Radek99

To, že takovýhle pastelový film natočil Josef Mach v šedivém bezčasí roku 1956 (zjevně to byl zlomový rok odstartovaný událostmi na XX. sjezdu KSSS), je v intencích téhle pohádky ,,práce anděla" a tak trochu malý zázrak. Jistě zde najdeme plno schematičnosti (tak už sama Drdova parodie lidové církevní hry započatá ve fázi divadelní předlohy atd.) a jednání některých postav je zjevně průhledně motivované dobou (,,lidový" hrdina Martin Kabát, otec Scholastik...), ale i přesto vznikla pro mě osobně jedna z nejpoetičtějších českých filmových pohádek a po estetické stránce snad pohádka úplně nejpovedenější...studiové dekorace z dílny Josefa Lady jsou pro ostatní filmové pohádkové stylizace nedostižným standardem a reprezentují vpravdě světovost klasické české umělecké školy... No a pak už je to jen ozvěna šťastného dětství... humpolácký (a tak česky plebejský!) Martin Kabát v podání neodolatelného Josefa Beka (a to ho jinak nemám příliš rád), loupežník Sarka Farka (úžasný pan Vojta) běhající v noční košili se snítkou v ruce, otec Scholasticus a jeho pokoušení, čertovský mariáš s neodolatelně infantilními čerty, rázná Káča a rozverná princezna Dišperanda, neschopné, leč děsivé (a tak symbolické) peklo... Prostě pohádkový svět, kde dobro není jen dobré a i zlo má svůj lidský rozměr, k němuž se rád každoročně ke konci roku v televizi vracím...

Východní spektákl založený na opojení vizualitou a barvami, který má spíše estetickou než dějovou či filosoficko-náboženskou hloubku. Povrchní, ale krásný asijský kýč... No a v rovině legendy o vzniku a sjednocení Číny má rozměr především ideologický... Tohle je vlastně sofistikovaná postmoderní propaganda... Podobné filmy: Klan létajících dýk, Tygr a drak

Obraz západního mediálního světa. Formou sice trochu moc hollywoodský, ale docela výstižný:-(

Skvělé motivační náborové video k hasičskému sboru! :-) A ten konec opravdu síla. Americky heroická, pateticky celkem uměřená a díkybohu genderově nevyvážená oslava staré dobré chlapské dřiny! Takhle se má vzdávat filmový hold hrdinům!

Pomalá, rozvážná, úsporná, minimalistická kriminálka nostalgicky se ohlížející po starých dobrých časech, oslavující ty skutečné americké hodnoty, rodinu, čest, příslušenství k elitě, ctící pravé muže a zobrazující výhradně jen svět mužů s patosem a často tak melodramaticky (rakovina, partnerský rozchod atd. atd.), že dostat tuhle samou látku a scénář jakýkoliv jiný režisér, nevydržel by se na to dívat nikdo mimo zavilých americký patriotů (a dostat tenhle scénář k zrežírování Michael Bay, rozplakal by se snad i asfalt na amerických dálnicích...). Gavin O'Connor však ustál patetické puzení a balancuje na hranici kýče a filmového zážitku natočil kriminálku postaru (s důrazem ne na akci, ale na vztahové a hodnotové schéma), tak jako se to dnes už moc neumí... Podobné filmy: Temný stín nad L.A., Serpico

Na vlně dobově módní crazy komedie. Steklý - Hroch - Antivorlíček. Kde asi soudruzi z ČSSR udělali chybu?

