Axident

Téma sice nijak originální, o to věčnější. Bylo velice příjemné vidět schopného Pavla Lišku v roli, kde nehraje debílka a role mu velmi sluší. Bydžovská strhující, atmosféra mrazivě, vidlákovsky autentická (ti, kteří zde hořekují, jaká je to karikatura, nemají pravdu - je to zhuštěné, ale takhle to je, nebo alespoň bylo) - u mě spokojenost a respekt Bohdanu Slámovi!

Cassel je sugestivní, až to nahání hrůzu, celé to působí až dokumentární, evropskou autentičností a syrovostí, která je tak jiná, než ta pozérsky hollywoodská či hrůzně brutalitní jihoamerická, ale o to působivější. Paříž jako by Praze v některých lokacích z oka vypadla, exteriéry a kostýmy jsou vůbec působivé a dokonale dobové. Dotažené, jako vše ostatní. Depardie mě po letech v roli obtloustlého, lokálního bosse příjmeně zaujal, místy jsem byl i vtažen, div že nehty jsem si nekousal, ale na konci jsem se nemohl zbavit dojmu, že něco tomu chybělo a ta dokumentární civilnost byla až nudná...

Z kraje pokračování se z cynického a sarkastického Mesrine definitivně stává egocentrický, nikoliv však bezcitný narcis, posedlý vlastní reputací Robina Hooda, který má jasno v tom, že lépe než prací přijdete k penězům tam, kde jich mají dostatek - v bance. Mnohdy je karikaturou sebe sama, klaun v manéži, čímž bohužel pro mě ztratil podstatnou část sympatií. Naštěstí, klauniáda v druhé polovině zmizí na účet ostatních části Mesrinova charalteru a snaze o hlubší profil. Pupkatý Cassel je v rámci role bezchybný, výprava dokonalá, ale očekávání "dvojka bude podstatně lepší" se alespoň u mě nijak zvlášť nenaplnila... Ano, závěrečná akce je poutavá a nemilosrdná, ale navzdory nemálo přestřelkám, útěkům a bonmotům se to opět vleče autobiograficky dokumentárním tempem a něco tomu chybí...

Milý, příjemný Woody, v němž dostanete dostatečnou porci lidských příběhů, poctivých výkonů a pak to skončí a můžete si zase jít po svých - jako v životě... Jak tady píše kleopatra, spíše než klasický Allen to zavání Almodóvarem, ale možná to je díky těm španělským reáliím. Španělské hádky Bardema a Cruz byly velmi pěknou ukázkou temperamentu, který není vlastní v této podobě všem národům :o)

Zatím jsem viděl první díl v dabingu na ČT2, což pro mě byla bolestná zkušenost, jak mám rád rodný jazyk, opět jsem se přesvědčil, že seriály v dabingu opravdu ne a nemusím! U mě to dokáže dabing sestřelit o 50% i víc, kvůli čemuž mě první díl spíše rozezlil, než zaujal. Další díly už jsem se pro jistotu podíval v originále s titulky (během týdne) a to je jiná káva - líbí! Někde kolem dvacátého jsem se sice už začal nudit, ale suma sumárum velmi důstojná, konverzační věc!

Wanted je "jen" využití všech výdobytků současných technických, filmařských a finančních možností, ale pro mě to znamenalo plné uspokojení z cvrkotu dobře promazaného stroje. Nenudil jsem se ani sekundu a kochal se nelítostným tempem i sympatickým sakrasmem, opravdu vizuálně kouzelnou Angelinou a především bezchybným McAvoyem, který mi už asi ve čtvrtém filmu za sebou posychroval, že je pan herec a rozhodně ho čekají zářivé zítřky :o)

Velmi silný a velmi smutný, lidsky obyčejný a tragicky hluboký příběh jednoho odkecaného wrestlera, jemuž vyjma ringu a "sportu", nad nímž většina normálně smýšlejících Evropanů jen nechápavě houpe obočím, nezbylo ze života lautr nic - a Rourke si tuhle sympatickou trosku střihl v takovém stylu, že vlastně máte pocit, že nic nehraje, že prostě jen je, protože sám ví, co to je, hrábnout si až na dno. Na Oscara to možná stačit nebude, ale nakopnout jeho téměř vyhaslou kariéru by to mělo!

Čtyři to nezaslouží, maximálně tři, ale což - je to prostě z dalších komedií, v kterých Carrey předvádí mnohem méně, než na co, jak znalci filmu vědí, má. Další z mnoha, v nichž se Carrey zahazuje, dosti přímočará a nekomplikovaná, v níž nelze hledat nic, než osvědčené postupy a ingredience, relax a oddech. Řekl bych asi i - další kravina, ale v té záplavě Oscarových dramat jsem přesně takový vyprošťovák potřeboval a tak mě to opravdu bavilo, rozhodně jsem se neřehtal, ale koutky jsem měl většinu času nahoře a připitoměle si přál, aby se Carl dostal zpátky do náruče Allison, ač to bylo jasné, jakože voda steče do údolí a Stázina se dostane Kubovi za ženu :o) P.S. A - samozřejmě - s Zooey Daschanel bych si věru rád řekl Yes (ale, sakra, jsem vlastně ženatý - úplně jsem zapomněl...)!

Čistá práce, co víc říct? Téměř dokonalá! Danzel si roli Franka Lucase vychutnává do posledního cuknutí rtu a Russel i všichni ostatní jsou tak autentičtí a poctiví, že vás dostanou do sedmdesátých let jako prd! Bravo!

Z letošních nominací byl tenhle film poslední, který jsem neměl možnost vidět, ač jsem díky zaklínadlu jménem Daniel Day-Lewis nemohl pochybovat o kvalitě. Teď jsem to napravil a výsledkem byla konsternace trvající asi dva dny a mému okolí už po několika minutách otravná agitace a glorifikace pro většinu místních vytrvale téměř neznámého herce ("...a včem, že hrál?"..). Takže stručně: Daniel předvedl jako vždy sebezničující výkon na hranici lidských možností, tenhle herec by měl mít samostatnou kategorii, protože Oscar je pro něj úsměvnou cenou :o) Ten role nehraje, on je prostě žije.. Smekám. Film jako takový lze dost těžko hodnotit, ježto vše je v zákrytu z plátna téměř neslezuvšího Day-Lewise, ovšem nebýt jeho, byla by to dost možná rozvleklá nuda, pět hvězd jednoznačně za DDL...