Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Horor

Recenze (472)

plakát

Vyšinutý (2020) 

Škoda, že Volvo neřídil William D-fens Foster, byl by to docela příjemný kraťas.

plakát

Miracle Mile (1988) 

Výrazná, fantaskní atmosféra hravě převáží nedostatky snímku, uvedl bych především viditelně nízký rozpočet, místy otřesné postsynchrony, všudypřítomnou nesmyslnost reáli noční metropole, tupost replik a reakcí některých charakterů... Útěk před nevyhnutelným z pohledu Cyndi Lauper a Chandlera Binga ve mě přijemně doznívá. Společně s pachutí béčkovitosi zůstává i pachuť kovová a ionizující.

plakát

12 Hour Shift (2020) 

SPOILEŘi: Příjemné béčko z dezinfekcí zapáchajícího prostředí. Zážitek stojí na absolutním vytížení Angely Bettis (podtitulková scéna mi vykouzlila bolestivý úsměv ve tvářích), charakterovou cherryontop je pak David Arquette, který po osvobození z pout a zabití policisty (které nenávidí), nelogicky zůstává v nemocnici aby si ještě trochu přisadil, občas někoho vylekal pouhým postáváním uprostřed místnosti a sem tam nezúčastněně prohodil frajerskou hlášku. Pokud přijmeme fakt, že tohle veskrze sociálně-systémové drama namířené na nešvar nelegálního odběru orgánů má reálné základy v Obama care (cílící na chudé), získá snímek nový rozměr. DODATEK: Snímek obsahuje bizární hudební doprovod se sakrálními motivy, nejednou jsem si vzpomněl na Copenhagenskou klasiku https://www.csfd.cz/film/71924-kralovstvi/prehled/

plakát

Drahokam (2019) 

Dlouho jsem se tomuto vyhýbal, a to především kvůli prvnímu snímku v galerii, který na mě všude vyskakoval. Sandler v roli balkánského gypsy kinga vrcholně nesympatického vzhledu? Po pár minutách a gastroenterologické titulce se na mě valí nezaměnitelný rukopis hochů Safdieovic, podpořen především hutným synt doprovodem jejich dvorního hudebníka. Zatahuju rolety a nechávám se unášet proudem průserů, podrazů, krátkozrakých rozhodnutí... Nepamatuju film, u kterého bych byl takhle vystreslej. Na tuhle esenci PTSD si budu muset pustit Dobrý časy, které jsou o malinko lepší, našlapanější ale především tam mám komu fandit.

plakát

Poslední představení (2020) (seriál) 

Kdykoli jsme byli v těláku nuceni basketbalovat, přišlo mi to jako ztráta času. Podivná pravidla toho co je faul a co ne jsem nikdy nepochopil, u nás se vlastně nepískalo nic takže nebylo co chápat. Kromě Jordana znám jen pár NBA jmen (Bryant, O'Neil, Jabbar, Lebron) potenciál ideálního diváka tedy postrádám. Po Drive to survive má u mě jakákoli sportovně laděná série Netflixu předplacené místo v obýváku, po osmi dílech Posledního představení bych rád napsal, že Bulls ho mají v mém srdci ale nemůžu. Chápu výjimečnost sledované dekády, v charakterech ale vzory nevidím, velkolepé úspěchy nepamatuju, Jordan se s postojem 'tos neměl hochu' strašně opakuje. Kvalita zpracování odpovídá červenému eNku, postavy mají co říct, konfrontace, vykopávání válečných seker, vyříkáváni si zaprášených křivd, ale taky spousta dobrého, respektu, malých a velkých gest, zákulisních třenic, až fanatického přístupu a rutiny... Netflix vyprodukoval osm hodin materiálu, který klape, absolutní hodnocení je na místě.

plakát

Nezměrnost noci (2019) 