Jedna z nejlepších filmových adaptací světové kinematografie. Silný sociální apel. Dovolil bych si tady připomenout jeden geopolitický dobový kontext - práva k promítání snímku koupil v roce 1948 ze Spojených států i Sovětský svaz. Film pojednávající o chudých rodinách v Americe během velké hospodářské krize ve 30. letech, které jedou přes půlku spojených států, jen aby si vydělaly dolar denně. Film vybral a schválil sám Stalin se šlechetnou myšlenkou - chtěl pokrokovým sovětským občanům ukázat, jak se žije ve zlé, kapitalistické Americe. Ovšem účinek to mělo přesně opačný - byť je film skvěle natočen a zachycuje mizérii chudých Američanů, obyčejné sovětské návštěvníky kina zaujaly hlavně dvě věci. Jak je možné, že i ta nejchudší rodina si dokázala ušetřit na vlastní automobil? A jak je možné, že i ten nejotrhanější chudák ve filmu vypadá lépe, než kdejaký sovětský předseda kolchozu? Lidé se po promítání srocovali a diskutovali, jak jsou tyto věci vůbec možné. Takové řeči byly samozřejmě v pokrokové, vyspělé a moderní komunistické společnosti nepřípustné, protože nikdo se přece nemá lépe, než soudruzi žijící v SSSR! Promítání filmu Hrozny hněvu trvalo tak jen tři týdny, poté byl snímek ze všech biografů stažen, jelikož se zvěsti o výjevech ve filmu začaly rychle šířit a to, že v Americe může každý, i ten nejchudší člověk vlastnit automobil, podkopávalo správnou komunistickou morálku a povinný dějinný optimismus...

Vlastně nechápu, jak z dílny totožných tvůrců mohou vzejít tak rozdílné a ve své podstatě protipólné projekty jako Nuda v Brně a tahle vskutku svérázná komedie. Na jedné straně geniální černobílý filmový debut (byť jinak již v té době velmi zkušeného a protřelého autora a divadelního režiséra) pana Morávka spojující to nejlepší z nové vlny československého filmu nejenom šedesátých let s osobitým tvůrčím přístupem a zajímavou filmovou estetikou a na straně druhé sterilní (a poněkud ulítlou) komedii cílenou snad na teenagery s intelektuálními sklony či na mentálně vyspělejší členy fanklubu Hanky Zagorové... Zachraňují to sice herecké výkony (Budař i Krajčo dokazují, že jsou skutečně skvělí herci, ale místy nemají co hrát...) a občasná světlá místa ve scénáři, ale jinak jde o hodně průměrný snímek. A srovnání s debutem? Jestliže tedy v Brně panující nuda baví a dokonce přivádí k nadšení, v Praze vládnoucí veselí a ostrovtip neskonale nudí...

Krásná retro gangsterka...komorní (celý film se odehrává v jedné jediné krejčovské dílně, kterou kamera ani jednou neopustí, má to až divadelní charakter) víceméně konverzační napínák ve starém stylu...

Zřejmě dosud nejlepší a nejsugestivnější televizní dramatické vypořádání se s tragickým osudem československých válečných letců navrátivších se ze služeb britské RAF do republiky po roce 1948. Překvapí zejména tak nezvykle civilní herecký výkon známého baviče Josefa Dvořáka, který dokázal, že v něm dříme i neobyčejný dramatický herecký talent. Vynikají je také scénář Jiřího Hubače, ale to už je tak nějak jev vcelku očekávaný. Režisér Jaroslav Dudek se coby tvůrce specializující se na televizní tvorbu vypořádal s jeho scénářem, respektive původní televizní hrou, velmi obstojně, jako nejoriginálnější tvůrčí prvek se jeví primární důraz kladený na hudební složku filmu, pásmo dobových písní jakoby převzalo zásadní úlohu dobového kontextu. Z budovatelských písní, stejně jako z vizuální stylizace jejich přednesu, jde v podprahové rovině až strach a zjevně je v nich zakódována hrůza dané epochy (stačí se dobře zaposlouchat do textů) - podobnou úlohu však hrají i dobové plakáty, byť jistě nemají tak silnou podprahovou sdělnost a působí jen vizuálně. Jediná věc, která mi tak na této televizní inscenaci vadí, je fakt, že se tvůrci neodhodlali natočit tuto vynikající látku coby celovečerní film, jistě by si to zasloužila...