Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Horor
  • Akční

Recenze (575)

plakát

Krvavá paní (1980) 

Stylová animace, plná drobných vtípků a schopná roztomilého vystižení poetické atmosféry určitých scén, nedokáže zabránit postupné nudě, vkrádající se do příběhu hlavně vinou přepálené stopáže. Příběh zpracovaný touto formou totiž zdaleka nemá potenciál na více než hodinové trvání a diváka tak film postupně spíš ubíjí než baví, což je vzhledem k mnoha povedeným scénám vyložená škoda. I tak je ale o třídu zajímavější než otravné zpracování stejné legendy od Juraje Jakobiska. Silné 2*.

plakát

El extraño viaje (1964) 

Prazvláštní mix komedie, kriminálky a kritiky maloměšťáctví, který dojíždí na to, že se věnuje příliš mnoha liniím, aniž by jednu prezentoval pořádně. Na komedii je tam příliš málo humoru a i to málo spočívající v hysterických výstupech jemně řečeno lehce přihlouplých sourozenců není příliš vtipné, spíše trapné, na kriminálku to postrádá zajímavější spáchaný zločin, který navíc přijde až v poslední třetině snímku a není tak čas vybudovat okolo něho pořádnou atmosféru, a kritika maloměšťáctví vyjde vniveč proto, že se na ní časem zjevně zapomnělo a vyšumí do nikam. Vzhledem k zajímavému zpracování a režisérově schopnosti kvalitně koncipovat jednotlivé scény je podobně nezvládnuté dramaturgie velká škoda. Slabší 2*.

plakát

Nikdy jsem ti neslibovala růžovou zahradu (1977) 

Podprůměrný film, který upoutá pouze realisticky působícím ztvárněním samotného ústavu a jeho pacientů, kteří jsou zde ukázáni jako stádo iracionálních, uvřískaných a značně nesympatických jedinců, jejichž chování se neřídí žádnými pravidly a v jejichž společnosti bych osobně nechtěl strávit ani minutu. Veškerý zbytek filmu, ať už se jedná o zbytečné surrealistické vize hlavní hrdinky či schématický vývoj jejího vztahu s lékařkou, však představuje pouze nudnou šeď a nedokáže ničím výrazněji zaujmout. Slabé 2*.

plakát

Žiješ jenom jednou (1937) 

Těžce nezvládnutý film. Zajímavě rozehraný děj vrcholící scénou na vězeňském dvoře nedokáže zabránit postupně narůstající nudě dané příliš jednoznačně definovanými charaktery, nepřesvědčivě vykreslenou obžalobou tehdejší společnosti a papírem šustícími dialogy, která je po následném překlopení filmu do Bonnie a Clyde stylu vystřídána čistým znechucením nad pitomoučkou postavou Joan, jejíž láska jdoucí až za hrob a patetické proslovy mi drásaly nervy způsobem již dlouho nezažitým. Vyvrcholení filmu mě pak odpudilo svou okatou snahou o dojmutí, jež ovšem po průběhu filmu nemělo šanci nastat a pouze dovršilo negativní dojem. Že něco podobného stvoří zrovna Lang by mě nenapadlo ani ve špatném snu...

plakát

Der junge Freud (1976) (TV film) 

Lehce nestandartní televizní film o mládí Sigmunda Freuda, kdy je tradiční retrospektivní vyprávění narušováno momenty, kdy do děje vstupuje již zestárlý psycholog a pomocí otázek se snaží vypátrat myšlenkové intence svého mladšího já. Ač se nejedná o nic objevného, působí takové momenty v jinak průměrném filmu příjemně osvěžujícím dojmem a spolu s absurdními repetitivními scénami s dvěma postupně stárnoucími ženami tak vydatně zlepšují divácký zážitek. Slabší 3*.

plakát

Al filo del terror (1992) 

