Shaqual

Lekce Scorsese. V historii, grácii skutečného umělce, a hlavně filmového řemesla, které si osvojil jak jenom málo kdo. Tahle famózní záležitost u mě předčila všechna očekávání a za ty herecký etudy mezi DiCapriem a De Nirem budu maestrovi už navždy zavázán. Nechci tady házet superlativy, ale nechť je tu navždy zaznamenáno, že Marty je i se svými 163 centimetry jeden z největších filmových velikánů a jestli si někdo zaslouží hodnotit jaký filmy jsou nebo nejsou "cinema", tak je to on.

Ďábelsky geniální De Niro cituje z nejobskurnější maturitní četby ostošest, v jakýmkoliv jiným filmu tvrdej Nick Nolte neví kam dřív skočit aby zachránil dcerku se ženou a Marty Scorsese čaruje jedny z nejděsivějších scén u kterých se ani krapet nebojí vylejt jeden dva kýble krve. To je recept na výbornou a místy skutečně děsivou podívanou, která musí potěšit kdejakého fandu klasických thrillerů, zejména těch Hitchcockových. A to hlavně zásluhou střihačský mistryně a Martyho pravé ruce Thelmě Schoonmaker, ale i díky použité hudbě Bernarda Hermanna - netuším, jestli se jedná o hudbu z původního Cape Fear či o jiný film, ale funguje tu perfektně. Upřímně bych čekal, že tenhle film bude obecně spíš hit or miss, ale jak je vidět (aspoň tady), taky i přes svou surovost a nechutnýho záporáka Cape Fear zaimponoval skoro každýmu. Tahle režisérská legenda tak asi fakt věděla, co dělá. A já jsem za to sakra rád.

Jsou zde sice věci, které mi smysl prostě nedávají a trochu mindfuck to je i napodruhé, ale musím uznat, že jsem se z toho na zadek fakt posadil. Tenhle film jsou totiž neúprosný dvě a půl hodiny dlouhý audiovizuální orgie, který jsou skoro definicí pořádného kino zážitku, který už byl fakt zapotřebí. Takže plné hodnocení je u mě tutovka, už jen i kvůli mému vlastnímu tenetu, a to, že takhle odvážný a všemu ostatnímu se vymykající koncepty na tak vysoký úrovni se musí chránit, podporovat a co nejhlasitěji oslavovat. Kór teda když jsou takhle řemeslně zvládnutý.

Výjimka potvrzující pravidlo. Jsem fakt rád, že alespoň jednou za uherák se můžeme dočkat tuzemského klenotu, který někdo nemůže dost vynachválit pro jeho u nás jen tak nevídané umělecké kvality (show don't tell apr excellence) a jiní zas jím můžou opovrhovat pro všechnu tu hrůzu odehrávající se na plátně či snad nekřesťanskou délku. Já se hrdě hlásím ke skupině první a moc rád se kdykoliv se skupinou druhou o tom pohádám. Jen kdybychom těch kontroverzních (či snad jen ambicióznějších) fčeských filmů tady měli víc... Každopádně jsem fakt rád, že u toho Marhoul tak dlouho vydržel a dotáhl to do konce. Je vidět, že se to vyplatilo.

Mrzí mě, že jsem nikdy neviděl takový Mafiány, Casino nebo Taxikáře na velkým plátně. Vidět v kině žánr definující gangsterku jsem měl na bucket listu tak nějak automaticky, a tak mě docela děsilo, že by mě to mohlo mrzet i u tohodle filmu s tak omezeným promítáním. Neváhal jsem však moc dlouho, nasedl do autobusu a tu tři a půl hodiny dlouhou podívanou jsem si užil snad tak, jak to Marty zamýšlel. A jsem za to fakt rád, protože the Irishman aneb “slyšel jsem, že nemáš rád filmy od Marvelu”, je pro mě lehce nejen jedním z nejlepších filmů roku a poměrně důstojným bratránkem těch předchozích kultů. Je to totiž i maják naděje, že náročný divák se i dneska může dočkat komplexního filmového zážitku a že není všem dnům konec. Snad Scorsesemu ještě nedojde pára a ostatní si to vezmou k srdci. Nebudu ale lhát, těch 210 minut je fakt raketa a musím říct, že omlazený de Niro a Pesci mě na pár minut dost rozhodili. V postavách i kontextu jsem se taky hodně ztrácel, ale to už k tomu asi tak nějak patří. Vzhledem k neskutečnýmu množství kladů za to těch 12 hodin v buse fakt ale stálo.

Protagonisty si zamilujete, seriovým vrahům podlehnete a nad dokonalou vizuální stránkou s neskutečně precizní režií budete slintat blahem. V životě mě nenapadlo, že tak ukecaný krimi mě tak okouzlí, ale jsem za to fakt rád a upřímně doufám, že se několika sérií ještě dočkáme, protože to nepřetržitý dohledávání a ověřování skutečných událostí po každém díle za to opravdu stojí.

Navzdory názvu filmu i dosavadní tvorbě pana Phillipse se u tohohle fakt moc nezasmějete. Místo toho budete skvědky ryzího a poměrně nekompromisního pádu k šílenství, který je tak krásně kontroverzní a temný, že se mi ani nechce věřit, že tenhle komerčně obří film vyšel v tomhle roce nebo snad i století. Už roky říkám, že filmů podle komiksu už mám plný zuby (a v tradičním slova smyslu to tak furt je), ale pokud se i další filmaři rozhodnout jít podobným směrem jako Joker, tak se fakt zlobit nebudu.

Člověk se sice v podstatě nic nového nedozví, ale i tak je to tak krásně nostalgická záležitost, že se mi to jednoduše nemůže nelíbit. Navíc jak je to z velký části odvyprávěno samotným mistrem, tak to má tak osobitý ráz, že máte pocit, jakoby Vás po celou dobu po těch svých vzpomínkách opravdu vedl za ruku on a Vy se ho tak za žádnou neodvážíte pustit. Krásná pocta. (KVIFF)

Naprosto nemilosrdná půlhodinka o největší hrůze novodobých dějin, která otřese snad úplně každým. Hodně z těch záběrů je sice na hraně koukatelnosti, ale právě v nich je nejvíc poznat síla tohohle dokumentu, který by podle mě měl povinně figurovat v učebních osnovách všech středních škol.

Na jednu stranu docela ulítlý film o týpkovi, který rád žil s medvědama a liškama, na druhou stranu poměrně depresivní a silná studie života jedné unikátní lidské osobnosti a dost možná i lidstva jako takového. Na každý pád se ale jedná o naprosto strhující dokument, který udržuje rozumný odstup a nevnucuje žádný "předem správný" názor či závěr, i když Herzogův přístup je silně subjektivní. A pokud už nic jiného, tak všechny ty Treadwellovy záběry Aljašky musím označit za to nejlepší, co jsem kdy z found footage viděl.