Povedená nízkorozpočtová konverzačka. Supr letní atmosféra, slušně vykreslené padesátky, sukně pod kolena, přitomný odér studené války, cigarety jako společenský standard, rakovina ne zcela uchopená tady pouhá sickness. První hodina by se dala sfouknout za pět minut a zpetně jako pětiminutovka opravdu působí. Na obrazovce se nic moc nestane, pravda, to důležité se ale děje před ní, a to s diváctvem, nejednou jsem si poposedl. Na poli takto profláklého žánru asi nelze přijít s něčím inovativním, Patterson to ví a jede v zažitém Vzorci, tohle 'zahnání do kouta' však přijímá a v maximální míře uplatňuje ve prospěch filmu. Stylizace Twilight zone musí za louží fungovat. Dojem Blízkých setkání taky neurazí. Chválím hudební doprovod, casting - tady pak především čtvrthodinové sólo Fay v ústředně, zakončené kilometrovým kamerovým přechodem do radioboudy, to bylo labůžo. Vast of Night nepřináší nic nového přesto svým sebejistým zpracováním a přesným uchopením podžánru, působí jako chladný vánek letní noci, a vánek je to vítaný, pokud jde o mandlovoký zas tak často nefouká. PS: Na přival slov jsem si musel chvíli zvykat, postavy melou pantem jako licitátoři, anglické titulky nejsou nic moc.

plakát

Jednotky vesmírného nasazení (2020) (seriál) 

Komediální vakuum. Velkolepost prostředí tomu škodí. Postavit celý díl na sledování chimpstronauta je opruz, stačilo by pracovat s náznaky. Pět hodin otírání se o aktuální administrativu Bílého domu asi nedám, trumpoty fungují samy o sobě.

plakát

Psycho (1960) 

Před Hitchcockem klobouček. Nekompromisní mord na schodišti předběhl dobu. Jako bychom sledovali Leatherface. Oběť je kusem hadru a ikdyž víme co přijde, útok 'zpoza' otevřených dveří je po všech čertech šokující. Uživatel J*A*S*M to popsal přesně. K režisérovu citu pro timing, navíc Herrmann zavdal pocitem kudly v břiše servírovaným na magnetofonovém pásku.

plakát

Arkansas (2020) 

Drámo, kde není komu fandit. Má to fajn atmosféru. Má to Vince Vaughna. Škoda, že ho vnímáme především jako těžkopádnou výplň lehkých komedií, poslední tři roky a tři povedé charaktery na tom moc nezmění což? Stejně tak je škoda, že bylo u role podrazáckého narkobosse použito retrospektivního vyprávění. Samo o sobě by to nepůsobilo prvoplánově, ale ve spojení s nadužíváním nájezdů při práci s kamerou začínám výrobu podezřívat drobnou mírou podbízivosti. Ono to dost otravuje, neustále jsem uvažoval kde jsem tuhle techniku v takové míře naposledy viděl... Only god forgives? Na kluka z kanclu a jeho režijní prvotinu je to ale dobrý.

plakát

Nepřátelé (2017) 

Jasnej pětiraňák! S ohledem na tempo v jakém poručíkovi kolegové padaj jak hrušky, je s podivem, že si stíhaj vytvářet tak hluboká přátelství. Těžký časy, holt žadají těžký kalibr. Od čtrnácti bojujete za konfederaci a v pětatřiceti jste vyžvejkaní jako tabák. Hluboké rýhy na duši si nese každý. Wes velmi potěšil, Bale byl trochu moc roztěkaný, Růžoústa Štiková zase příliš vykulená... ale čemu se vlastně divím. Projíždět si takhle s děckama základy amierikanskie gramatiky a najednou má vše přijít vniveč kvůli páru koniny? Po Salvation (2014) zase jedna kvalitní žánrovka. PS: Jak by se asi Sedící Býk tvářil, kdyby věděl, že se počátkem 21. století chopí nejvyššího úřadu rudoch. Skalp se snaží maskovat marně, zdánlivou napodobeninou zvířecího jména taky nikoho neoblafne. Make America Red Again!