waits

Naprosto dechberoucí záběry!

Ćtvrtý blockbuster roku 2011, kterému jsem rád podlehnul (dále X-Men První vzdor, Tintin, Všemocný), ani na jeden jsem se přitom nijak zvlášt netěšil, na Planetu opic vlastně nejméně, přece jen mě v minulosti udolala zbytečně natahovaná pokračování, tema navíc oprašoval sotva před rokem (a ne špatně) Tim Burton. Wyatt ale Planetu opic doslova nakopnul a otevřel ji už téměř umrtvený potenciál. Oči Andyho Serkise s pomocí efektů Joea Letteriho dovedou podat emoce lépe než řada reálných herců, nesmírně zručná kamera vypráví příběh tak svižně, že je možné zapomenout na logické lapsy a moralistně zvednutý prst vůbec neruší, je prostě přirozeně přítomen v příběhu. Být studiem, už rozpracovávám nějaký ten zatím neznámý motiv ze života Cesara na příští léto.

Někdy dobré, někdy průměrné. Co mě ale spolehlivě udrží do konce epizody, je úsměv Kat Dennings, ta holka, cynická, lehce opláclá. je fakt sexy.. Pozn. americké socky žijí jako taková naše nižší střední třída, no nic:) Viděno cca 25 dílů napříč seriemi.

Při vstupu do sálu jsem byl mírně zmaten naprostou přesilou sedících dětí nad dospělými. To bude tenhle Burton opravdu tak krotký a dětský? Byl, ale i tak mě spolu s Elfmannem a dvorními herci bez problému vtáhnul do příběhu za zrcadlem. Lépe než nedávný dr Parnass..

Přitáhnut producentskou účasti Miyazakiho a zdejším hodnocením, ovšem zklamání bylo veliké. Zatímco Mijazaki mě obvykle uvede do stavu blaženosti a jeho svět, vůbec ne přívětivý a milý, ale přesto okouzlující a působivý, mě zcela vtáhne, tohle Jonebajšiho vyprávění se mě vůbec nedotklo. Příběh nebyl nijak hluboký, postavy (v dabingu?) ukřičené, nesedělo mi ani znázornění malých lidiček prostě jako..malých lidiček, bez rozdílů, povahových, fyzických. Už ted mám potíže vybavit si jakýkoliv silnější moment, moment, který bych si mohl zapamatovat.

No jo, asi budu za troubelína, ale tenhle film zcela splnil moje nároky na odpočinkovou blbinu. Ne, že bych se nějak extra zasmál (scéna v galerii, Keatonovo druhé zaměstnání, Ferrelova píštalka), ale scénář není žádnej propadák a poštuchování Wahlberga a úřednického Fellera, po kterém jedou ženský, mě pěkně vedlo celým filmem. A Eva Mendes, nijak zvlášt muj typ, vypadá tentokrát opravdu dobře.

Tíživá podívaná, ve které Barcelona nevypadá jako ono vysněné místo pro gastarbeitry, ani pro ty, kdo se pohybují pod nižší střední třídou. Bardemův Uxbal se snaží nějak slušně ukončit svoje žití na Zemi, vykoupit se z bývalých hříchů a postarat se o děti. Je to těžké, hodně smutné, trochu kruté a trochu dojemné. Na druhou stranu, kdyby tohle téma zracovával Trier, v polovině bych se asi psychicky složil, Innaritu až takovej sadista není. Bardem výtečný!

Proč se tohohle proboha ucastnil Markovic?

Podobné historické exkurze se obvykle zvrhnou bud v romantická kliše nebo v prostou řezničinu, to vše za současného ostentativního obcházení historických faktů, které prostého diváka dle scénáristy stejně nezajímají, o věrohodnějším historickém nastínění mluvy, chování, nějaké nadstavby ..ani nemluvě (postavy s natupírovanými vlasy v Emmerichově exkurzu do pravěku budiž nejhroznějším příkladem). Marshall naservíruje ode všeho trochu, včetně všech zmíněných výtek, nabídne několik koukatelných akčních scén s digitální krví, morální dilema, komu vlastně držet palce, zaměnitelné Římany (vyjma Fassbendera) a lehce urychlený konec, ve kterém, přišlo mi, se Fassbenderovi do srdceryvných gest už ani moc nechtělo.

Dobré nahrávací studium za zády (aby ne), prvoplánová parodie, nadsázka a odkazy na český pop minulosti. Celé se mě to vůbec netýká a vrtící se cool sekretářky pod podiem, co našli něco výjiměčného a prozpěvují si "jsem teplej" mě vyloženě rozesmutnují. Skladby jsou dlouhé, tepláky hloupé, maja otravná. Pžežil jsem, více ne.