raimi

Tohle je ten druh filmu, kterej když si ho kdysi dávno někdo nepoučenej vybral ve videopůjčovně kvůli tomu úžasnýmu obalu, tak doma zažíval hořký prozření z toho, že ho tvůrci pěkně podělali. Jak už to tak v tý době u těchhle brakovek bývalo zvykem, nic z toho krásnýho plakátu samozřejmě ve filmu není. Za to je to laciný, neskutečně, ale nekutečně debilní a cheesy, a hlavně je to příšerně nudný. I když tohle veledílo trvá jen osmdesát minut, při projekci to člověku připadá, že už uběhly tři hodiny. Filmem se táhne ušušněná romantická linka, z který mně tekla voda ze zubů. Za tuhle zhůvěřilost je zodpovědná Debra Dion, tehdejší manželka legendárního béčkovýho režiséra a producenta Charlese Banda, kterej byl proti a po tvůrčích neshodách s ní, nechal svý jméno stáhnout z titulků. Kadence WTF scén ovšem poměrně vysoká.

Remake první opravdový filmový klasiky režiséra Edwina S. Portera z roku 1903. A rovnou taková řezničina!

Prej první film režírovanej ženou. Tak zaprvé: Stojí to za h*vno! A zadruhé: Chudáci mimča! :-)

Nejstarší dochovanej hranej film. Dvousekundovej.

Když jsem tak na csfd lustroval kingovský adaptace v Štefanově filmografii, tak jsem narazil na tenhle projekt, o kterým jsem dodneška nevěděl. Ruskou animovanou adaptaci Kingovy povídky Battleground (Bojiště), která byla později, v roce 2006, zfilmovaná jako epizoda povídkové série Nightmares and Dreamscapes: From the Stories of Stephen King. Ale pozor, tady se nacházíme v polovině osmdesátých let v Sovětském svazu (!). A je to poměrně zajímavá věc. Krátká tak akorát aby nenudila, a s velice zajímavou a stylovou animací, která dá vzpomenout na zlatý časy český animátorský školy.

Parádní raritka. Norská sci-fi minisérie z konce sedmdesátek. Mix Vetřelce, Věci, Star Treku a českých Návštěvníků (fakt že jo). Inteligentní televizní věc, která se nezadýchá a jako futuristickej vesmírnej sci-fi thriller funguje luxusně.

Tohle pokračování se mně líbilo víc, než první díl. Sympatický čarodějnický béčko, který na začátku pěkně šlápne na plyn a rozjede zábavnej terminátorovskej splatterfest, aby pak tvůrci koncem druhé třetiny sundali nohu z plynu, vypnuli motor a začali se utápět v kýčovitým melodramatu, který je naštěstí relativně brzo přerušený další krvavou akcí a poměrně divokým finále. Bavil jsem se.

Prakticky neznámej obskurní, náladovej a atmosférickej folklórní horor z lesů a venkova amerického Vermontu. Už jenom ty nádherný lokace tvoří polovinu atmosféry. Regionální nezávislej film, kterej je překvapivě kvalitní a spíš než na přímočaré atrakce se soustředí na vyvolávání plíživého neklidu, a stupňující se atmosféry zmaru.

Moc pěkná černobílá stařinka. Jeden z prvních poválečných italských hororů, které spustili silnou vlnu žánrových filmů, který tak milujeme. Navíc jde o první italskej vlkodlačí biják, mix gotiky a dobrodružnýho filmu, spolu se silným vlivem universalovských monster hororů. Vyloženě jsem se kochal vděčným prostředím dívčí polepšovny v zámeckých kulisách, plným krásných děvčat se zapalujícíma se lýtkama. Nesmí samozřejmě chybět scény v nočních košilkách, nějaká to koketérie a ke konci dokonce dojde i na šťastnou náhodou odhalená dívčí ňadra (ano, měl jsem radost). A bože, jak mně uhranula krása Barbary Lass, což je umělecké jméno Barbary Kwiatkowské. Polské krasavice s obrovskýma kukadlama, která ve filmu najde oporu a bezpečí v náruči ztepilého učitele Carla Scheleho. Příjemná vintage záležitost.

Úchvatnej osminutovej kousek, mistrovská filmařina, vizuální poezie za doprovodu Rachmaninova Preludia cis-moll. Na svou dobu neuvěřitelný hrátky s kamerou pro docílení atmosféry. Dechberoucí kus filmový historie.