strougy

Asi něco podobného bych cítil, kdyby původně syrová, technicky sice amatérská, ovšem na druhou stranu velmi opravdově znějící punková kapela vinou úspěchu prešla na technicky sice vytříbený, ovšem silně sterilní punkrock pro rádoby alternativní cosmorebelky. Tak na mě totiž třetí Tetsuo zapůsobil. Původně nekompromisní undrergroundový snímek ignorující očekávání diváků a klasickou filmovou estetiku se transformoval do obvyklými schématy postiženého souboje jedince se zlou korporací, vyznačující se zmateně snímanými akčními scénami, znovunalezením rodinné jednoty po smrti dítěte a ulepeným happy endem. Velmi smutný pohled na zakončení jedné legendy.

Zoufalá a nesmírně nabubřelá nuda, kdy pouze úcta k panu Jakubiskovi mě donutila zůstat v kině a neprchnout už po polovině filmu. Bathory vypadá, jako kdyby ho točily na střídačku dva režiséři a nakonec to prostě složili dohromady bez ohledu na vývoj postav či příběhu. Hraběnka je chvíli líčena jako takřka svatá žena, která léčí své podanné a má velké znalosti o bylinkách, aby se na to najednou zapomnělo a ona pak nechává své služky zmrskat a bylinky ji obstarává jakási vědma, se kterou se do aspoň trochu realisticky působícího snímku najednou dostávají nadpřirozené jevy a i to poslední zdání autentičnosti se ztrácí v nedohlednu. Nic proti, právě sekvence, kdy hraběnka ztrácí rozum a pohybuje se na hraně mezi sny a skutečností ukazují, jak kvalitní to mohl být film, kdyby se Jakubisko zaměřil tímto směrem, ale když se to najednou vyloupne uprostřed filmu a se smrtí vědmy zase zmizí a snaží se zase působit realisticky, tak je evidentně něco špatně. A co tam dělali mniši v podání Polívky a Mádla mi je záhadou, ty totiž působí jako vystřižení z Fathera Teda či jiného britcomu a ne jako postavy do vážně se beroucího snímku. Postupem času mi bylo čím dál více jedno, co se na plátně děje a film mi tak přišel skoro nekonečný. Mnohem radši bych se podíval na levnou horrorovou verzi, kde by byla Bathory vylíčena jako nemilosrdná vražedkyně, než na Jakubiskovu nudnou slátaninu.

Všelijací stářím znecitlivění Subjektivové se mohou cynicky ušklíbat, ale Chi's Sweet Home představuje dokonale vystižený život a problémy jednoho koťátka v úžasně roztomilém provedení. Nejvíc ňuňu záležitost, kterou jsem kdy měl možnost vidět :-)

Využití prostředí reality show v zombie hororu vypadá na první pohled zajímavě, ale bohužel s výjimkou několika situací nemá výraznější opodstatnění a tak je nakonec využita pouze vila soutěžících plnící funkci bezpečného obydlí obklopeného hladovými zombie. V podstatě se jedná o klasický, velmi dobře zpracovaný zombie horor alá Dawn of the Dead se skupinou jedinců, jež sice byla evidentně vytvořena se snahou o co největší rozmanitost, ale já osobně si mezi nimi nedokázal najít jedinou postavu, která by mi byla výrazněji sympatická či které bych dokázal fandit a tak mě seriál i přes své nesporné kvality a silnou atmosféru nedokázal výrazněji nadchnout. Silné 3*.

Ač se Grizzly Park pohybuje v obvyklých žánrových schématech a nepřináší vlastně vůbec nic nového, tak díky mile amorálním postavám, sympatickému černému humoru a neotřelému využití klasického Psycho klišé se u filmu člověk slušně pobaví, což mi v záplavě obvykle příšerných podobných snímků nepřijde až tak málo. Slabší 3*.

Slečna Asako žije osamělý život oddaný pouze své práci a společnost jí dělá pouze tým prapodivných spolupracovnic a milovaný kocourek. Po jeho smrti a delší době strávené truchlením se nakonec rozhodne pořídit nového kocourka aniž by tušila, co vše se s příchodem Gou Goua změní... Ano, mezi japonskými dramaty nepředstavuje Gou Gou, The Cat nic výjimečného, avšak přesto za vidění stojí. Minimálně kvůli přirozené Kyoko Koizumi v hlavní roli, příjemné kombinaci humoru a romantiky a také díky krásnému kocourkovi, který mé kočkovité šelmy milující srdce moc potěšil. V určitých chvílích sice film tlačí až příliš na plačtivou notu a občas se humor zvrhává v trapně působící japonské pitvoření, přesto jako příjemná jednohubka na dlouhé odpoledne Gou Gou zcela obstojí. Slabší 4*.

Jelikož se narozdíl od jistého zlého a cynického fyzika rád nechám unášet na vlnách nostalgie, tak ve mně nástup Indiany na scénu za doprovodu tradičního motivu vyloudil slastné "jůů". Bohužel podobných "jůů" momentů bylo příliš málo na zakrytí absolutně nepovedeného záporáka, oproštění akčních scén od nadsázky, díky čemuž ovšem vyniká jejich nerealistická přepálenost, či zbytečně dlouhou, zejména v závěru i přes přemíru akce se táhnoucí stopáž. Navíc ani snaha o napodobení třetího dílu nahrazením vztahu Indyho s otcem Indyho se synem nefunguje jak by měla, což je škoda zejména s ohledem na povedené Shiovo vynoření se a následnou scénu v baru zakončenou stylovou honičkou, která představuje vrchol celého snímku. Ač je mi to líto, nyní se domnívám, že hrdinný archeolog měl raději odejít na odpočinek už po poslední křížové výpravě a nekazit si renomé podobně odfláklým návratem na filmovou scénu.

Po dvou třetinách filmu jsem seděl na gauči, ani nedutal a cítil přímo fyzickou bolest ze strachu, který mě ovládal. Pak přijde posledních třicet minut a režisér, zjevně nespokojen s tím, že natáčí "pouze" úžasný horor, se pokusil o zoufalý filosofický přesah, který je nejen zbytečný, ale hlavně strašně nudný a tak posílá děsivou atmosféru kamsi do temných končin posmrtného života. Škoda.

Tři (později už jen dva) muži v chalupě u jezera hlídají zdejší rybí sádku. Občas vyženou hejno nenažraných kormoránů, zablbnou si s korpulentní kamarádkou a taky rádi jedí či rozbíjejí vajíčka. A to je tak vše důležité, co je o tom potřeba vědět. Svou specifickou poetiku tenhle náhled do jejich každodenního vyklidněného života má, evokovalo mi to staré časy, kdy jsem bydlel uprostřed lesa v hájovně (za což ovšem taky možná může to věčné nasávání kořalky, tomu jsem se tehdá věnoval s oblibou taky), ovšem 50 minutová stopáž je prostě příliš. Být to kratší, bavilo by mě to víc. Lepší 3*.

Bratři Coenové se představují v hodně špatné formě a nabízí strašně průměrnou podívanou, kterou nezachrání ani normálně kvalitní herci v špatně napsaných postavách či ty dvě zábavný scény u plešatýho šéfa CIA a dobrý song k závěrečným titulkám.