál v garáži? Pokud někdo stojí o inteligentní satiru stalinismu, doporučuji mu Pokání nebo Antiformalistický jarmark.