Morien

(1001) Sakra, to je naposledy, co mi Třináctka na instagramu řekne, ať se na něco podívám, a já se hned natěšeně běžím podívat. Když pominu, že k smrti nemám ráda tady to vyhrocené zobrazování "přátelství", které by bez té hádky do krve, manipulace a skryté vzájemné nenávisti a opovržení snad ani nebylo přátelství nebo co, tak jsem si úplně zavařila mozek snahou přijít na to, jestli je to komedie jako žánr a tudíž jsou všichni karikatury cíleně, a nebo jestli je to coming of age drama a komediální je jenom mód vyprávění a v tom případě wtf? Další oříšek pro mě představovala otázka, kdo je vlastně cílové publikum tohohle filmu. Baví Booksmart současné středoškolské puberťáky? Protože mně přijde, že přes to téma a veškeré takzvané Generation Z pozlátko je film mířen spíš na dospělé (myslím tím mileniály, když už tady házím těmi pojmy). Možná to, co mě mate a vede k myšlence, že tenhle film nemůže připadat zábavný snad nikomu, je "jenom" jakási křečovitá snaha o lehkost ze strany debutující režisérky, protože většina toho, co má ve filmu být vtipné a spontánní, bohužel pořád velmi slyšitelně šustí papírem a vnější manipulací. Příkladem budiž hned scéna prvního setkání hlavních hrdinek ve formě impromptu tancování, kde vidím prostě herce plnící pokyny a nikoliv dvě osoby bavící se svojí společností. A když už mluvím o tom papírovém scénáři, tak tam by se taky prostor pro zlepšení našel, hlavně v klasické kategorii "show, don't tell". Je tam víc scén, u kterých jsem si říkala, že postavy (hlavně Beanie Feldstein) zbytečně vyslovují nahlas něco, už vyplynulo, nebo mělo vyplynout z kontextu. Například první vážný rozhovor s Jaredem na lodi je toho plný. Možná to má sloužit spíš jako charakterizace té postavy, která to říká, a nikoliv jako zdroj informací, ale určitě by to v rámci dialogu šlo udělat bystřeji, takhle to akorát dál vrší již známé informace a ucpává sdělovací kanály. A na závěr vytáhnu taky nějaké pozitivní věci: Za nejpodařenější scénku bych označila krátké setkání s rozvážečem pizzy, a co se týče herců, tak tam bohužel nemůžu říct, že by mě někdo zaujal svým výkonem, ale můžu říct, že Jessica Williams mi připadala neskutečně krásná.

(1001) Inu, první hodina je famózně famózní. A nyní pracuji na tom, abych zapomněla na svoje očekávání a "správně" pochopila, jak na ni navazuje ta druhá polovina. Ale vzhledem k tomu, že i u Okji mi připadalo, že má pan autor problém ukončit příběh, tak nevím, jestli se k něčemu dopracuji.

Zajímavé cvičení. Škoda, že do scénáře nešlo víc práce, času a třešniček, ale i v současném stavu to byla zábava až do konce.

Mno, čekala jsem nějakou konspirační vykrádačku Hvězdné brány, u které se pobavím Spaderem, ale nečekala jsem, že to bude všechno takhle unavené.

Víc jak rok po shlédnutí a pořád mě nenapadá nic jiného než "snaha byla", což je samozřejmě extrémně neuctivé. (2019) --- Druhé shlédnutí už nebylo tak rozpačité, ale pořád se mi nelíbí voiceover, režisérův přístup ani žánrové klopýtání. (2020) --- Další dva roky uplynuly a zase se k filmu v myšlenkách vracím, tentokrát po přečtení Urbanovy knihy. Ačkoliv to podobu filmu samotného nemění, chce se mi ocenit režisérovu touhu převést do filmové podoby ten text, když už ho teď znám. Je tak těžké něco takového zkoušet v České republice. Magic.

Po první větě jsem si říkala, že to bude nějaká "Besson-se-snaží-dohonit-svoje-mládí-edgy-blbost", ale hned, jak Scarlett střelila nevinného taxikáře, což bylo asi tři minuty potom, co získala "superschopnosti", jsem věděla, že ten film budu extrémně nenávidět. Nedovedu si představit nic hloupějšího nebo nudnějšího než si takhle představovat inteligenci.

Inu, to mě bavilo mnohem víc, než bych čekala.

Panenko Marja, teď mnou zmítají vážně protichůdné pocity. Na jednu stranu je tam taková spousta skvělých věcí, ale co potom s tou další spoustou špatných věcí? Ugh. Vychází mi z toho nakonec průměrné hodnocení, ale jestli tento film něco nevystihuje, tak je to průměrné hodnocení. Možná kdyby režisér nebyl celou dobu ožralej, tak by to vypadalo jinak. (Nicméně mladý William Hurt, panečku.) Ale vlastně ještě zpětně spěchám napsat, že to, jak písečně a prašně končí jeho trip u Indiánů patří k jedněm z těch nejpůsobivějších filmových scén, které jsem kdy viděla.

Ani veškerá má láska k Adamovi, Tildě, Billovi a Calebovi (a že to je sečteno podtrženo hodně lásky) nemůže pohřbít ten nepříjemný pocit, že když je film za půlkou svojí stopáže a ještě ani neskončila expozice, tak že něco musí být fundamentálně špatně. Na první pohled to působí, jako kdyby se parta docela chytrých kamarádů, ovšem bez filmového vzdělání, rozhodla jen tak pro vlastní potěšení natočit zombie flák. Všechno by tomu odpovídalo: společenská kritika/satira, bourání čtvrté stěny, občasně velmi povedené vtípky, mnohokrát se opakující repliky, hafo hluchých míst, jednotlivé záběry na sebe nenavazují světlem a počasím... Jenže pak si začnu říkat, že lidi jako Jarmusch přece nedělají "chyby" a mnoho hodin strávím přemýšlením, jestli je to myšleno naschvál, že úvodní scény jsou utopené v mlze a hned v následujících záběrech odehrávajících se ve stejnou dobu na stejném místě svítí slunce a po mlze ani stopy, a potom že možná vyjeli z té mlhy někam jinam, ale co tam vůbec dělala ranní mlha, když postavy říkají, že už je večer, a potom si vzpomenu, že film je vlastně o konci světa a kočky žijou se psama a počasí a noc a den nefungují, sakra, už mě asi zase nachytali, že bych o tom neměla tolik přemýšlet a tím přemýšlením právě dokazuji, že jsem ve skutečnosti HLUPÁK?!? Když nechá svou postavu říct "no jo, ti hipsteři a jejich ironie", tak moje okamžitá první myšlenka je, že bych se měla urazit, potom že přece nejsem žádný hipster, potom, že vlastně jsem, ale doopravdy, ironicky, potom že takovýhle děda by dle mojí zkušenosti vůbec nevěděl, že se dneska děckám říká hipsteři, potom, že bych si měla pořídit smysl pro humor, a potom si vzpomenu na Adama Drivera v malém autíčku, hehe. A potom na první větu tohoto komentáře. No asi o tom filmu budu muset ještě kontemplovat. -"He only gave me our scenes."

"Only the dead have seen the end of war." Zajímavé, že se Ridley rozhodl otevřít film zrovna tímhle prohlášením. Protože to nedává žádný smysl a ani to snad neměl říct Platón a taky tam původně použili jiný citát.