Morien

Panebože, do čehos to dušu dal? Show, don't tell, pacholci.

Těžké zklamání. Film má potenciál být fakt skvělý, kdyby byl... no inu ve všem lepší. Rafinovaněji napsaný, cílevědoměji režírovaný, nuancovaněji zahraný. Ethan býval strašně dobrý herec, ale mám dojem, že jde tou "Pacino cestou" a už jenom řve a považuje to za intenzitu. Noomi ani Mark neměli doslova co jiného dělat než posedávat a čekat na konec. Nejzajímavější tak paradoxně byl Christopher Heyerdahl, protože právě jeho postavu policejního velitele bych označila za skutečnou hlavní postavu filmu. Jako jediný měl trochu navrch, udával tempo nečekanými zvraty v chování a taky se nesnažil být tak sveřepě nuceně komediální jako Ethan. Možná by "stačilo", kdyby měl režisér větší smysl/cit pro humor, protože kdyby ta zkratka byla absurdní a cílená, tak by si divák neměl čas všímat, že postavám a jejich proměně se nikdo nevěnuje. Možná jsem podvědomě nasadila laťku moc vysoko, když jsem čekala variaci na Psí odpoledne, ale i bez toho by byl film okamžitě zapomenutelný.

Oceňuji úmysl, ale je to hrozně nepromyšlené/nedomyšlené. Volné pásmo nebo snad deníček, prostě sled událostí, které nikdo nekočíruje. Náhledy do minulosti bez-významné. Hudba to snižuje o několik úrovní. Anna Pniowsky nicméně famózní. Některé momenty jsou super, jakožto milovník mlčení musím paradoxně pochválit momenty dlouhých monologů pana autora, ale straší tu to věčné ale... ale když to k ničemu nevede. Nevím, jestli je to syndrom debutu, nebo syndrom přílišné patetičnosti, ale něco mě silně nutí hodnotit dost nízko, ačkoliv "objektivně" bych ty tři asi dala. Nepotřebuji vysvětlení vlastně skoro ničeho, ale nutně potřebuji smysl.

Tyjo, Johnny je úplně v prdeli. Chudák Johnny.

Nevím, jak může být film zároveň sterilní i proklatě cool, ale Kolovratovi se to podařilo. Někdy jsem obdivovala krásnou práci se světlem, někdy si říkala wtf kde se tam najednou vzaly sáně plné děcek? Za hudbu a Mongoly body navíc, i když se trochu obávám, že zítra už si na film nevzpomenu.

Je pravda, že si pořádně nevybavím, čemu jsem se smála, ale smála jsem se dost!

(1001) Krucipísek, po takových filmech se člověku chce se zabít. Myslím, že jsem si doteď pořádně neuvědomila, jaký je Kirk Douglas poklad, a co je úplně šílené, že byl naživu v době, kdy se ten film odehrává, a je naživu i teď, když píšu tenhle komentář.

Líbilo se mi to víc než Teorie všeho, nic to ale nemění na tom, že mi tyhle uhlazené melodramatické strojově naprogramované (hehe) "biografie" začínají opravdu lézt krkem. To rámcové vyprávění navnadí člověka příslibem analogie k Turingovu testu, ale protože to řeknou za a) moc pozdě a za b) jenom proto, že to je jediné slovní spojení, které v souvislosti s Turingem obecná populace zná, ale scénář už s tím nijak dál (natož chytře, jak bych očekávala) nepracuje. Turingův úvodní proslov na téma "musíte dávat pečlivý pozor, jinak vám to unikne" tudíž nedává smysl a Dagmar je zklamaná. Nakonec si tedy z filmu odnáším "jen" potvrzení, že Charles Dance pořád válí, a přání, aby byl v tolika filmech, v kolika to jen půjde, dokud jsme požehnání jeho existencí na tomto světě.

♥

Chm, film funguje nejvíc jako guilty pleasure. Když pomineme ten zmatek v ději/střihu, za který může asi cenzura, tak největší trabl vidím v postavě doktora Marka, který působí jako Woody Allen ve většině filmů Woodyho Allena: zmatený trouba, na kterého se z neznámého důvodu lepí krásné ženské jedna za druhou, si hraje na detektiva a řeší magickou záhadu. Woody Allen na to ovšem chodívá přes humor, kdežto tenhle film se bere vážně a tudíž to nefunguje. Buďto měli do mixu žánrů přihodit trochu komedie, nebo do hlavní role obsadit opravdického herce. Hapka rulez jako obvykle.