RedAK

Říká se, že každý má své sexuální fantazie a fetiše, ať už běžné či nikoliv, o kterých s ostatními nemluví a realizuje je toliko ve svých perverzních představách. Nejsem si však jistý, jestli je to úplně pravda. Netvrdím, že olizování partnerova podpažního ochlupení po dvaceti hodinách šichty v uhelných dolech nemůže být vlastně i docela fajn úchylka, ovšem obávám se, že někteří celý život sní jen o tom, aby si vůbec někdy aspoň zašukali. I kdyby to měla být stotřicetikilová bachyně s nadstandardně zkoseným předkusem, je jim to jedno. Jim jde jenom o to opatřit si povolení na obsluhu těžkotonážní techniky, aby mohli svoji vyvolenou přemístit na postel, strhat z ní všechno oblečení, ze kterého by se daly bez problémů ušít záclony pro jedno středně velké sídliště, pod břišním sádelnatým přelivem nahmatat kundu, vylízat jí buchtu s krémem, pak se fyzicky vyčerpat při horolezecké expedici nahoru, tam se na ní párkrát zatřepotat jak epileptik při záchvatu a nakonec jít prostě domů, kde si ho radši ještě vyhoní nad plakátem Haliny v nadživotní velikosti, kterým si vytapetovali garáž. A pak tady máme samozřejmě ještě opačné spektrum a to takové ty extrémně cool páry, které se tváří že mají diplom z análního fistingu a atestaci na rimjob. On je většinou pocetkovanej kokot s Rytmusem ve walkmanu a kšiltem tak velkým, že by s ním mohl v zimě odhazovat sníh, ona je vychrtlá štětka s trochou obličeje na make-upu, kterou týpek vyhrál někde v tombole, prostě typická ukázka nevyvedeného experimentu somálského genetického inženýrství a oba se tváří jako hvězdné ikony sexuálního průmyslu, přitom ve skutečnosti šukají jak dva králíci po transplantaci mozku a borec ho strká do kostry jen proto, aby jeho smalldick vypadal větší. Stereotypní sex je totiž údělem nejenom praxe, ale i fantazie a pudů. Každopádně film mě seznámil s některými skutečně extravagantními sexuálními anomáliemi a vedle Divokých hysterek se jedná o další peckovní sbírku milých, vtipných a černohumorných příběhů, tentokráte se zaměřením na nejtemnější zákoutí naší zvrhlé fantazie a mně proto nezbývá, než si směle dvakrát po sobě zapětkovat, čímž bych také rád vyvrátil názor, který jsem si o sobě přečetl někde na netu a to sice, že tomu týpkovi se nelíbí žádnej film. To je samozřejmě sprostá lež, vy zmrdi, protože pokud se nejedná o žádnou komerční sračku, kde si Robert Patizón s Optimem Primem vyprávějí Kameňáky, tak to dokážu náležitě ocenit!

Znáte to, po lahodné večeři si hříšně dopřejete ještě jednu mističku výtečného francouzského dezertu Brulée Amylon se sice decentní, leč i přesto chuťově intenzivní vrstvou karamelového přelivu a posléze v poklidu ulehnete do své načechrané lóže plné omamných vůní vodního jasmínu a pomerančových květů, abyste si mohli dopřát nenáročnou lehkou komedii a spokojeně usnout. Ovšem puštěný film vám sladký dojem z perfektního večera tak trošičku znechutí, protože se tam bez zastavení slintá, krvácí, chčije, blije, sere a všemožně vytéká! Pan režisér a současně i scénárista asi sám nejlépe věděl, jak přesvědčivě zahrát žraní vlastních hoven, neboť se v dětství na školních záchodech těchto soukromých akcí nedobrovolně účastnil, proto nezapomněl sám sebe skromně obsadit také do hlavní role. A protože chudák nebohá vypadá, že mu ksicht pošlapalo zuřivé stádo genetických vad, a že zašukat by mu v zoufalosti nedala ani obézní slepá nymfomanka s paradentózou, trapná australská exhibice se záhy mění na degutantní mistrovství světa ve vytékání tělních tekutin. Bylo by ode mě pokrytecké se někomu vysmívat za vzhled, neboť sám vypadám jako nagelované sloní hovno ve flanelce, ovšem jednou za čas si někým nahlas zapohrdat je stejně uklidňující, jako na venerologii zjistit, že jste si kožní HIV exantém na levé paži spletli s flekem od marmelády ze snídaně. Nejsem žádná padavka, protože náš knižní klub impotentních loserů pravidelně pořádá nejrůznější fekální seance, ovšem jakožto veřejnému činiteli správných rozhodnutí mně nezbývá, než vás před touto nudnou odpornou velepičovinou ochránit poctivým odpadem!

