Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Dobrodružný

Recenze (10)

plakát

Kronika (2012) 

Jakožto fanda filmů o superhrdinech a lidech s nadpřirozenými schopnostmi jsem tenhle prostě nemohla vynechat. A velice mile mě překvapil. Bylo to pěkně kompaktní, animace vypadaly pěkně, nepřehnaně a nejlepší byl samotný vývoj charakterů. Princip jejich reakce na přijetí síly s ohledem na jejich původní životy, včetně vývinu "padoucha," pro mě byl skoro logičtější než u většiny klasických filmů typu Superman.

plakát

Řachanda (2016) 

Je to pohádka, tudíž je cílovou skupinou dítě. Ani jedno dítě v sále se nenudilo, takže z tohoto hlediska shledávám pohádku úspěšnou. Já jsem si musela na svérázný styl celého filmu několik minut zvykat, ale jakmile jsem vypla mozek, tak jsem se i od srdce zasmála. Na české poměry netradiční pohádka, to ano.

plakát

Dánská dívka (2015) 

Tenhle film jsem vytáhla namátkou, když jsem nevěděla, co si pustit. Netušila jsem do čeho jdu, o čem to bude, ani jsem nikdy neslyšela o Lily Elbe. Nemůžu tedy hodnotit faktografické chyby, pokud tam nějaké byly. Můžu ale říct, že se mi film líbil od začátku do konce. Není to přesně žánr, na který se obvykle koukám, ale vcuclo mě to do děje tak, že mi na konci dokonce ukápla slza. Hlavní postavy byly zahrány perfektně, výprava byla suprová a rozhodně velká pochvala pro maskéry a kostyméry!

plakát

Labyrint: Zkoušky ohněm (2015) 

Jakožto velká fanynka knižní předlohy jsem se po prvním díle rozhodla, že u téhle série NIKDY nebudu porovnávat knihu s filmem. Film se mi totiž i přes své výrazné odchylky od knihy velmi zamlouval. Když jsem šla do kina na druhý díl, bála jsem se, že to nezvládnu. A vida, zvládla jsem to. Původní příběh totiž Scorch Trials vidělo z dvoukilometrové vzdálenosti s jedním okem vypíchnutým. A opět jsem byla nadšená. Všechno bylo na správných místech. Napětí, drama, humor a skvělé lekací scény! Drobní mínus dávám filmu za příliš počítačový vzhled raplů z kanalizace, kteří vypadali, jakoby vylezli z lodi Davyho Jonese a učil je chodit Glum. A taky za to, že do role Brendy vybrali naprosto nevhodnou herečku.

plakát

Purpurový vrch (2015) 

Nejsem si jistá, jak moc jde tenhle film nazývat hororem. Až na pár duchařských lekaček a potoky krve (která vlastně ani není krev) jsem nic jako strach necítila. Při klasických filmových klišé, kterých nebylo málo, jsem se chvílemi i nudila. Ovšem jistou originalitu filmu rozhodně upřít nejde. Například by mě nikdy nenapadlo využít motýla jako hororový motiv... Duchové byli parádní, jen občas až moc... jak to říct... hmatatelní? Také bych ráda kladně ohodnotila veškerá zranění, pro jejich realistický vzhled a biologickou správnost. Celkově mi film přišel spíš na tři hvězdičky, ale dám mu čtyři, protože Tom Hiddleston je můj oblíbený herec a já jsem předpojatá! :)

plakát

Labyrint: Útěk (2014) 

Tak tohle je přesně ukázka toho, jak by měl vypadat film podle knihy. Všechny nudné pasáže jsou vynechané, důležité zvraty jsou zachované, dokonale je vystižena atmosféra a "psychonálada" celého příběhu. V doplnění se skvělou hudbou to diváka odrovná. Smích se střídá s depresivní, napjatou atmosférou tak rychle, že se člověk nemůže odpoutat od plátna, aby něco neprošvilh. Jen si tvůrci kulis mohli víc pohrát s celkovým vzhledem labyrintu a nenechat břečťany "dorůst" až nahoru na stěny. A taky mi chybělo upozornění, že příběh se odehrává v realitě, kde neexistují žebříky, ale to je primárně chyba autora knihy, kde se tato nelogičnost také objevuje.

