Inozuka

Bál jsem se toho a bál jsem se hodně... ono sfilmovat tohoto tuzemského Bukowského, kterého četl snad každý, kdo se jen o alternativní kulturu jen otřel, totiž mohlo dopadnout totálně katastrofálně. Naštěstí měl režisér Nikolajev dost rozumu, aby příběh pojal nikoliv jako prvoplánovitou agitku proti komunistickému režimu, ale jako syrovou výpověď. K tomu geniálně zvolil černobílou kameru, neherce a autentickou hudbu DG307. Všechno dohromady tvoří dokonalý mix, který hyzdí jen uspěchaný konec. Jak mám k řadě Nikolajevovým filmům výhrady, tady trefil hřebíček na hlavičku. Dávám pět tykadel...

Když jsem viděl poprvé, tak mě překvapilo, že i americká romantická komedie může být vtipná, zároveň i dojemná a udržet jistou dávku napětí. Teď po druhé jsem už střízlivější, ale přesto připouštím, že se na Just Like Heaven kouká příjemně a i když víte, jak to všechno dopadne, srdce se na konci stejně zatetelí blahem a bránice během dějových eskapád zůstane neušetřena. Pak dokážete odpustit i ty v jiných komentářích zmiňované nelogičnosti. Po vystřízlivění tedy za silnější tři... pěkně zahrané, nevtíravě milé a k tomu mé oblíbené San Francisko.

Že Kaufman je magor par excelence, je mi jasné už nějaký ten pátek - v podstatě žádný jeho scénář nebyl tuctový - ale, že do nějakého filmu zakomponuje sám sebe, vytvoří si imaginární dvojče, zveřejní své mindráky a pochybnosti a do celého příběhu ještě zamotá vyprávění o orchidejích, by se nadál jen málokdo. Navíc tenhle celý mišmaš je plný narážek na scénaristické řemeslo, na tvůrčí krizi i na Holywood obecně. Ta motanice je ale chvílemi trochu velká, takže někdy Adaptace trochu ztrácí dech, ale to fanoušky psychoanalýzy asi nemůže rozhodit. Já jsem spokojen, ač k dokonalosti mi chybí lepší závěr a možná bych celkově trochu ubral...

Vzhledem k nízkému hodnocení jsem čekal nějaký propadák, ale opak je pravdou ... Ad Astra je existenciální bomba odkazující na Vesmírnou Odysseu, Solaris nebo svým niterným přístupem k Tenké červené linii. Tenhle film mi hodně sedl a ač uznávám, že nemusí být pro každého, považuji jej za nedoceněný. Pomalé a přemítavé tempo vyprávění skvěle sedí k vizuálu i hudbě a vytváří zvláštní přemýšlivou atmosféru. Pitt, Jones a Sutherland .... co dodat?

"Hrátky v kanalizaci? Ó vy muži, někdy jste jako rozverní školáci," tahle věta perfektně vystihuje celý film. Nesmírná hravost, promyšlené vtipy, ukryté hlášky, Švankmajerův propašovaný surrealismus... Adéla zkrátka jede a i po letech umí překvapit. A ten skvělý pocit, když můžete s hrdiny odříkavat najednou, nebo ještě lépe o trochu dříve, jejich repliky? No slast...

Sudety 1945, Körner a Vláčil ... stačí? Dobrá, přihodím ještě Čepek, Vostrčil a Černá. A nyní již máte dostatek indicií, abyste pochopili, že toto je jeden z nejlepších tuzemských filmů všech dob.

Po letech jsem se zase pustil do Bournovic ságy ... a stále baví. Úvodní film už sice trochu vyčpěl a nefunguje tak syrově a surově jako kdysi, ale pořád je tenhle příběh o jedné amnézii, kontě v Curychu a holce, co nemá kam jít, dost super. A v bojových scénách na blízko dokonce brilantní. Kde to moc nevalí, je ta konspirační linka, která je až moc klišoidní. Ale to je jen drobnůstka ....

Je to u mě někde mezi třemi a čtyřmi. Pro čtyři hovoří originální námět (nebudeme-li brát v úvahu, že je to remake), fakt hezké soudružky vojačky, koupací den, krásná příroda, minimum propagandy, Pzkpfw III a 38(t) a odsýpající děj. Proti rambovitost soudruha staršiny, nálet dopravního JU 52, přitroublost německého speciálního oddílu, to že to je remake a taková těžko popsatelná pohádkovost.

Relativně nedávno jsem viděl remake, který byl sice fajn, ale trochu ramboidní. Nabízí se tak srovnání ... verze z roku 1975 je realističtější a asi i trochu krutější. Je rozvláčnější a trpí úpornou snahou o jakousi artovost, která se projevuje především v otravných snových retrospektivních scénách. Bojové scény krapet naivní, ale přesto celkem obstojně natočené. Velkým plusem je dobře vymyšlený a originální nápad zápletky konfliktu ženské jednotky s německým výsadkem. I přes svou stopáž si Jitra divákovu pozornost obstojně drží a řadí se k tomu lepšímu v žánru válečného filmu, co sovětská kinematografie nabízí.

Boží! Ze začátku vždy pomalejší rozjezd, ale u pár dílů jsem se doslova válel smíchy po zemi. Suchý anglický humor té nejlepší kvality a absurdní scény, které vám bránici spolehlivě rozemelou na kaši. Řekl bych, že tenhle seriál byl trochu inspirací pro Teorii velkého třesku ... dva totální nerdi vs. hezká holka i normální zbytek populace. Vedle ústřední trojky, zbožňuji i oba Reynholmy a samozřejmě gotského zabijáka za červenými dveřmi ... A fascinuje mě i obrázek Jeho Božstva - Velkého špagetového monstra v IT kanclu v prvních sériích. Je vidět, že autoři mají pro různé subkultury velké pochopení - snad z nich i sami pocházejí. Zkusili jste to vypnout a zapnout?