Vážení čtenáři, vřele vás vítáme u jedinečného online přenosu z předávání Oscarových Cen Akademie, které vám exkluzivně zprostředkuje populární magazín Žena a RedAK. O profesionální, sofistikovaný a především fundovaný přenos se postará naše moderátorská špička Ištván Evženovič, vysílající ze své kanceláře v temném suterénu vietnamské večerky, která funguje jako zástěrka pro nelegální obchod s drogami, dětmi a exotickým ptactvem. Přejeme vám příjemnou zábavu! Hezký večer všem, drazí přátelé, jmenuji se Ištván a provedu vás dnešním večerem. Pokud se ptáte, proč jsem nemoderoval i České lvy, tak je to proto, že prestižně jsou Oscaři proti Českým lvům to stejné, co jsou Čeští lvi proti diplomu z plavání. 2:30 - Nejoblíbenější homokláda světa, Neil Patrick Harris, tradičně zahájil předávání cen velkolepým pěveckým a tanečním číslem, které mělo očividně větší rozpočet než čtyři sta dílů Ulice a celá trilogie Babovřesek. 2:40 - Vedlejší mužské role jsou všem u prdele, takže já jdu mezitím na cigáro. 2:57 - Neil zní trošku jako slovenská analfabetka s tuberákem. 3:52 - A na pódium právě krátce zavítal Russell Brand se svým svěžím a decentním účesem bezdomovce po těžké noci ve vlastních zvratcích, takže gratulujeme. 4:27 - Ano, je tomu skutečně tak! Hvězdný Birdman zaslouženě proměňuje svoji první nominaci a to znamená jediné - verbal z toho hrůzou defekuje a demonstrativně se pokusí spáchat sebevraždu skokem ze svého botníku. 4:32 - Meryl Streep s perfektní pletí vyschlé tresky má očividně doktorát z nekonečných sentimentálních proslovů o hovně, takže já jdu zatím dozadu do kumbálu nakrmit Kim Xan Chuanovy papoušky. 4:45 - Whiplash boduje potřetí! 5:00 - Slovenská moderátorská dvojice je přesná jako České dráhy, takže zatímco čuráci stále blábolí nesmysly, za zády jim už dávno běží živý přenos. 5:01 - 5:16 - (Zde poznámky bohužel absentují, protože Ištván se navečer přežral smaženým gothajem na sádle a šel srát.) (A blít.) 5:16 - Lady Gaga zase sjetá jak hasičská tyč homosexuálního záchranného sboru v Teplicích, nicméně i přes svoji pověst mistryně světa v louhování lysohlávek se dnes překvapivě neoblékla do větviček, makaronů, ani býčích předkožek, ale naopak potěšila překrásnou monumentální róbou. 5:21 - Jdu na cigáro. 5:22 - Už nemám cigára. 5:28 - Usínám. 5:29 - Našel jsem cigára. 5:44 - Birdman získává třetího Oscara a verbal vyměňuje botník za Nuselák. 5:58 - A zde můžete názorně vidět, milé děti, že i když vypadáte jako odpolední svačina ovečky bengálské, která prošla opakovaně jejím trávícím traktem, tak můžete bez problému vyhrát Oscara za nejlepší herečku. Jak já tu kundu rezavou nesnáším. 6:06 - A cenu nejlepšího filmu loňského roku nezískává nic jiného, než ta "nejhnusnější, nejdebilnější, artovými teplomety najvyhajpovanější a nejvíce iritující pičovina" - by verbal. Gratulujeme!!! Tak a máme to konečně za sebou. Pokud bychom se měli vyjádřit i za přítomné členy přenosu, tak první polovina, která čítá autora tohoto textu a jeho schizofrenní druhé i třetí já, si myslí, že to celkem ušlo a druhá polovina v podobě jeho přítelkyně a přátel si nemyslí nic, protože neexistuje. Děkujeme za pozornost a budeme se těšit na viděnou zase příště! Sponzor pořadu: Leonardo NoOscaro.

