RedAK

Čau lidi, jsem Jarda Voštružina a mám tady svoje statistiky. Je 29. září a já mám aktuálně 7 odběratelů. To znamená, že bych za dva roky mohl mít 9 odběratelů, možná 10, když se nějakej ještě větší debil než já omylem uklikne. A já už jsem vymyslel speciál za 9 odběratelů... Byl jsem debil [Dokument]... „Na Jardu si pamatuju dobře, byl to totální debil. Ve svým prvním videu se pokoušel chytit do sáčku od rohlíků vlastní prdy, pak si je přivázal na šňůrku jak draka a lítal s nima po pokojíčku, ještě se stihl nahej pokydat šlehačkou a nutellou, a nakonec s kámošem přespal v Bohnicích. Byl tam totiž tou dobou hospitalizovanej.“ – KUŘECÍ ŘÍZZECZEK, 2 ODBĚRATELÉ. „No ty vole, Jarda, to je superčurák. Poznal jsem ho na prvním ročníku Debilingu, konalo se to na kulturce v našem pavilonu. Jarda si ten den zapomněl vzít svoje léky a myslel si, že je celebrita. Děkoval svýmu prvnímu odběrateli, natočil mu 38 speciálů, bouchal konfety, bylo to fakt dojemný. Ani jsme neměli s klukama to srdce mu říct, že ten první odběratel je přece on sám. Každopádně Debiling vyhrál.“ – KEMR, 4 ODBĚRATELÉ. „S Jardou dobře víme, jak moc tě ta sláva debila sežehne. Jdeš prostě takhle po ulici a najednou vidíš dvě malý holčičky, že jo. Tak si říkáš, ty vole, to bude zas průser. Ony jsou prostě čím dál mladší, že jo. Co se dá dělat, ty vole. V nestřeženým okamžiku, když si u stánku kupují zmrzlinu a vůbec si tě nevšímají, proč taky, na ně prostě skočíš a snažíš se do nich narvat kokota, protože seš pedofil, co se neudrží, že jo. Většinou pak přijedou benga a máš doslova po prdeli.“ – PEĎÁK007, 5 ODBĚRATELŮ. „S Jardou jsme udělali i spoustu charitativních streamů. Mezi náš nejúspěšnější počin patří určitě to, jak jsme vybrali pět víček na postižené děti z Humpolce. Jedno víčko od mattonky poslal anonym z nějakého korporátu, další dvě pak štědrý donátor z Prahy, jedno nám věnovala naše uklízečka z nemocnice, co ho vymetla zpod radiátoru, a jedno víčko dal sám Jarda. Sice to bylo hliníkový víčko od jogurtu, ale Jarda z toho měl takovou radost, že jsme mu to neřekli a poslali ho do Humpolce taky.“ – bOOreCZek028LoL275oMg, 7 ODBĚRATELŮ. „Nějaký pedro? Co? Nechceš nějaký pedro? Hej borec, chceš pedro? Mám pedro, trávu, hašiš, herák, LSD, speed, crack, toulen, okenu, chceš něco?“ – JARDŮV OTEC, 8 ZÁZNAMŮ V TRESTNÍM REJSTŘÍKU. „Jaroslav Vostružina je vskutku vzácný případ. Trpí zhoubným narcismem, sebestředným kokotismem, pseudoslávou, nezměrným obdivem sám k sobě a především výjimečnou debilitou.“ – JARDŮV OŠETŘUJÍCÍ LÉKAŘ, 11 LET PRAXE S DEBILAMA. No, a je to tady. Už vím, jak si nejlíp vytřít prdel tak, abych měl aspoň 11 zhlednutí, vím, jak vtipně mlátit hlavou do zdi, abych měl 13 zhlednutí, vím, kolik kilo palačinek si hodit na hlavu, aby to hodilo aspoň patnáctku. Prostě rychle refreshuješ prohlížeč a ty zhlednutí si uděláš. Je čas posunout se někam dál. Tohle bylo moje poslední video. Váš Jarda Vostružina.

