raimi

Některý filmy má člověk spjatý s různýma životníma událostma. A některý projekce jsou prostě a dobře speciální. Ať už to bylo promítání Čelistí při podvečerní plavbě na parníku na brněnským Pryglu, nebo projekce Utrpení Panny orleánské v budově Husova sboru v Brně za živého hudebního doprovodu na autoharfu, varhany a bicí, kterej zařídili Petra Hermanová a Jon Eirik Boska. Dechberoucí a intenzivní film a stejně tak úžasná hudební kulisa. Jo, a pak jsme šli s kamošem na pivo, docela se zpili, a ve tři hodiny ráno jsme na rozjezdech na Hlavňáku, při žraní gyrosu se smažákem (fakt), sledovali policajty v autě s houkačkama, kterak nahání mezi kolejama místní galerku.

The Gravedancers jsem poprvý viděl v roce 2007 na Festivalu Fantazie v Chotěboři. A tak nějak se mně ale vůbec nelíbili. Nelíbil se mně ten tmavej, zrnitej vizuál a v tý době mně to přišlo moc trendy - moderní, dravej a efektní film. Leč léta běží, lidskej vkus se vyvíjí, a o The Gravedancers se pořád někde mluví a píše v pozitivním duchu. Což mě nahlodávalo víc a víc, až jsem si teda po sedmnácti letech lajzl opakovanou projekci. A dobře jsem udělal. Mendez byl v tý době na koni, a The Convent i The Gravedancers jsou boží béčka, kde jde cítit tvůrčí zápal i talent. Film má sympatický herecký obsazení, žádný hluchý místa a finále, kde se režisér fakt nezapře a dost se utrhne ze řetězu. Spokojenost.

Příšerně nudný a kýčovitý melodrámo s bodrým kovbojem, dámou v nesnázích, komickými postavičkami a megažárlivým padouchem. Jenže po hodině béčkového utrpení se na scéně objeví nenažranej dinosaurus s neposedným a rozevlátým jazyčiskem, kterej rozpoutá parádní stop-motion inferno. Zakusuje béky, dělá ďóry do střech, zakrslýma pracičkama šťárá po ukrytých hrdinech, a ti ho za odměnu vostřelujou pišťůlkama po rypáku a bodají ho kudlama do nenechavých pracek. Zkrátka, posledních dvacet minut je naprosto super.

V Americe poměrně kultovní záležitost natočená podle scénáře slavného spisovatele Richarda Mathesona. Tíživej televizní sci-fi horror o jednom nečekaném a nevyžádaném těhotenství, které bylo hlavní hrdince nekompromisně dáno shůry.

Jeden z prvních amerických TV hororů (ne-li první), který se pak naplno rozjely od roku 1970, nejčastěji na stanici ABC v legendární sérii ABC Movie of the Week. Tenhle však produkovala konkurenční stanice NBC, a původně byl zamýšlenej jako epizodickej hororovej seriál. Bohužel došlo jen na dva samostatný pilotní flmy (ještě pak Ritual of Evil z roku 1970). Film má pěknej vizuál, rozhodně nekazí dojem přílišnou "televizností" a moc dobře se na něj kouká. Na svou dobu a prostředí TV produkce jde o poměrně odvážnej počin se silným sexuálním vibem (v dnešní době už ovšem neškodně krotkým). Já navíc miluju filmy o zrcadlech, obzvláště ty starosvětský, a třeba u takových klasik jakýma jsou Dead of Night nebo From Beyond the Grave zaživám nefalšovanou cinefilskou rozkoš. Spokojenost.

Tenkrát jsem tyhle videobéčka arogantně přehlížel. Bylo jich víc než dost, a já v tý době pásl po větších šajbách. Furt bylo co objevovat. Starý pecky od Fulciho a Argenta, gore klasiky, osmdesátkový slashery, rozjela se francouzská extrémní vlna, Španělé tomu v tý době taky pěkně zatopili, japonskej splatterpunk chytil druhou mízu... Bylo toho prostě hafo, čemu dát přednost. Dneska, když už mám poměrně dost nakoukáno, a moderní horor je víceméně doménou progresivistických woke komunistů a nedá se na něj koukat jinak, než se znechuceným úšklebkem nebo vůbec, je každá takováhle znovunalezená pecka příjemným pohlazením po duši. Samozřejmě, že krapet nadhodnocuju, ale mně to prostě sedlo. Postavy byly sympatický, natočený to bylo dobře, nic mně tam nevadilo, tak co tomu těch pět hvězd nenapálit.

Jestli to chápu dobře, tak tvůrci tvrdí, že od producentů dostali na výrobu další Silent Night fakt malý peníze, a bylo jim řečeno, aby přestříhali původní film, přidali jednu nebo dvě nový scény, a vydali ho jako pokračování nebo znovuvydání, aby se podojila úspěšná značka. Režisér se ale rozhodl natočit "regulérní" sequel. Aby vyšel s nuzným rozpočtem, zaplnil téměř polovinu děje flashbacky z prvního filmu, který v blázinci vypráví psychiatrovi pološílenej bratr zabijáka Billyho z jedničky. Už jenom tohle bizarní zpracování zaručilo snímku pochybný místo ve filmový historii. K jeho kultovnímu statusu pak přispělo celkový pojetí filmu,  připomínající spíš absurdní černohumornou frašku, kde se vraždí deštníkem a zlotřilá sestra představená bydlí v domě s číslem popisným 666. Nezapomenutelnou tvář pak dává filmu hereckej výkon Erica Freemana, kterej přehrává jak o život, a jehož výkon by se nedal popsat jinak než maniakální. No, a pak jsou tu nezapomenutelný scény, jako jeho destrukční pochod předměstím, šperkovanej střelbou do nebohých spoluobčanů, kteří měli tu smůlu, že se zrovna nachomítli ke "garbage day" (modří vědí :-)).

Za hrubý podhodnocení tohohle přehlíženýho fláku může Řitka Video. Tyhle lidi kdysi zaplavili trafiky pošetkovýma dvd v naprosto otřesným technickým zpracování. The Killing Kind vyšel jako Syndrom vraha v 4:3 ořezu, a s naprosto nesouvisejícím obludným obalem, kterej láká spíš na nějakej céčkovej slasher. A přitom jde o docela působivou sondu do života a duše mladíka Terryho (skvělej John Savage), kterej v naprosto toxickým prostředí propadá psychóze a ventiluje nahromaděnej vztek násilím. Film vyniká krásnou kamerou, a (což asi bude velkej diváckej problém) velice pomalou, až zasněnou atmosférou a tempem. Navíc sledovat chorobnou, téměř incestní interakci mezi Terrym a jeho matkou je opravdu velice nepříjemný. Teď už je film nějakou dobu k sehnání v nádherným Blu-Ray přepisu, a konečně funguje jak má. Ve mně rozhodně dost silně zarezonoval.

Rose Red je určitě jedna z těch lepších kingovských televizních adaptací. Spousta akce a spousta postav, kde nad ostatními vynikají charaktery ztvárněné Julianem Sandsem a hlavně Mattem Rossem, jehož nelidsky upřímnej sociopat Emery byl velice osvěžujícím elementem. Dům samotnej byl úžasnej a ty letecký záběry s městem v pozadí mě hodně bavily. Nádhernej kontrast dvou zcela odlišných světů.

Výborná béčková zábava, která má všechno, co by takovýhle filmy měly mít. Kozy, pamětihodný gore, akci, výbuchy, zajímavý postavy, cool záporáka, nadsázku a rychle odsýpající děj.