Ačkoliv je má drahá oblíbenkyně madam Smilly schopna nadhodnotit i ukrajinskou gerontofilní reklamu na prostatu, tak výjimečně musím dát sofistikovanosti jejích filmových poznatků za pravdu, poněvadž to byla fakt príma zombí jízda. Ovšem abych si zachoval drsnou image výstředního pelikána s despektem k autoritám a konvencím, který je až takový rebel, že během instalace libovolného softwaru třetí strany zásadně NEČTE licenční ujednání, tak tam tu čtvrtou hvězdu nedám, ani kdybyste se posrali. Nicméně ani přesto tomu nemohu upřít pár opravdu povedených puberťáckých džouků a kůl nápadů, jako je používání zombičů jako palivo. Když tak nad tím přemýšlím, tak zombie apokalypsa je vlastně docela fajn genocida a výrazně přispívá světovému míru, protože ať už jste negr, cigoš, arab, buzerant, kokot, nebo Flipnic, jako zombíci jste si všichni rovni. Všichni máte právo na svoji porci šedé kůry mozkové a všichni spolu svorně spolupracujete, abyste ji dostali. Prostě názorný příklad ukázkové multikulturní koexistence. Mně se to líbí. Závěrem bych samozřejmě rád poděkoval za skvělé titulky mému oblíbenému panu Honzovi, protože tolik píč a kurev v jednom filmu, to byl pro mě vyloženě balzám na duši, až i moje jezevčice u toho slastným studem zrudla na své preparované hlavě. Pohodová, krvavá, vnitřnostmi prosáklá zombie nálož pro ty, jenž se u obědu nudí a rádi by se třeba poblili.

"Z hovna bič neupleteš!", zaslechl Harper, výzvu přijal a upletl z hovna film. Tím předčil veškerá očekávání a zaskočení spoluúčastníci, kteří ze své ranní stolice začali vyrábět teprve první copánky, se na to vysrali a zahanbeně odešli do prdele. Určitě si pomyslíte, že ten věčně nespokojený retard RedAK, jehož hodnocení odrazuje kvalitu jeho sexuálního života, zase nesmyslně kritizuje, nicméně ti z vás, jenž mě sledují už déle, moc dobře vědí, že já a horory spolu máme poslední rok očividně nějaký problém. Již dlouho čekám na ten pravý, který mě nemilosrdně odhodí na postel, zuřivě ze mě strhá oblečení, včetně mých oblíbených trenýrek se Spider-manem, bez skrupulí mě popadne za koule a vyděsí mě tak, že ještě další měsíc budu na hajzlu srát s otevřenými dveřmi a příborovým nožem v kapse. Ale neděje se tak. Většinou mě ty potvory rozdráždí líbivým trailerem, pak ze mě vysají prachy za lupen a nakonec mi ani nedají a ještě se mi vysmějí do ksichtu. Pokračování relativně zdařilé jedničky mělo děsit, ovšem namísto toho se moje myšlenky na Ženu v černém ubíraly tradičně perverzním směrem a já se teď vzruším pokaždé, když vidím jeptišku. Scénář patrně vyšel jako vítězný kousek z literární soutěže Ostravského ústavu pro mentálně zaostalé a děsivější hororové prvky byste bezpochyby našli i v reklamě na zubní pastu pro psy. Stejně tak o dost méně předvídatelnou dějovou zápletku byste nalezli naprosto kdekoliv, i v pornu; opravář praček přijde, zkušeně ji demontuje, vymění topné těleso a ejhle, nikdo netuší, jak se to mohlo stát, ale panička nemá na zaplacení. Peněženka zeje prázdnotou a bankovní konto je po poslední silikonové akci dokonale vyluxované. Při řešení nastalého problému mezi opravářem a paničkou nečekaně přeskočí jiskra a následující půlhodinu jsme svědky nádherné romantické vsuvky, při níž nezůstane jediný kapesníček suchý. Prostě paráda. Ale toto? Ještě jsem nenašel žádný jiný žánr, který by ve své definici zaostával natolik, aby alespoň jednou za čas nepřinesl pořádnou záživnou pecku. Ovšem nevzdávám se a mé pátrání bude i nadále pokračovat!

