waits

Výborná miniserie, hlavně díky scénáři zkušeného rozhlasového a televizního matadora Františka Pavlíčka (jeho prací, čítaných na desítky, mohlo být víc, nebýt věznění a zákazů v 60.letech i po podpisu Charty) a ztvárnění Foucheho Františkem Němcem. Lze jen litovat některých nedotažeností, které už byly v komentářích zmíněny. Ano, Lukavský nemusel být viděn, Postránecký možná nebyl nejlepší volbou pro Napoleona a divákovi může být líto, že jde jen o interiérovou nízkorozpočtovou záležitostí. Mít tak tenhle scénář a Františka Němce v bohatě dotovaném historickém velkofilmu i se scénami z exteriéru, kterých by nabídla doba Francouzské revoluce dostatek! Kdo by si chtěl užít životní etapu Josefa Fouchého ještě trochu jinak, lze doporučít Vinklářovo skvělé podání čtené knihy Stefana Zweiga: Josef Fouché. Portrét jednoho bezpáteřního politika

Dlouhé vybírání filmu pro dcerku se na Netflixu zastavilo na Jumanji, druhé svého druhu. Ne že bych tím byl nejak nadšen, původní taškařice s Robinem Williamsem ve mě po letech nevzbudila žádnou hutnější vzpomínku, s výjimkou pobíhajících, viditelně digitálních nosorožců - vyhlídka na další počítačová zvířata se nezdála být atraktivní náplní večera. Nicméně skeptický přístup byl přehnaný, protože film se ukázal být příjemným překvapením. Jednoduchý, ale funkční humor (Dwayne Johnson, Jack Black), nohy Karen Gillan (a Madison Iseman) a přece jen pokročilejší triky než před 23 lety odvedly dobrou práci, dokonce se v rámci povrchního tématu dalo věřit i změnám v chování postav ("Takže ty kritizuješ každého proto, aby on nezačal kritizovat tebe") a některé chvilky byly mile dojemné. Nenáročná, fajn podívaná. A dceruška se bavila.

Pamatuju, že jsem Pomádu poprvé shlednul v kině někdy v roce 1984 jakožto člen středoškolské skupinky a že jsem tehdy, jakožto posluchač Bowieho, Jasné Páky a Plastiků, posílen navíc kritickým článkem Jana Rejžka z Melodie, pocitoval intelektuální nadhled a na plytký příběh zahlížel s lehkým despektem. Nicméně už tenkrát se nedalo nevšimnout charismatu Johna Travolty, už jen z toho důvodu, že spolužačky nás neváhaly na tuto skutečnost upozornit a vypalovačky "Summer NIghts" a "You're the One That I Want" byly okamžite zapamatovatelné (díky choreografii i vizuálně!). Dnes, po tolika letech, vidím Pomádu mnohem výš. Tahle záměrně plytká podívaná, s láskou a nostalgií využívající všechna klišé 50.let mi ted připadá jako nesmírně odlehčený, zábavný retro pohled na období, kdy americká high school mládež tančila cha-chu, jezdila do autokin ve svých předělaných autech a na vlasy nanášela pomádu (srovnejme s našími 50.lety, mno). Čím jsem starší, tím víc ocenuji film, po jehož skončení mám lepší náladu než před tím. Kupodivu, mnoha filmům se to nepodaří, většina se o to, pravda, ani nesnaží. Pomáda, film, ze kterého energie a radost jen pryští, mezi ně ale pro mě patří. Ta energetická nálož (taneční soutěž, všechny scény s Travoltou, pubertální vtípky přesne na hraně trapnosti) je tak silná, že unese i hanebný výkon Olivie Newton John. Tenhle film, středoškolská kýčařina, vlastně vůbec nezestárnul - příjemné ujištění.

Ahá, tak někdo je homosexuál, někdo hetero, ale všichni jsme ze stejného těsta. Že jde o další velmi nudnou epizodu by se dalo snést, ale že jde navíc o další epizodu výchovnou.. dohromady k uzoufání.

Na rok 1988 dobré, ale filmový svět od té doby pokročil, takže s odstupem času se Willow jeví jako cvičení nanečisto před opravdu monumentálními kousky..třeba před Pánem prstenů. Na druhou stranu, protože je i výprava chudší, nezbývá než pompu a patos nahradit civilností a občasným vtipem, obojí ku prospěchu snímku. Jednoduché, neurážející fantasy.

Zdaleka nejlepší sklepácké představení (spolu s kratším, taktéž stoprocentním Hřměním alias Katovnou). Havlovu předlohu jsem nečetl, ale i tak hádám, že z ní v adaptaci mnoho nezůstalo, a to co zůstalo, přetavili Sklepáci do úžasného mixu vojenské normalizační mluvy (nejlépe ocení ti, kteří pamatují a nezapomenutelných slovních gagů . Famozní Vávra s Hanákem (u "I do té třetí..a už to nalejvej" až po "Když se netrefím, budeš za úsvitu popraven" s civícím Slovákem jsem se , ano, málem počural smíchy), v mohutné formě jsou téměř všichni (nezapomenutelní Otakáro a "slovenský" Fero Burda). "Z toho bude průser ... nebo pochvala!"

Vadasem podané komunistické čistky (lépe řečeno justiční vraždy) mezi komunisty nepůsobí tak zvráceně jako dokument o Miladě Horákové, prostě z toho důvodu, že nad koncem Slánského asi většina diváků bez lítosti pokrčí rameny. Emočně má tohle sledování podobný dopad jako třeba konec Röhma - historický náhled na fungování zločninných organizací. Záběry ze soudní síně jsou samozřejmě zajímavé, uvítal bych ovšem větší ponor do Slánského minulosti, pro vnímání, tak řečeno, v hlubších souvislostech. Přesto, dobrý počin!

Návrat ke kořenům, sláva, sláva! Bartovo chlapectví by klidně mohlo být součástí sérií z let 1995-2005.

Začátek je skvělý - tažení proti šikaně způsobilo, že všichni viděli šikanu ve všem. Myslel to scénárista jako příspěvek k současné protirasistické a obecně aktivistické hate-free aktivitě? Nevím, ale vzal jsem to tak a notně se zasmál.Ovšem v druhé půlce se díl posunul o dost níž a navíc po x té replikuje odpouštěcí linku Flanders-Homer.

A druhy dil k Vuelte, hodne zaberu z trati, kontroverzni nastup pri padu Roglice( Movistar asi neni v pelotonu dvakrat obliben). A vyhled managera Eusebia a par vyhlidek na pristi rok (Soler, Valverde, Maas), proslov odchazejiciho Quintany a ne zrovna lratelsky odchod Carapaze. Za tech sest dilu se clovek s chlapci z Movistaru docela seznamil a na nektere osoby a udalosti upravil nazor. Vyborna epizoda a cela serie.