strougy

Průměrná televizní variace z produkce BBC na klasické anglické hororové příběhy ve stylu Utažení šroubu od Henry Jamese. Profesor Anderson studuje v malém anglickém městečku místní historické listiny, až jednoho dne najde ukrytý tajemný dopis, jenž zafunguje jako spouštěcí mechanismus strašidelně znějících zvuků, které se v hotelu začnou ozývat z neexistujícího pokoje číslo 13. Slabší 2*.

Miluju, když racionální a v empirické důkazy věřící vědci (zdravím Subjektiva) dostanou od paranormálních sil do držky :-)

Zápletka, kde pověrčivá žena musí pomocí magických praktik zachránit svého skeptického muže před smrtí v rozbouřeném moři, je sice příjemná, ovšem to by se nesměl Epstein nechat tak okouzlit záběry na moře, že s nima pak zaplácá dobrou polovinu filmu a díky tomu se člověk po většinu času bohužel dost nudí.

Pokračování snímku Gincho wataridori, kde tentokrát Nami pátrá po vrahovi svého otce a místo kulečníku hraje hru Bon, jakousi podivnou verzi klasického větší bere. Meiko Kaji je v hlavní roli stále krásná a náležitě chladná, členové yakuzy jako obvykle neschopní, záporný hrdina po většinu času správně zlý a s výjimkou několika mně osobně nesednoucích humorných scén se tak vlastně nic podstatného nezměnilo. Z mé strany spokojenost.

Krátký film o lásce, konfliktech a nedorozuměních, která prožívá během rána jeden lesbický pár. Slabší 3*

Spíše než horor bych Neviditelného muže označil za thriller, jelikož vlastně kromě mrazivě působící scény vysvětlování plánů nebohému Kempovi film postrádá hororové prvky a spíš než děsí tak napíná tím, jakou metodu bezmocná policie zvolí na dopadení neviditelného šílence. V rámci starých snímků Universalu z podobného ranku se jedná o lepší průměr. Poznámka na okraj: ve srovnání s hystericky uřvanou hostinskou mi krvelačný neviditelný maniak přijde jako menší zlo...

Příjemný, poklidně plynoucí snímek, kde charismatická hlavní dvojice využívá alkohol jako prostředek k úniku z šedivé reality do vybájených končin, ať už je to nostalgií přibarvená vzpomínka na Čínu v případě Gabina či toreadorské Španělsko u Belmonda. Kouká se na to hezky, ale i přes svůj kladný postoj k opileckým výstřelkům si to znovu asi jen tak nepustím.

Zpočátku spíše lehce mysteriózní pátrání po několika na sobě zdánlivě nezávislých tajemných událostech se postupem času překlání do hororových vod a dostává nepříjemně reálný nádech, podpořený dokumentárním stylem, který pro jednou nepůsobí jako něco dělaného pouze na efekt alá Rec, nýbrž jako konzistentní a fungující forma doplňující ideálně atmosféru filmu. Velmi sugestivní zážitek, kdy mě pouze mírně zklamal ostatními vychvalovaný konec, který prostě nepůsobil až tak extra děsivě, jak by bylo záhodno a mně tak maličko chyběla závěrečná, očistně působící děsivá sprcha, jakou by mé napjaté nervy potřebovaly.

Notnou dávkou černého humoru okořeněný příběh o jedné staré paní, která kvůli své nové lásce uzavře dohodu se samotnou Smrtí.

Podařený horor ze staré anglické školy, kde se místo explicitního násilí a vybíjení omladiny sází na pomalu budovanou atmosféru pomocí klasických ingrediencí: spousta mlhy, nevraživě se tvářící obyvatele středověce vypadajícího městečka, tajemné zvuky a upřené pohledy za doprovodu náležitě strašidelné hudby. Velmi kvalitní a bohužel podle počtu místních hodnocení málo známý kousek, který rozhodně stojí za vidění.