Představte si, že jste průměrný bílý středoevropan, jenž po práci skromně lační po sklence dobrého vína, misce pražených arašídů a pohodlí u televize. Přijdete tedy domů a ihned ze sebe strháte oblečení plné zvratků, jimiž vás ozdobila postarší paní v tramvaji, protože se jí udělalo z té rychlé jízdy nevolno. Jakmile ocelovým kartáčem dostanete zbytky vepřové čabajky i z bot, vyčerpaně odcházíte do sprchy přeleštit všechny propocené záhyby a při zuřivém mydlení imitujete sprchovou hadicí mikrofon a temperamentně si prozpěvujete úvodní znělku z filmu Kačeří příběhy: Poklad ztracené lampy. Po pravidelné večerní hygieně si konečně nalijete sklenku bílého Ryzlinku, posadíte se na semišový gauč, na klín hodíte misku a v poklidu zapnete televizi. Zrovna dávají Vtip za stovku, paráda. "Víte, proč blondýna zavírá oči před zrcadlem? Aby viděla, jak vypadá, když spí!!! Jáhahaha". Vyděšeně protočíte oči v sloup a rychle saháte po dálkovém ovladači. Na druhém kanále se zjeví milý a usměvavý Láďa Hruška, jenž zrovna vaří domácí guláš z fazolí a jaderného odpadu, a to vše zvládne svižně ukuchtit do neuvěřitelných třiceti sekund. Znechuceně odkládáte misku arašídů na konferenční stolek a jakmile vám Láďa oznámí, že právě jde z pneumatiky vyrobit vánoční cukroví, vyděšeně přepínáte na další program. Už to nemůže být horší, pomyslíte si, když v tom se v televizi nečekaně objeví pořad U Haliny v kuchyni, kde Halina zabírá víc prostoru než samotná kuchyň, takže na obrazovce kromě jejího těla o rozloze čtyř sněžných pluhů nevidíte už nic. Jakmile se Halina nahýbá do chlívku pro další prase, které se chystá nakrájet do cisterny, omylem odhalí kousek svého pozadí, do kterého byste očividně naprosto bez problémů zaparkovali i ropný tanker. Lehce se zadávíte ven se deroucí porcí sekané z odpoledne a zkoušíte další možnost. Přepínáte tedy na stanici Smíchov, kde běží retro Kolotoč s moderátorskou špičkou Pavlem Poulíčkem. Paní Olina svými chlupatými dlaněmi plnou silou roztáčí kolotoč a všichni diváci, produkcí posbíraní z psychiatrických ústavů pro mentálně postižené, se zatajeným dechem hledí na nebezpečně projíždějící políčko s Bankrotem. "Pé jako Milan", vykoktá ze sebe paní Olina a do nadměrně zarostlých rukou si otře propocené čelo. Trošku si ublinknete do vína a v tom si uvědomíte, že na Coolu běží ten nový pořad o hrách. Na tom se přeci nedá nic zkazit! A tak naposledy přepínáte. Jakub Kohák se se svým mentálně slabším asistentem snaží neúspěšně napodobovat Conanova Bezradného pařana a tak se během celého svého segmentu přítomné mentolky vytrvale ptá, kterým tlačítkem má vyhrát hru a není schopen si zapamatovat jednoduché rozložení ovládacích prvků na dualshocku. Nezkušený kameraman nejspíš s Parkinsonovou chorobou se třese jak čtyřiadvacetiletý IT student po prvním sexu a Kohák to sem tam nezapomene proložit krutopřísnou hláškou typu "ťuk ťuk, otevřete, jsem hodný gangster". Vydržíte to zhruba 42 sekund, odložíte na stolek i sklenku vína plnou vlastních slin a jiných tělních tekutin, demonstrativně si sundáte levou ponožku a na té se za ochotné asistence svého psa neodkladně oběsíte.

