joker.george

Samotná zápletka nestojí ani za zlámanou grešli, ale naštěstí ji většinou obohacují vedlejší ingredience. Humor je na vysoké úrovni, ale v malém množství, taneční i hudební odbočky jsou fajn, ale klidně bych se spokojil s jedním takovým představením. A třeba jednoslovné štěky známých herců mě vyloženě mrzí, jenže bez nich by byl film ještě chudší. Získal si mě ale Alden Ehrenreich a doufám, že jeho budoucí kariéra bude úspěšná... Letos se jedná o moje největší filmové zklamání, ale návštěvy kina přesto nelituji. (Třebíč, kino Pasáž)

Rozhodně se jedná o jeden z nejvíce podhodnocených filmů nejen na této databázi. Svému staršímu bratříčkovi nedělá ostudu, ale naopak ho důstojně rozšiřuje. Všechny důležité mytologické prvky jsou zachované, používané s citem a ve správný okamžik. Moc se ale nezměnilo ani rozvržení postav a jejich předepsané šablony, to ale neznamená, že by byly ploché nebo nevyužité.

Celou dobu jsem jenom chtěl, aby mě snímek nějak překvapil a vyvrátil mi tušení, že se bude jednat o ztrátu času. Ale na mě nebral ohled a dál si jel svou naivní a primitivní cestou. Takže jsem jenom vyhlížel konec, a to jsem se na film než jsem ho pustil i těšil. Jenže ani samotné vyvrcholení nebylo vysvobozením, protože jsem nakonec dostal to překvapení, v podobě i toho posledního myslitelného klišé.

Pokud bych měl říci žánr, u kterého nejvíce trpím, pokud se nepovede, byl by to kromě hororu muzikál. Protože když se pokazí, není zrovna příjemné přetrpět uvřeštěné písničky, nesympatické postavy nebo plytký děj, to jen tak na okraj. West Side Story žádnými podobnými neduhy netrpí, nabízí zajímavou variaci na známý příběh, který přetváří s citem a k tomu dodává známé písně, živelné postavy i dobrou choreografii. A přestože nechává scény vždy plynout a maximálně vyznít, nikdy se mi je nechtělo přetáčet.

Slovní hříčky všech možných způsobů byly samy o sobě chytré, vtipné a vypointované. Chopil se jich ale Zdeněk Svěrák, který svým hlasem tuto satiru ještě povznesl, takže po celých 11 minut neztrácí nic z originality ani překvapivosti.

Pokaždé, když začne seriálu docházet dech, tak se dokáže opět nadechnout, ať už tragickou událostí nebo naopak něčím radostnějším. Díky tomu se seriál nikdy na delší dobu nemotá v kruhu vyprávění je plynulé. Těšily mě i vztahy mezi jednotlivými postavami, které se vyvíjely a nepřipadaly mi přitažené za vlasy. Osudy byly zajímavým a vítaným zpestřením. Ale hlavně seriál obsahu hlášku, za kterou by se nemusel stydět žádný sitcomový a ,,geekovský" seriál:,, A babi, nepřipomíná Vám Františka?"

Do divočiny jsem se sice se Supertrampem vydal, ale spíš jako obyčejný pozorovatel než jako spřízněný spolucestující. Přes celou dobu jsem se nedokázal do hrdinova myšlení a důvodů konání plně vcítit. Samotná příroda ale byla úchvatná a ani na okamžik jsem nepocítil záchvěv znudění, stejné to ale bylo i s pocitem vzrušení a svobody - nulová odezva.

Spotlight okamžitě vyběhne ze startovní pozice a neúprosně se žene dopředu, přičemž musí při běhu neustále lapat po dechu, protože se na chvilku neuvolní, aby šlo vstřebat všechny informace a vjemy. Tahle akorát jedna dramatická linka přebíjí druhou a dialogy, jakkoli jsou dobře napsané a podané, trochu vyznívají do prázdna, což je rozhodně velká škoda i vzhledem k bohatému obsazení...

Nejedná se sice o čistokrevný horor jako Ghoul, ale přesto zde děsivost i cokoliv jiného působí mnohem lépe, i když se dají ,,lekačky" většinou předpovídat. Technická stránka je na hodně vysoké úrovni, a tak jednotlivé momenty působí díky zvuku, hudbě a kameře opravdu dobře. Prostředí velice prospívá doslova hmatatelné teplo a atmosféru nijak neruší zábavná odskočení, která dotvářejí okolí zapomenuté vesnice. Vztah matky a dcery je pečlivě budovaný a gradovaný, o to víc zamrzí finále vyznívající do naprostého prázdna. 3,5* (Třebíč, kino Pasáž)

Další položka, která mě skutečně pálila v mém seznamu filmů, které musím nutně vidět, je už odškrtnutá. A můžu jenom litovat, že mi to trvalo tak dlouho. Snímek stojí za zhlédnutí už jen kvůli Hoffmanovi, vývoji, který zde jeho postava prodělá i kvůli samotnému vyvrcholení celého příběhu. Hudba navozovala nostalgii i retro, přestože věk nebyl na snímku absolutně poznat