Aha. Tak tohle je ta událost, kvůli který se v devadesátým osmým přepisovaly dějiny. Tohle je ten památnej hokejovej zápas, kvůli kterýmu nakonec nebyl Adolf Hitler černoch. Proto tehdy neobjevil Ameriku španělskej masér Enrico González. Tak kvůli tomuhle si Severní Korea nepodrobila většinu Evropy. Záruba měl tenkrát držet hubu a vysrat se na veškerý přepisování dějin, člověk v tom má akorát bordel. Mně tenkrát bylo sedm, matně si vzpomínám, jak fotr zrovna mlátil matku a pak řval po celý garsonce: „Ty píčo, Svoboda to dal, to mě pojeb!" Dodneška na to vzpomínáme s modřinou v oku. Nejvíc mě pobavil neprůstřelnej Dominátor, kterýho fanaticky úctívaj po celý planetě, i malí křováci na jihu Chile si pinkaj klackama šutry do zhnisaných rán a u toho hučej Haškovo jméno, a ta slovutná legenda si v tady v Práglu točí tutoriály pro autisty, jak správně do skleničky nalívat jeho Smarty drink. To je tak, když dvacet let dostáváte pukem do lebky. Jako jo, pěkný, ale na můj vkus přehnaně nasládlý. Kdyby to aspoň nebylo tak starý, člověk nemůže věčně oslavovat něco, co se jednou kdysi povedlo. Já si taky každoročně nepřipomínám svůj jedinej pohlavní styk. Ale co se hodnocení týče, obchodník s vlastenectvím, imigrant Okamura s maminkou z Moravy, by z vás měl orgasmickou radost.

Otřesný, excelentní, otřesně excelentní! Kdo neviděl, neuvěří a kdo uviděl, taky neuvěří. The Room je jako zanícená bradavice na kundě čerstvě vyholený osmnáctky, jako srdeční infarkt při souloži s nadrženou supermodelkou, jako havárie letadla na dětským hřišti v romským ghettu, jako sebevražda výfukovým plynem v nejnovějším modelu Lamborghini, jako psí hovno rozmatlaný na nalezený peněžence, jako hysterická tchyně krátce před zkolabováním, jako děsivá partnerská hádka znějící z vedlejšího bytu, jako hnusný poporodní strie tvořící kolem pupku krásnou mapu Bulharska, jako plošná genocida na území arabských států, jako smrt matky někoho úplně cizího, jako oslepnutí během sledování filmu The Room. Prostě tak hrozný, až je to za daných okolností vlastně skvělý. Rozhodně doporučuju všem, nic podobnýho už nikdy nikde neuvidíte. I did not hit her! It's not true! It's bullshit! I did not hit her! I dit noooot! Oh, hi Mark.

ano Ano ANO! Národe jásejme. Jásejme, skandujme, slavme! Miloš konečně dostal na prdel. Nikoliv však od svého protikandidáta, ale od moderátorky. To je asi jako kdybyste byl hráč Sparty a během zápasu se Slávií vás zfackoval trenér. Nevadí. Dokonce jsme se dočkali i střídmého kultivovaného publika, do něhož se řadí například textař a herec František Ringo Čech, známý to autor obrazu „Zvířátka obdivují píču“, či snad brilantní režisér Zdeněk Troska, z jehož filmů jsem dostal rakovinu očí, uší, vlasů a čtyři po sobě jdoucí infarkty já i matka. Nevadí. Von i ten Drahoš se pro dnešek připravil líp než svoje židle a trumfnul ji hned ve dvou otázkách. Dokonce se ani nervozitou netřepal jak čtyřiadvacetiletej IT student při prvním sexu a protentokrát i věcně odpovídal. Paráda. Witowská si oba kandidáty střídavě mazala na prsa a chleba a u toho se pěkně usmívala, až se na to dalo dívat. Nejvtipnější je, že Jára Soukupůj skončil na moderátorským žebříčku druhej, přitom on je proti Witowský to samý co lentilka proti viagře, ale pokud máte pod sebou ještě půl žvejkačky a šutr, prostě druhej skončíte. Sláva jen sláva, kdo to řekl? Celkovej dojem ze všech čtyř debat je jasnej, seschlej Milda svůj mandát během tohohle víkendu obhájí a my si z něj ještě dva a půl roku budem dělat prdel, než odejde na Věčnost, nebo jak se ta hospoda na Praze jedna jmenuje. A pak ještě dalších dva a půl roku.

