strougy

Jednoduchou, avšak půvabnou animací zpracovaný příběh o trosečníkovi a jeho ostrůvku, ze kterého se marně snaží dostat.

Informačně i zpracováním velice povedený dokument o slavném japonském malíři doby Edo Kačusiko Hokusaiovi (viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Hokusai).

Za nejlepši perličku považuju Podvodníky od Jana Němce, kde se podařilo v podobě dvou starých pánu předhánějících se ve vyprávění podivuhodných historek ze svého života asi nejlépe vystihnout atmosféru Hrabalových děl, zbytek se pohybuje na hranici průměru až v případě Domu radosti podprůměru. Proto mi zůstává trochu záhadou, proč do filmu raději nebyly zařazeny Fádní odpoledne a Sběrné suroviny, které kvalitou vlastně všechny zde uvedené perličky vysoko převyšují...

Ai a Yu se vydávají do vnitřního světa hledat své ztracené rodiče. Hned na začátku narážejí na dívku Lisu, která se jim rozhodne pomoci, a také na tajemného Kazeho, ovládajícího mocnou démonskou zbraň, díky které je zachrání před tajemnou bytostí, která se je snaží zabít. Putování plné nebezpečí a dobrodružství tak může začít... Někdo se trýzní řezáním žiletkou, já si své masochistické choutky vybíjím sledováním špatných anime. Na FFU je strašně vidět to, že se jedná o adaptaci počítačové hry, avšak to, co funguje jako zábavný herní koncept, nemusí zákonitě fungovat i na obrazovce v rámci seriálu. Takřka všechny epizody se řídí konceptem hrdinové dorazí na nové místo-prozkoumávají ho-napadne je podaný hraběte-Kaze vyvolá démona a zachrání je-odjedou dál. Navíc aby toho nebylo málo, tak si tvůrci ulehčili práci tím, že opakují stejné situace stále dokola, takže třeba minutu trvající Kazeho použití démonské zbraně má stále stejnou animaci a nachází se takřka v každém díle, stejně jako jeho flashbacky, které se ve stále stejné podobě bez bližšího vysvětlení objeví asi v 10 epizodách a časem už z toho má člověk chuť mlátit hlavou do zdi, jen aby už to zmizelo. O ději nemá cenu mluvit, nejsem si vlastně jistý, zda jsem ho pořádně pochopil či zda se vůbec pochopit dá, něco tak zmateného a nesmyslného se vidí málokdy, většina věcí se děje asi jen proto, aby tvůrci mohli použít novou příšerku či stroj, jinak se to vysvětlit nedá. Navíc i animace či hudba stojí za starou belu a tak musím pouze konstatovat, že skutečně mám masochistický sklony, já to totiž dokoukal celý...

Forma klasického němého filmu se mi pro vystižení ponuré atmosféry Lovecraftových povídek zdá ideální, například scéna s uctívači v bažinách tak působí mnohem děsivěji, než jak by působila býti barevná a se zvukem. I v expresionistické tradici laděné prozkoumávání ostrova či pomalé pronikání do záhad v pozůstalosti nalezených textů funguje na jedničku, moc by mě tak potěšilo, kdyby v podobné formě zpracovali i jiné mé oblíbené autorovy texty, třeba takové V horách šílenství je pro tuto podobu jako dělané.

Tenhle film si musí pravidelně pouštět příznivci teorie, že autorovo dílo je neoddělitelné od jeho života :-) Belmondo je jako spisovatel brakových knih neodolatelný, jeho kompenzování si frustrací z reálného života v literární tvorbě ohromně vtipné a některé dialogy či parodické scény v románu naprosto neskutečné, prostě celkově ideální film na zasmátí po dlouhém a úmorném dnu.

Takový příjemný malý film zaplňený sympaticky praštěnými postavičkami obydlujícími podzemní chodby metra, který neskonale kazí hlavní dvojice a zápletka, točící se okolo jakýchsi ukradených dokumentů. Jak Lambert, tak Adjani jsou otravní až to není hezký a úplně tak kazí celkový dojem. Za plus bych ještě považoval slušnou, rockově znějící hudbu a závěr snímku, pročež tak musí člověk litovat toho, kam se po povedeném startu své kariéry a skvělých dalších filmech nakonec Besson ve svojí tvorbě dostal...

Průměrná fantasy pohádka, která s vyjímkou pěkné vizuální stránky nenabízí nic nového ani zajímavého. Nesmyslnému pacifismu oddané postavy mě ve filmech těžce iritují, tudíž mi hlavní hrdina lezl po většinu času pěkně na nervy a zamilované scény s Brigitte Lin by ideálně zapadly do jihoamerické telenovely, jejich nevěrohodnost přímo bila do očí. Slabé 2*.

Logikou děje či psychologií postav se Fulci v L'aldile zrovna nezabýval, místo toho už od začátku sevíruje ďábelsky hrůznou atmosféru tvořenou zejména nejistotou, co je realita a co pouhá halucinace hlavní postavy a neskutečně sugestivními scénami, při kterých se mi chtělo odvrátit hlavu od obrazovky a schovat se pod peřinu. Geniální horor.

Jedna z nejšílenějších věcí, co jsem měl kdy tu čest vidět aneb Bruce Lee, co nevypadá jako Bruce Lee, potkává v pekle Emanuellu, Jamese Bonda či Kmotra a všechny zmlátí do kuličky. Dracula si tu pochoduje za plného sluníčka s partou zombies představovaných herci v kostýmech kostlivců, Pepek Námořník se naučí kung-fu a vše završuje geografie městečka, kde most s papírovýma kulisama představuje tu vchod do paláce, tu cestu na poušť, která se objevila vždy pouze ve chvíli, kdy byla potřeba zmlátit padoucha. Krystalicky čistý odpad.