raimi

Nelogická a sterilní kktina. Mainstreamová bastardizace hororu, kdy tvůrci nejdřív prohlížejí v kompu galerie tapet s názvem "horror" a říkají si: "Tak tohle tam dáme a totok taky, a tenhle obrázek je taky cool, šup s tím do filmu.". Takže to pak ve finále vypadá jak kýčovitý omalovánky, jak strašidelnej dům z pouti nepatřičně zasazenej do všedních kulis. Herci jsou do jednoho naprosto příšerní. Ta vykulená mařka v roli matky přehrávala jak o život, Starr zas a znova hraje psychotickýho Homelandera a kudrlinkatej chlapeček, co denně stráví dvě hodiny u kadeřníka, mě neskutečně sral. No a černoška je samozřejmě světice, co kudy chodí myslí jen na klučíkovo dobro, nemá žádnej osobní život, a žije a dýchá jen a pouze pro Kudrlinku. Takže tu opět máme uvědomělou a statečnou single ženu zachraňující dítě z "toxického" rodinného prostředí- zastaralého to bělošského modelu. Meh. Veškerý scény jsou pak jen nahodilý, spousta jich ani nikam nevede a jsou nedořečený. Temná atmosféra se dělá tak, že lidi bydlí v obrovským domě, kterej vypadá jak z muzea, padesát let neupravovanej, okna jsou zatemněný, a svítí se zásadně jen pěti lampičkama porůznu rozmístěnýma po místnosti, aby tam bylo furt pološero. Což je manýra, která mě neskutečně prudí. No, a pointa je prostě srandovní a neuvěřitelná. Ve výsledku jde o vykastrovanej, zwokeizovanej pseudohoror pro mainstreamový publikum.

Parádní švédský cheesy béčko se silným kultovním statusem, který kdysi dávno dokonce vyšlo i u nás na videokazetách. Natočený partičkou stejně postižených kámošů, kteří do filmu přispěli kdečím, a to před i za kamerou. Videozáležitost, která nikam nespěchá, vychutnává si scény nadoraz, je si vědomá svých limitů a příjemně pracuje s humorem a nadsázkou. Jo, a taky obsahuje nejvtipnější potitulkovou scénu ever.

Palec nahoru za anti-woke poselství filmu, ale jinak je to neskutečně patetickej kýč s trapným, infantilním humorem. Bezkrvá nuda, která se vleče jako týden před výplatou. Sterilní digibordel bez čehokoliv pamětihodnýho. Filmový komiksy jsou mrtvý, zapomeňme.

Levnější a ušmudlanější giallo. Sedmdesátkově sleazy a italsky trashy. Přiměřeně zábavný, pokud se teda člověk rád pobaví tvůrčí nesoudností a bezostyšnou béčkovostí. V roli inspektora Fontaineho překvapil identickej dvojník Humphreyho Bogarta Robert Sacchi, kterej si na imitování Bogieho postavil úspěšnou kariéru. Fanoušky euro horroru potěší přítomnost jmen jako Bruno Nicolai, Anita Ekberg, Rosalba Neri, Barbara Bouchet a Howard Vernon. Na střihačský sesli pak řádil Bruno Mattei (ano, TEN Bruno Mattei), a ani bych se nedivil, kdyby ty psychedelický, jakoby zaseklý a opakující se záběry vražd za doprovodu houkající sirény a barevných filtrů byl jeho nápad. A aby toho nebylo málo, tak speciální efekty měl na triku Carlo Rambaldi, budoucí trikařská legenda. Není toho málo, na takovou malou trashůvku.

Solidní režijní debut Damiana Damianiho, kterej se proslavil především první sérií kultovní Chobotnice. A už ve své prvotině přináší detektivní, sociálně kritické drama. Dokonce se tu v první velké roli objeví Vinnetou Pierre Brice. Film jako takovej je pěkná sonda do duší italských měšťáků, jejichž charaktery obnaží vražda místní prostitutky. Skvělá byla scéna výslechu šlapek na policejní stanici. Nádherně břitký dialogy a velice snadno uvěřitelný charaktery holčin. Tenhle film se taky objevuje v seznamech úplně prvních pre-giall, nějaký ty stopový prvky tam určitě jsou.

Film, kde se toho sice zas tak moc neděje, ale je naprosto špičkově natočenej, s nádhernou kamerou a výpravou, herci jsou ve svých rolích perfektní a vychutnávají si i ty nejmenší camea, má vynikající downtempovou hudbu Davida Holmese a dýchá z něho pohoda a nadsázka. Jáj, a té Jennifer to tady tak moc sluší.

"Interrabang... rýmuje se to s bumerangem." Interrabang je znak, jenž v roce 1962 vymyslel Američan Martin K. Speckter, a který měl spojit funkci otazníku a vykřičníku do podoby jednoho interpunkčního znaménka. No a o sedm let později si ho vzal jako leitmotiv svýho (skoro) gialla režisér Giuliano Biagetti, aby natočil tenhle rádoby intelektuální, pseudoartovej meta-thriller, plnej nonsensových dialogů a deklamování Fitzgeraldových citátů. Ale naštěstí pro diváka, taky i kamery vyžívající se v ladných křivkách tří nádherných modelek v drobounkých bikinách, zakrývajích jen to nejnutnější. Ty při svém pracovním výletě na skalnatý ostrov potkají záhadného modrookého básníka - psychopata, kterej toho hodně namluví, a v moři plave zásadně v oblečení. A poté, co je opustí jejich fotograf (který odjel pro palivo do prázdné nádrže člunu), se s ním okamžitě, pěkně na střídačku, začnou všechny kurvit a vést úmorný dialogy. Otravně přechytralý low budget giallo, hříčka, která vede odnikud nikam. "Nemá smysl porušovat pravidla, amico mio, když je ani neznáš." To prý řekl Roberto Rossellini po premiéře Interrabangu svému bývalému kolegovi Biagettimu, a pěkně to vystihuje i povahu filmu.

V roce 1957 přišlo britské filmové studio Hammer Films se svou úspěšnou adaptací Frankensteinova příběhu, který šokoval tehdejší publikum otevřenou krvavostí a na svou dobu odvážnými gore scénami, navíc už v barvě. A to byl ten přelomový okamžik, kdy filmoví tvůrci začali být v zobrazování explicitních scén otevřenější. Ať už to byly scény likvidace útočících zmutovaných mozků ve Fiend Without a Face z roku 1958, nebo netvor s utrženou lidskou hlavou v rukou v The Monster of Piedras Blancas z roku 1959, anebo přibíjení kovové masky s hřeby na obličej z čarodějnictví obviněné neštastnice v Bavově La maschera del demonio z roku 1960. No a v The Four Skulls of Jonathan Drake z roku 1959 se zase může divák pokochat vyvařováním uřezané lidské hlavy v horoucím kotli, a následnou mumifikací kůže z ní stáhlé do podoby rituální "svraštělé hlavy". Film jako takový je fajn oddechová černobílá dobrodružka se silným mysteriózním nádechem. Příjemně strávených sedmdesát minut.

Oficiálně první sci-fi film v dějinách kinematografie.

Jako poslední projekt před svou smtí, natočil Mario Bava spolu se svým synem Lambertem tohle hodinový historický svatební video, který téměř unudí k smrti. Ke konci se v tomhle nevzrušivým televizáku vyloupne i nějaký to mysteriózno, ale jako celek je to fakt velká slabota.