Na začátku všeho byla neukojená kunda kypré domácí puťky, která si naposledy zašukala někdy v devadesátým, kdy ji na koleji krátce obhospodařil neznámý matfyzák po cisterně vodky. Říkali jí Erika. Erika von DePiča. A protože Erika vážila zhruba tolik co dvě Haliny a mrtvola hrocha, a nikdo ji nechtěl píchat ani loveckým nožem, rozhodla se svoje vysněné mrdačky převést na papír, leč naprosto opominula jakékoliv racionální řešení, třeba sebevraždu. A tak vznikl světový bestseller Padesát odstínů šedi, který fanatické členky kultu červené knihovny braly útokem a při jehož čtení se knihou rovnou prstily. Mě osobně kniha naštěstí minula, ovšem dle ohlasů trestanců odsouzených na smrt, kteří ji museli číst, byla stejně zajímavá asi jako informace pod víčkem zlevněného kečupu z Lidlu. Jakožto masochistický experimentátor jsem tedy neváhal ani orgasmus a na film jsem musel prostě jít. Ať tento komentář však není dlouhý jak Greyův čurák, přejděme rovnou k věci. Film nám představuje dvě naprosto odlišné postavy; jeho a ji. On je svalnatý multimiliardář s obsesivní oblibou v řádném gruntování nezkušených klínů, top sexuální perpetuum mobile a geroj s pérem tak velkým, že při erekci slyší jemné šumění vln v důsledku hromadného odlivu krve z mozku. Ona je samozřejmě chudá studentka, pro kterou je sex sprosté slovo a která si felaci musí hledat ve slovníku, prostě ve všech ohledech tak trochu blbá piča, která se ovšem bezprostředně po setkání s nesympatickým milovníkem mění v sexuální mašinu. Z nezkušené lolitky se tak rázem stává submisivní mistryně v BDMS praktikách a patologická nymfa, která by ošukala klidně i Brněnský orloj. A pokud zrovna neblijeme z klišoidní patetické vaty, tak sledujeme, jak dva idioti prcají. Sexuální dominátor samozřejmě nezná žádné překážky - z použitého tamponu si bez problému vyluhuje čaj a namísto toho, aby slečně nedepilovaná intimní místa vybombardoval napalmem, tak se nějakých filcek vůbec neštítí. A všechny ty permanentně nadržené a nešukané prodavačky z Kauflandu se s hlavní hrdinkou samozřejmě dokonale sžívají, poněvadž přesně tak to cítí i ony a moc dobře vědí, že pod skořápkou toho krutého análního dobrodruha se ve skutečnosti skrývá něžná, sněhobílá a empatická dušička, která hledá pravou lásku a porozumění, neasi. A tak každou další penetraci úzkostlivě prožívají, při slabomyslných dialozích si samou nervozitou resuscitují hrudník a nakonec se prosebně modlí, aby jí borec svoji megakládou při deep throatu omylem nevyoperoval apendix. Prostě dějová linka předvídatelná asi jak pedofil na dětském hřišti a u porno vsuvky se mohl červenat maximálně někdo s kožním ekzémem, neboť film z hlediska erotiky nemůže překvapit nikoho, jehož sexuální zkušenosti nekončí se zhlédnutím privátní sex tape jeho rodičů. Ovšem jak se tak koukám kolem, tak dle početného fanklubu soudím, že se v tom najde nejedna slepice. Věřte, že podobných sraček se točí celá prdel, ovšem žádná nemá marketing tak silný, aby se mi doma válely dvě propisky s motivem filmu a já ani netušil, kde se tam vzaly. Takže pokud by tu nějaká nevyjebaná dvanáctka chtěla freneticky prskat, proč jsem se na to teda jako díval, když stejně vím, že mám malý péro, tak toto je odpověď. Z Fifty Shades hrníčku přece nebudu pít jen tak. Závěrem bych rád podotkl, že ačkoliv jsme národem debilů, kteří neváhají českou kinematografii zprznit morbidním zvěrstvem typu Kundopysky, stále pevně věřím, že jakoukoliv dementní obdobou bychom toto soft porno s přehledem trumfli, namátkou zmiňme; Padesát odstínů hnědi - psychologická sonda do života pražských proktologů; Padesát odstínů mědi - dokument České televize o organizovaném zločinu Chánovského sídliště; Padesát odstínů náledí - Pepa Klíma po stopách českých silničářů; Padesát odstínů nevadí - dokumentární cyklus o obětech domácího násilí smířených s týráním; Padesát odstínů dětí - multikulturní sonda do tajů smíšených rodin a Padesát odstínů svědí - otevřená zpověď pacientů s kožní vyrážkou.