Nudný mexický horor o loutkáři, s jehož kariérou to jde povážlivě z kopce až do momentu, kdy dostane spásný nápad, jehož realizace ovšem narazí na pár nepříjemných, avšak s trochou snahy a ignorací morálky překonatelných překážek. Když člověk pomine několik sympaticky surrealistických momentů s živými loutkami, pak se zde nenachází jediný aspekt, který by diváka dokázal zaujmout. Maximálně tak ještě amatérské herectví dcerky hlavního hrdiny, jejíž schopnost pravidelně se zatvářit udiveně/vyděšeně ještě před pronesenou replikou mě po celou dobu nepřestávala fascinovat...

plakát

Pasťák (1969) 

Dosti depresivní pohled na mládež postrádající obvyklou americkou selankovitou vizi, řídící se heslem "Za dobrotu na žebrotu" a v závěru místo optimistické katarze nabízející realisticky temné vyznění. Film, který člověka nepotěší, nýbrž zdeptá.

plakát

Dominion (1988) 

Do čtyř zhruba 40 minutových dílů rozdělená OVA odehrávající se v neatraktivně vypadající budoucnosti, kdy ze zločinem bojuje speciální tanková policejní divize. První dvě části točící se okolo krádeže moči plně zdravých jedinců (nemají přirozenou imunitu vůči biologické kontaminaci pokrývající svět) se nese v mile praštěném duchu plném bláznivých přestřelek a infantilního humoru a i přes svou neoriginalitu mě vcelku bavily. Zbylé epizody ovšem po sympatickém začátku s vynalézavým "výslechem" podezřelého přejdou na vážnější notu a při odkrývání minulosti jedné z postav se v dialozích otírají i například o povahu lidské přirozenosti, což je ovšem příliš povrchní na to, aby to výrazněji zaujmulo, a tak to postupně začne nudit. I tak se ovšem jednalo o slušnou zábavu. Slabší 3*.

plakát

Samuraj (1965) 

Z větší části standartní samurajské drama, které i přes slušně propracované vykreslení charakteru hlavní postavy pomocí postupného odkrývání jeho minulosti skrze rozmluvy vedlejších postav postrádá ve všech aspektech sílu mistrovských děl typu Seppuku či Dai-bosatsu tôge. Přesto si ovšem závěrečný souboj svým netradičním pojetím zaslouží zmínku, neboť ač se krvavá řež v padajícím sněhu zdá býti vhodnou pro typický přeestetizovaný "balet", je zde divákovi servírována nemilosrdná bitka, kde se ze samurajů najednou stávají obyčejní hospodští rváči, co se válí po zemi, máchají kolem sebe hlava nehlava katanou a občas se k cíli valí ve stylu hráčů ragby, což působí minimálně v rámci žánru neotřele a ve velké míře i sympaticky svěže. Lepší 3*.

plakát

Faust (2011) 

Přílišná afektovanost hereckých projevů a "ukecanost" mi zkazily intenzivnější prožití bezesporu netradiční a v mnoha ohledech i podnětné adaptace klasické legendy o Faustovi. Přijde mi to o to víc smutné, že mě jinak snímek svým pojetím vyloženě nadchnul a v mnoha ohledech i fascinoval, zejména co se týče postavy ďábla. Ten je zde vylíčen v podstatě jako obyčejný člověk z masa a kostí, co ovládá své okolí zneužíváním jeho strastí a našeptáváním z pozadí, jako intrikán, co díky absenci tradičního morálního cítění zneužívá slabostí okolí a sám přitom zůstává nepoznán v pozadí. Samotný Faust naproti tomu nemá podobu tradičního vzdělance, ale hladového, žíznícího otrhance, co by vědomosti zaměnil za trochu žvance a nějaké to laskání od roztomilé Markétky. Oni ty základní pudy přece jen mají obvykle před vzděláním přednost... I jiné body filmu mají aktuální dosah a tak nějak předpokládám, že po dalším zhlédnutí budou prozatimní silné 3* zvýšeny.