Jára Soukup si musí radostí mnout péro; z dosavadních tří debat se stal jednoznačně nejlepším moderátorem. To je jak kdyby se přistupující muslim v turbanu s podezřelým báglem stal v tramvaji přijatelným cestujícím jenom proto, že všichni ostatní hned vystoupili. Že bude Voříšek ještě horší než stavěč pyramid z Novy, to jsem nečekal ani já. Kdybyste postavili mezi Miloše a Drahoše koš s prádlem, tak ten to odmoderuje líp. Prima na to šla v opulentním stylu a připravila velkolepou show, už tam chyběli jenom kouzelníci, sloni a žonglující Asiaté. Do prvních řad byly umístěny ženušky obou kandidátů a musím uznat, že Evě i Jirkovi to slušelo. Zbytek publika tvořily dementní lopaty stádně bučící a vřeštící u každýho slova, takže to vypadalo asi takhle: „Víte… bůůů… pane prezidente… bůůů… já si… tlesk tlesk… myslím, že… bůůů… bychom… bůůů… mohli už… bůůů tlesk… začít.“ Tlesk bůůů tlesk. Jak buzeranti. Můžeme mít k Milošovi jakékoliv výhrady, třeba že když předkloní hlavu, ksicht se mu rozteče až na břicho, ale nemůžeme popřít, že svého protikandidáta rozcupoval na sračky. Drahošova židle v předchozích debatách předvedla lepší výkon než Drahoš. Neměl chodit do žádný debaty a měl by klid, aspoň by si neublížil. Ve čtvrtek si ho Zeman namaže na chleba jak Ramu ještě v Český televizi a v sobotu se budeme všichni strašně divit, jak to ten seschlej starej čurák, hlava pomazaná, z boží vůle präsident, mohl zase vyhrát. Ale jednu hvězdu dávám, tyhle debaty jsou větší sranda než holocaust.

Hodnotím výhradně včerejší prezidentský speciál, který Jára udělal jako součást Duelu, namísto aby mu jako každému svému usrání vyčlenil nový televizní formát. Tato epická debata si kromě vlastního profilu zaslouží i vlastní databázi, pomník a obchůdek se suvenýry. Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že Soukup bude kvalitnější moderátor než ten sběrač bavlny z Novy, kterej si spletl plantáž se studiem, smíchy na něj vychrchlu pár nažloutlých hlenů a kus osmičky. Jára sice furt máchá rukama, jak kdyby odháněl komáry, mrká očima, až mu to odfoukává papíry a otázky si píše doma ve scrabblu, ale žádný nadzvukový průlety Zemanovým věncem se nekonají, sotva si v něm párkrát vykroutí hlavu. Za zmínku stojí také Jirka, který se roztomile culí v první řadě a na počest Milošovy výborné kondice slavnostně tleská každému jeho srdečnímu impulsu. Sem tam si Miloš odloží krk na rameno a laloky tuku mu stečou až na kravatu, aby mohly po deseti minutách odpočinku zase vesele plápolat ze strany na stranu. Opět je přítomna Drahošova židle, která strategicky mlčí a sebevědomě pózuje pro fotku na Jirkův twitter. Zlatým hřebem celé relace je moment, při němž na Járovu větu: „pane prezidente, před reklamou jste mluvil o pohádce o jezinkách a bezinkách…“ Miloš reaguje slovy: „ano, takže abych tu pohanku dokouřil…“ (pohádku dokončil?), přičemž publikum nehne ani brvou a pozorný divák přemýšlí, jestli mu tu mouku v sámošce neřízli pikem. Opravdu královská zábava. Po hvězdě pro každého z obou aktéru, protože se to dalo poslouchat a člověk si u toho nechtěl vyzvracet střeva pusou, třetí za úžasně rozkošňoučkého Jiříka, kterej může reálně za pár dní přijít o fleka a skončit na pracáku.

Majitel Reye Korantenga dopřál svému černouškovi trochu pomyslné volnosti a místo čtení dojemných televizních zpráv o čerstvě napadaném sněhu nebo mláďatech postřeleného jelena, o něž se stará slepý pitbul bez nohy, který patřil umrzlému bezdomovci, ho nechal moderovat prezidentskou debatu. Miloš sedí na invalidním vozíku speciálně upraveném tak, aby vypadal jako židle, Rey je k jedné připoután řetězy a Drahoše plnohodnotně zastupuje židle třetí. Bouřlivá diskuze těchto tří mužŮ s velkým U s kroužkem může začít. Negr: Pane prezidente, co si myslíte o politice? Seschlá kůže: Pane moderátore, já mám vždycky pravdu a teď vám řeknu bonmot. Drahoš mlčí. Negr: Pane prezidente, teď vám skočím do řeči, i když to dělám nerad a budu to dělat ještě dalších padesát minut. Seschlá kůže: Pane moderátore, víte, kolik žen je zapotřebí k výměně žárovky? Žádná, budou sedět potmě a tlachat. Drahoš mlčí. Negr: Pane prezidente, tlačí nás čas a mě okovy, co byste závěrem vzkázal nerozhodnutým voličům? Seschlá kůže: Pane moderátore, sežeňte popelníček a jdeme na skleničku. Drahoš mlčí. Tak to byla celá debata v kostce. Drahošova židle udělala dobře, že přišla, Nova s 1,5 miliony diváky bude mít pravděpodobně největší divácký dosah, kdyby tam nebyla, lidé by mohli volit stoleček. Vraťte Reye zpátky do výběhu a nechte kandidáty zpovídat někým, kdo má alespoň základní lidská práva. Jedna hvězda za Milošovy bonbony.