Notypičo! Pokud jste rebel, tak si čas od času na torrentech zakoupíte nějaký ten filmek, aniž byste si o něm cokoliv zjišťovali, tedy ani obsah, ani anotaci, zkrátka nic. Jistě, sice se tak můžete vystavit riziku, že vás snímek tématem trošku mine, protože třeba dojemný příběh o nacistických ovcích, které pod krutým velením diktátorského zlovůdce doktora Hrůzošvába otročí na planetě Orbital a sbírají mu vafle do sušenkových skladů, asi nebude úplně pro každého, ovšem v tom lepším případě můžete být velice mile překvapeni, třeba jako já u tohoto filmu. Bylo to hravě barevné, dokonale černohumorné a krvavě mrazivé. Žánry se střídaly tak rychle, že moje mimika vypadala chronologicky asi nějak takhle - :-) :-D :-O :-( :'( *fap fap* - takže to byl docela hustej mordor. A velice mě potěšila přítomnost madam Gemmy, které poslední dobou přicházím solidně na chuť, neboť je to luxusní kus sexy ženský, jež má ladné kontury a ideálně zaoblené dámské partie. Prostě žádná vyschlá anorektička, kterou byste mohli v případě potřeby založit do herbáře, ale zase ani žádná rozteklá sádelnice, která by neměla problém na snídani sníst Halinu Pawlowskou. Prostě dokonale tvarovaná a roztomile hezkoučká. Za mě teda výborné překvapení a mrdám tam plnou palbu, páč to byl fakt hukot. Zajímavé komentáře: RedAK

Když se tak zpětně ohlédnu po svých komentářích a v některých případech zanalyzuji jejich až nelidskou délku, napadá mě jediná otázka - čte ty moje hovna vůbec někdo až do konce? Nebo si tady můžu beztrestně plácat kdejaký píčoviny? To se sice asi jen tak nedozvím, ovšem na druhou stranu, proč bych si nemohl komentář proložit třeba receptem na gulášovou bábovku dle Ládi Hrušky? Vždyť je to nakonec stejně všem u prdele, co si tu jeden mentál osaměle blábolí, takže proč ne. Do středně velké misky vložíme dva kilogramy krájené cibule, jeden pytlík gumových medvídků, čtyři vajíčka, vše podlijeme kapkou nitrobenzenu a obsah misky pořádně promícháme záchodovou štětkou. Jak již můžete odtušit z mého hodnocení, nedopadlo to úplně podle mých představ. Trošku mne mrzí, že se můj oblíbený modrooký blondýn upsal takové nevýrazné slátanině bez ladu a skladu. Misku s řádně promíchanou směsí vložíme na parapet za okno a necháme 30 - 40 minut volně ležet, protože proč ne a mezitím se můžeme jít třeba podřezat. Ovšem není to problém jenom pana Ewana, to rozhodně ne, svůj dokonalý herecký um této nevydařené taškařici propůjčil například i Johnny Depp, což od takového velikána rozhodně zamrzí. Po čtyřiceti minutách necháme mírně podusit manželku a poté bábovku jemně dochutíme tabákem. Komediální vložka není ani zdaleka tak grandiózní, jak se nám snaží šibalsky naznačit samotný název filmu, ba naopak nefunguje prakticky v žádném ohledu a pokud už ze sebe vyloudíte nějaký menší úsměv, bude to v podstatě spíše z lítosti. Do misky následně nasereme a vršek ozdobíme pažitkou. Jednoduše řečeno, film mě výrazně zklamal, a to i navzdory excelentnímu hereckému obsazení, které zkrátka ne vždy musí znamenat kvalitu. K hotovému jídlu podáváme okenu, nebo jiný vychlazený nápoj.

"Ťuk ťuk, smrdí ti z držky!". "Ježiši, buď trochu v klidu, tady nejsme na dětským hřišti". "Tvoje matka šlapala za šroubky!". "Do prdele, Ištváne, nechovej se laskavě jak prase". "Ať mi vykouří imbusák!". "A stačí! Co tady chceš?". "Ááále, výživně jsem zřezal starou a růže, to by ses uchechtal, čéče, kolik hnojivky musím dát na jeden záhonek. Tak si asi jen naseru na zálivku a zase půjdu". "Nechtěl bys mi vykouřit péro?". "Chtěl". "Ok, to vyřešíme potom". "Ale počkej, trochu by sis to u mě vyžehlit přeci jen mohl". "Tak jo, povídej". "Nějaká ženská. Vskutku natolik otravná, že po mně chce sex. Mohl by sis ji hned odnést a zadarmo nabízet všem soudným heterosexuálům, nebo já se z ní fakt pobliju. Zaručuji ti, že od teď budu píchat jenom chlapečky a nezapomenu to kdekoliv zmínit, fakt! Když už budeš v tom, přiber s sebou i mě, než mi z ní definitivně mrdne. Díky."