plakát

Divergence (2014) 

Horší forma Hunger Games. Skvělý film pro romantické teenagerky, které mají chuť sledovat osud chudinky Tris, která neví, co se sebou. Nejvíc mě zklamalo obsazení. Bije mě do očí, když holka, která vypadá na šestnáct, chodí s chlapem, kterému je viditelných třicet, její dva nejlepší kamarádi i nepřítel vypadají skoro stejně a hlavní "záporačka" je oteklá, kvůli špatně zakrývanému těhotenství. Navíc je představitelka hlavní hrdinky Shailene Woodley a jejího bratra hraje Ansel Elgort, tedy dva herci, kteří patří mezi mé nejméně oblíbené. Na druhou stranu je tu hodně pěkných akčních scén a přestřelek, které dokážou upoutat člověka k obrazovce. A když vezmu v potaz knižní předlohu, která nenaskýtá příliš kvalitního materiálu, který by se dal zpracovat, tak je finální verze filmu naprosto v pořádku.

plakát

Sedmý syn (2014) 

Film, který není úplná špička, ale rozhodně neurazí. Propracované animace a nádherné kostýmy vytvářejí spolu se skvělým hereckým obsazením parádní efekty. Jen příběh je hodně předvídatelný. Po prvních dvaceti minutách jsem přesně odhadla, jak bude vypadat závěr filmu. Rozhodně jsem se ale nenudila, protože bylo pořád na co koukat.

plakát

Hunger Games: Síla vzdoru 1. část (2014) 

Jako velká fanynka knižní série musím říct, že film je opravdu dobře odvedená práce. Žádná důležitá scéna z knihy není vynechána a drobnosti, které jsou vynechány, se nahradily v jiných scénách, takže výsledný film se od první poloviny knihy prakticky neliší. Příběh je zaměřený hlavně na psychiku a vnitřní rozpad hlavní postavy, což může být po předchozích dvou dílech poněkud šokující pro lidi, kteří nečetli knihy. Těm nejspíš ve filmu bude chybět víc akce a bojových scén. Toho se ale dočkají v další části. Já osobně beru tenhle film jako náběh na druhou část a nic bych na něm neměnila. Nejvíc mě zaujala závěrečná scéna, která nemohla být udělaná lépe.

plakát

Hobit: Bitva pěti armád (2014) 

Tak tohle je pro mě dosud nejhorší film od Petera Jacksona. Filmu nechyběla jen vizuální kvalita, ale i jakákoli logika, a jako zakončení trilogie vystoupil naprosto nedůstojně. Už při smrti Šmaka jsem se chytala za hlavu, jak zvládl Bard vystřelit ohromný kovový, těžký šíp obyčejným, navíc rozlomeným, lukem který měl zapíchnutý do rozpadající se dřevěné věže? Už jen při napínání tětivy by se kusy luku buď vysmekly, nebo by se celá věž zhroutila. Nemluvě o synovi zraněném ostrou hranou šípu a podezřele dokonalém Bardově míření. Film nadále pokračoval v podobném duchu a já jsem seděla zařezaná v sedadle a nevěděla, zda se smát, či plakat nad absurditou prakticky každé další příchozí scény. Skřeti, kteří si přivedou trolly, které pak na nic nevyužijí, Legolas skákající jako Mario po levitujících kamenech, nebo horské kozy, které se zničeho nic objeví uprostřed bitvy, jejíž výsledky rapidně změní třináct trpaslíků. S výčtem absurdních situací bych mohla pokračovat do nekonečna. Když jeden z obrů proboural hlavou zeď a odpadl a druhý hned vedle dosáhl prakticky stejného efektu tím, že si na zeď pouze lehl, donutilo mě to říct: "Petere Jacksone, ty ses doopravdy zbláznil!" Tohle přesvědčení se ve mě přiživovalo až do konce filmu a z kina jsem odcházela silně zklamaná. Davové scény - nepropracované; animace - špatně provedená; příběh - nijaký; vystižení atmosféry středozemě - absolutně žádné; logika, fyzika - nefunguje. Jediné, co opravdu stálo za to, byl výkon Martina Freemana v roli Bilba a boje zblízka.