Na to nemusím být telekinetik, abych si odložil na stůl klíče a za půl vteřiny je nemohl najít v celým pojebaným baráku. A ani nemusím vidět kvaziartovku o hnusný vybledlý Norce, která se půl filmu třepe a vidí hady, když jí někdo hrábne na kundu. Už v prvních minutách mi došlo, že to bude nějaká transcendentní sračka o lesbách, ty jdou vždycky poznat už od oka. Lesbu okamžitě poznáte třeba podle toho, že zrovna líže někomu píču, fakt, to je tutovka. Takže první hodinu sledujeme tuhle homodíru, jak navazuje vztah s černou homodírou a u toho jim párkrát problikne lampička, další půlhodina s odhalováním temný okultní pravdy se vleče jak důchodce na přechodu a u velkýho finále s hořícím fotrem a vyblitým ptákem už jsem se smíchem popadal za kazajku a věřil, že jsem normální.

Někdy (celkem často [vlastně skoro furt]) mívám dojem, že se svět točí jenom kolem mě. V rádiu hraje písnička: Ty píčo, vždyť to je o mně! Kryštof zpívá o mně, ty vole! U silnice vidím billboard: Jasně, to je narážka na mě, mám si na ty hemeroidy konečně pořídit mast! Na zastávce šeptají dva lidi: Beztak se hihňaj tomu, že mám malý péro, beztak! Louis tenhle film natočil taky kvůli mně, o tom nemůže být pochyb. V tolika dialozích jsem se poznal snad jenom u soudu při vyslýchání poškozených. Vtipný, smutný, perverzní, přesně jako můj život; teda kromě toho posledního, to na mě moc nesedí. A taky toho prvního. Možná to dělají ty předpisový antipsychotika, že se ve všem vidím, ono to v kombinaci s tvrdýma drogama a chlastem může člověku udělat v hlavě bordel, co si budem. Ačkoliv jednu fantastickou rajcovní dvacítku už svým pěticentimetrovým burákem každou noc nakládám, bez váhání bych jí uřízl hlavu, kdybych mohl jednou naložit Chloë. Ta holka zraje jako moje meziprstní plíseň, ještě tak pět šest let a bude léčit homosexualitu. I díky ní a skvělýmu castingu to byl až komicky skličující zážitek. I Love You, Louis.

SUPERMAN ŽIJE! SUPERMAN ŽIJE! Hahahahah, a máte to! Komiksové filmy a komiksy obecně byly odjakživa mimo můj okruh zájmů, stejně jako osobní hygiena nebo ženské orgasmy, a dlouhá léta jim moje blazeovaná jednorázová konzumace nepřinesla víc než tři pizdy. Původně jsem chtěl k tomu obrovskému množství ročně zfilmovaného a recyklovaného leporela použít tradiční příměr s měněním ponožek, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem hovado a slipy s fuskama běžně nosím po nezbytně dlouhou dobu – zpravidla dokud se přírodně nerozloží –, takže tento srovnávací manévr zazdím lapidárním: je toho jak sraček. Rok 2017 však byl v mnohém přelomový; nejenom že jsem zjistil, co je to klitoris, ale taky jsem začal komiksovkám sázet čtyřky a pětky stejně často jako je tělocvikářka sázela do mý žákovský. Začaly mě bavit a začal jsem se v nich orientovat (totéž mohu prohlásit o svých sexuálních partnerkách) a může za to pouze on: Marvel. Marvel je začal dělat zábavně, nevážně a konečně se odpoutal od té kýčovité vyčpělé šablony se zhrzenými Ničiteli světů, planet, mléčných drah, vesmírů, jsoucen, smyslů, podstat, další a další hovna a vůbec čehokoliv s nádechem absolutna. To DC neumí, DC dokonce neumí ani konverzační humor a tak všechny džouky ve filmu vyzní jako anekdota o klobásách vykoktaná brejlatým panicem s masitým uhrem na čele směrem ke čtyřem pornoherečkám. Výše zmíněný Ničitel světů není žádný výplod mé zfetované makovice, ale regulérní občanské jméno ústředního záporáka, kterému vožralí animátoři z DC přimíchali k jedničkám a nulám taky nějaký pětky, rozinky a úplně debilní repliky. Co tam dělal J. K. Simmons je mi stejnou záhadou jako co tam dělal Batman, Flash a ten zbytek kreténů, kromě toho, že tam poskakovali před zeleným plátnem jak pičusci. Vlastně ani nevím, proč tomu nedávám odpad!, nejspíš kvůli tomu, že si konečně do detailů dokážu představit, jak mistrovsky lížu tu rajdu Adamsovou.