Morien

(1001) Provizorně, musím se ještě zamyslet nad tím, jestli mi to vadí politicky/ideologicky, nebo jestli mám jenom óchat a áchat nad tím, jak jsou Claire Trevor a John Carradine krásní. Ale sleduji teď hodně indigenous umělců, tak mi to asi vadí.

(1001) Nevím, nevím. Chan-wook Park má sice talent jak na stavění knižních adaptací na hlavu, tak na překračování hranic, které jsou za hranicemi, o nichž se předtím myslelo, že jsou nepřekročitelné (a jeho Žízeň bude navždycky jeden z mých nejoblíbenějších filmů), ale stejně mě nedokázal úplně přesvědčit. V mých očích je to málo podvratné na to, aby se to výrazně lišilo od těch předčítaných povídek, ale aspoň je to víc upřímné, alespoň tak jsem se to rozhodla vnímat.

(1001) Film se velmi snažil být citově odtažitý, well, mission frickin' accomplished, nic jsem necítila. A že jsem toho napsala tak málo, tak ještě přidám pár komentářů opsaných zpod Honest Trailers: "It's not Nolan at his best, but Nolan at his most." "Of all the Chris Nolan movies, this was definitely one of them." "Go hang a salami I'm a lasagna hog." --- P.S.: Od premiéry jsem film viděla asi bambilionkrát, protože se mi líbí Göransson, Pattinson a Washingson (hehe), i když si pořád myslím, že to není moc dobrý film. Nicméně jsem se naučila mít ráda soundtrack, Protagonistův úsporný smysl pro humor a Neilovo zakoukání do Protagonisty (plus jeho šály, viz skvělá scéna v low cost Tenet parodii). Kdyby byl Kennethovo záporák úplně jiný, tak bych ten film snad mohla mít i ráda, ale Sator bohužel zosobňuje všechno, co je na Nolanově přístupu k výrobě Tenetu špatně: je na sílu, megalomanský, tak překombinovaný/přeplánovaný?, až postrádá zajímavost, a nerozumí tomu, že ženy jsou taky lidé.

(1001) Pane jo. To je tak chladnokrevný film, že se vůbec divím, že jim to prošlo. Cagney samozřejmě skvělý, ale pro mě byla nejpříjemnějším překvapením postava a výkon Margaret Wycherly. Velmi odhodlaná mamka.

(1001) Nelíbilo se mi, že z ní necítila barvy.

(1001) Tak jasně, že tam nejsou žádné mluvící ženské role, když je to tak moc gay film, jak to jenom v roce 1962 šlo. A není divu, Omar Sharif je nebesky krásný. Mně osobně by stačila ta první, vizuálně a zvukově dokonalá, půlka o poušti a vnitřních démonech, ta druhá dobyvačná a politická část už mi tak výjimečná nepřipadala. Body navíc za soundtrack a skvělé výkony herců ve vedlejších rolích.

(1001) -"I am... in a world... of shit." Za mlada jsem nechápala, proč jsou tyto dvě poloviny dány k sobě. Dnes mám pocit, že je vše přesně na svém místě, od holení hlav až po Paint It Black. Za mně nejlepší film o Vietnamské válce, a jak jsem obecně spíš proti vytváření "žebříčků nejlepších filmů všech dob", tak Full Metal Jacket by měl být na každém. ♥♥♥

(1001) Bylo tam pár skvělých pasáží, jako celek, jako autorská výpověď, to pro mě nicméně nefungovalo. Autor ví, o čem vypráví, zároveň ale jako by nevěděl, co tím chce říct. Vše se odráží v hlavní postavě, která střídá povahu (ani ne náladu, ale prostě svoje založení) scénu od scény, a Charlie Sheen je prostě prkno neschopné sdělit nám proč. Spojeno s tuctovým voice-overem to působí jako školní slohovka na téma "válka je špatná". Ale sakra, Vilém je tak andělsky krásný. -"Feeling good's good enough."

Pořád mi přijde, že to klade větší důraz na vzhled než na substanci, ale od původního odmítnutí filmu jako takového už jsem trochu změkla. I nadále je mi nicméně líto, že to nerežírovala Lynne Ramsay.

Taky si chci pořídit vivárium, ale já v něm budu chovat žáby. Nebo čolky. Škoda, že se to od té původní (teoreticky zajímavé) myšlenky nikam neposune. Když totiž hlavní postava v šedesáté minutě stále ještě objevuje to samé jako v patnácté minutě, a totiž že je v bludišti, ze kterého nemůže ven, tak je to známka toho, že tvůrce měl materiálu právě tak na patnáct minut a ne na celovečerák. Ale jednou snad bude dosahovat vrstva mrtvol až na povrch.