decouble

Hrozně ambivalentní, protože to má strašně nejasnej žánrovej rámec. Na jednu stranu je Vampire's Kiss přehlídkou Cageových hereckých kreací, jejichž intenzita se s blížícím koncem stupňuje na úroveň Cageova youtubovýho best of. Jenže třeba záběry na neogotická zákoutí New Yorku na začátku a v průběhu mají budovat hororovou atmosféru. Přitom je to v jádru asi nejvíc psychologické drama o rozpadu osobnosti do totálního od reality odtrženého crashe (pravidelné schůzky s terapeutkou). A taky tak trochu obrázek misogynní korporátní kultury 80. let? (Cage honí sekretářku na hajzlíky, tam na ní křičí a na konci se tomu v kanceláří s ostatníma vedoucíma zasmějou).

Cruise po letech potká manželku, ale sotva si řeknou pár slov, už musí zase někam běžet. Je na něj totiž políčeno tolik deadlinů, že mu nic jinýho nezbývá. Předvídatelný děj brání tomu, aby se divák bál o postavy, ale deadliny žádný dodatečný napětí nevytvářej. Cavill je fakticky kladivo, bitka na záchodech skvělá, ale jinak takovej spíš trochu lepší průměr.

Má to super postavy a v mnoha detailech je to strašně fajn film, ale děsně málo vtáhne do děje. A u fantasy je špatně pokud se do jeho světa moc neponoříte. A žádná z těch Bowieho písniček, který ve filmu zazní, není žádná hitovka.

Hlavní je mezi vší tou destrukcí a trháním rukou zachránit playstation pro malýho caparta.

Scott Adkins hledá vykoupení, jediné věc, o kterou stojí, je slyšet pár slůvek odpuštění od vdovy, co vede komunitní centrum, ve kterém děti rády kreslí. Všechny souboje jsou tak vlastně jen takový křoví mezi tím, jak Adkins myslí na ruskou vdovu a hlavní záporák není bitkař, ale hlava místní mafie v podání izraelskýho Roberta De Nira. Ale bitky jsou pořád v cajku.

O lidech, kteří nedokáží akceptovat smrt člena rodiny. Ten disbalanc mezi akcí a rodinnou sentimentální linkou je strašnej. A k tomu všechny ty rádoby záhady působí jako z Lovců pokladu, někdo někam přijde, zmáčkne první věc, kterou má po ruce a něco se otevře.

Youngblood je kluk z prdelákova, co se musí naučit, že ve velkým světe se nehraje vždycky podle pravidel, a proto se člověk musí naučit prát, i když je v tom, co dělá nejlepší bourák široko daleko. Osmdesátkovej polotovar, v kterým ale třímá kopa nevyužitýho potenciálu. Třeba ten broship, kterej je tu naznačenej mezi Lowem a Swayzem naplno dokázala využít až K. Bigelow v Bodu zlomu (kde ale Lowea nahradail Reeves). Film taky nemáš žádnou slavnou osmdesátkovou vypalovačku, s kterou by si člověk ten film spojoval. Ale myslim, že to zpětně docela vynahrazuje tenhle song: https://www.youtube.com/watch?v=zfuX1UaxIIM.

Postavy synů a Tatiany Vilhelmové jsou už fakt za hranou parodie. Normální člověk by ty jejich tradiční dusný rodinný obědy vydržel maximálně tak dva v řade, než by všechny seřval nebo utekl. Přijde mi, že Sláma fakt musí někde hluboko uvnitř nenávidět lidi (a hlavně chlapy), kromě Kronerový je totiž jedinou opravdu kladnou postavou slepice. Divnej film.

Arnold jako potomek z linie rakouských policejních sborů zavádí poctivou germánskou disciplínu v provinční americké školce. Děti mu to oplatí láskou a dost možná příslibem boje proti obezitě. Ten tréninkovej dril je totiž docela solidní.

Strašně tomu chybí nějakým způsobem rozvíjet absurditu situace, ve který se ocitá hlavní hrdina. Hlavní postava během filmu odkrágluje pár lidí, protože potřebuje peníze, ale ačkoliv je to zřejmě hodnej chlapík, tak se u toho tváří, jakože je mu to celý docela jedno. Celý se to děje jaksi mimoděk a postrádá to nějaký podvratný nebo aspoň ironický vhled či komentář.